10.5.2022
Proč vlastně Putin zahájil válku na Ukrajině?
Zpočátku v předvečer útoku to vypadalo v Putinově projevu jen jakoby ledabylé konstatování, že vlastně Ukrajina není stát, že ani nemá nárok na samostatnou existenci. Posluchač si měl domyslet, že o nic nejde, že prostě jistá speciální operace vyřeší problém, komu toto území nikoho patří. O něco později to rozvedla agentura RIO-Novosti: „Ukrajinství je umělá protiruská konstrukce bez vlastního civilizačního obsahu…“
Zároveň se objevilo Putinovo tvrzení, že na Ukrajině jsou fašisté, které je třeba v zájmu celého lidstva vyhladit. Podle Putina jde obrazně řečeno o ušlechtilý záměr, Rusko pouze plní své mesiášské poslání a zachraňuje svět. V kontextu ruských militantních tradic jde vlastně o svatou válku. A jak se poznají? Fašista je každý, kdo se protiví ruským zájmům.
Putin přidal do kotlíku odůvodnění vedle fašismu také pojem nacismus. Žádná válka sice neexistuje, ale někteří vojáci na Rudém náměstí se ‚právě vrátili z bojů proti nacistům‘. Je samozřejmě s podivem, že doposud speciální operace žádného fašistu ani nacistu nenašla. Naopak množí se doklady, že právě ruské jednotky si při Putinově „denacifikaci“ počínají na Ukrajině nejen stejně, ale někdy i hůř, než když byly na Ukrajině německé jednotky za války.
Dalším motivem mělo být tvrzení, že si Ukrajinci chtějí vyrábět jaderné zbraně. A Rusko obětavě dbá na dodržování mezinárodní smlouvy o nešíření jaderných zbraní, takže okupací takovou výrobu zastaví.
A také se objevilo tvrzení, že Rusko pouze hájí své údajně ‚oprávněné bezpečnostní zájmy‘. To vychází z postulátu, který známe už z doby okupace u nás: velké státy dělají, co chtějí, malé státy dělají, co musí. Na to navázal požadavek, že NATO se musí stáhnout za rudou čáru neboli železnou oponu studené války z roku 1997. A zároveň se musí zavázat, že se nebude rozšiřovat. Lavrov dokonce v jisté chvíli tvrdí, že agrese na Ukrajině je „důsledkem neomezeného rozšiřování NATO“. NATO vzniklo jako obranná aliance s posláním, že bude kolektivně bránit demokratické státy, které teprve po splnění dost náročných podmínek případně mohou být možná přijaty. NATO se nerozšiřuje tak, že se rozhodne zabrat nějaké území. Potvrdí to každý členský stát.
Zajímavý slovní obrat použil Putin v rozhovoru s Antoniem Guterresem, totiž že zabrání Krymu byl „vynucený tah“, takže Rusové za nic nemůžou. Vypadá to, že použil nepřímý citát Václava Klause. Vida, jak čeští politikové svou kreativitou ovlivňují světovou politiku.
Poměrně nová a hlavně nově formulovaná záminka je tvrzení, že Ukrajina chtěla Rusko napadnout a že se Rusko jenom brání preventivním úderem. V jiné variantě prý má dokonce Západ úmysl Rusko okupovat. Poté, co si tam vylámal zuby Napoleon a Hitler? Ať hledám, jak hledám, nevidím nikoho, komu by se do Ruska chtělo. Právě v tom je ruský problém: protože nikdo nemá zájem, budou se alespoň všichni bát. Rusko nebaví role tankovací stanice pro Evropu.
Putin se v rozhovoru s Guterresem pokusil mimo jiné obhájit ruskou taktiku, podle které se území destabilizuje, obsadí vojenskými silami, pak se uspořádá referendum, vyhlásí se ‚sebeurčení‘ a nově vzniklý separatistický stát, který sice nebyl uznán mezinárodně, požádá o připojení k Ruské federaci. Rusko jenom odpovídá na pozvání. Je to modifikace Hitlerovy sudetské karty. Platí-li právo na sebeurčení, platí jenom jednou. Každá menšina se podle Charty OSN může rozhodnout, zda chce žít v nějakém státě jako menšina se všemi menšinovými právy, nebo zda se chce přestěhovat do svého sebeurčeného státu a tam být většinou.
Putin také opakovaně uvádí, že mu jde o prosazení nějakého nového světového pořádku. Ovšem představa o světovém uspořádání, které loni v prosinci poslal do Washingtonu, vypadá právě jako svět založený na tom, že velké státy si podle práva silnějšího mohou bezohledně dělat, co chtějí. Jinak řečeno světový chaos.
Další záminkou má být představa, že Rusko jenom obsazuje svá „historická území“, jak to Putin na Rudém náměstí formuloval. To sice vypadá úsměvně, ale ve skutečnosti je to nejvražednější tvrzení ze všech. Měla-li by se prosadit tato představa, pak si nikdo na světě nemůže být jist svou bezpečností. Každé území na zeměkouli v minulosti patřilo někomu jinému, žádná mezistátní hranice v takovém popřípadě neplatí. Znovu se pro uspořádání světa potvrzuje důležitost principu suverenity, o kterém Kissinger tvrdí, že to je to nejdůležitější, co Evropa přinesla lidstvu. Na suverenitě byl založen systém bezpečnosti po Vídeňském kongresu v roce 1814, na suverenitě je postavena Charta OSN, podle které žádný stát nesmí jinému vypovědět válku.
Jakkoli je Západ údajně dekadentní, jakkoli prochází demokracie složitým obdobím, stále představuje v dějinách lidstva nejspolehlivější záruku pro svobodu každého jednotlivého člověka. Z Putinovy argumentace si můžeme vzít možná už dávno známé ponaučení: každý politický krok musí být velmi vážně posuzován z obecného etického hlediska. Zájmy nejsou nevyšší prioritou, nemorální osoby do politiky nepatří.