Další podezření z velezrady

21.5.2021

Prezident Miloš Zeman po volbách, které se konaly 20. a 21. října 2017, pověřil dne 31. 10. 2017 Andreje Babiše seniora sestavením vlády, ačkoliv věděl, že Andrej Babiš senior byl v minulém volebním období vydán Sněmovnou k trestnímu stíhání a mohl předpokládat, že bude v novém volebním období znovu vydán, což se skutečně krátce po volbách stalo, a že pověření takové osoby sestavením vlády vyvolá problémy se získáním parlamentní podpory pro takovou vládu.

Zeman sám v roce 1997 deklaroval, že „vláda, která toleruje zloděje a tuneláře, je sama objektivně vládou zlodějů a tunelářů“. Protože použil slovo „objektivně“, nejedná se o pouhý názor. Proto nejde takové tvrzení později vzít zpět. Návrh trestně stíhaného premiéra tedy „objektivně“ předznamenává vládu trestně stíhaných členů vlády. Prezident Miloš Zeman si toho mohl a měl být vědom.

Dne 6. 12. 2017 prezident Miloš Zeman Andreje Babiše seniora jmenoval předsedou vlády a následně dne 13. 12. jmenoval celou jeho jednobarevnou vládu. Už samotné jmenování jednobarevné vlády bez smysluplného předpokladu, že získá důvěru, je výsměchem demokratickému pořádku České republiky. Zároveň to byl právě ten krok, který nejvíce poškodil ústavní rovnováhu.

O této vládě Poslanecká sněmovna jednala od 10. 1. 2018 a dne 16. 1. 2018 důvěru vládě nevyjádřila. Podle rozpravy byla hlavním problémem osoba Andreje Babiše seniora, který byl mezitím opět vydán k trestnímu stíhání. Jednobarevná vláda schválila svou demisi 17. 1. 2018.

Prezident Miloš Zeman demisi přijal teprve o týden později dne 24. 1. 2018 a hned znovu pověřil trestně stíhaného Andreje Babiše seniora k jednáním o sestavní další vlády. Nestanovil žádný termín. Vláda v demisi tedy pokračovala a Miloš Zeman tento problematický stav toleroval. Teprve dne 6. 6. 2018 jmenoval druhou vládu Andreje Babiše seniora. Ta získala ve Sněmovně důvěru 27. 6. 2018.

Z toho vyplývá, že po dobu 146 dní nebyla pro občany České republiky zajištěna efektivní parlamentní kontrola vlády. Vládě v demisi nelze vyjádřit nedůvěru. Nelze efektivně interpelovat premiéra ani ministry, protože jedinou ultimátní sankcí za špatnou odpověď je odvolání z vlády a ta je u vlády v demisi vyloučena. Výbory nemohou od ministrů požadovat žádné koncepční plány. Je tím tedy zcela vyloučena parlamentní kontrola vlády, je tím zcela popřena ústavní rovnováha moci. Opoziční strany byly jednáním prezidenta připraveny o svůj nejzákladnější nástroj nutný ke kontrole vlády, který jim Ústava garantuje.

Prezident sice může mít své osobní preference v osobě premiéra, ale jeho prioritní povinností je dbát na efektivní a funkční stav demokratického systému. Nemůže upřednostňovat své osobní preference nad práva občanů.

Na tomto místě je třeba připomenout, že to není první případ, kdy Miloš Zeman vědomě na nepřiměřenou dobu omezil práva občanů a znemožnil parlamentní kontrolu vlády. Dne 10. 7. 2014 jmenoval vládu Jiřího Rusnoka, ačkoli ve Sněmovně v té době existovala dohoda o vytvoření koaliční vlády stvrzená 101 podpisy poslanců. Rusnokova vláda dne 7. 8. 2014 nezískala důvěru, nutno říci, že za těchto okolností důvěru ani získat nemohla. Následně bez důvěry vládla do 29. 1. 2014. Miloš Zeman neučinil žádné kroky tomu, aby byla ústavní rovnováha vládní a zákonodárné moci obnovena. Z toho vyplývá, že po dobu 192 dní nebyla pro občany České republiky zajištěna efektivní parlamentní kontrola vlády a fungování demokracie. Jde tedy o opakované jednání.

Ústava sice nestanoví závaznou lhůtu pro jednotlivé prezidentské kroky při ustavení vlády, ale od změny Ústavy v roce 2012, která ustanovila trestní odpovědnost prezidenta po skončení mandátu, je prezident po skončení mandátu trestně odpovědný za nepřiměřenou toleranci vůči stavu, ve kterém jsou vážným způsobem poškozována práva občanů.

Ze skutečnosti, že na problematičnost Zemanova tvrzení o neomezené časové svévoli reagovala média a že byla kritizována opozicí (nic jiného opozice účinně kritizovat nemohla) a že byla kritizována také v akademických kruzích, vyplývá, že se u Miloše Zemana jednalo o vědomé a úmyslné jednání.

Pokud by se nejednalo o prezidenta, mohlo by být takové jednání považováno za trestný čin rozvracení republiky podle § 350, totiž jako jednání, které směřuje k rozvracení ústavního zřízení podle odstavce 1.

Závěr: Miloš Zeman je proto podezřelý, že opakovaně a systematicky jedná proti českému demokratickému řádu a ústavnímu pořádku, čímž by mohla být naplněna skutková podstata velezrady podle článku 65 Ústavy.