Sedmihradsko - Transylvánie

Sedmihradsko.jpg (40080 bytes)

 

Německy Rumunsky Maďarsky
Hamruden Homorod Homorod
Henndorf Bradeni Hégen
Kronstadt Brasov Brasso
Meeburg / Mehburg Beia Homorodbéne
Reps Rupea Köhalom
Schäßburg Sighisoara Segesvár
Schönberg - Agnita Dealu Frumos Lesses
Hermannstadt Sibiu Nagyszeben
Bad Tuschnad Băile Tușnad Tusnádfürdő
Baraolt / Botalth Baraolt / Covasna Barót

Bad Borsec

Borsec

Borszék

 

 

Latinsky se opevněné centrum nazývalo Castrum Sex, byla to šestá ze sedmi římských pevností (odtud Sedmihradsko). Pevnost se sedmi obrannými věžemi a 150 obytnými domy vybudovali němečtí osadníci kolem roku 1200. Předpokládá se, že vznikla rozšířením starší dřevěné pevnosti na vrchu Schulberg kolem roku 1191. Po tatarském vpádu v roce 1241 bylo opevnění doplněno o kamenné hradby, kapli a věž. Je obehnána 930 metrů dlouhými hradbami, které jsou místy vysoké až 15 metrů. Do hradeb bylo vestavěno dalších 14 věží, které spravovaly jednotlivé cechy, které reprezentovaly silnou místní řemeslnou tradici.  (dochovalo se jich 9). V roce 1298 je zmiňován dominikánský klášter uvnitř opevněného komplexu. V podhradí se rozrůstalo osídlení, takže v roce 1367 získal Schäßburg statut města. .

Ze Schäßburku pocházel hrabě Vlad Tepeš-Dracula (Vlad-Nabodávač), jeho palác se nacházel vlevo před věží na obrázku označeno IX. Přezdívku Drákula si vysloužil již otec Drákuly, Vlad I., jenž se pod vlajkou rytířského řádu Draka snažil bránit křesťany před nájezdy Turků. Později jako vládce Transylvánie nechal razit mince se znakem řádu Draka. Říkalo se mu proto Drac (= drak). Drákula neboli rumunsky Dracula by potom byl tvar znamenající „syn draka“.

V rumunštině však slovo Drac má ještě jeden význam - ďábel. V případě Vlada II. Tepeše už šlo o přímou souvislost s jeho ďábelskými praktikami, jimiž likvidoval své protivníky. Tepeš totiž v rumunštině znamená „narážeč na kůl“. Vlad II., jenž třikrát ovládl vejvodství valašské, se oddával zvrácené podívané na muka ostatních. Nechával lidi narážet na kůl. Pomalu a v příšerných mukách umírali na kůlech napůl rozpáraní zločinci, ale i zajatci, prostí lidé či cizí vyslanci, kteří se nevypočitatelnému Drákulovi z nějakého důvodu znelíbili.

 

 

 

 

Zpět na vzpomínky poděbradské babičky

Zpět na Josef Schnirch

Zpět na hlavní stránku



Zpět na Místa