Blouznivci z hor
|
Josef Tulka: Krajina s poutníkem
Habsburská rekatolizace Čech vedla
ke vzniku tajného nekatolictví, které se - živeno lidovou tradicí i
působením tajných náboženských emisarů z ciziny, především pietistů
ze Saska a luteránů a reformovaných z Uher - v některých oblastech
středovýchodních Čech udrželo až do 18. století. Zahraniční misie
však rozhodně nebyly nějakou soustavnou pastorační činností, tajní
nekatolíci zůstávali často po mnoho let sami, svou víru museli
nalézat v knihách a výkladech lidových náboženských učitelů z
těchto, mnohdy značně rozporných, písemných pramenů. Vedlo to k
tomu, že některé lokálně omezené skupinky tajných nekatolíků, aniž
si toho byly vědomy, přestoupily hranice později povolených vyznání
a někdy i křesťanství vůbec. Tak vzniklo východočeské toleranční
sektářství, nedovolené lidové náboženské hnutí, které vystoupilo na
povrch po vydání Tolerančního patentu v konfrontaci s řádnými členy
obou nově povolených protestantských vyznání. Jeho příslušníci, tzv.
„náboženští blouznivci“ východních Čech a českomoravského
pomezí, tvořili řadu místně odlišných skupin a skupinek, které se po
vzoru svých vůdců klonili tu k tomu, tu k onomu svébytnému výkladu
Písma, přičemž je mnohdy spojoval jen odpor vůči povoleným vyznáním,
silné eschatologické cítění a nesouhlas s jakoukoli vnější
zbožností. Tato poslední charakteristika přitom odkazuje ke
společnému původu tohoto lidového náboženského hnutí, jakkoli se
později duchovní cesty sektářů rozešly, k saskému pietismu, který
akcentoval laickou exegezi a pastoraci, „srdeční“ zbožnost
atd. |
|
Západ slunce v Křížlicích
Křížlice patřily k nejvýznamnějším střediskům krkonošského spiritismu. Byly vlastně cílovou lokalitou pro exulanty, kteří odešli z úrodných nížin do hor, kam nesahala ani světská, ani církevní moc. Jedním z důvodů, proč někteří volili těžký život na horách, byla právě svoboda vyznání. V rámci možností se pokoušeli udržet staré tradice, sami sebe často vnímali jako pokračovatele Jednoty bratrské. Podle vyprávění místních lidí stál kdysi na Roudnici na kopci v místech dnešního arboreta větrný mlýn, v němž se konávala setkání vyznavačů tohoto krkonošského prohloubeného křesťanství a spiritismu. Traduje se, že to je dodnes zvláště příznivé místo pro meditace. Po vyhlášení tolerančního patentu v roce 1781 se v Křížlicích ‚vynořili‘ z ilegality věřící, kteří se k vzájemnému překvapení přihlásili někteří k luterské, jiní k helvetské konfesi. Do té doby žili v tak přísné konspiraci, že o osobě nevěděli. Dokázali se však domluvit a postavili si kostel, dokonce první protestantský kostel s věží. Sloužil oběma spolupracujícím skupinám. Tato zkušenost přispěla později k tomu, že po roce 1918 se v Československu tato dvě vyznání spojila do jedné církve a vznikla tak Českobratrská evangelická církev, což je v Evropě ojedinělá zkušenost. Protože přistěhovalci žili v částečné konspiraci, udržela se mezi nimi také čeština v daleko větší míře, než kde jinde, a protože četli a zpívali písně z náboženských knih psaných v češtině, byla jejich čeština blízká kralickému jazyku. K udržení jazyka přispívala i silná tradice ochotnického divadla v Křížlicích, po jistou dobu zde hrály dva ochotnické soubory, což je přepych, který neměli většinou ani ve větších městech. Na to navazovali obrozenci, když hledali zdroje pro obnovu jazyka, takže Křížlice, Roudnice, Víchová, Poniklá, Jestřabí, Štěpanice a několik málo dalších vesnic v okolí se staly inspiračním zdrojem, kterému se později začalo říkat „zapadlí vlastenci“ podle románu Karla Václava Raise. Křížlice figurují také v románech Antala Staška, zejména v knize s obrozeneckou tématikou O ševci Matoušovi a jeho přátelích. |
|
Křížlice
Katechismus spiritismu: Otázka: Co jest
Bůh? Odpověď: Bůh jest svrchovaný rozum vesmíru a prvá příčina
všechněch věcí.
Jan 1.3-4, Sk 4.24
|
Krakonoš
|
Krakonoš
|
|
|
|
Křížlice
|
Zlaté návrší - Krakonoš