Poděbrady vznikly na místě významné křižovatky komunikací v blízkosti brodu přes Labe. Starý dřevěný most, který ve 14. století postavili pánové z Kunštátu. Most přes Labe je zachycen již na nejstarším vyobrazení Poděbrad, z roku 1650. Tehdy měl most pět kamenných pilířů s břity na návodní i povodní straně a dřevěnou mostovku.

Na panoramatu města z doby okolo roku 1830 jsou ale pilíře zakresleny jako dřevěné. Mohlo to být způsobeno i tím, že starý most byl značně poškozen povodní roku 1784. Na jižním předmostí se z něj dochovala barokní socha klečícího sv. Jana Nepomuckého s reliéfem Svržení z mostu na svém podstavci od J. Bergmana z roku 1761.

Starý dřevěný most přes Labe byl v letech 1841-1842 nahrazen novým mostem řetězovým. Poděbradský řetězový most byl tedy o 5let starší, než mnohem známější, dodnes dochovaný most ve z Stádlci u Bechyně a téměř stejně starý jako most císaře Františka Josefa I. v Praze. Stavbu prováděl Jan Antonín Meissner ze Cvikova, železnou konstrukci dodala železárna hraběte Stadiona v Českých Budějovicích. Most projektoval Bedřich Schnirch, autor většiny tehdejších řetězových mostů.

Most, který překonával Labe jediným zavěšeným polem o světlosti asi 85 metrů, byl ukončen mohutnými empirovými pylony. Řetězový most sloužil až do roku 1888, přestože již od doby stavby vykazoval nemalé statické poruchy. Roku 1889 byl řetězový nahrazen mostem ocelovým o dvou polích světlosti 46 metrů, postavených na středním pilíři oválného půdorysu s kvádrovým obkladem.

Roku 1954 byla mostovka bohužel nahrazena novou železobetonovou žebrovou, pilíře staršího mostu z roku 1889 se však zachovaly. V této podobě slouží most dodnes.

Dušan Josef: Encyklopedie mostů

Základní kámen nového řetězového mostu byl slavnostně položen 21. června 1841. Projekt řídil zástupce silničního komisariátu Ing. Bořický, projektantem byl autor mnoha řetězových mostů Bedřich Schnirch, stavbu prováděl Jan Antonín Meissner z Cvikova, železnou konstrukci dodala železárna hraběte Stadiona v Českých Budějovicích. Dokončený most byl slavnostně otevřen 14. září 1842 za účasti nejvyššího zemského purkrabího Karla Chotka, hejtmana bydžovského kraje, zástupců c. k. silničního komisariátu, poděbradského panství a poděbradského magistrátu. Při té příležitosti byla provedena i zatěžkávací zkouška mostu vozy s nákladem 1070 centýřů. Poděbradský děkan Tadeáš Veselý nový most vysvětil a odsloužil slavnostní mši za asistence kněžstva ze širokého okolí. Slavnost doprovázel i průvod školní mládeže v jednotném ošacení v bílé a modré barvě. Za závěr slavnosti uspořádal baron Sina na zámku velkou hostinu.

Pravděpodobně vlivem chyby při stavbě došlo ke zkřížení mostu v protilehlých ložiskách, žulové kvádry pod ložisky pukly a musely být zpevněny železnými obručemi. Koncem roku 1842 byla na základě guberniálního příkazu na mostě umístěna varovná tabule s upozorněním, že se tam smí jezdit jen krokem. V roce 1885 se přetrhl jeden mostní prut. V roce 1888 byl uprostřed řeky vystavěn mohutný podpěrný mostní pilíř ze žulových kvádrů, který je v původní podobě dochován. Most sloužil až do roku 1888.

V roce 1889 byl řetězový most nahrazen železným, mostovka byla v roce 1953 a poté znovu v roce 2008 nahrazena železobetonovou, pilíře mostu z roku 1889 však zůstaly.

Železné mosty přes Labe v Poděbradech.
Ing. Dr. Tech. h. c. Emil Zimmler
Jubilejní vzpomínka.

Od starodávna chodívalo se v Poděbradech přes Labe po mostě dřevěném. Možno souditi, že takový most posloužil již Žižkovi při jeho slavném ústupu od Kostelce n. L. k Malešovu při přechodu na levý břeh. V první polovině předešlého století počala státní správa stavební vyměňovati dřevěné mosty konstrukcemi mostů řetězových.

V Poděbradech položen základ k řetězovému mostu dne 21. května 1841; stavba pak byla dokončena roku 1842. Můžeme tedy vzpomínati t. č. stoleté paměti této význačné události pro veřejnou dopravu a pokrok, který se tehdy stal.

Nový most přepínal Labe jediným rozpětím 88 m, každý z 32 článků, z osmi plochých plátů kovaného železa navléknutých na roubíky 52 mm v průměru. Řetězy byly uloženy na válečkových ložiskách podpěrných pilířů, vystavěných ve tvaru bran z pískovcových kvádrů na obou březích a 99.54 m od sebe vzdálených. Na řetězích viselo střídavě 59 párů příčníků, přes které položeny trámy podél a na ty napříč mostiny. Jízdní dráha byla 4.75 m široká s oboustrannými chodníky. Řetězy byly zakotveny ve sklepích pobřežních pilířů.

Na stavbu prováděnou c. k. stavebním ředitelstvím, dohlížel inženýr Bořický, stavbu ze zdiva prováděla firma Jan Antonín Meissner z Cvikova v kraji Boleslavském, železnou konstrukci dodaly hutě hraběte Stadiena v Českých Budějovicích. Podrobnou zprávu o stavbě i s plány přinášejí staré ročníky Bau Zeitung z roku 1843-44.

Tento most vyhovoval tehdejšímu ruchu silničnímu i dopravě formanské i poštovní dlouhá léta, až vzmáhající se požadavky na jeho únosnost při vzrůstajícím průmyslu a obchodu ukázaly jeho nedostatečnost. V letech osmdesátých předešlého století pak se objevily nebezpečné nedostatky v užívání řetězových mostů vůbec.

V Moravské Ostravě spadl řetězový most pod oddílem jízdy dragounů, v Strakonicích náhodou shledáno, že kotvení řetěz jest přetržen a u mostu v Praze a v Poděbradech se našly přetržené články řetězů. Proto vypracovalo departement pro silnice a mosty tehdejšího c. k. místodržitelství svou kanceláří, vedenou c. k. inženýrem Vilémem Weingärtnerem, jemuž byli přiděleni tehdy c. k. bezplatní stavební praktikanti Ing. Josef Chorust a Emil Zimmler projekt, podle kterého mělo být celé rozpětí mostu rozpůleno pilířem středním a každé pole přemostěno železnou konstrukcí příhradovou nosníky poloparabolickými při šířce mostu 6,3m.

Po schválení ministerstvem vnitra byla stavba pilíře zadána a začata r. 1888 jímkou uprostřed řečiště pod řetězovým mostem. Zřizování jímky bylo ztěžováno tím, že piloty nemohl býti do opukového dna jinak zaráženy, než když se dříve do dna vyvrtaly díry pro piloty. Také doprava kvádrů přes řeku nebyla snadnou a velké vody ohrožovaly jímku tak, že práce pokračovaly dosti pomalu. To bylo vítanou příležitostí zevlujícím kritikům z veřejnosti k zpívání posměšné písničky: „V Poděbradech na pilíři vzdychají tam inženýři – nejde to, nejde to, když to nejde, nechme to!“ Byla to ozvěna tehdejší známá pražské odrhovačky. Platilo i tenkrát: „Má-li škodu, o posměch se nestarej!“ Nicméně provedena v roce 1888 stavba pilíře řádně.

R. 1889 bylo přikročeno k výměně samé konstrukce mostu. Velké nosníky byly Pražskou akciovou strojírnou, dříve firmou Ruston a spol., již v r. 1888 zhotoveny a konstrukce jich složena na krajích silnice na levém břehu Labe.

Přistoupeno nejprv k zřízení pomocného mostu dřevěného, položeného po vodě od řetězového mostu, od ulice za špitálem městským na pravém břehu přes Labe a přes palouk domu paní Bláhové na levém břehu a odtud na silnici erární vedle státní kůlny (v místě fy Havlíček). Na tento most převeden ruch silniční. Jeho jízdní dráha zřízena z mostnic mostu řetězového. Most prozatímní měl jízdní dráhu položenu 2,1 m nad normální hladinu Labe. Potom přikročeno k odkrytí ložisek nosných řetězů mostu a shledáno, že kvádry, svázané železnými kleštěmi, vykazují pod ložisky pukliny.

Ložiska sama byla vysunuta z normální polohy, takže se nemohla pohybovati a byla tedy vlastně na pilířích zapjata. Řetězy složené ze svazku plochých plátů, byly na každé straně zavěšeny na dvou nad sebou, přecházely přes ložiska na pilířích a vedly dále spádem až ku kotvám upraveným ve sklepení kotevních pilířů.

Jízdní dráha byla na nich zavěšena tak, že ob jeden příčný trám visel táhlem na jednom z řetězů. Nejdříve byly odpoutány příčníky, zavěšené na hořejším řetězu, potom hornější řetěz vypodložen špalky na řetěz spodní, tím odlehčen, takže demontáž vedoucí ing. Kapsa fy Ruston mohl sám vlastnoručně vyraziti roubík spojující obě půle hořejších řetězů uprostřed rozpětí mostu, načež byl řetěz snadno po částech rozebrán. Horší práce však byla s řetězem dolnějším, který po odpoutání příčníků visel v prostředku volně přes celou řeku. Bylo zamýšleno řetěz rozebírati se stran po celé délce, ale železo se prohýbalo pod montéry na něm rozkročmo sedícími, takže se ukázalo nemožností práci tím způsobem provésti. Proto jsme se usnesli řetěz nad novým pilířem přeraziti dynamitem.

Departement návrh schválil a vojenské velitelství pražské vyslalo setníka se dvěma muži zákopnického praporu k provedení návrhu. Stavbyvedoucí inženýři Kapsa a Zimmler měli obavu, že bude-li těžký a silně napjatý řetěz rázem přeražen a odlehčen, nastane trhnutí řetězu směrem k pilířům, a to může strhnouti těžká ložiska s pilířů na sousední těsně přilehlá staveniště. Proto byly kotevní řetězy vypodloženy lešením a obyvatelé domů požádáni před střelbou opustiti stavení. Pověst, že most bude vyhozen do povětří, se v městě bleskurychle rozšířila tím spíše, že bylo nařízeno všechna okna k Labi vedoucí uzavříti (Místo otevříti, aby je náraz vzduchové vlny nevymáčkl.) Povrch nového pilíře byl zajištěn podlahou z trámů proti dopadu řetězu.  

Poděbradské noviny XXIX. – Čís. 32.

1942?  - sté výročí dokončení