Rodina s r.o. pro všechny

8.8.2022

Pojďme si ujasnit, proč se uzavírá manželství. Čím se liší od žití na hromádce? Je to veřejná deklarace, že muž a žena k sobě patří. Že ani jeden z nich nehledá jiného partnera. Veřejná deklarace zároveň varuje kolemjdoucí, aby se nepokoušeli někoho z manželů získat pro sebe. Prostě konec hledání. Už není volný, není volná. Pokud nějaký pár nepovažuje za důležité a správné svůj stav veřejně deklarovat a všude uvádět, mohou spolu žít na psí knížku. Nemusí zakládat rodinu.

Když pirát Richterová argumentuje tím, že stejnopohlavní družstva přejmenovaná na rodinu nechtějí vyplňovat do dotazníků svůj skutečný stav, pak se naskýtá otázka, proč tedy chtějí veřejně deklarovat, že patří k sobě? Chtějí stejnou veřejnou deklaraci, svatbu (od slova svatý), ale nechtějí povinnost důsledně a všude veřejně uvádět svůj skutečný stav? Mají snad v úmyslu veřejnosti lhát?

A zároveň, pokud má zaměstnavatel nebo kdokoli jiný právo ptát se na rodinný stav, pak mu o něm v současné době odpověď poskytuje úplnou informaci. Jsou-li požadována stejná práva a stejné povinnosti, pak to logicky znamená, že se v dotaznících musí objevit vedle stavu také kolonka, o jaký rodinný stav se jedná. Chtějí přece stejná práva a stejné povinnosti, tedy i povinnost vždy uvést přesnou podobu svého družstva. To je totiž v současné době pro manžele povinné.

Objevuje se někdy argument, že stejnopohlavní  vztah je přece pro společnost pozitivní hodnotou. Jistě, podobných vztahů je celá řada. Například vztah k rodinnému domu nebo chatě, vztah se psem nebo jiným domácím mazlíčkem (všimněme si výmluvného slova ‚mazlíček‘). Nebo vztah k přírodě, k rybaření či ke sportu. Dokonce i ke kultuře nebo k vědě. Ne všechny vztahy jsou pro společnost a pro stát stejně důležité. Například muž a žena v manželství mají právo a podle některých církví i povinnost usilovat o zplození potomků. Někdy se to nepovede, ale zůstává naděje a hodnotí se snaha. Není žádný nárok na úspěch. Stejné právo mají i stejnopohlavní družstva. Také nemají nárok na úspěch. Oddělme tedy zcela zásadně otázku dětí od konceptu nyní zpochybňované křesťanské tradice rodiny.

Právní postavení dětí, jejich nároků a práv, také prochází změnami. Zaslouží si samostatnou diskusi mimo probíhající diskusi o stejnopohlavních družstvech. Možná by po dosažení plnoletosti měly mít právo vzdát se vztahu s rodičem jedna, dva i tři, jak se nyní v EU uvádí místo pojmu otec a matka. V libovolném věku. Je nespravedlivé, že děti musí splácet dluhy nadělané rodiči? A je stejně nespravedlivé, když rodiče v důchodu musí splácet dluhy nadělané dětmi? Nepovažuje-li česká společnost vztah mezi rodiči a dětmi za něco zásadně jiného, než všechny ostatní vztahy, pak musí existovat možnost vztah prostě ukončit. Stejně, jako se mohu svobodně přestat zajímat o kulturu. Kolonku otec a matka takové děti prostě proškrtnou. Přesto věřím, že pro většinu lidí je rodičovský vztah nezrušitelný, ačkoliv se nám někteří politikové pokoušejí namluvit, že se obsah pojmů mění.

Pojďme si také ujasnit počet účastníků v družstvu. V křesťanské tradici se mluví o manželském páru. Ale jsou i jiné tradice. V některých zemích může mít muž několik žen. U nás je to trestný čin. Trestné je i to, kdyby nějaká žena měla více manželů. Musíme se rozhodnout, jak dál. Můžeme opustit křesťanské tradice a opustit křesťanské pojetí rodiny jako páru. Pak ale není žádný důvod, aby v rodině byli jen dva účastníci. Proč neumožnit také existenci vícečlenných komun? Také by měly mít stejná práva a stejné povinnosti. Křesťanská tradice zná taková společenství, jsou to mužské nebo ženské řeholní řády. Členství vzniká také slibem, ale není to svátost. Proč by neměli mít nárok na vdovský důchod i bratři nebo sestry v klášteře? Proč by kláštery neměly mít možnost vychovávat děti? Některé řehole s tím už po staletí mají zkušenosti.

Z většího počtu účastníků v rodině by se zaradovali nejen řeholníci a muslimové, mohlo by to být řešení pro mnohé manželské troj- a více-úhelníky. Dokonce je pravděpodobné, že takových případů je nesrovnatelně více, než zájemců o stejnopohlavní družstva. Tedy zvýšení maximálního počtu účastníků by učinilo šťastnými ještě nesrovnatelně více lidí (je-li posláním politiků starat se o štěstí občanů – pozn.:  v USA je právo usilovat o vlastní štěstí proti politikům ústavně chráněno). Milenka by se tak mohla zajímat o zdravotní stav ženatého přítele, čtvrtá manželka muslima by se mohla zajímat o zdravotní stav první manželky.  Proč by nemohlo mít dítě v dokladech několik otců a několik matek zároveň?

Někdo, i žurnalisté, uvádí jako argument, že jsme jaksi pozadu za jinými státy. Pamatuji ještě, jak měli v centru Bruselu krásné historické staré uličky. Malé nanejvýš dvojpodlažní domečky v přízemí s krámkem, kde se prodávaly pralinky, likéry, doutníky nebo pečivo. Už je zbourali, dnes na jejich místě stojí železobetonové budovy evropských institucí. Jsme pozadu? Neměli bychom v Praze co nejdříve zbourat Staré Město a Malou Stranu? Uvádí se jako argument, že jinde to už mají. Když nějaké dámě krásně sluší lodičky na vysokém podpatku, vůbec z toho nevyplývá, že budou slušet také mně.

Někdo dokonce tvrdí, že přejmenování stejnopohlavních družstev na rodinu sníží sebevražednost. Kdyby to platilo i u nás, museli bychom po zavedení registrovaného partnerství vidět obrovský pokles sebevražednosti. Ale pozor, v USA přesně v době, kdy stejnopohlavní manželství uzákonili, stouplo nevídaným způsobem procento vražedných útoků se střelnou zbraní ve školách. A jestli u nás nestoupne, asi budeme muset mladé agresory se zbraní nějak motivovat, abychom už nezaostávali. Nebo raději připustíme, že to spolu nijak nesouvisí?

Před mnoha lety jsem porovnával naše rodinné právo se společností s ručením omezeným. Pokud nám už nezáleží na pojmu otec a matka, pak není důvod zakládat rodinu. Založit místo toho společnost s ručením omezeným má nesporné výhody. S.r.o. se zakládá tiše u notáře, ne na radnici. Notářů je víc a jejich kanceláře jsou útulnější. Pokud neklademe důraz na veřejný slib věrnosti, je omezené ručení mnohem přiléhavější název. V s.r.o. může být maximálně 50 společníků, to prozatím převyšuje většinu očekávání. Plnoleté děti může s.r.o. přijmout za společníka a lze tak vyřešit všechny komplikace spojené s dědictvím. Stejnopohlavní družstva i páry mohou v s.r.o. vychovávat děti. Dokonce pokud s.r.o. prohlásí výchovu dětí za předmět své činnosti, je možné mnohé náklady uplatnit v daňovém přiznání. Za společníky je možné přijmout i větší počet milenek a milenců. Mohou mít různý majetkový vklad, lze tedy odstupňovat 30% a 5% milenku. Stejnopohlavní s.r.o. vůbec nikoho nepohoršuje. Dokonce je mnohem jasnější, co je ve vlastnictví s.r.o. (analogie společného vlastnictví manželů), a co je v osobním vlastnictví společníků, takže nepotřebují předmanželskou smlouvu. Nebýt křesťanské tradice, musel bych navrhovat zrušení rodiny a místo ní mít jen vztahy s ručením omezeným. Rodina s ručením omezeným pro všechny, panečku, to by byl politický program! A úplné zrušení rozvodů!  

Jenže těch, kterým na tradicích záleží, které doslova bolí degradace výlučného pojmu rodina, otec a matka, je nesrovnatelně víc, než těch, kterým to dělá radost.