Ottův slovník naučný

Ottův slovník naučný: Křižlice, Křeslice, Křislice, far. ves v Čechách, hejt., okr., a pš. Jilemnice; 122d., 836 ob. Č. (1890), kostel sv. Jana Křt., 2tř. šk., kostel, obec 1tř. šk. augšp. vyzn., mlýn a tkalcovství podomácku. V neznámé době vystavěn tu dřevěný kostelík (doložen 1358), r. 1814 v kamenný přestavěný. R. 1863 zřízena tu fara.
Křížlice - dříve Krzischlitz (Křisslice)

Montes Gigantum, Krkonosse, vel montes Gigantum
in Quibus Daemon quem incollae Ribezal advocant
mirabilem Die potentiam monstrat.
 

 

popisky se zobrazí po najetí kurzoru

 

Pavel Arentin z Ehrenfeldu v roce 1619 namaloval podrobnou mapu země české. V ní divočinu, kde končila civilizace (na mapě v oblasti Labského dolu) popsal jako hory, ve kterých duch Ribezal demonstruje moc Boží. Na mapě zobrazil postavu, snad místního horala nebo ježibabu, jak komunikuje s duchem. Přímo v mapě se v oblasti Krkonoš nachází svrchu uvedený latinský text:
Hory Gigantů, Krkonoše, neb Hory Obrů, v nichž duch obyvateli nazývaný Ribezal ukazuje předivnou moc Boží.

 

Další informace

 

Evangelický kostel
50.6582789N, 15.5116464E

Pojedete-li od Jilemnice směrem na Mísečky, odbočte zanedlouho vlevo: strmá cesta zvaná Hančák podle Bohumila Hanče, který bydlel na předměstí Jilemnice a který tudy chodil do hor lyžovat, vás dovede do půvabné krkonošské vesnice Křížlice. Hanč také náležel ke Křížlickému evangelickému sboru a chodil sem do kostela. Můžete se vydat také druhou stranou, přes Poniklou a Jestřabí. Připravíte se však o překrásný pohled na malebné kopce a louky s pohledem na Přední a Zadní Žalý s dominantou evangelického kostela (srv. obraz Velký Šišák, kde je Křížlický kostel situován do Polska)). Křížlice dnes tvoří součást obce Jestřabí. První zmínky o osídlení jsou již z roku 1492, ale sporadické osídlení asi předcházelo. V reformační době byla obec evangelická, po Bílé hoře byla i zde, jako všude v českých zemích, snaha o rekatolizaci obyvatel.

V Křížlicích stál dřevěný kostelík v roce 1358, který v 15. století sloužil církvi podobojí. Jako obec jsou zmiňovány v roce 1492. Od r. 1786 do 1850 patřily církevně k Vítkovicům.

Po bitvě na Bílé hoře utíkali svobodomyslní lidé a protestanté buď do exilu, nebo do hor, aby se vyhnuli rekatolizaci. Po vydání obnoveného zřízení zemského Ferdinandem II. v roce 1627 odcházela i šlechta. Po roce 1621 byly Křížlice přifařeny k Poniklé, takže kněz přicházel do Křížlic jen málokdy. Po smrti majitele jilemnického panství Václava Záruby z Hustiřan v roce 1623 propadlo panství panovníkovi, následně bylo v roce 1628 připojeno k majetkům Albrechta z Valdštejna, který více sledoval hospodářské zájmy, nikoli náboženské problémy. Jan Amos Komenský v knize Historie persekucí zmiňuje, že se bratřím nejlépe vedlo na panství Frýdlantském. V listopadu 1632 daroval Albrecht z Valdštejna panství svému švagru Ottovi Bedřichu hraběti z Harrachů. Kardinál Arnošt Albrecht z Harrachů vypracoval plán katolické přestavby a misijního působení mezi nekatolíky. Tento plán ale vylučoval násilí, takže většina tajných evangelíků setrvala při svém vyznání. Ještě větší svobodu zažívali v době nájezdů Sasů a Švédů, protože nikdo neměl energii věnovat se náboženským otázkám.

Po Vestfálském míru v roce 1648 ale rekatolizační praktiky přitvrdily. Kněží měli přesvědčovat nekatolíky, věnovat se vyvracení jejich přesvědčení v kázáních, v pastoraci a ve zpovědích. Objevuje se to v tehdejší úřední korespondenci, že poddaní sice dostojí poddanským povinnostem, ale ve věcech víry se nedají ovlivnit. Teprve po příchodu jezuitů, kteří používali agresivnější metody, se dařilo přivádět některé nekatolíky do církve římské. Na počátku 18. století bylo panství výrazně katolické. Ale na horách se jim to stále nedařilo, v Křížlicích se rekatolizace příliš neuplatnila. Brzy po vydání tolerančního patentu v roce 1781 se v Křížlicích scházejí evangelíci ze širokého okolí. Již v roce 1782 založili sbor, jehož členové se přiklonili k augsburskému (luterskému) vyznání. Sbor byl největší evangelickou komunitou v Českých zemích. V té době patřili do křížlického luteránského sboru i luterští evangelíci ze vzdáleného Libštátu a Spálova. Prvním farářem se stal Štěpán Šimko z Trenčína. V Jilemnici se naopak odešel z katolické církve jenom rod Janatů z Hrabačova. Za pět let po založení sboru byl postaven první kostel na pozemku darovaném Matějem Zelinkou. Kostel byl vysvěcen farářem Štěpánem Leškou v roce 1786, vysvěcení se zúčastnilo 1500 věřících. Toleranční chrám, podobný ostatním chrámům z té doby, byl postaven za vsí1, bez věže. Ta byla přistavěna až v roce 1878 skoro po sto letech. Ke stoletému výročí tolerančního patentu byly do věže v roce 1881 umístěny tři zvony. Největší z nich se jmenuje Láska a je na něm vyryt citát z 1K 13,13: „A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.“ Další dva jsou pojmenovány Víra a Naděje. Zvony na věži křížlického kostela se od té doby rozeznívají nad horskými stráněmi a údolími, prý jsou slyšet až v Jilemnici. Vybavení kostela je původní, s kazatelnou nad oltářem a s typickou luterskou „zahrádkou“. Byl však odstraněn dřevěný vyřezávaný kříž. Také dřevěné galerie a lavice pamatují staré časy. Varhany byly na kůru umístěny později v roce 1842 (generální oprava v roce 2001). Také hřbitov, který se rozkládá kolem chrámu, je původní a dodnes slouží svému účelu. Od roku 1876 do roku 1850 patřily Křížlice k Vítkovicím, kde se mluvilo německy, takže vliv kněží na české obyvatelstvo v Křížlicích byl nepatrný. V roce 1881 ke stoletému výročí tolerančního patentu vydal Bohdan Kutlík vlastním nákladem brožuru Zrcadlo Křížlické, neb Dějiny církve evanjel. aug. vyznání v Křížlicích.

Nedaleká výstavná fara s mansardovou střechou byla postavena v roce 1871 a dnes slouží k rekreaci. Stará evangelická škola pod kostelem je oblíbeným místem pro pořádání letních i zimních pobytů mládeže.

 

1 Kostel se nyní nachází jakoby za vesnicí, ale původní přístupová cesta do Křížlic vedla od Jilemnice přes Sejkoří ke křižovatce u Skálů (nyní pila) a odtud pod evangelickým kostelem ke katolické faře. Pokračování cesty na Rezek (dnešní silnice) vznikalo až později. Evangelický kostel tedy stál u příjezdové cesty, byl první stavbou, kolem které každý procházel. zpět

 

Zavírací „zahrádka“ u oltáře ohraničená plotem s klekátkem je pro Luterské sbory typická, stejně tak stůl Páně obrácený východním směrem.
 

Katolický farní kostel svatého Jana Křtitele
50.6600953N, 15.5104211E
 

Katolický farní kostel svatého Jana Křtitele v empírovém slohu z roku 1814 s farou

 

Jaroslav Feyfar: Křížlice 1908

 

Evangelická fara
50.6611903N, 15.5104614E

 

 

Evangelická fara v Křížlicích č. p. 77 byla původně selským stavením. Byla postavena ve stylu pozdního venkovského baroka s mansardovou střechou. Fara je jednou z nejstarších budov v obci. K obytnému domu náleží i hospodářské budovy.

Budova patřila rodině Kynčlů. Farář Bohdan Kutlík nebyl spokojen s dosavadní farní budovou. Podle vyprávění Anny Kuželové přišel za jejím dědečkem: „Kynčl, prodejte mi tudyto hospodářství.“ Pan Kynčl se neodvážil odporovat faráři a hospodářství prodal, i když to způsobilo jeho rodině značné problémy. Od roku 1870 hospodářství sloužilo  místním farářům a jejich rodinám.

V letech 1964 až 1973 působil v Křížlicích farář Luděk Rejchrt.

V posledních desetiletích nějakou dobu po odchodu Luďka Rejchrta na sbor v Praze 4 Bráníku sloužila fara jako rekreační objekt pražského sboru ČCE na Jarově.

 

   

Bohdan Kutlík: Křížlická fara

 

Evangelická fara v Křížlicích

Jaroslav Feyfar: Křížlice

 

zpět

Tkalcovský stav

 

Jaroslav Feyfar: Cesta do školy - Křížlice

 

zpět na Křížlice

Zpět na hlavní stránku