První zmínka o vsi Vraný v písemných historických pramenech je nepřímá a je učiněna v roce 1318 v přídomku Rudolfa, Albrechta a Jana z Vraného, ale není jisté, zda Vraný skutečně vlastnili (některá odborná literatura je s Vraným u Slaného nespojuje vůbec, viz níže Profous). V letech 1340-1359 se připomíná Bedřich z Vraného (Friderico de Wraneho - 1340, Friderico de Wranye - 1346, Bedrzichoni de Wranyeho), jehož vztah ke vsi je již bez pochybnosti. V jeho době je, záznamem v soupise papežského desátku z roku 1352, zmíněna zdejší fara, která nutně předpokládá existenci kostela. Současný kostel sv. Jana Křtitele je barokní stavbou z let 1751-1761. Zde umístěný epitaf Petra Chotka z Vojnína z roku 1571 a náhrobník z roku 1579 jsou transferované artefakty z výbavy původního gotického kostela, který stával ve dvoře domu č. p. 10 a byl v roce 1756 zbořen.

V erbu Bedřicha z Vraného byla ruka s mečem (1346), ale další uživatelé přídomku z Vraného měli v erbu orlici (1365 Ondřej z Vraního; 1375 Vilém z Vraního). Jiní pak používali ve štítu orlici, ale klenotem byla obrněná ruka s mečem (1406 Mikeš z Vraního; 1406 Hynek z Vraního; 1463 Václav z Vraního; 1484 Jindřich Vejce z Vraního). Na základě podobnosti s erbem pánů ze Žirotína (ve štítě kosmá orlice) se uvažuje o stejném původu. Od Mikše (Mikuláše) a Ondřeje z Vraního vzešli Kopanští z Vraního. Od potomků výše zmíněného Bedřicha z Vraného pocházeli Šlovičtí, Luníkovští a Vejcové z Vraního. Ti již, krom přídomku, neměli se vsí Vraný nic společného.

V roce 1394 je jako patron vranského kostela připomínán Jindřich z Dubé, který nepochybně vlastnil alespoň části vsi. V této době možná už stála i zdejší tvrz, která je zmíněna poprvé v roce 1399 jako majetek Hynka z Kaufunku společně s dílem vsi, ale bez patronátního práva ke kostelu. Právo podací k vranskému kostelu v roce 1434 uplatňoval Vilém Zajíc z Házmburka. V následujících letech jsou majetkové poměry ve vsi poněkud nepřehledné. I nadále zde měli majetek Kaufunkové. Jejich vlastnictví v roce 1453 získal Vilém z Ilburka. V roce 1479 byl držitelem Beneš z Veitmile a pak od roku1534 Arkleb z Boskovic. Zajícové z Házmburka museli ve Vraném vlastnit rozhodnou část vsi, protože v roce 1513 na přímluvu Jana Zajíce z Házmburka král Vladislav Jagellonský povolil ve Vraném konání trhů a ves povýšil na městečko.

Z pohledu předmětu rešerše je další podrobné sledování vlastníků městečka Vraného bezpředmětné. Zmíníme, že v roce 1543 Jan Zajíc z Házmburka prodal Vraný městu Slaný. Jemu bylo městečko v roce 1547 konfiskováno za účast v protihabsburském povstání a následující tři roky spravováno českou královskou komorou. Do dědičného držení získal Vrané v roce 1550 královský prokurátor Petr Chotek z Vojnína (+1571), majitel hradu Žirotína. Vraný byl k panství tohoto hradu připojen a setrval u něj až do roku 1655. Chotkové a jejich nástupci vybudovali ve Vraném novou tvrz. Pak se zde vystřídalo několik vrchností z různých šlechtických rodů. V roce 1706 koupila Vraný kapitula při chrámu sv. Víta v Praze. Kapitula postavila ve Vraném nový kostel a v letech 1785-1794 také nový zámek.

Použitá literatura k historii městyse Vraný:

- Anděl, Rudolf: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, III. Severní Čechy. Praha 1984, s. 520.

- Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě ave Slezsku. VIII. díl. Praha 2011, s. 383–387 (dále jen Kuča).

- Profous, Antonín: Místní jména v Čechách. Díl IV., Praha 1957, s. 617-618.

- Sedláček, August: Hrady, zámky a tvrze Království českého. Díl VIII., Praha 1891, s. 214 (Vraní).

- Sedláček, August: Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty. Svazek 2., Praha 2001, fol. 176v-177r.

- Velc, Ferdinand: Soupis památek historických a uměleckých v Království českém. XX. Politický okres slánský. Praha 1904, s. 404-406, Vrané (druhdy též Vraní; dále jen Velc).

Na samém počátku úvah o genezi znaku ve Vraném je listina krále Vladislava Jagellonského, která byla vydána dne 4. 4. 1513 v Budíně. Listina se nezachovala v originále, ale je zmíněna jako inzert v listině Maxmiliána II. z roku 1570, kterou městečku Vraný, na žádost Petra Chotka z Vojnína, císař potvrzuje dosud udělená privilegia. V listině se krom jiného píše: „...jednoho /tj. majestátu/ slavné paměti krále Vladislava, děda našeho, jímž týž Vraný za městečko vysazuje a trhem týhodním, též dvěma jarmarky nadává. Kteréhož jest datum na Budíně ten outerej po neděli, jenž slove Quasimodo geniti, léta Božího tisícího pětistého třináctého“ (Codex iuris municipalis regni Bohemiae. Tomus IV-3. Praha 1961, č. 820, s. 242).

Vraný (v latin.a něm. textech též Wrannay, Wranic, Vrana, Vraní, Vrané aj.) bylo původně vsí s tvrzí.

První písemná zmínka o něm pochází z roku 1228, kdy je část Vraného jmenována mezi zbožím kláštera sv. Jiří na Pražském hradě (listina abatyše Anežky, Palacký Dějiny národa českého...). Zbývající část patřila vladykům z Vraného, rodu pocházejícího od pánů ze Žerotína a spřízněných s těmi, kteří měli ve znaku orlici, později přibrali do svého znaku ruku ve zbroji s mečem. Pod jejich správou se ves rychle rozrůstala. Nejstarším známým držitelem V. Fridrich (Bedřich z Vraného),podle jména byl Fridrich z Vraného, připomínající se v r. 1341 a dochovanou pečetí z r. 1356. V průběhu šesti století v období let 1341-1945 se vystřídalo 42 držitelů Vraného nebo jeho části. Někteří z nich měli zásadní podíl na jeho historii, výstavbě, hospodářském a veřejném životě.

Z významných událostí lze uvést alespoň následující. V r. 1394 majitelem části V. Hynek z Kaufunku, který obec osídlil většinou Němců, takže až do XV. stol. se stala převážně německou. V r. 1394 byl patronem vranského kostela Jan Jindřich z Dubé, hofmistr království českého. Roku 1434 kupuje Vraný Vilém II., Zajíc z Hazenburka, jehož rod jej drží s přestávkami plných 100 let do r. 1354. Tím nastává pro Vraný doba nebývalého rozkvětu, obzvlášť když na přímluvu Jana III. Zajíce z Hazenburku-nejvyššího truksase (stolníka) - povýšil král Vladislav II. Jagelonský 4. dubna 1513 v Budíně - Pešti Vraný na městečko a udělil mu významná privilegia, která potvrdil r. 1538 císař Ferdinand I. a r. 1570 cíař Maxmilián II. Povýšení a privilegia (jako výroční trhy, usazování a cechy řemeslníků „právo míle" vybírání cla, rozhodování, souzení, získání erbu a pečeti aj.) pomohly městečku ke slávě a majetnosti.

V roce 1552 Petr Chotek z Vojnína, královský prokurátor, též držitel Žerotína, staví ve Vraném novou tvrz. Roku 1538 Bedřich Doupovec z Doupova zakládá „Purkrechtní knihu městečka Vraného" a r. 1592 zakládá „Urbář panství Vraninského a Žerotínského.

V letec 1618-1648 válka třicetiletá zle zpustošila i Vraný, ze 650 lidí před válkou jich zbylo sotva 150, z 28 statků a 33 chalup zbylo pouhých 8 statků a 13 chalup. Vše ostatní lehlo popelem, městečko bylo velmi zpustlé a trvalo mnoho let než se z tohoto válečného utrpení vzpamatovalo.

V roce 1706 předposlední majitel Krištof Karel baron Voračický prodal Vraný Metropolitní kapitule sv. Víta na Pražském hradě. Ta působila ve zdejší obci až do r. 1945. Za tuto dobu byly také vytvořeny nejvýznamnější vranské památky, i veřejně prospěšné zařízení. Kapitula učinila Vraný sídlem nového rozsáhlého panství.

V roce 1980 došlo ke sloučení obcí Vraný, Lukov, Horní Kamenice Páleč.

Protože městys Vraný měl ve středověku právo vykonávat tzv. justitii, česky „spravedlnost“, byla v radnici  umístěna též šatlava a ve slánském muzeu se uchovává zdejší rychtářské právo, pouta a okovy. Městečko mělo i svého kata, který hrdelní tresty vykonával na návrší za obcí v místě zvaném „Na spravedlnosti“ a „Na šibenici.“