Jiří Payne

Aktuálně

Presumpce neviny a střet zájmů

21.11.2018

V české kotlině probíhá debata, zda je správné používat skrytou kameru. Nutno pro úplnost poznamenat, že český stát běžně používá skryté kamery proti občanům, takže nám v tom jde dobrým příkladem. Zatímco policie již několik let bezvýsledně vyšetřuje kauzu čapí hnízdo, nyní se otevřela kauza zcela nová – podezření, že předseda vlády přímo či nepřímo ovlivňuje či dokonce maří policejní vyšetřování.

Kdyby se jednalo obyčejné kriminální vyšetřování, byli by všichni stíhaní v koluzní vazbě, podobně jako například David Rath. Také by byl nasazen odposlech všech, kdo se kolem trestného činu mohli vyskytnout. Pro českou Policii je přece odposlech první volbou při jakémkoli vyšetřování.

Existuje-li podezření, že na našem území byl na cizím občanovi spáchán trestný čin zavlečení do ciziny, pak v každém běžném případě bude okamžitě prostřednictvím ministerstva zahraničí informována vláda příslušné země. V konkrétním případě A. Babiše juniora se zdá, že zcela nestandardně nebyla okamžitě informována ani slovenská, ani švýcarská vláda. Naši investigativní poslanci se nějak zapomněli o tento detail zajímat. Předpokládal bych, že to má zahraniční výbor již na pořadu mimořádné schůze. Jenomže předsedou výboru je právě ten, kdo měl partnerské vlády informovat.

Ale máme tu, vedle jiných, ještě další podezření. Jaroslav Kmenta v knížce Boss Babiš vznáší podezření, že Andrej Babiš senior je dlouhodobě navázán na české podsvětí a organizovaný zločin. Je to jen podezření, ale tajné služby se musí věnovat každé takové domněnce. Zejména, když se zdá, že by organizovaný zločin mohl získat politickou moc a vliv.

Jenomže kdo by mohl postavit do pozoru ministry vnitra a zahraničí, aby neprodleně zaslali do zahraničí oznámení o podezření na trestný čin – jedině předseda vlády. Kdo by mohl nasadit tajné služby na sledování, zda není v současné chvíli ohrožena bezpečnost státu? Jedině předseda vlády, protože ten nese odpovědnost za tajné služby. Navíc Babiš senior je poslancem, takže k nasazení odposlechu vůči němu by musel vyslovit souhlas i příslušný orgán Sněmovny, ve které má ale předseda vlády většinovou koalici.

Možná by v takové situaci měly pomoci média, ale podstatná jejich část si to nedovolí, protože jsou ve vlastnictví téhož předsedy vlády a jakkoli jsou nyní v jakémsi fondu, zase jednou budou pod přímou vládou téhož Babiše. A jejich zaměstnanci to vědí.

Když televize Seznam zveřejnila malý kamínek do mozaiky ohrožené demokracie v České republice, je prostřednictvím Babišových médií vyhrožováno vlastníkovi Seznamu. Přesně stejně, jako to dělala bývalá StB. Styl práce totiž prozrazuje bývalé agenty lépe, než registr svazků.

Podstatou demokratického zřízení je možnost vyměnit politika pokojnou cestou. Jenomže v situaci, kdy se k tomuto spolčení přidal i prezident, žádnou další demokratickou možnost již nemáme. Ani nedůvěra vládě nepomůže. Článek 23 Listiny sice říká, že máme právo postavit se na odpor proti každému, kdo znemožňuje účinné použití zákonných prostředků. Mohli bychom legálně vyvolat politický převrat, jenomže to není náš styl.

Zkusme se tedy inspirovat v zahraničí. V Chicagu ve třicátých letech působil jistý vlivný boss jménem Al Capone. Před úřady a před veřejností vystupoval jako ctnostný občan. Vybudoval si celý systém, jak ovlivňovat politiky a veřejné úřady. Těmito metodami se dostal Al Capone k neuvěřitelnému bohatství. Bylo veřejným tajemstvím, že součástí jeho systému byla korupce, vydírání, nátlak, vyhrožování i použití nájemních vrahů. Právě proto v jeho případě vyšetřování neprobíhalo standardně a nějak se nedařilo dokázat mu jakoukoli trestnou činnost. A podle presumpce neviny šlo přece o bezúhonného občana. Protože distribuoval pašovaný alkohol, dokonce jej část veřejnosti vnímala jako dobrodince. Kdyby býval byl kandidoval do nějaké politické funkce, vůbec není vyloučeno, že by byl zvolen.

A tehdy se skupinka slušných lidí postavila na odpor. Založili spolek Chicago Crime Commission (CCC). Komise zcela nezávisle a v soukromé režii usilovat o nápravu poměrů. Vytvořili seznam nejhorších kriminálníků na svobodě, a protože jejich možnosti byly omezené, rozhodli se, že se vždy soustředí jen na jednoho nejnebezpečnějšího údajného zločince. Ten, kdo byl na seznamu na nejvyšším místě, dostal titul ‚veřejný nepřítel číslo jedna‘. Jako první dostal tento titul právě Al Capone. Obyčejní občané začali posílat informace o jeho pohybu po celých Spojených státech právě výše zmíněnému spolku CCC. Posílali informace o tom, kde ho viděli, přesně kdy, s kým, za jakých okolností. Al Capone by si jistě poradil s jednotlivcem, který by se o něco podobného pokusil. Jenomže nikdy předem netušil, který obyčejný občan informaci pošle, takže se mu nedařilo takové lidi vydírat. Občanský spolek pro potírání kriminality byl nezávislý na veřejných zkažených institucích a k němu chapadla mafie nedosáhla. Stát by tehdy v USA nedokázal vybudovat tak rozsáhlou síť spolehlivých informátorů, ale občané to dokázali z vlastní iniciativy. Al Caponemu to velmi ztížilo kriminální činnost. Nakonec se podařilo na základě občanské iniciativy shromáždit dostatek informací, které nakonec vedly k odsouzení Al Caponeho alespoň za daňové úniky. Stopy po vraždách byly totiž dávno zameteny. Trest ale tehdy stačil na to, aby se jeho mafie rozpadla. A po něm přišel na řadu veřejný nepřítel číslo dvě, postoupil v pořadí na první místo.

Presumpce neviny je ušlechtilá zásada, ale ve veřejné sféře zároveň platí jiná podobná: pokud politik nebo úředník setrváváním ve funkci zpochybňuje autoritu příslušné instituce, musí si svou presumpci neviny užívat mimo veřejnou funkci.

Kdyby Sabina Slonková a Jiří Kubík uctívali presumpci neviny a nezajeli do Švýcarska, Policie by nečinila vůbec nic, protože za nicnedělání hrozí menší postih, než za plnění povinností. Vymlouvá-li se Policie, že nemůže zveřejňovat žádné údaje v průběhu vyšetřování, tak nemluví pravdu. Zveřejnění přesného sledu kroků, které učinila a které jsou dávno ukončeny, by vyšetřování neohrozilo. Ani by při tom neohrozila ničí pověst. Údaje o tom, že zaslali do Švýcarska a na Slovensko informaci o podezření na zavlečení jejich občana do ciziny by ničí pověst neohrozilo, jenom by to posílilo dobrou pověst české Policie. A tehdejší ministr vnitra by to pravděpodobně obhájil při obědě na úřadu vlády i před samotným Babišem.

Tak mne napadá – pokud někdo někde spatří za zajímavých okolností Andreje Babiše se zajímavými lidmi, pošlete informaci Slonkové a Kubíkovi. Nejsou to osobní informace. A je to ve veřejném zájmu, když se jedná o politika. Chceme-li žít ve slušnějších poměrech, musíme pro to něco udělat sami, na veřejné instituce příliš spoléhat nemůžeme.