Dr. Adolf Vilém Straka

Bohuslav Schnirch Roma 1873 mramor, 68 cm
Bohuslav Schnirch v době svého studia v Římě zhotovil portrétní bustu Dr. Straky
možná na přání Augustina Švagrovského

 

 

Buditel mezi londýnskými krajany

Pozapomenutý život Adolfa Viléma Straky
Milan Kocourek

I když kulturní styky mezi zeměmi Koruny české a Velkou Británií mají bohatou historii, přistěhovalectví z našich zemí na britské ostrovy nebylo v minulosti příliš časté.

Ve Francii, Německu, Švýcarsku či zámoří se tradičně usazovalo mnohem více našich krajanů. Za povšimnutí však rozhodně stojí doba pobělohorská, kdy do Anglie přibyla celá řada českých vystěhovalců, a to nejen v doprovodu „zimní“ královny Alžběty (1596–1662), která zemi často navštěvovala, i když žila převážně v Holandsku. Ve větším měřítku se z našich zemí do Británie začalo jezdit teprve v devatenáctém století, kdy se zde usadil také protihabsburský radikál – dnes bychom řekli disident – Adolf Vilém Straka. Autor brožury o dějinách TJ Sokol Londýn Josef Kučera zmiňuje Straku několikrát. Z textu vyplývá, že Straka patřil mezi nejaktivnější členy krajanské obce. V úvodní pasáži o krajanské obci v Londýně ve druhé polovině devatenáctého století Kučera píše: V dobách těch, pro český probouzející se národ tak důležitých, vyskytli se i v Londýně muži, kteří uznávali potřebu soustřediti nějakým způsobem krajany v Anglii ku podpoře nastávajících bojů naší vlasti. Kučera pokračuje informací o založení Česko-moravského spolku čtenářského v červnu 1869, jehož hlavním organizátorem a prvním předsedou byl právě Adolf Vilém Straka. Datum Strakova narození neuvádí ani jeden z našich současných naučných slovníků. Ottův i Riegerův slovník naučný ale obsahují Strakův životopis. Podle databáze národních autorit Národní knihovny České republiky se Straka narodil 23. listopadu 1825 v Krabčicích pod Řípem, kde byl jeho otec evangelickým pastorem, a zemřel 17. února 1872 v Londýně. Zprávu o jeho smrti přinesly místní noviny Islington Gazette 20. února 1872. Poté, co absolvoval gymnázium v saské Žitavě, odešel na univerzitu do Lipska. Tam studoval teologii, ale zároveň věnoval značnou pozornost studiu slovanských jazyků. V Lipsku se také seznámil s několika Srby, Poláky a Lužičany a uvažoval o založení slovanského spolku přímo na půdě univerzity, což ale působením slovanožrouta profesora Wuttke zamezeno bylo, píše autor stati o Strakovi v Riegerově slovníku naučném. Navzdory profesoru Wuttkemu však Straka a jeho přátelé pěstovali slovanskou vzájemnost na svých soukromých zasedáních, přičemž jim pomáhal srbsko-lužický doktor Smoler. Straka také udržoval styky se Slováky studujícími v Halle a v Berlíně. V Lipsku se v roce 1848 seznámil s ruským anarchistou a revolučním agitátorem Michailem Bakuninem (1814–1876). Adolf Vilém Straka se nejen stal osobním přítelem ruského anarchisty, ale účastnil se i jeho záměrů ve věci slovanstva. V Bakuninových službách Straka několikrát procestoval Poznaňsko a Slezsko a stal se při té příležitosti terčem pozornosti tajné policie. Vystupoval rovněž jako prostředník ústředního výboru demokratické emigrace slovanské a německé. V roce 1849 pobýval nějaký čas v Drážďanech a pak se vydal do Prahy, kde zůstal až do vyhlášení stavu obležení. Poté se vrátil do Lipska a pokračoval ve studiích. Straka měl blízký vztah ke svému bratrovi, který ho i na studiích doprovázel. Když byl bratr v Lipsku zatčen za účast v květnových pražských nepokojích, musel Straka z Lipska odejít, aby unikl policejním pronásledovatelům. Vyšetřovací komise na Hradčanech se ale usilovně snažila vypátrat jeho úkryt, a proto se Straka rozhodl pro odchod do Anglie. V Londýně se později dozvěděl, že jej vojenský soud v Praze odsoudil k trestu smrti in contumaciam. Potkal ho tedy podobný osud jako Bakunina, míra jejich proslulosti na mezinárodní scéně byla ovšem nesrovnatelná.

LONDÝNSKÉ PŮSOBENÍ V Londýně se Straka nejprve soustředil na studium angličtiny a zanedlouho získal místo učitele latiny a řečtiny na Lansdowne Academy, prominentním soukromém ústavu. V roce 1856 byl jmenován asistujícím profesorem němčiny na Univerzitní koleji londýnské univerzity a o dva roky později dosáhl doktorátu z filozofie. Aby mohl bezpečně navštěvovat vlast, potřeboval britský pas, a proto v roce 1861 přijal britské občanství. Jakmile je získal, začal trávit každé prázdniny v Čechách. Při různých příležitostech psal do anglických novin a vysvětloval britským čtenářům poměry v Rakousko-Uhersku. Přispíval rovněž do žurnálů pro ženy a v roce 1862 vyšla v Praze jím sepsaná Stručná mluvnice anglická. O Strakově působení na University College v Londýně víme málo. Zmínka o Strakovi chybí i v obsáhlé knize o historii této prominentní britské instituce (Negley Harte; John North, The World of UCL, 1828–1990, London 1991). Tato historická studie skýtá ale celou řadu zajímavostí z let, kdy tam Adolf Vilém Straka na katedře němčiny působil. University College byla založena v Londýně v roce 1828 coby přímá reakce na personální politiku tradičních univerzit oxfordské a cambridgeské, kde směli promovat pouze studenti, kteří se hlásili k anglikánské víře. Slavný anglický právník a sociální reformátor Jeremy Bentham (1738–1832), sám absolvent oxfordské univerzity, zdaleka nebyl jediný, kdo označoval Oxford a Cambridge za dvě veřejné trapnosti a psal o nich jako o jeslích politické korupce. Bentham, zakladatel anglického utilitářství (odnože moderního liberalismu), zaujímá v dějinách University College čestné místo. Ve svých politických statích kritizoval diskriminaci občanů, kdekoli se vyskytla, a jeho utilitářská maxima co největší spokojenost pro co největší počet stála u zrodu University College jako jeden z hlavních ideálů. Při zahájení činnosti univerzity v roce 1828 tvořilo učitelský sbor čtyřiadvacet profesorů. Byli to přední experti ve svých oborech – v mnoha případech šlo o absolventy univerzit oxfordské a cambridgeské. Výjimku představovaly katedry moderních jazyků, do jejichž čela byli jmenováni vesměs političtí uprchlíci. Vedoucím katedry italštiny byl například Antonio Panizzi, který podobně jako Straka odchodem do Anglie unikl trestu smrti. Nejinak tomu bylo v případě Antonia Alcalá Galiana v čele katedry španělštiny, který ve španělském parlamentu předložil rezoluci proti králi Ferdinandu VII., za což si rovněž vysloužil trest smrti. Katedru němčiny vedl nezávislý myslitel Ludwig von Mühlenfels, který byl do funkce jmenován během své zastávky v Londýně na cestě do Mexika, kam směřoval za svými exulantskými kolegy po útěku z pruské věznice. Adolf Vilém Straka nastoupil na katedru němčiny čtyřiadvacet let po založení UCL.

Když na podzim roku 1868 zavítal do Londýna první náčelník Sokola pražského Miroslav Tyrš, vyhledal také Adolfa Viléma Straku. Londýn se Tyršovi příliš nelíbil, zato Straka ho nadchl. Později, u příležitosti odhalení Strakovy busty od sochaře Bohuslava Schnircha v Roudnici nad Labem roku 1874, Tyrš napsal: Straka po politických bouřích roku 48 z vlasti byv vyobcován, ve svobodné Anglii domov našel a vynikajícími vědomostmi svými čestného místa na londýnské universitě si vydobyl. Postava a povaha Strakova zajisté že utkvěla v milé paměti každému, kdo ono světové město nad Temží kdy navštívil. Založení Česko-moravského spolku čtenářského v červnu 1869 bylo příkladným vlasteneckým počinem Adolfa Viléma Straky a jeho krajanských kolegů. Ve stanovách, jejichž autorem byl se vší pravděpodobností právě Straka, si dal spolek do vínku úkol povzbuzovat a podporovat snahy členů po vzdělání politickém a pěstovat život společensko-vlastenecký. Již 28. června 1869 se v pražských Národních listech objevila zpráva, že londýnští lidumilové zaslali dvanáct zlatých na podporu politických vězňů v Praze. Spolek si ihned předplatil časopisy Obrana a Svoboda, později také Říp, Ruch a Matice lidu. Rok po svém založení měl spolek osmnáct členů a předplácel si také Věstník, vycházející jako příloha ke Correspondence Tchéque v Berlíně. V témže roce spolek navázal také styky se spolkem Beseda v Paříži. Strakův Česko-moravský spolek čtenářský byl prvním krajanským sdružením v Británii. Ačkoli organizace mnoho let nevydržela – kronikář Kučera zaznamenává, že po Strakově onemocnění v roce 1871 byl spolek uvržen v nečinnost – přece jen se stala ohniskem krajanské činnosti v Londýně. V roce 1874 se členové spolku přihlásili do Československé besedy v Londýně a o rok později se z Besedy stal Československý spolek sociálně-demokratický. Koncem století pak krajané založili tělocvičný spolek Žižka, který se v roce 1903 přeměnil v Sokol Londýn. Byť tedy Straka sokolem nebyl, založením čtenářského spolku se zasloužil o položení základů sokolské jednoty v Londýně. A nejen to. Krajanská knihovna, kterou členové Strakova čtenářského spolku založili, přetrvala v Československém národním domě v Londýně téměř do konce dvacátého století.

 

Milan KOCOUREK (nar. 1946) se v roce 1969 usadil ve Spojeném království. Studoval na univerzitách ve skotském Dundee a v Birminghamu, poté řadu let působil jako člen české redakce BBC World Service v Londýně. Poté byl spolupracovníkem Českého rozhlasu a České televize.

 

 

 

Náčrtky Bohuslava Schnircha z jeho grafických deníků z Říma

 

Zpět na Některé práce Bohuslava Schnircha

Zpět na hlavní stránku