Hrabě Magnis chtěl tehdy rozšířit park se vzácnými rostlinami a postavit skleník. Nejlépe by vyhovovala louka pod zámeckými okny, ale ta byla již za říčkou Morávkou. Ve Strážnici tehdy působil inženýr Bedřich Schnirch z Pátku nad Ohří, který se ve 27 letech rozhodl pro studium inženýrství a do Strážnice přišel s čerstvým diplomem v kapse a především s mnoha novými myšlenkami a nápady v hlavě. Měl vlastně dávat do pořádku především stavby věkem sešlé, ale když se na něj hrabě Magnis obrátil s myšlenkou na vybudování mostu, vzpomněl si Schnirch na článek v tisku, kde se psalo o novince - řetězovém mostu ve Skotsku. Tak se zrodil nápad překlenout rameno řeky Morávky právě pomocí takového řetězového mostu.

Na jaře 1824 byl po dvou měsících práce most hotov. Stavba byla vystavena zatěžkávacím zkouškám a mostovka se skutečně pod nákladem řádně prohnula, ale vždy vyrovnala. Při větším zatížení však zůstala prohnuta a při následné kontrole se ukázalo, že malta zdiva v kotevních blocích nebyla dost zatvrdlá. Řetězy se následkem toho „prověsily“ zhruba o 4 cm. Konečné otevření mostu bylo tedy odloženo, muselo se počkat, až malta zatvrdne a pak byla celá konstrukce rozebrána a znovu složena tak, aby mostovka byla opět vodorovná. Článek o otevření mostu vyšel v Brněnských novinách moravských stavů, kde se datum otevření uvádí dnem 8. června 1824, ale v Rakouských císařských privilegovaných novinách naleznete termín 13. srpna téhož roku. Stavba byla na svoji dobu nesmírně pokroková. Ing. Schnirch sice vycházel z popisu skotského mostu, ale neměl možnost ukotvit řetězy do skály. Proto byl nucen vymyslet ukotvení do zděných kotevních bloků, jak se pak dělalo běžně i u dalších staveb podobného typu. Řetězy sestavil z prutů obdélníkového průřezu, čímž dosáhl lepšího přenosu sil ve spojích. Podstatně zdokonalil zavěšení svislých tyčí a vyztužil mostovku podélnými trámy, které omezovaly její místní pohyb pod koly projíždějících povozů.

Železnou konstrukci musel Schnirch sestavovat vlastnoručně, neboť v Evropě tehdy nebyl nikdo, kdo by s tím měl nějaké zkušenosti. Most se nacházel v těsné blízkosti jeho kanceláře, takže mohl sledovat účinek každého nepravidelného zatížení. Sám tak na vlastní zkušenost přišel na to, že most je největšímu zatížení vystaven při přechodu vojska, zejména vojenské jízdy. Právě toto zatížení bylo později v r. 1886 důvodem zřícení mostu obdobné konstrukce v Ostravě. Schnirch navrhl i první řetězovou lávku pro pěší Sophienbrücke ve Vídni, dokončenou r. 1825 a most v Žatci o rozpětí 59,7 metru, první v Čechách. Podle něho se pak stavěl obdobný most v Bambergu jako vůbec první konstrukce toho druhu v Německu.

Strážnický most byl vzorem pro přemostění ramene Moravy u Kroměříže, vídeňský pro další stavby ve Vídni. Podle Schnirchových návrhů bylo postaveno postupně ještě dalších šest mostů v Čechách. Za most přes Střelecký ostrov v Praze obdržel tamní čestné občanství. Ve Vídni zase postavil první řetězový most pro železnici na světě a získal za něj medaili na londýnské světové výstavě 1862.

Strážnický most byl rozebrán r. 1860, kdy se měnilo řečiště Morávky. Ostatní vzaly za své koncem století. Jen pražský, který stál až do r. 1960, byl na nějakou dobu po demontáži uložen ve skladu a pak znovu sestaven u obce Stádlce na Lužnici nedaleko Tábora.

Schnirchův vlastnoruční nákres řetězové lávky ve Strážnici z 13.dubna 1825