Královské město Nymburk se rozkládá na obou březích řeky Labe, v úrodné části středního Polabí. Leží v nadmořské výšce 186 m, přibližně 50 km východně od Prahy, a má téměř 15 000 obyvatel. Městské památky zahrnují chrám sv. Jiljí, vzácnou ukázku gotické cihlové architektury z let 1280 - 1380, část cihlové hradby v lokalitě Na Přístavě, oba vodní příkopy, kterými dodnes proudí říční voda. Dále kapli sv. Jana Nepomuckého - původně součást kostela dominikánského kláštera z 13. století, obnovenou renesanční radnici z roku 1526, bývalou městskou vodárnu z roku 1597 zvanou Turecká věž, morový sloup z roku 1717 a zpřístupněnou část renesanční sladovny ze 16. století v přízemí budovy Městského úřadu v ulici U Staré sladovny. Z Nymburka pochází několik významných osobností, např. František Rachlík (spisovatel), bratři Václav a Josef Kramolínovi (barokní malíři), Jan z Wojkowicz (básník a spisovatel) a ing. Emil Zimmler (projektant vodních cest). Na počest hudebního skladatele Bohuslava Matěje Černohorského pořádá město každoročně mezinárodní hudební festival - Nymburské dny B. M. Černohorského. Ve města žila a tvořila celá řada dalších osobností, např. spisovatelka Božena Němcová, básník Jan Neruda, hudební skladatel Václav Kálik či režisér Miroslav Macháček. Zcela výjimečné postavení má v Nymburce spisovatel Bohumil Hrabal, který ve zdejším pivovaru prožil své dětství a mládí.

Kostel sv. Jiljí 1845

Historie vzniku města

Počátky osídlení strategického opukového pahorku nad řekou, přes níž vedl vyhledávaný brod, sahají hluboko do historie. Území dnešního Nymburka i jeho bezprostřední okolí je soustavně obýváno od doby neolitické. Důkazem jsou archeologické nálezy na jeho území. Ty byly zvlášť hojné v době výstavby seřaďovacího nádraží v období druhé světové války. Pozoruhodný je zejména objev kostrového hrobu z mladší doby kamenné (3600 let před Kristem). Tento skříňový mohylový hrob byl odkryt v roce 1994, jedná se o zcela unikátní nález.

V době bronzové stálo přibližně na místě prostoru kolem dnešního kostela sv. Jiljí opevněné hradiště. Později v 9. století na stejném místě stálo slovanské sídliště obklopené hradbou a příkopem. Tehdejší přístupové cesty určily půdorys budoucího města.

Jádro středověkého Nymburka leží v místech největší sídelní přitažlivosti, na ústí Mrliny s Labem, jak dokazuje doložený název původní osady Usk (Ústí). V těch místech byl také brod přes Labe.

Další historické jméno Nymburka - Svinibrod je známé z Hájkovy kroniky, jinde zmíněno není. Existence brodu přes Labe předpokládá starou cestu od jihu k severu, jenž bývá nazývána žitavskou. Směřovala od Kouřimě přes Sadskou, Nymburk a odtud na Mladou Boleslav. Po založení města vznikla cesta na Starou Boleslav přes Lysou nad Labem a dále na východ k Hradci Králové, do Kladna a Slezska. Podle toku Mrliny vedla další velmi stará cesta směrem k župnímu hradu Havrani a dál na severovýchod do Podkrkonoší (k Jičínu). K jihovýchodu směřovala cesta k Libici nad Cidlinou a dál směrem jihovýchodním na Moravu přes dnešní Havlíčkuv Brod a Jihlavu.

Již na konci 18. století byla prvními osvícenci odmítnuta hypotéza o založení města (Vícemílova) roku 779, jak je uvedeno v Hájkově kronice.

Tradovalo se, že nejstarší písemnou zmínkou, která se vztahuje k dnešnímu Nymburku, je listina z 5.2.1219, kterou papež Honorius III. potvrzuje klášteru v Teplé dvůr v Nové Hoře nad Labem z věnování zakladatele kláštera Hroznaty. Údajně jméno Nová Hora je překladem německého Neuberg či Neuburk. Později se prosadilo vysvětlení, že zápis vztahuje k městu Litoměřice.

Nejstarší dochovaná listina o městě Nymburce vydaná pro zdejší dominikánský klášter pochází z roku 1257, ale tento text je znám pouze z rukopisu ve formulářové sbírce, nezachoval se v originální listině ani v nějakém kopiáři, pochází pravděpodobně z pozdější doby. Historický výzkum toto datum zcela jistě vyloučil a naopak klade vznik listiny pro dominikánský klášter až na samý sklonek vlády krále Přemysla Otakara II. přesněji mezi 25. listopad 1274 a 21. listopad 1276.

O zakládání města nás poučuje listina z formuláře Jindřicha z Isernie, královského pronotáře Přemysla Otakara II. Její datování k roku 1257 je zřejmě nesprávné a podle rozboru se hodí spíš k posledním letům Přemyslovy vlády (1276-8), z textu však vyplývá, že město Nymburk nad Labem bylo vyměřeno, neboť král dává bratřím řádu kazatelského (dominikánům) výměru pozemků k vystavění kláštera sv. P. Marie. Přesto se traduje jako nejpravděpodobnější datum rok 1275, kdy král Přemysl Otakar II. uložil lokátorovi Konrádovi (někdy se uvádí Kunrátovi), aby vyměřil a zřídil město Nymburk. Lokátor vyhledával místa vhodná pro založení královských měst. Zvolená místa posoudil a vyměřil. Při tom navrhnul i opevnění města. Lokátor Konrád již měl zkušenosti, vyměřil o jedenáct roků dříve v roce 1264 město Čáslav, kde použil stejný systém hradeb, věží, bran i příkopů. Půdorys města vycházel z tehdejšího modelu okrouhlého půdorysu města s centrálním náměstím a kostelem (půdorys zachován dodnes). Brány byly koncipovány podle tehdejších již existujících obchodních cest. Král Přemysl Otakar II. povolal do města německé osadníky od dolního Rýna, kteří měli zkušenosti se stavbami z pálených cihel (nedostatek kamene),  a holandské osadníky. Holanďané měli zkušenosti se stavbou opevněných měst na vodních tocích.

Lze tedy mít za jisté, že město Nymburk bylo založeno ke konci vlády Přemysla Otakara II a bylo pak po ukončení zmatků vlády braniborské budováno za vlády Václava II, v období politické stabilizace země.

Za Václava II. (1271-1305, korunován 1283) došlo též k výstavbě gotického chrámu sv. Mikuláše (dnes kostel svatého Jiljí) a dominikánského kláštera. Město bylo obehnáno (1288-1305) hradbami z pálených cihel s padesáti dvěma (45) věžemi (baštami) a dvěma obrannými příkopy s malým a velkým valem napájenými z Labe. Město se nacházelo na ostrově. Vstup do města zajišťovaly čtyři městské brány ve věžích a branka (fortna) k řece mezi dvěma nestejně vysokými věžemi u bývalého královského hradu na nároží dnešního Kamenného domu (zbořen počátkem 20. stol., nyní je na místě Okresní soud). Fortna (také zbořena počátkem 20. století) vedla k brodu a možná hypotetickému starému mostu. Na západ směrem k Lysé nad Labem vedla brána Svatojiřská (Pražská), na severozápad vedla brána Velelibská též zvaná Boleslavská, na severovýchod pak Bobnická brána. Na jižní straně stála Mostecká neboli Labská brána s věžními hodinami, na kterou navazoval dřevěný most přes Labe (1335). Větší z věží této brány byla v době renesance opatřena zdobnou fasádou. Brány měly hranolový tvar a byly tří či čtyřpodlažní. Průjezd v přízemí vytvářely gotické lomené vstupní oblouky, na vnější straně doplněný spouštěcí mříží a bytelnými vraty. U Svatojiřské brány bylo navíc vybudováno předbraní s cimbuřím zasahující do obranného příkopu a padací most. Vnitřní hradební cihlová zeď byla téměř 1 600 metrů dlouhá a dosahovala výšky 7-8 m a byla 126 cm široká, věže byly o 3 m vyšší a byly od sebe vzdálené na dostřel kuše. Vnější stěny hradeb byly postaveny z pevných pálených cihel, vyplněny byly opukovou drtí a vápennou maltou. Nebyla zde stálá posádka, ta byla jen u bran. Počítalo se s domobranou obyvatel, a v té době nesměla mít zeď přistavený žádný domek. Hradební zeď neměla cimbuří a byla zakončena šikmou pultovou stříškou, aby po ní případný útočník nemohl přebíhat k věžím, ze kterých se vedla obrana města. Do opevnění byla zabudována vodárenská věž zvaná Turecká z roku 1597.

Bývalý Kamenný dům a fortna

Mostecká a Boleslavská brána byla stržena po velkém požáru města v květnu 1838. Svatojiřská brána byla zbořena roku 1871 a stejný osud potkal i poslední Boleslavskou bránu v roce 1884.

V roce 1310 Nymburk poskytl útočiště Elišce Přemyslovně (1292-1305), která tehdy prchla z Prahy před intrikami svého švagra Jindřicha Korutanského. Princezna využila pohostinství nymburských měšťanů a zůstala zde ukryta téměř celý měsíc v hostinci U černého orla na nymburském rynku. Její manžel a český král Jan Lucemburský to městu nezapomněl a odvděčil se mu udělením mnoha výsad a bylo posíleno opevnění, a tak byl Nymburk po celou dobu středověku důležitou oporou královské moci. Rovněž jeho syn Karel IV. přispěl k rozšíření vlivu a bohatství města.

Město po celý středověk patřilo mezi nejvýznamnější města v zemi. Již záhy po svém založení se Nymburk stal jedním ze měst v linii chránící Prahu. Bylo důležitou oporou královské moci.

V husitských válkách v 15. století byl zničen pouze klášter dominikánů a mniši z něho byli vyhnáni. Město díky svému poddání se Pražanům zůstalo nedotčeno. Po husitském období byla mezi oběma příkopy postavena vnější parkánová zeď z opuky se střeleckými baštami. Rozkvět Nymburka trval po celé období gotiky a renesance prakticky do začátku 17. století. Koncem 16. století vznikla v Nymburce zásluhou Samuela Ignáce Turnovského poštovní stanice.

Předěl v historii královských měst znamenal rok 1547, kdy v důsledku porážky stavovského odboje postihla všechna města, tedy i Nymburk, konfiskace majetku a ztráta privilegií. Ještě větší a drtivější úder však do života bohatého a výstavného měšťanského sídla zasadila třicetiletá válka (1618-1648). Nymburk patřil mezi válečnými útrapami nejvíce postižená města. Město bylo několikrát vydrancováno, vypáleno a vypleněno saskými vojsky poprvé roku 1631 a o tři roky později znovu těmi samými vojsky. Nejčernějším dnem v historii města byl 16. srpen roku 1634, kdy byl Nymburk zcela vydrancován, pevnost téměř zničena, hradby pobořeny, veškeré obyvatelstvo ukryté v kostele vyvražděno. Po tomto drancování a řádění saských vojsk zůstalo ve městě pouze 11 nepoškozených domů a několik desítek obyvatel. Nymburským měšťanům se podařilo vypořádat s válečnými škodami a obnovit růst města teprve až koncem 17. století. Jen pomalu se sem vracel život, často ještě narušován velkými požáry. Tím největším a nejničivějším byl velký požár, který ve městě vypukl v noci z 13. na 14. května 1838. Ohni padlo za oběť 82 domů i se stodolami, shořela nejhezčí z městských bran – Zálabská i s hodinami a radnice s věží, podloubí na západní straně náměstí již nebylo nikdy obnoveno. Město tak ztratilo svůj starobylý historický ráz, zůstalo jen několik němých svědků slavné gotické minulosti.

Telegraf byl zaveden v roce 1850. První místní telefony byly instalovány v roce 1900 a o dva roky později i linky meziměstské.
V 19. století se město začalo industrializovat, přičemž nejvýznamnějším podnikem se stala železnice (trať Kolín-Nymburk-Mladá Boleslav 1870), jejíž správa v Nymburce vybudovala své ředitelství, dílny, topírnu a železniční kolonii. Mimo to ve městě vznikl cukrovar, pivovar, korkovna, likérka, nemocnice, sirotčinec, škola a gymnasium a místní mlýny byly zmodernizovány. Díky vzrůstajícímu blahobytu, který industrializace přinesla, si město mohlo dovolit budování veřejných staveb. Byla tak postavena nemocnice, měšťanská škola, sokolovna, evangelický kostel a synagoga. Rozvoj pokračoval též v první polovině 20. století, kdy proběhla úprava toku Labe, vznikla proslulá budova krematoria a řada dalších moderních staveb.