|
Bohuslav Franta (8.
května 1861 Poděbrady – 24. dubna 1929 Praha), byl český a československý
politik, člen Národní strany svobodomyslné (mladočeši) a poslanec Revolučního
národního shromáždění za Českou státoprávní demokracii, respektive za z ní
vzniklou Československou národní demokracii. Později byl senátorem Národního
shromáždění ČSR.
Vystudoval práva. Nastoupil jako úředník zemského výboru. Zaměřoval se na otázky
okresních samospráv a stavebních záležitostí. V zemském výboru se seznámil s
mladočeským politikem Václavem Škardou. Byl činný ve spolkovém životě,
podporoval české menšiny v pohraničí (později byl místopředsedou Národní jednoty
severočeské a členem výboru Ústřední matice školské).
Politicky aktivní byl již za Rakouska-Uherska. Ve volbách do Říšské rady roku
1911 se stal poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kam byl zvolen za
okrsek Čechy 24. Usedl do poslanecké frakce Český klub. Ve vídeňském parlamentu
setrval do zániku monarchie. Na Říšské radě prosadil zákon nazývaný podle něj
Lex Franta, jímž se nařizovalo zaznamenávání parlamentních projevů pronesených i
v jiných jazycích než němčině. Prosazoval také zavedení aspoň pasivního
volebního práva pro ženy.
Za první světové války se zapojil do odboje. Již v roce 1914, ještě před
odjezdem T. G. Masaryka do exilu, jako emisar domácí
zpravodajské sítě Maffie jednal ve Švýcarsku. Když se v prvních letech války
stal dosavadní hlavní tiskový orgán mladočeské strany Národní listy dočasně
loajálním vůči vídeňské vládě, patřil Franta od roku 1917 do okruhu listu Národ,
který se profiloval jako radikálně národovecký. V rámci mladočeské strany tvořil
radikální křídlo (podobně jako například František Sís) odmítající aktivismus
části mladočechů. Při obnovení zasedání Říšské rady v roce 1917 podal návrh, aby
byli z vězení propuštěni čeští předáci Karel Kramář a
Alois Rašín.
Od roku 1918 zasedal v československém Revolučním národním shromáždění. Byl
tehdy profesí vrchní zemský rada. Po vzniku ČSR předsedal zemskému správnímu
výboru.
V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním
shromáždění, kde setrval do roku 1925. Od roku 1924 byl místopředsedou senátu.
Po vzniku ČSR rovněž zastával funkci předsedy zemského výkonného výboru
Československé národní demokracie v Čechách. Zemřel v roce 1929 v sanatoriu v
Podolí v Praze. |
|
Český právník, politik a autor
turistických spisů JUDr. Bohuslav Franta se narodil 8.5.1861 v Poděbradech a
zemřel v roce 1929 v Praze na Smíchově. Po studiu na gymnáziu v Hradci Králové a
akademickém gymnáziu vystudoval práva na Karlově univerzitě v Praze. Poté
pracoval v zemském výboru. Zde vypracoval osnovu nového stavebního řádu pro
Prahu a okolí. Léta působil v Ústřední matici školské, Severočeské jednotě a
Národní radě. Zastával také funkci redaktora menšinového časopisu „Česká stráž“
a časopisu „Nová česká revue“. Vedle toho byl autorem řady článků o
zákonodárství k ochraně stavebních památek. V roce 1890 řídil českou kancelář
pro sčítání lidu. V roce 1911 byl zvolen poslancem za město Hradec Králové. V
parlamentu jako první podal ústavnímu výboru obšírnou zprávu o politických
právech žen. Hned v počátcích 1. světové války jednal ve Švýcarsku se zástupci
čtyřdohody o samostatnosti Československa. Po vyhlášení samostatnosti byl Českou
státoprávní demokracií v listopadu 1918 vyslán do Národního shromáždění. V roce
1920 byl zvolen senátorem a až do roku 1924 zastával funkci místopředsedy
senátu. Stal se také spoluzakladatelem týdeníku Národ.
Z jeho publikační činnosti lze například zmínit práci z roku 1895 „Z Tyrol“.
Redigoval a spolupsal také „České Baedeckery“, „Slovanské Alpy“,
„Moře
Adriatické“, „Alpský věstník“. Je autorem spisu „Volební právo žen“ z roku 1913. |
