První silniční řetězový most na evropském kontinentu byl předán silničnímu provozu dne 8. června 1824 ve Strážnici blízko zámku. Měl rozpětí 29,7 m. Řetězy pocházely z Vorderbergu v Rakousku, závěsné tyče a vodorovné nosníky z Blanska (obr. 1). Most navrhl a jeho stavbu řídil inženýr Bedřich Schnirch (* 2. 12. 1791 †  25. 11. 1868). Konstrukce se napřed nechovala zcela podle projektantových předpokladů. Po odstranění podpůrného lešení se řetězy posunuly v ložiscích na pylonech asi o 40 mm ke středu řeky a most se poněkud prověsil; způsobilo to buď naklonění kotevních bloků nebo napřímení řetězů v jejich zdivu. Schnirch vadu napravil tím, že celou železnou konstrukci rozebral, potřeboval na to tři dny a s úspěchem obnovil vodorovný průběh mostovky asi tím, že podložil podpory řetězů na pylonech. Zatěžovací zkouška četou jízdního vojska pak proběhla úspěšně a most se používal z počátku hlavně pro dopravu stavebnin při úpravách strážnického zámku a jeho okolí. Sloužil provozu až do regulace toku v r. 1857.

Z knihy Stavitelství mostní, Albert Vojtěch Velflík Praha 1912, str. 11

Brněnské noviny moravských stavů (Mährisch-Ständische Brünner Zeitung), č. 219 z úterý 10. srpna 1824, přinesly popis mostu a zprávu o jeho předání do provozu na první stránce. Vyslovily také přesvědčení, že velkorysý hrabě Magnis (majitel strážnického panství, na jehož pozemcích se most stavěl) jistě ochotně umožní každému zájemci, aby mu inženýr Schnirch (jeho zaměstnanec) pomohl při navrhování dalších řetězových mostů.

Nejméně jeden zájemce se skutečně našel. Ing. B. Schnirch navrhl svou další řetězovou mostní konstrukci asi ještě během roku 1824. Řešení je velmi podobné strážnickému, odchylky plynou jen ze snahy zamezit pohybu kotevních bloků nebo řetězů v nich. Ve Strážnici byly kotevní bloky samostatné, změna směru řetězů v horní části jejich zdiva byla prudká. V novém projektu jsou řetězy ohýbány podle kružnice o velkém poloměru, podzemní část bloku je rozepřena zděnou klenbou proti spodní části pylonu, takže se blok nemůže přiklonit k pylonu. Vlastní stavby se už Schnirch neúčastnil, protože byl povolán ke stavebnímu ředitelství v Čechách. Tytéž brněnské noviny o tom napsaly v čísle 331 z pátku 1. prosince 1826, str. 1397 a 1398:

„BRNO. Stále zřejměji se projevují přednosti, které mají řetězové mosty ve srovnání s jinými mostními stavbami. Oznamujeme tedy s radostí, že od postavení prvého řetězového mostu v rakouském císařství v roce 1824 na panství hraběte Magnise v naší zemi, byl v tomto roce rovněž u nás vybudován další z těchto mostů. Jeho císařská výsost Eminence nejjasnější arcivévoda Rudolf jej dal postavit vlastním nákladem od arcibiskupského inženýra Talherra přes rameno Moravy v Kroměříži; dne 7. t. m. po něm při návratu z Vídně poprvé přejel a tím jej odevzdal veřejnému provozu.“

„Otvor tohoto mostu čili jeho světlé rozpětí mezi opěrami na obou březích, činí 68 stop, jeho šířka je 12 stop. Mostovka je zavěšena na 4 nosných řetězech, jejichž úhel při podpoře je 21 stupňů 32 minut; každý z řetězů sestává ze dvou tyčí z kujného železa, jejichž každá strana měří 3/4 palce, takže průřezová plocha jedné z nich je 0,64 čtverečního palce, všech dohromady pak 512 čtverečních palců; most má 30 závěsných tyčí o průřezu 0,25 čtverečního palce, které nesou dva kované nosníky o výšce 2 palce a šířce 3/4 palce. Řetězy za pylony mají stejný průřez a svírají s horizontem úhel 28 stupňů 30 minut.“

„Únosnost mostu včetně vlastní tíhy je 105 939 liber. Největší nahodilé zatížení, totiž tlačenice lidí, se počítá nejvýše 2400 liber na čtvereční sáh, takže by zde dala 54000 liber, což most snese bez nejmenší poruchy.“

„Sama mostovka sestává z borových trámů. Příčníky mají výšku 10 a šířku 7 palců je jich 15 kusů роdélníky jsou 4 o průřezu 9 X 9 palců a nesou 3 palce vysoké mostiny z jedlového dřeva. Tíha všech dřevěných součástí mostu je 15 062 liber, tíha kujného železa (bylo vyrobeno arcibiskupských železárnách Frýdlantě a zkoušeno na zvlášť k tomu postaveném stroji silou 25 000 liber na průřez 0,64 čtverečního palce) je na vlastním mostě 6240 liber, v ložiscích a opěrách 4 136 liber.“

„Pro každého obyvatele této provincie je jistě velmi příjemné vědomí, že jeden z nejužitečnějších vynálezů našeho věku byl v naší zemi tak příznivě přijat; uznaná užitečnost tohoto druhu mostní konstrukce, jakož i dosavadní šťastné úspěchy dávají podnět k tomu, abychom s důvěrou očekávali, že se tyto mosty budou stavět častěji.“

Z citovaných údajů zprávy vyplývá, že světlost mostu byla 21,5 m, šířka 3,79 m. Průřez tyčí, z nichž byly zhotoveny řetězy, se udává 0,64 čtverečního palce (4,42 cm²). To souhlasí po doplnění desetinné čárky s celkovou plochou průřezu řetězů: 8 tyčí po 0,64 č. p. je skutečně 5,12 čtverečního palce. Strana čtvercového průřezu tyče byla tedy zřejmě 0,8 palce. Uvedený údaj 3/4 palce vznikl asi nevhodným zaokrouhlováním.

Most se považoval za významné technické dílo. Ve spisech zemského stavebního ředitelství (Státní archiv Brno) je dopis ze dne 5. prosince 1826, jímž guvernér Moravy a Slezska ukládá provinčnímu stavebnímu řediteli Gernrathovi, aby mu do tří dnů zaslal kopii plánů řetězového mostu, který se staví v Kroměříži nákladem arcibiskupovým. Náš obrázek je kopií výkresu, přiloženého k tomuto psaní (obr. 2).

Zmínky o kroměřížském mostu jako o používané konstrukci jsou v článku dr. A. Frankla „Eiserne Brücken im Österreichischem Staate“, otištěném ve vídeňských Sonntagsblätter z roku 1842 na str. 483, dále v knize Christiana d'Elverta „Geschichte der Verkehrsanstalten in Mähren“, Brno 1855, na str. 67, kde autor výslovně uvádí, že to byl druhý řetězový most na Moravě, v místopisu Františka Václava Peřinky „Dějiny města Kroměříže“ díl II, strana 99 a v Holzbachově „Ilustrovaném průvodci po Kroměříži a okolí“ z roku 1906, kde se mluví o mostu přes mlýnské rameno v části města zvané Štěchovice.

Místní skupina zaměstnanců v grafickém průmyslu vydala v Kroměříži 1948 knížku P. J. Chodníčka „Kroměříž v hradbách paměti vlastence z druhé poloviny devatenáctého století“. Autor narozený v Opavě 1837 žil v Kroměříži od roku 1858 a zemřel tam 1895. Na straně 79 jeho vzpomínek se praví: „Ze Štěchovic vedl železný řetězový most do Sladoven, do samých přízemních, šindelem krytých chalup.“

Podle sdělení pamětníků se mlýnskému rameni, přes které most vedl, říkalo Chobot. Most sloužil dopravě plných 80 let (nejméně do vyjití citovaného Průvodce, ve kterém je ještě uveden). Zarámovaná fotografie byla v kroměřížském museu; pro nedostatek pracovníků se ji zatím nepodařilo objevit. Most přečkal i zasypání Chobotu. Stál pak v  poli a sloužil několik let dětem za tělocvičné nářadí. Během první světové války nastal nedostatek železa, proto byla konstrukce rozebrána a zmizela beze stopy.

Kroměřížský most byl prvou konstrukcí z kujného železa, která byla navržena, vyrobena a postavena na Moravě. Byl vynikající ukázkou dovednosti a dobré práce našich předků a vzorem pro řadu dalších řetězových mostů, stavěných v českých zemích a v Rakousku.

unikátní řetězový most, kterým v roce 1826 nechal arcibiskup Rudolf Jan překlenout rameno řeky Moravy,