Heinrich (Henrik) Etbin Franz Klemens von Schollmayer-Lichtenberg  * 23.11.1860 † 21.1.1930

Rodiče: Franz (Franco) Schollmayer * 20.2.1826 † 10.2.1891

Kornelika (Cornelica) Costa Schollmayer * 1834 † 1913  dcera Dr. Henrika Costy a sestra Dr. Etbina Costy (politikové SLO) klavíristka, rétorka, po smrti manžela se vrátila do Lublaně

Sourozenci: Heinrich (Henrik) Ethbin von Schollmayer Lichtenberg * 23.11.1860 † 21.1.1930
Manželka: Marie (Mařka) Obereignerová Schollmayer * 1869 † 18.3.1903

Viljemina Lichtenberg * 1842 †  1927 Hut Village, panství Koča vas pri Ložu

Děti: Ing. Franz (Franzi) Schollmayer * 20.4.1888 Schneeberg † 18.4.1935 (1958?)

Etbin Schollmayer * 9.8.1890 grad Snežník  † 7.6.1921 Koča vas + Charlotte Augusta Elisabeth Marie Geiersbach Schollmayer * 2.6.1894

Margarethe (Margareta, Margaretka) von Schollmayer-Lichtenberg Mansion - majitelka statku Hallerstein-Kučava (vnučka?) * 10.6.1893 † ?.7.1962   Kochi

Heinrich Heimar Schollmayer * 8.7.1896 grad Sněžník/Schneeberg † 27.4.1918 Loška Dolina SLO pohřben na Viševeg

Schollmaier.jpg (13931 bytes)

Heinrich von Schollmayer Lichtenberg 1885

Margareta a Henrik 1916

 Henrik

Henrik Schollmayer Lichtenberg, Manager of the Snežnik Estate
Henrik Schollmayer Lichtenberg was by education a forester. From 1884 up until his retirement in of 1919, he was employed on the estate of Snežnik - first as manager of the Mašun hunting runs and from 1903 onwards as manager of the entire estate. In addition to his main occupation, Schollmayer Lichtenberg was also interested in a number of other areas, on which he wrote several articles, some which still figure today as basic sources for researching individual topics in the fields of historiography, ethnology, meteorology and so forth.

Marie - Heinrich - Hermann - Zdenka
Pavlína - Josef
před rokem 1891

Masuna.jpg (14552 bytes)

Myslivna Mašuna v roce 1925

Prameny:

Cankar, Izidor hodin. 1960-1971. Slovinský Životopisný Lexicon, třetí kniha. Ljubljana: Associated Commercial Bank.
Z historie Sněžníku sídla. 2000. Ljubljana: Sdružení historických společností Slovinska. 48, 1-2.
Javorník, Marjan hodin. 1997. Encyclopedia of Slovinska. Ljubljana: Mládí kniha.
Angelika Hribar. 2000. Lesní ředitel realitní Sněžníku Obereigner Joseph a jeho rodina. Chronicle. 48, 1/2 (2000), p. 42 až 56.
Kačičnik Gabric, Alenka. Schollmayer 2000. Henrik Lichtenberg. Chronicle. 48, 1/2 (2000), p. 57-64.
Kačičnik Gabric, Alenka. 2000. archivy zámek Sněžník. Chronicle. 48, 1/2 (2000), p. 3-12.
Kačičnik Gabric, Alenka. Schollmayer 1999. Henrik Lichtenberg realitní manažer Sněžník. Historie pro všechny. 6, č. 1 (1999), str. 5-12.
Preinfalk, Miha. V přípravě. Požehnal a zatracený. 40 šlechtické rody z 19. a 20. století ve slovinském.
Schollmayer-Lichtenberg, Heinrich von. 1998. Sněžník a schönburški pravítka: dějiny nadvlády Sněžníku Kraňsko.
Postojna: Lesní hospodářství.

 

Henrik pl. Schollmayer-Lichtenberg, kranjski gozdarski strokovnjak, gospodarstvenik in politik, * 23. november 1860, Althofn na avstrijskem koroškem, † 21. januar 1930, Lož.

Med leti 1884 in 1919 je bil v službi na veleposestvu kneza Schönburg-Waldenburga na Snežniku. Od 1885 kot višji gozdar in oskrbnik gozdarskega revirja Mašun, od 1903 je kot višji upravitelj vsega veleposestva nasledoval svojemu tastu Obereignerju, 1909 postal direktor. Leta 1918 je v Dresdenu od kapi deloma ohromel, 1. maja 1919 bil upokojen. Preselil se je na svoje, po adaptivni materi, grofici Viljemini Lichtenberg, prevzeto posestvo Koča vas pri Ložu, kjer je umrl.

Schollmayer je gradil ceste po obširnih graščinskih gozdovih, da bi jih smotrno izkoristili in laže odvažali gozdne pridelke. Napravil je načrte tudi za druge javne ceste ter sestavil podatke za gradnjo železniške proge Rakek—Babno polje, ki so ji pa nasprotovali domačini. Prizadeval si je tudi, da bi preskrbel z vodo dolino Pivke in vas Kozarišče.

Med leti 1908 in 1918 je bil poslanec kranjskega deželnega zbora v kuriji veleposestnikov.

http://www.dlib.si/stream/URN:NBN:SI:doc-AXJ7U1VE/d16f8fa0-7ca8-4f07-ab53-a84169ec4b77/PDF

http://www.kam.si/veliki_slovenci/heinrich_schollmayer_lictenberg.html

 

Schollmayer se narodil v roce 1860 v rakouském Althofenu, jeho otec Franco (1826-1891) a jeho matka Cornelia (1834-1913), r. Costa. Oba rodiče byli úzce spjati s našimi místy. Otec, zemědělský expert, poprvé přišel do Lublaně v roce 1854, přestěhoval se do Koperu a vrátil se do Lublaně. Díky svému sňatku s Cornelia v roce 1859 se vzdal vojenské služby a od té doby spolu s rodinou změnil různé služby a místa bydliště. Mimo jiné se jednalo o odborníka na problematiku odvodnění půdy a dalších zemědělských a lesnických otázek. Od roku 1878 do roku 1891 pracoval a žil v Rumunsku, kde také zemřel.
Henry zdědil talent a úctu jeho matka Cornelia, pianista a kulturní pracovník. Historické prameny ji chválí jako „našeho prvního řečníka“, uznávajíc její poezii a projev. Po smrti svého manžela se v roce 1891 vrátila do Lublaně. 
Henrik navštěvoval první čtyři ročníky gymnázia v Lublani (1871-5), v Čechách pak v letech 1875-8 vyšší zemědělskou školu. V Tharandu, Sasko, v roce 1880, vystudoval Lesní akademii. Po složení zkoušky pro nezávislý management lesnického podniku ve Vídni pracoval v letech 1884-1919 na velvyslanectví knížete Schönburg-Waldenburg. Za prvé, jako lesník farmář v lesním mokřině Mašun od 15. března 1884. Dne 19. srpna 18 byl Henrik vážně poškozen výbuchem dynamitu na Mašunu. V té době organizoval kníže Jurij Schönburg-Waldenburg dopravu do Schollmayeru do Lublaňské nemocnice. V případě nehody ztratil pravé oko a od té doby na sobě měl pásku.
Princ Jurij Schönburg-Waldenburg, zkušený důstojník rakouské armády, je polorozpadlý zámek a opuštěný statek s pomocí mnoha mistrů, zahradníků a umělců se v průběhu let proměnil v pohodlné bydlení. Zvláštní pozornost byla věnována lesům, neboť se jednalo o dvě třetiny celého panství. Za pečlivé lesnictví najal ty nejlepší odborníky. V Schollmayeru nenajde princ Jiří jen dobrý manažer, ale muž, který psal deník od příchodu do Snežniku až do konce svého života, studoval historii Lodže a okolí. Stručně řečeno: našel velmi pracovitého a všestranného člověka.
Schollmayer se oženil v roce 1887 s Marií (1869-1903), dcerou lesního manažera Jožefa Obovedera (1845-1903). Obereder je velký majetek, který vlastnil majetek od roku 1872 až do své smrti v roce 1903, kdy v krátké době byla z jeho rodiny roztržena těžká pneumonie. Následoval jeho zetě Henrik, který o měsíc později přišel o svou ženu Marii. 
Stará hraběnka Viljemina Lichtenbergová (1842-1927), ze sousedního hradu Koca vas vesnice, byla zapojena do života vdova, který byl bez jejích dětí. Rozhodla se přijmout Schollmayera a předat její panství, které udělala v roce 1904. Henrik se přestěhoval na hrad Koča
 a od té doby se jmenuje Schollmayer-Lichtenberg.

Již v 75 letech, v roce 1998, v překladu Jože Sterleta, jsme museli získat překlad Schneeberg Schneeberg und die Dynasten von Schönburg (1923) Henrika Schollmayera. Zavolal ho do své dcery Margareti ve vesnici Kochi. V něm hovořil o různých tématech: od historie země Carniola po lov a rybaření. 
Výňatky ze Schollmayerova deníku jsou také přidány k knize, která popisuje život Pána a jeho služebníků na zámku Snežnik. Henrik svědomitě zaznamenal všechny důležité události v údolí Loški
, od zemětřesení po povodně. Psaním deníku bylo na dlouhou dobu přerušeno pouze v letech 1887-1888 (kvůli přípravě na svatbu a spoustě práce s výstavbou silnice). Po kompliment jeho manželce, on pokračoval 19. září 1888, psát deník, a psal deník s některými přerušeními až do jeho smrti v 1930.

 

 

Hlavní stránka

OE1.gif (3442 bytes)