Dohodové státy se zavázaly evakuovat rakousko-uherské válečné zajatce z přístavu Vlöre v Albánii do Brindidi v jižní Itálii, aby mohli pokračovat dále do Francie jako pracovní síla, v případě českých a slovenských zajatců se později otevřela možnost přidat se k legiíím. Kvůli šíření nakažlivých nemocí (cholera, tyfus, úplavice) však byli zajatci za účelem karantény transportováni na ostrov Asinara.

Ostrov Asinara sloužil jako trestanecká kolonie pro doživotně odsouzené. Na ostrově Asinara byla v roce 1915 pouze malá opuštěná nemocnice se zdravotním oddělením v Cala Reale, budova krematoria a pár domků pro personál ve vesnici Cala d Oliva. Jinak byl ostrov neosídlený.

Velitelem ostrova byl pověřen italský generál Giuseppe Carmine Ferrari. Během několika dní italské námořnictvo v rámci domluvené humanitární operace přepravilo rakousko-uherské zajatce po moři na ostrov Asinara. První skupina 3721 mužů odplula z Albánie 16. 12. 1915 na palubě parníku Amerika a Dante Alighieri. Od tohoto dne, do poloviny ledna 1916 dvě desítky lodí přepravily na ostrov 23 000 vězňů. Na lodích byli pospolu nemocní i zdraví, takže se epidemie rozšířily na všech lodích. Cestou zemřelo 1 500 mužů, jejichž mrtvoly byly shazovány do moře. Dalších 7 000 mužů zemřelo bezprostředně po vylodění na ostrově.

Transporty s novými nemocnými přijížděly nepřetržitě. Organizace zásobování i zdravotní péče byly nedostatečné. Stravu dovážela denně malá loď. Denní příděl byl krajíc chleba nebo suchar a masová konzerva.

Na ostrově nebyla pitná voda, musela se dovážet z pevniny. Stav některých zajatců byl vážný, měli z přechodu hor v Albánii omrzlé nohy a další vážná zranění. V některých případech musela být proveden částečná amputace. Po příjezdu byli všichni desinfikováni, ošetřeni a rozděleni do stanových táborů Campo Perdu, Stretti, Fornelli a dalších. Kvůli šíření epidemie byli podezřelí z nákazy soustředěni do karanténních a pozorovacích táborů, kde panovaly přísné podmínky. Asi 7 000 zajatců zemřelo bezprostředně po příjezdu. Nově byl v únoru zřízen tábor Tumbarino pro zdravé zajatce, ti byli rozděleni podle svých civilních profesí (ševci, kováři, zedníci, tesaři, hudební nástroje) a podle možností byli zaměstnáni pracemi v táboře. Pracovali na záhonech, stavěli kaple, pomáhali s provozem ostrova. Podle možností a podle potřeby byli tito ‚zdraví‘ na podzim 1916 převáženi jako pracovní síla do Francie.

V letech 1915-1916 prošlo táborem na ostrově 32 000 zajatců, z toho 24 500 zajatců, kteří přežili albánský pochod smrti.