Smail-aga Čengić (1788 – 5.10./23.9.1840) osmanský bosnianský agha (= turecký titul náčelník, pán) a generál osmanské armády, věštec, kapudžibaša¹⁾. Vládl na Drobnjaku. Zatímco Černohorci jej jednoznačně líčí jako despotu, podle některých svědectví coby bosenský Slovan požíval mezi bosenskými Slovany islámského i křesťanského náboženství obrovské prestiže a vážnosti.

Smail-aga Čengić se narodil v malé vesnici Jelašić (Jelasica, Jelašća) v osmanské Bosně, 35 km od Kalinoviku. Jeho otec se jmenoval Ibrahim, matka Ibrahima. Jako nižší důstojník a mladý generál bojoval proti srbským povstalcům v letech 1809 až 1813, během Prvního srbského povstání vedeného Đorđem Petrovićem.

Na počátku 30. let 19. století Čengić bojoval proti Huseinu Gradaščevićovi, který vedl bosenské povstání proti ústřední osmanské vládě za Velkého bosenského povstání.

Kolem roku 1814 přesídlil Smail-aga do Gacka a usadil se v oblasti Cernice, poté u Fazlagićovy věže a nakonec v Lipniku poblíž Havtovace (Автовац). Zde v Lipniku si vybudoval sídlo, postavil tu Čengićovu věž, malou mešitu a několik obytných budov. Postavil také několik vojenských opevněných věží v širší oblasti Gacka a východní Hercegoviny, stejně jako mnoho vil a domů v Malé Gračanici, Srdjevci, Lukavici (Gacko, Bosna a Hercegovina), Fojnici (Nevesinje, Bosna a Hercegovina) a Cernici.  

V roce 1836 srbští kmenoví příslušníci na severní hranici Černé Hory s Hercegovinou v okolí města Grahovo odmítli platit harač, osmanskou daň vyměřenou nemuslimům a prohlásili se za poddané Petara II Petroviće-Njegoše. Ali-paša Rizvanbegović, mostarský vezír zahájil začátkem srpna 1836 útok na Grahovo, aby vzpouru potlačil. Osmané dobyli město a vezír odvedl zajatce a vypálil město do základů.

Černohorci pod velením Njegošova mladšího bratra Joka (= Jovan) a osmi blízkých příbuzných shromáždili několik stovek mužů, aby osvobodili zajatce. Ačkoli se zpočátku Černohorcům podařilo zachránit vůdce místního rodu a jeho následovníky, byli rychle přemoženi kavalerií obávaného osmanského velitele Smail-agy Čengića, který spojil jednotky Rizvanbegoviće a Ali-paši Resulbegoviće z Trebinje.  V bitvě zahynulo celkem devět členů vládnoucího černohorského rodu Petrovićů. Traduje se, že Smail-aga osobně zabil Njegošova dospívajícího bratra Joka. Čengić pak nechal vystavit Jokovy useknuté končetiny. Zajatí obyvatelé Grahova byli přinuceni složit Osmanům přísahu věrnosti, aby jim Osmané dovolili vrátit se do svých domovů. Zpráva o porážce u Grahova se brzy rozšířila a v roce 1837 byl Petar II Petrović-Njegoš nucen cestovat do Petrohradu, aby před Rusy obhájil své jednání. V roce 1838 Černá Hora pod ruským tlakem podepsala s Osmany mírovou smlouvu. Smlouva však přinesla krátké příměří, střety a popravy pokračovaly. Vladyka Petar II Petrović-Njegoš usiloval o pomstu.

Čtyři roky po porážce u Grahova Petar II Petrović-Njegoš s pomocí místních křesťanů z Hercegoviny, kteří žili na území pod Smail-agovou kontrolou, zorganizoval na Smail-agu atentát. Dvanáct křesťanských představitelů drobnjackých vesnic se sešlo v klášteře archanděla Michaela v Podmalinsku (vzdušnou čarou 5 km východně od Šavniku) a domluvili se na útoku. Výrazně se při tom angažoval Novica Cerovič. Informovali biskupa, který jim pomohl získat posily z Morače a zbraně.

Đoki Malović napsal dopis Čengičovi, ve kterém je upozornil, že se proti němu rádža bouří, že nebude platit tribut a šíří se zvěsti, že Smailaga od té doby nesmí mezi Drobnjaky, protože Petroviće porazil u Grahova, dále mu doporučuje, aby Drobnjaku přijel maximálně s třemi sty muži, protože by se Drobnjakové mohli vyděsit.

V září 1840 se Smail-aga vypravil s třemistypadesáti sty vojáky na koních z Lipniku směrem k Morači. První den dorazil ke kláštru v Pivě, druhý den do Bezuje, třetí den překročil horu Dragalja a dorazil do vesnice Duži. Odpledne dalšího dne se utábořili u jezera u vesnice Pošćenje. Novica Cerović mu zaslal dopis, že má dorazit k Mljetičaku, kde dostane tribut. Snažil se  o co největší přiblížení k Morači, odkud přicházely posily.

Měsíc po Smailagově smrti shromáždili hercegovští obyvatelé velkou osmanskou armádu a zaútočili na Drobnjaky, kterým pomáhala horská armáda. 7. listopadu 1840 se obě armády střetly pod Borovou Glavou. Turci vše zapálili, pokáceli a zabili asi 100 Drobnjaků a Brđanů.

Jedna jeho manželka se jmenovala  Celebija Čengić, děti:  Hrustem-beg Čengič.  

Druhá manželka - děti: Sulejman-beg Čengič, Derviš Dedaga Aga Čengič (1823-1876), Sejdi-beg Čengič,  Aga Čengič, Kadri-beg Čengič, Muhamed-beg Čengič.

Třetí manželka - děti: Hajdar-beg Čengič, Ćamila-hanuma Sulejmanpašič.

1) Kapudžibaša (turecky kapıcıbaşı) byl v Osmanské říši titul  vrchního strážce brány na osmanském dvoře nebo v sídle vysokého osmanského hodnostáře (paši, vezíra, agy apod.).

2) Harambaša je vůdce skupiny hajduků (haiduků) nebo povstalecké skupiny banditů na Balkáně v období osmanské vlády. Slovo pochází z tureckého „harami başı“ – „harami“ znamená lupič/bandita (z arabského „harám“ = zakázané, nedovolené) a „başı“ znamená vůdce/šéf, takže doslova „vůdce loupežníků/banditů“.