Asinara

 ostrůvek na severozápadním okraji Sardinie, kde zemřel a v hromadném hrobě je pohřben J. Schnirch

Zpět na hlavní stránku
Zpět na Místa

 


Ostrov Asinara se nachází při severozápadním výběžku Sardinie

Dohodové státy se zavázaly evakuovat rakousko-uherské válečné zajatce z přístavu Vlöre v Albánii do Brindidi v jižní Itálii, aby mohli pokračovat dále do Francie jako pracovní síla, v případě českých a slovenských zajatců se později otevřela možnost přidat se k legiíím. Kvůli šíření nakažlivých nemocí (cholera, tyfus, úplavice) však byli zajatci za účelem karantény transportováni na ostrov Asinara.

Ostrov Asinara sloužil jako trestanecká kolonie pro doživotně odsouzené. Na ostrově Asinara byla v roce 1915 pouze malá opuštěná nemocnice se zdravotním oddělením v Cala Reale, budova krematoria a pár domků pro personál ve vesnici Cala d Oliva. Jinak byl ostrov neosídlený.

Velitelem ostrova byl pověřen italský generál Giuseppe Carmine Ferrari. Během několika dní italské námořnictvo v rámci domluvené humanitární operace přepravilo rakousko-uherské zajatce po moři na ostrov Asinara. První skupina 3721 mužů odplula z Albánie 16. 12. 1915 na palubě parníku Amerika a Dante Alighieri. Od tohoto dne, do poloviny ledna 1916 dvě desítky lodí přepravily na ostrov 23 000 vězňů. Na lodích byli pospolu nemocní i zdraví, takže se epidemie rozšířily na všech lodích. Cestou zemřelo 1 500 mužů, jejichž mrtvoly byly shazovány do moře. Dalších 7 000 mužů zemřelo bezprostředně po vylodění na ostrově.

Transporty s novými nemocnými přijížděly nepřetržitě. Organizace zásobování i zdravotní péče byly nedostatečné. Stravu dovážela denně malá loď. Denní příděl byl krajíc chleba nebo suchar a masová konzerva.

Na ostrově nebyla pitná voda, musela se dovážet z pevniny. Stav některých zajatců byl vážný, měli z přechodu hor v Albánii omrzlé nohy a další vážná zranění. V některých případech musela být proveden částečná amputace. Po příjezdu byli všichni desinfikováni, ošetřeni a rozděleni do stanových táborů Campo Perdu, Stretti, Fornelli a dalších. Kvůli šíření epidemie byli podezřelí z nákazy soustředěni do karanténních a pozorovacích táborů, kde panovaly přísné podmínky. Asi 7 000 zajatců zemřelo bezprostředně po příjezdu. Nově byl v únoru zřízen tábor Tumbarino pro zdravé zajatce, ti byli rozděleni podle svých civilních profesí (ševci, kováři, zedníci, tesaři, hudební nástroje) a podle možností byli zaměstnáni pracemi v táboře. Pracovali na záhonech, stavěli kaple, pomáhali s provozem ostrova. Podle možností a podle potřeby byli tito ‚zdraví‘ na podzim 1916 převáženi jako pracovní síla do Francie.

V letech 1915-1916 prošlo táborem na ostrově 32 000 zajatců, z toho 24 500 zajatců, kteří přežili albánský pochod smrti.


Asinara Cala Reale, pohled na zdravotní stanici, přes kterou procházeli váleční zajatci v období od 18.12.1915 do 24.6.1916


Stany pro zotavení nemocných


Oddělení nakažlivých nemocí


Provoz v přístavu


Oddělení desinfekce


Lékařská prohlídka - kontrola moči


Distribuce jídla


Tábor


Tábor


Kresba vylodění při záchraně uprchlíků - Aldo Carpi


Marco-Rapuzzi

 


Maják na ostrově


Olivová zátoka


Jeden z hřbitovů na ostrově Asinara

Pěší pochod z Niš do Meduny (do Prištiny pravděpodobně údolím a ne přes hory) a plavba z Meduny na Asinaru
Útok na Srbsko v roce 1915 směřoval k územnímu propojení Trojspolku

Plinius nazýval ostrov Herkulův. V námořní mapě z Pisy z roku 1275 se objevuje název Asenara, zatímco v knize Kompas k navigaci v 1296 to bylo Azenara. Postupně ve 14. století nacházíme také název Asinar, Axinara nebo Assinara, v některých katalánských dokumentech Linayre. Do první poloviny 16. století na námořních mapách následují jména Sinuaria, Sinnara, Axinara, Azanara, Linagra, Sinarea, Sinarca a Anatre. V roce 1561 se poprvé objevuje jméno Asinara v Listině Gastaldi.
Původ jména se odvozuje buď od římského slova 'Sinuaria' (plný záhybů), kvůli jeho tvaru, nebo od skutečnosti, že název pochází z oslů (osel it. asino), kteří se na ostrově vždy hojně vyskytovali. Tato druhá hypotéza by se také zdála být podpořena některými dokumenty, jako je kniha krále Ruggera, napsaná arabským geografem Al-Idrisi v roce 1154.

 

 

 

Zpět na hlavní stránku



Zpět na Místa