JUDr. Bohuslav Theofil Jaromír Franta * 8.5.1861 24.4.1929

Rodiče: Ondřej Franta * 1.1.1829 † 27.7.1900

Marie Balcarová Frantová * 1838 † 24.3.1897

Sourozenci: Karel Franta * 14.9.1857 13.1.1945

JUDr. Bohuslav Franta * 8.5.1861 24.4.1929

Marie Frantová * 8.7.1863 † 1934  

MUDr. Jaroslav Franta * 19.10.1865 3.1.1947

PhDr. Zdeněk Franta * 19.4.1868 † 1.7.1943

Ondřej Franta * 30.4.1869 † 8.7.1939

Manželka: ?
Děti: -

 

 

Bohuslav Franta (8. května 1861 Poděbrady – 24. dubna 1929 Praha), byl český a československý politik, člen Národní strany svobodomyslné (mladočeši) a poslanec Revolučního národního shromáždění za Českou státoprávní demokracii, respektive za z ní vzniklou Československou národní demokracii. Později byl senátorem Národního shromáždění ČSR.
Vystudoval práva. Nastoupil jako úředník zemského výboru. Zaměřoval se na otázky okresních samospráv a stavebních záležitostí. V zemském výboru se seznámil s mladočeským politikem Václavem Škardou. Byl činný ve spolkovém životě, podporoval české menšiny v pohraničí (později byl místopředsedou Národní jednoty severočeské a členem výboru Ústřední matice školské).
Politicky aktivní byl již za Rakouska-Uherska. Ve volbách do Říšské rady roku 1911 se stal poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kam byl zvolen za okrsek Čechy 24. Usedl do poslanecké frakce Český klub. Ve vídeňském parlamentu setrval do zániku monarchie. Na Říšské radě prosadil zákon nazývaný podle něj Lex Franta, jímž se nařizovalo zaznamenávání parlamentních projevů pronesených i v jiných jazycích než němčině. Prosazoval také zavedení aspoň pasivního volebního práva pro ženy.
Za první světové války se zapojil do odboje. Již v roce 1914, ještě před odjezdem T. G. Masaryka do exilu, jako emisar domácí zpravodajské sítě Maffie jednal ve Švýcarsku. Když se v prvních letech války stal dosavadní hlavní tiskový orgán mladočeské strany Národní listy dočasně loajálním vůči vídeňské vládě, patřil Franta od roku 1917 do okruhu listu Národ, který se profiloval jako radikálně národovecký. V rámci mladočeské strany tvořil radikální křídlo (podobně jako například František Sís) odmítající aktivismus části mladočechů. Při obnovení zasedání Říšské rady v roce 1917 podal návrh, aby byli z vězení propuštěni čeští předáci Karel Kramář a Alois Rašín.
Od roku 1918 zasedal v československém Revolučním národním shromáždění. Byl tehdy profesí vrchní zemský rada. Po vzniku ČSR předsedal zemskému správnímu výboru.
V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění, kde setrval do roku 1925. Od roku 1924 byl místopředsedou senátu.
Po vzniku ČSR rovněž zastával funkci předsedy zemského výkonného výboru Československé národní demokracie v Čechách. Zemřel v roce 1929 v sanatoriu v Podolí v Praze.

 

Český právník, politik a autor turistických spisů JUDr. Bohuslav Franta se narodil 8.5.1861 v Poděbradech a zemřel v roce 1929 v Praze na Smíchově. Po studiu na gymnáziu v Hradci Králové a akademickém gymnáziu vystudoval práva na Karlově univerzitě v Praze. Poté pracoval v zemském výboru. Zde vypracoval osnovu nového stavebního řádu pro Prahu a okolí. Léta působil v Ústřední matici školské, Severočeské jednotě a Národní radě. Zastával také funkci redaktora menšinového časopisu „Česká stráž“ a časopisu „Nová česká revue“. Vedle toho byl autorem řady článků o zákonodárství k ochraně stavebních památek. V roce 1890 řídil českou kancelář pro sčítání lidu. V roce 1911 byl zvolen poslancem za město Hradec Králové. V parlamentu jako první podal ústavnímu výboru obšírnou zprávu o politických právech žen. Hned v počátcích 1. světové války jednal ve Švýcarsku se zástupci čtyřdohody o samostatnosti Československa. Po vyhlášení samostatnosti byl Českou státoprávní demokracií v listopadu 1918 vyslán do Národního shromáždění. V roce 1920 byl zvolen senátorem a až do roku 1924 zastával funkci místopředsedy senátu. Stal se také spoluzakladatelem týdeníku Národ.
Z jeho publikační činnosti lze například zmínit práci z roku 1895 „Z Tyrol“.
Redigoval a spolupsal také „České Baedeckery“,
Slovanské Alpy“, „Moře Adriatické“, „Alpský věstník“. Je autorem spisu „Volební právo žen“ z roku 1913.

Hlavní stránka