Místní část Popovice tvoří pravobřežní část králodvorské aglomerace spolu s Karlovou Hutí. Obec patřila k roku 1266 chotěšovskému klášteru, od 14. století se zde připomíná tvrz (její zbytky se dochovaly ve sklepení špýcharu při dnešním čp. 15), a vladycký statek. Popovice byly až do roku 1586, kdy je Zdeněk Otta z Losu prodal Lobkovicům, samostatným šlechtickým panstvím. Od konce 16. století až do poloviny 19. století patřily Popovice ke králodvorskému komornímu panství. Od roku 1850 jsou Popovice osadou obce Králův Dvůr. V Popovicích již od středověku zpracovávaly železo z Karlovy Huti zkujňovací hamry, a to až do roku 1886, kdy byly zrušeny. Pro účely hamrů a hutě vznikla složitá soustava náhonů a rybníků, z nichž se do současné doby zachovaly pouze dva: Měrák a Popovický. V roce 1544 se poprvé objevuje zmínka o zdejším panském pivovaru, který vařil pivo až do roku 1909.

Místní část Karlova Huť je přinejmenším od poloviny 14. století spjata s výrobou železa. Svůj název získala pravděpodobně podle Karlů ze Svárova, kteří huť vlastnili v 16. století, krátce před tím, než se stala opět komorním majetkem. V roce 1595 zde byla postavena vůbec první vysoká pec v Čechách. Huť zpracovávala rudu z Krušné hory a od druhé poloviny 19. století také z dolu Hrouda u Zdic a z nučických dolů. Z Krušné hory a Hroudy vedly do Karlovy Huti visuté lanovky, zrušené až v šedesátých letech 20. století. Železárny se rozrůstaly zejména po roce 1880, kdy je od Fűrstenberků převzala Česká montánní společnost. V roce 1904 tu postavila moderní velkou válcovnu. Roku 1909 podnik převzala mamutí Pražská železářská společnost, která železárny vlastnila až do jejich znárodnění v roce 1945. Klasická vysokopecní výroba zde sice skončila v 80. letech 20. století, nicméně tradice podniku pokračuje dodnes. V sousedství železáren vznikla v roce 1889 cementárna, později největší v republice. V roce 1992 ji koupila německá společnost Heidelberg Zement. Cementárnu od roku 1898 zásobovala vápencem unikátní malodráha KBK (Králův Dvůr - Beroun - Koněprusy), která byla v provozu až do roku 1962. Velká část osady zanikla při demolicích v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století.

Místní část Popovice tvoří pravobřežní část králodvorské aglomerace spolu s Karlovou Hutí. Obec patřila k roku 1266 chotěšovskému klášteru, od 14. století se zde připomíná tvrz (její zbytky se dochovaly ve sklepení špýcharu při dnešním čp. 15), a vladycký statek. Popovice byly až do roku 1586, kdy je Zdeněk Otta z Losu prodal Lobkovicům, samostatným šlechtickým panstvím. Od konce 16. století až do poloviny 19. století patřily Popovice ke králodvorskému komornímu panství. Od roku 1850 jsou Popovice osadou obce Králův Dvůr. V Popovicích již od středověku zpracovávaly železo z Karlovy Huti zkujňovací hamry, a to až do roku 1886, kdy byly zrušeny. Pro účely hamrů a hutě vznikla složitá soustava náhonů a rybníků, z nichž se do současné doby zachovaly pouze dva: Měrák a Popovický. V roce 1544 se poprvé objevuje zmínka o zdejším panském pivovaru, který vařil pivo až do roku 1909.

Historie Králodvorských železáren

1346
Předchůdce společnosti Energo KD s.r.o., obslužný provoz „energetika“, byl  po desetiletí součástí bývalých Králodvorských železáren, které byly jedním z nejstarších hutních podniků v českých zemích. Navazovaly na staletou železářskou tradici v brdské oblasti s bohatou surovinovou základnou, dostatkem dřeva i vody, na dávnou výhodu, která však neztrácí své opodstatnění dodnes - a to umístění v centru Čech, nedaleko Prahy, dnes u dálnice D5, dříve u staré pasovské cesty, spojky mezi Prahou, Plzní a Bavorskem. V místě dnešní firmy působili první rudníci a železáři již ve 13. století. Na tehdejší dobu pak byla rozsáhlá železná huť založena roku 1346 českým králem a císařem Svaté říše římské Karlem IV. a možná i po něm dostala své jméno Huť Karlova. O něco dříve vznikla popovická huť.
1595
Jak šel čas, hutě často střídaly své majitele či nájemce, až přišel rok 1586, kdy majetek zakoupil známý šlechtický rod Lobkoviců. Ten nejen, že vnesl do železářské výroby v Králově Dvoře podnikatelský duch, ale povolal v roce 1595 do Králova Dvora významného francouzského odborníka a podnikatele, rytíře Jindřicha Kašpara ze Sarthu, který zavedl v železárnách výrobu munice a hlavně nechal zde postavit vůbec první vysokou pec v Čechách.

1860
Koncem 16. století přešla Karlova huť pod správu Královského komorního panství. Rozhodující etapa jejího vývoje začala v roce 1860, kdy se majiteli komorních železáren stali Fürstenbergové. V průběhu dvaceti let byla zbourána poslední dřevouhelná pec a ruda se začala tavit koksem, začaly rozsáhlé přestavby - vybudovány byly nové moderní pece, slévárna s hlubinným litím rour, modelárna, zámečnické dílny se soustružnou, kovárnou, parním dmychadlem, lanová dráha pro dopravu vápence z blízkého lomu, atd.

1880
V roce 1880 byla huť prodána vídeňské Real Credit Bank, která založila k řízení všech hutních horních podniků Českou montánní společnost. Od té doby se začíná používat název Králodvorské železárny. Technický rozvoj pokračoval, závod byl elektrifikován, postaveny patnáctitunové Siemens-Martinovy pece, Thomasova ocelárna, dvě další vysoké pece, ale i závodní hotel a závodní nemocnice. V posledních třiceti letech 19. století patřily Králodvorské železárny k nejmodernějším podnikům Rakouska-Uherska. Staly se místem setkávání nejvýznačnějších odborníků, byla zde vyzkoušena řada technických vynálezů.

1909
Také počátek 20. století zastihl Králodvorské železárny v dalším rozvoji. V roce 1905 byla dokončena válcovna na tenké plechy a zahájena výroba transformátorových a dynamových plechů, vystavena dnešní budova ředitelství, vodovod, další byty pro zaměstnance, atd. Byl také rozšířen prodej litinových odlitků vč. umělecké litiny. Významným mezníkem se stal rok 1909, kdy Česká montánní společnost zanikla a novým majitelem Králodvorských železáren se stává Pražská železářská společnost.

1938
Zejména zásluhou 1. světové války se však následně rozvoj na řadu let zastavil. Obnovuje se až v období mezi dvěma světovými válkami, kdy je třeba zvláště připomenout zavedení výroby pásové oceli válcované za studena v roce 1938.

1953, 1963, 1968, 1969, 1985
Po 2. světové válce Pražská železářská společnost zanikla a všechny její podniky, včetně Králodvorských železáren, byly zestátněny. Do organizační struktury Králodvorských železáren byl začleněn závod na výrobu galvanicky pokovené pásové oceli ve Velkém Šenově, nalézající se ve Šluknovském výběžku. V roce 1953 byla uvedena do provozu slévárna odstředivě litých trub, v roce 1963 byla zahájen výroba v nové slévárně tvarovek, v roce 1968 výroba plynule litých litinových profilů. V roce 1969 pak byla dána do provozu válcovna antikorozních ocelových pásů válcovaných za studena, v roce 1985 pak nová válcovna nízkouhlíkových ocelových pásů válcovaných za studena. Tradiční výrobní program - surové železo a plechy válcované za tepla - byl v 80. letech zastaven, postupně byl omezován i trubní program, až byl v roce 1994 také definitivně ukončen. Připomenout je třeba i podíl Králodvorských železáren na výstavbě objektů nevýrobní povahy na území Králova Dvora a Berouna (bytová výstavba, sportovní stadion, hala a tenisové kurty, koupaliště, rekreační střediska apod.).

KARLOVA HUŤ v r. 1869 osada obce Popovice v okr. Hořovice, v r. 1880-1930 osada obce Králův Dvůr v okr. Hořovice, v r. 1950 osada obce Králův Dvůr v okr. Beroun, v r. 1961-1979 se jako osada neuvádí, 1.1.1980-23.11.1990 pod názvem Beroun-Karlova Huť část obce Beroun v okr. Beroun, od 24.11.1990 část obce Králův Dvůr v okr. Beroun

Roman Sládek s.r.o.
Hornohradební 97
266 01 Beroun - Centrum

U sládků

Místní pravobřežní část Králova Dvora, v údolí říčky Litavky. - Nadmořská výška: 250 m. - Popovice patřili do r. 1266 chotěšovskému klášteru, od 14. stol. zde připomínána tvrz a vladycký statek. Až do r. 1586, samostatným šlechtickým panstvím, tehdy je Otta z Losu prodal Lobkoviczům. Od konce 16. až do poloviny 19. stol. patřily ke králodvorskému komornímu panství. V r. 1850 se Popovice staly součástí Králova Dvora. - Od středověku se zde na zkujňovacích hamrech zpracovávalo železo z Karlovy Huti, v r. 1886 hamry zrušeny. Pro účely hamrů a hutě v okolí vytvořena složitá soustava náhonů a rybníků. Z nich se do dnešní doby zachovaly pouze dva; Měrák a Popovický. V r. 1544 poprvé zmínka o zdejším panském pivovaru, který byl v provozu až do r. 1909. - Popovice rodištěm malíře a grafika Jana Preislera (pamětní deska na jeho rodném domě) a malíře a restaurátora Jana Sojky.