Obec Čistá (Lauterwosser) je zmiňována v roce 1437. Název obce je odvozen od stejnojmenného potoka, který jí protéká a který nesl čistou ( lauteres ) vodu a nazýval se také Silberbach nebo Silberwasser. V roce 1512 byla obec označována jako Lautrwaser , v roce 1553 jako Lautrwosr , v roce 1615 jako Lautterwasser a v roce 1755 jako Latterwasser.

Poplužní dvůr Forst získal v roce 1590 Jan Kryštof z Valdštejna, dal v roce 1597 postavit zámek. Poté, co byl ve Fořtu v roce 1606 vysvěcen nový protestantský kostel, nechal pán panství Jan Kryštof z Valdštejna převést Lauterwasser z Hermannseifenu pod farnost Fořt. R. 1622 se Fořt stal součástí majetkového komplexu Albrechta z Valdštejna. Zámek Fořt však prodal Magdaléně Valdštejnové. Poslední vlastník zámku z rodu Valdštejnů, Eliška Lidmila se provdala za Bedřicha Leopolda Kotulínského z Kotulína. Zámek Fořt pak byl ve vlastnictví tohoto rodu až do r. 1727. V roce 1670 byla Čistá rekatolizována. V roce 1674 je poprvé zmiňována papírna. Přádelna, mlýn, poplužní dvůr, tkalcovství.

Forsterova církevní kronika z roku 1674 zmiňuje Christopha Baiera jako prvního výrobce papíru v Čisté. Mezi další vlastníky půdy patřili od roku 1679 Vilém Maxmilián z Waldsteina, od roku 1699 Friedrich Leopold Kottulinský z Kotulína a Křístkowc s manželkou Alžbětou Ludmilou z Waldsteina a později Ignác Dominik Chorinský z Ledska. Ten v roce 1794 prodala jeho dcera provdaná Springensteinová, Wenzelu Bergerovi z Bergenthalu (původně z Hostinného), který přestavěl r. 1801 fořtský zámek do dnešní podoby. Uprostřed parku a v sousedství dvora vznikla jednoposchoďová pozdně barokní stavba s mansardovou střechou a rizalitem v průčelí. Po něm zdědil panství jeho syn Ignác. V jeho vlastnictví byl do r. 1820.

V roce 1834 žilo v Čisté ve 136 domech 853 německy mluvících obyvatel. Hlavními zdroji příjmů obyvatelstva byly chov dobytka, výroba papíru, tkaní a předení. Obec měla pronajatý panský statek s palírnou, dva mlýny a dva hostince a také státní papírnu Anton Kiesling & Son. Vápencové lomy byly provozovány na Bienenbergu, na hranici se Schwarzenthalem. Až do poloviny 19. století zůstávala Čistá podřízena kombinovanému lénu Fořt a alodiálnímu panství Studenec.

Po zrušení panství se Čistá v roce 1850 stala obcí v soudním okrese Vrchlabí (Hohenelbe). Dalšími vlastníky pozemků byli Karl Berger von Bergenthal a od roku 1886 textilní podnikatel Franz Kluge. Český název Čistá byl zaveden v roce 1921. V důsledku Mnichovské dohody byl Lauterwasser v roce 1938 připojen k Německé říši a patřil do okresu Hohenelbe až do roku 1945. V roce 1930 měla obec 716 obyvatel a v roce 1939 jich zde bylo 772. Po druhé světové válce se obec vrátila k Československu. V roce 1961 byla Čistá začleněna do Černého Dolu. Po zrušení okresu Vrchlabí byla Čistá na začátku roku 1961 přiřazena k okresu Trutnov. V roce 1991 měla Čistá 318 obyvatel. Sčítání lidu z roku 2001 zaznamenalo 111 obytných budov a 328 obyvatel.

Léčivá voda v této lokalitě byla známá už v 17. století, podle pověsti se nevidomá dívka měla díky vodě z tamní lesní studánky uzdravit. Církev tehdy pořádala k místu domnělého zázraku procesí zbožných poutníků. V roce 1754 zde vznikla kaple v barokním stylu, která byla zasvěcena Panně Marii, jež se stala také patronkou pramene. Právě zázračný pramen inspiroval místní k založení lázní. Zmíněná kaple byla zpočátku hlavním centrem společenského dění a každou sobotu v ní místní duchovní sloužili mši.

Ve Fořtu vzniklo kolem roku 1760 první lázeňské zařízení. Lázně dosahovaly největší popularity v 19. století, když je vlastnil Karel Berger z Bergenthalu. V místě starých zástaveb vznikly krásné nové budovy. V roce 1880 majitel vystavěl moderní lázeňskou budovu, vedle ní vyrostly lesovna, dům U Kaple a lesní zámeček. Nechal vybudovat také kolonádu, síť lesních vycházkových cest a upravil parky. Lázně se staly letoviskem zámožnějších klientů.

Berger prodal lázně v roce 1886 továrníkovi Franzi Klugemu, který nechal v lázních postavit novou vilu, opravit kapli a rozšířit hlavní lázeňskou budovu.

Lázeňská sezona ve Fořtu začínala zpravidla v polovině května a končila v listopadu. Během jednoho období sem zavítalo až tři sta hostů ročně. Denně přicestovaly do nedalekého Hostinného čtyři vlaky od Prahy a čtyři od Trutnova. Z nádraží se hosté do nitra lázní nechávali dovézt kočáry taženými koňským dvojspřežím. Pro lázeňský provoz bylo k dispozici 80 pokojů. Nejvyšší standard poskytovala Marienvilla.

Léčebný pramen měl teplotu osm až deset stupňů a voda se pro léčebné procesy ohřívala. Kromě medicínských koupelí se k léčbě využívaly také hydroterapie či elektroterapie. Součástí byly výlety, procházky a vyjížďky kočárem do okolí. K pitné kúře se používala i voda ze zázračné studánky. V lázních se léčila onemocnění dýchacích cest, revmatismus, dna a nervové nemoci. Na rekonvalescenci ale do Fořtu jezdili lidé se všemi typy onemocnění.

Fořt - zámek
6 km jihovýchodně od Vrchlabí

Ves Fořt se poprvé připomíná po r. 1590, kdy se panství v Hostinném dělilo na dvě části a kdy ves a zdejší poplužní dvůr získal Jan Kryštof z Valdštejna (1577-1616). Ten postavil ve Fořtě r. 1606 dřevěný luteránský kostel, avšak již předtím někdy kolem r. 1597 si dal postavit ve Fořtě zámek. Jan Kryštof, který byl r. 1615 jedním ze dvou hejtmanů Hradeckého kraje, se velmi zadlužil, a proto sáhl k fingovanému prodeji podílu na Hostinném vlastní manželce. v r. 1616 ve Fořtě zemřel a byl pohřben v kostele v Hostinném. Vdova po něm držela polovinu Hostinného se zámkem ve Fořtě jen několik let, protože na nátlak věřitelů byly její statky prodány věřitelce Magdaleně Valdštejnové z Hodkova, vdově po Bartolomějovi z Valdštejna, bratru Jana Kryštofa. Nespokojení věřitelé však nakonec koupi Magdaleně Valdštejnové zmařili a zmíněná polovina Hostinného s Fořtem se stala v r. 1622 součástí majetkového komplexu Albrechta z Valdštejna. Ten proměnil statek Fořt se 4 vesnicemi na frýdlantské léno a prodal je Magdaleně Valdštejnové (vdově po Janu Kryštofovi). Po smrti hejtmana Hradeckého kraje Viléma Kryštofa z Valdštejna, který se snažil o pokatoličtění svých statků, získala v r. 1685 fořtský zámek s příslušenstvím a se statkem Studenec Vilémova starší dcera Eliška Lidmila. Ta se provdala v r. 1688 za Bedřicha Leopolda Kotulínského z Kotulína. V rodě Kotulínských zůstal Fořt spolu se Studencem do r. 1727. Potom se v držbě fořtského statku, skládajícího se ze dvou vesnic, vystřídali (do r. 1792) čtyři členové hraběcího rodu Choryňských z Ledské. Ti zřejmě ve Fořtu zpočátku nebydleli, protože v tereziánském katastru z r. 1757 se o zdejším zámku mluví jako o stavbě na spadnutí. Poslední majitel z rodu Choryňských na Fořtě Ignác Dominik († 1792) však na zámku občas bydlel. Jeho dcera, provdaná Springensteinová, prodala statek r. 1794 obchodníku Václavu Bergerovi z Hostinného, který později získal predikát rytíře z Bergentalu. Ten vlastnil statek do r. 1820. Od r. 1794 byl fořtský zámek obýván a zdá se, že někdy v této době byla stavba rozšířena. R. 1794 se totiž mluví jednak o nové části zámku, jednak o staré, dřevěné části zámku, postavené ve stavebním stylu polské šlechty. Václav Berger z Bergenthalu přestavěl v r. 1801 fořtský zámek do dnešní podoby. Uprostřed parku a v sousedství velkého dvora a jiných vedlejších budov tak vznikla jednoposchoďová pozdně barokní stavba s mansardovou střechou a rizalitem v průčelí, na kterém dal jeden z Václavových potomků v r. 1881 vyhotovit štukový štítek se znakem svého rodu. Bergerům patřil Fořt až do nové doby a byl jako jeden z mála statků v našich zemích v manském poměru až do zrušení této právní instituce r. 1886, kdy zdejší velkostatek koupil továrník z dnešního Rudníku František Kluge. Zámek byl zčásti upraven ještě ve 20. století.