Koncentrační tábor Mauthausen
Jako první byla 24.10.1942 ráno popravena Milada Reimová Frantová.

 

Koncentračním táborem prošlo podle oficiálních (asi podhodnocených) údajů 7320 Čechů a 800 Slováků.  Z toho 4473 Čechoslováků bylo usmrceno. Například Otakar Batlička a Karel Hašler. Mauthausen byl určen k internaci a fyzické likvidaci politických odpůrců nacistického režimu, jakož i kriminálních a asociálních osob. Systém byl pečlivě nastaven, aby byl ekonomicky pokud možno ziskový (v roce 1944 produkoval zisk více než 11 milionů říšských marek), a aby okamžitě deprimoval vězně naprostou bezprávností a bezmocností, nepřetržitým stresem a těžkou prací. Pravděpodobně nejhoršími byli podle svědectví přeživších rakouští blockführeři. Koncentrační tábor sestával ze 49 lágrů, z čehož Mauthausen a Gusen byly tábory III. kategorie, tj. tábory likvidační. Souostroví bylo založeno již v roce 1938 po připojení Rakouska k říši jako první koncentrační tábor mimo území Německa, postavili jej vězňové z Dachau.

Základem KLM byl původně lom na kámen u Mauthausenu a další lomy v okolí, vlastněné firmou DEST (Deutsche Erd- und Steinwerke GmbH) vedené nacistou a vysokým členem SS Oswaldem Pohlem. Firma koupila kamenolom od města Vídně a začala s výstavbou mauthausenského koncentračního tábora. Kámen měl být použit na plánovanou přestavbu města Linz (Linec), v kterém se Hitler jako mladík bezútěšně toulal, na město Kulturhauptstadt des Führers (Hlavní Vůdcovo, město nacionálně socialistické kultury). Kámen měl být také využít při plánované budoucí kompletní rekonstrukci hlavních německých měst, tedy i německé Prahy, v souladu s plány Adolfa Hitlera podle projektů Alberta Speera. Protože šlo víceméně o soukromý podnik, ovšem státního významu, poskytly na jeho výstavbu peníze Dresden Bank, protektorátní Böhmische Escompte-Bank (Bebca) se sídlem v Praze, dále přišly peníze z tzv. Reinhardtova fondu, pojmenovaném po Fritzi Reinhardtovi, SA-Obergruppenführerovi, nacistickém státním tajemníkovi, který vymyslel způsob, jak legálně využívat peníze a majetek ukradený vězňům. A to včetně zubů z drahých kovů vytržených mrtvým obětem. Ekonomiku táborů měla podpořit například i výroba textilií s obsahem 40% ženských vlasů. Ostatně tento ekonom byl po válce soudně jen mírně potrestán a zemřel v klidu jako vážený občan v Německu v roce 1969. Původní trest zněl na čtyři roky, později snížen na tři roky a v roce 1950 byl německými soudy propuštěn. Na stavbu koncentračních táborů mohutně přispíval také německý Červený kříž.
 

Už při transportech byli vězni, u kterých bylo 'nežádoucí', aby přežili, označeni heslem Nacht und Nebel.Vězni byli zabíjeni mnoha způsoby. Byli biti až k smrti, věšeni, nemocní a nepohodlní vězni byli zabíjeni zimou, jiné nechali vyhladovět k smrti nebo je zabili injekcí do srdce, plynové komory byly v provozu v Mauthausenu i Hartheimu. Z Mauthausenu byli vězni vozeni do Gusenu k větším spalovacím pecím „zplynovacím autobusem“, takže nastoupili živí lidé a do cíle byla dovezeny jen mrtvoly, vězni byli zabíjeni prací v lomu, stříleni v „zastřelovacích koutech“ či při práci, byly na nich konány vražedné „lékařské“ pokusy.

V koncentračním táboře v Mauthausenu se uskutečnila největší hromadná poprava v rámci tzv. heydrichiády.  Podle vystavených úmrtních listů byli 24.10.1942 vražděni v intervalech po 2 minutách téměř 9 hodin, povražděno 262 osob. Další skupina 31 spolupracovníků a rodinných příslušníků parašutistů byla popravena 26. ledna 1943, poslední František Pecháček 3. února 1944. Byly popraveny celé rodiny: Brychovi, Královi, Kubišovi, Moravcovi, Novákovi, Piskáčkovi, Svatošovi, Svěrákovi, Valčíkovi, Vojtíškovi a další, včetně dětí ve věku 14-17 let. Zastřelena byla i manželka MUDr. Břetislava Lyčky Františka Lyčková či známá herečka Anna Letenská a její manžel architekt Vladislav Čaloun, kteří je ukrývali.

V Mauthausenu byl popraven také Dietrich Bonnhoefer.

 

Vstupní brána

Brána na opačném konci apelplatzu

 

 

?

Baráky

Apelplatz

Ordinace - popraviště

Plynová komora

 

Desinfekce nových vězňů

Vězni byli nuceni heilovat, ten nejvíce vpředu se odvážil použít levou ruku

Koncentrační tábor Mauthausen (KTM) patřil k nejhorším nacistickým likvidačním koncentračním táborům. Vězně zde stříleli, věšeli, naháněli do ostnatých drátů nabitých elektřinou, usmrcovali petrolejovými injekcemi, v plynových komorách nebo v pojízdném plynovém autobusu, v zimě za mrazů polévali vězně vodou z hydrantů, štvali na ně psy, prováděli na vězních pseudolékařské pokusy, vraždili je hladem, psychickým týráním i těžkou fyzickou prací, hlavně v lomu - 186 strmých schodů vytesaných do žuly, po nichž vězňové v kolonách vynášeli na zádech několikrát za den bez odpočinku, poháněni klacky, obušky a střelbou, mohutné kvádry žuly; nahoře na plošině si esesáci vybírali oběti, které shazovali dolů ze skály do jezírka.

1938
Vězňové z KT Dachau začali budovat 30km na východ od Lince, nedaleko od městečka Mauthausen, v blízkosti lomů nový koncentrační tábor - první mimo území Německa. V prvním období výstavby KT byla průměrná délka života vězně 15 měsíců.

1941
Masové deportace Čechů do KTM souvisejí s nástupem Heydricha jako zastupujícího říšského protektora, který zařadil KTM do tzv. III. stupně pro nepolepšitelné, jejichž návrat byl nežádoucí, a stanovil, že většina rozsudků smrti bude prováděna v KTM. 3. 10. byl z Prahy poslán první větší transport - asi 280 osob. V krátkých intervalech následovaly další transporty - do konce roku jen z českých zemí tam přivezli kolem 1400 vězňů.

1942
Mnoho vězňů bylo zavražděno v době po atentátu na Heydricha, mezi nimi i skupina 152 žen, během 3 dnů bylo zastřeleno 250 Čechů - mužů, žen i dětí, celé rodiny. Z transportů těchto let zůstalo naživu necelých 10% Čechů. Druhé období KTM se vyznačovalo bezohledným, brutálním masovým vražděním vězňů. Průměrná délka života vězňů byla jen 6 měsíců. Pro třetí období je charakteristické využívání vězňů k otrocké práci ve válečném průmyslu. Průměrná délka života vězně se "prodloužila" na 9 měsíců.

1943
Postupně se podařilo místo zkompromitovaných kriminálních živlů obsadit politickými vězni písárnu a některá další místa ve vězeňské samosprávě. Političtí vězni využívali všech možností ke zlepšení režimu na blocích. Šířily se akce na podporu zesláblých vězňů. V léčebné péči se osvědčili i čeští lékaři prof. MUDr. Josef Podlaha, MUDr. Zdeněk Štich a další. Od podzimu 1943 se začala v Mauthausenu formovat mezinárodní organizace - Mezinárodní výbor politických vězňů, v jehož čele koncem války stáli Rakušané J. Kohl, H. Maršalek, Čechoslováci A. London a L. Hofman, Španěl Manuel Rasola a další.

1944
V zimních měsících byly zformovány ilegální výbory jednotlivých národních skupin vězňů. Na podzim v okolí Greinu byla zahájena výstavba plynových komor a krematorií. V 9 pecích se měly spalovat ročně statisíce mrtvol a tak likvidovat národy střední Evropy a Balkánu. Rychlý postup spojeneckých armád si vynutil zastavení prací.

1945
Od ledna se postupně organizovala vojenská jednotka o síle 670 mužů, mezi nimi bylo 330 sovětských občanů a 82 Čechoslováků. V březnu 1944 byl vydán rozkaz, aby zajatí důstojníci a poddůstojníci, kteří se pokusili o útěk, byli buď přímo likvidováni, nebo převezeni do KTM. Jednalo se hlavně o příslušníky Rudé armády. Byli umístěni na 20. bloku, který byl obehnán zdí, izolován od ostatního tábora. Ze tří strážních věží mířily na blok kulomety a v noci i reflektory. Od března 1944 do února 1945 bylo sem posláno více než 4700 zajatců. Začátkem února zde bylo asi 570 vězňů, kteří v noci 2. února povstali, provedli útok na kulometné věže a zkratovali elektřinou nabité dráty. 419 povstalcům se podařilo probít se na svobodu. Na jejich polapení byla zorganizována velká akce. Jen 19 se podařilo uniknout, ostatní byli esesáky brutálně povražděni. Himmler vydal tajný rozkaz k likvidaci všech vězňů KTM plynem v podzemních šachtách Gusenu. Už v zimních měsících se začaly snižovat i tak malé dávky potravin pro sanitní tábor - chleba dostávali vězňové jen dvakrát týdně, a to pro 12 osob jeden bochníček. Během dubna a května tu zemřelo 9000 vězňů. 12. února přišel do KTM první transport 124 politických vězňů ze Slovenska - účastníků SNP.
10. dubna bylo dopraveno z českých zemí 214 mužů a žen, kteří byli bez evidence usmrceni v plynové komoře. Rovněž 113 vězňů z Bratislavy bylo popraveno bez evidence.
Rok 1945 je charakteristický hromadným přísunem vězňů z evakuovaných táborů (Lublin, Osvětim a další) a masovou úmrtností. 28. dubna přišel do tábora transport žen z Freibergu určený k likvidaci v plynové komoře. Přežily - plynová komora už byla demontována.
V tomto čtvrtém období byla průměrná délka života vězně jen 5 měsíců.
3. května odešly jednotky SS z KTM na frontu, ostrahu převzala policejní formace vídeňských hasičů.
4. května Mezinárodní výbor politických vězňů po dohodě s novým velitelem stráží přejal vnitřní správu tábora. V té době bylo v KTM vězněno kolem 80 000 vězňů.
5. května první americké průzkumné tanky pronikly k branám tábora a asi po hodině tábor opustily na příkaz svého velitelství. Vojenské jednotky vězňů odzbrojily strážné a mezinárodní výbor převzal vedení tábora. Nedostatečně vyzbrojené vojenské jednotky vězňů pod vedením rakouského mjr. Kodra a sovětského mjr. Pirogova se pustily do boje proti elitním jednotkám SS, obsadily okolní kopce a tím zabránily jednotkám SS, aby napadly KTM.
7. května přijely do KTM jednotky americké armády a velitel rozpustil mezinárodní výbor. Na protesty osvobozených vězňů byl nucen velitel uznat mauthausenský výbor za výhradního představitele osvobozených vězňů.
V druhé polovině května se vrátilo do vlasti 973 Čechů a 388 Slováků.

Bránou KTM prošlo na 335 000 mužů, žen a dětí z více než 30 zemí a více než 122 700 vězňů bylo usmrceno. Jen v dubnu 1945 zemřelo více než 20 000 vězňů a v květnu přes 10 000. V roce 1945 zde našlo smrt kolem 53 000 lidí. Do KTM přivezli asi 7329 Čechů a 800 Slováků, 4500 bylo umučeno. Mezi bestiálně zavražděnými byly významné osobnosti jako Viktor Synek, Eduard Urx, Václav Sinkule, Ján Osoha, Karel Černocký, ekonom Jan Ulrich-Kamenický, herečka Anna Letenská, herec a písničkář Karel Hašler, básníci Ivan Javor, Hanuš Bonn, Hanuš Fantl a další. Do Mauthausenu zavlekli nacisté mnoho českých vědců a pedagogů z vysokých škol, z Brna, zejména z univerzity TGM, zde bylo umučeno 17 profesorů, 3 docenti a 5 asistentů.

„Vlak zastavil v malém městečku. Vyskočila jsem ven, zdálo se to nízko, ale po dopadu jsem zůstala na zemi rozplácnutá jako žába a nemohla jsem se zvednout. Naštěstí mi někdo pomohl. Ani nevím, kdo. Když vystoupili všichni, vydali jsme se mezi domky vzhůru do stráně úvozovou cestou. Byla jasná noc, všude kolem sníh, svítily hvězdy a krajina kolem byla líbezná. Měla jsem touhu si lehnout do sněhu a skončit to. Ale nakonec jsme si řekla, že tohle jim přeci nedopřeji, a zvedla jsem se k dalšímu pochodu. Naštěstí včas. Kdo se opozdil, toho stráže ihned zastřelily. Vlekli jsme se tou líbeznou krajinou vzhůru a za námi zůstávala světla městečka Mauthausen a mrtvoly podél cesty.“

svědectví francouzské vězeňkyně

K Mauthausenu patřily desítky přidružených táborů v Rakousku

 

Zpět na hlavní stránku