Schnirch zachytil na své soše mírnou tvář Neptuna, klidnou a vlídnou, který odložil svůj pověstný trojzubec. Ačkoli dokáže lámat skály, rozpoutávat bouře a povodně, odkládá to kvůli lidem, a živly dokonce dokáže utišit. Lidem nabízí minerální pramen, symbolicky znázorněný kašnou. Tato myšlenka oslavy přírodních sil, které slouží životu, se stala hlavní myšlenkou a centrem celého plánovaného areálu.

viz článek

• 1875-77 Antonin Barviti navrhuje neorenesanční vilu s 80 místnostmi pro německého podnikatele Moritze Gröbeho. Kvůli založení vinice na svahu byla koňskými spřeženími (60 000 povozů) navezena desetimetrová vrstva ornice.  V zahradách se nachází umělá krápníková jeskyně navržená  sochařem Jaroslavem Vorlíčkem a kašna se sochou Neptuna navržená sochařem Bohuslavem Schnirchem. V rozsáhlých sklepích původně vinných bývala observatoř a později pavilon plazů.

• 1905 Město Vinohrady kupuje celou nemovitost, přejmenovává ji na Havlíčkovy sady a otevírá zahrady pro veřejnost.

• 1939-45 Budovu užívá Hitlerjugend.

• 14.2.1945 Západní křídlo zasaženo bombou při náletu amerického letectva na Prahu, tlaková vlna rozbila skla v pavilonu plazů, kteří následně utekli.

• 1953 Vila opravována, často necitlivými zásahy. Budovu užívá Pionýr, komunistická organizace pro děti.

• 1989 Dům dětí a mládeže.

• 1995-srpen 2001 Budovu užívá privátní baletní škola.

• 1999 Městská část Praha 2 se ujímá budovy.

• 2000 Městská část Praha 2 vyhlašuje tendr.

• únor 2001 CEELI (The Central and East European Law Initiative Institute) získává padesátiletý nájem dvou hlavních budov. 

Dvoupatrová novorenesanční vila v Havlíčkových sadech (park Gröbovka) na pomezí Královských Vinohrad, Vršovic a Nuslí stojí na náhorní rovině nad údolím Botiče, kde tvoří nápadnou dominantu při pohledu odspodu (terén byl ještě navýšen zeminou vyvezenou po hloubení nedalekého železničního tunelu, na jehož stavbě se majitel nemovitosti Moritz Gröbe podílel.) Architektonicky se tvůrci inspirovali italskými renesančními příměstskými vilami, které sloužily jako letní byty šlechty a duchovenstva. Budova je obdélníková, s mohutným portikem na severní straně a mělkým rizalitem na jižní straně. Na jihu se přimyká prostorná terasa, z níž lze sestoupit na vinici dvouramenným schodištěm.

Na pozemcích parku, na němž vila stojí, se původně nacházely vinice, založené Karlem IV. v druhé polovině 14. století na zdejších slunných stráních. V průběhu následujících staletí zde vznikly hospodářské usedlosti Horní a Dolní Landhauska.

V roce 1870 koupil viničné parcely i s usedlostmi pražský židovský podnikatel Moritz Gröbe a na pozemku Horní Landhausky nechal vybudovat letní sídlo zvané tehdy „Villa Gröbe“.

Dvoupatrová vila ve stylu florentské renesance měla třicet pokojů, salóny a společenské místnosti, celkem 80 místností. Vila byla postavena v letech 1870–1874 podle projektu Antonína Barvitia. Autorem návrhů interiérů byl Josef Schulz. Stavbu prováděl stavitel František Havel. Autorem fresek na fasádě je vídeňský malíř Kugler. Plastická výzdoba interiérů je dílem sochaře Bohuslav Schnirch a Josef Vorlíček a Detema. Vila má v přízemí obrovskou terasu, která ji dvouramenným schodištěm spojuje s vinicí sv. Kláry.

Architekt Antonín Barvitius se při projektování vily nejspíše inspiroval vilou Medici v Caianu od Giuliana da Sangallo, se kterou má Gröbeho vila společný kubický tvar, jednoduché linie, velký přesah střechy, členění dolních arkád a tvar oken. Dolní arkády vily jsou neseny sloupy a polosloupy toskánského a iónského stylu. Ornamentální prvky zdobící vilu jsou tvořeny zubořezem a vejcovcem na kordonové římse a listovou
výplní ve cviklu. Rohy budovy jsou opatřeny bosovanými kvádry. Malba na vnější fasádě zobrazuje tehdy velmi oblíbený motiv putti. Ten, jako charakteristický motiv baroka a rokoka opět ukazuje rozporuplnost 19. století, které se snažilo distancovat od předchozích slohů, a v tom vidělo svou modernost, ale zároveň se nedokázalo s touto dobou zcela rozejít. Motivy putti tu však navazují na italskou renesanci a na antiku. Putti jsou na vile zobrazeni v antikizujícím oblečení nebo při lovu, hostině či při sklizni vína, čímž odkazují na prostředí, v němž se vila nachází. Dalšími použitými motivy na vile jsou rozviliny a gryfy - vybájené postavy, které jsou napůl orlem a napůl lvem. Můžeme zde také najít girlandu s monogramem MG – Moric Gröbe. Interiér vily zdobí bohatě zdobené štukové stropy. Do prvního patra vede mramorové schodiště, nad nímž můžeme vidět kazetový strop.

V zahradě a parku obklopujícím vilu byla vybudována po italském vzoru grotta, která vznikla na základě zkušeností umělců vyslaných Gröbem do ciziny, aby tam studovali zahradní architekturu. Dále zde byl bazén s fontánou, skleníky zásobující vilu zeleninou a vzácnými květinami. V parku byly pod povrchem umístěny orchestriony, které se spustily při sešlápnutí příslušného kamene.

Po smrti Gröbeho (v roce 1891) jeho dědicové areál neužívali, na jeho údržbu si vydělávali provozováním zahradnictví a zpřístupněním parku veřejnosti za poplatek. Na čas také prostor pronajali císařské a královské rodině Habsburků. Pobývala zde například princezna Alžběta, dcera korunního prince Rudolfa a vnučka císaře Františka Josefa I., se svým manželem Karlem Ottou Windischgrätzem.

Dědicové nakonec vilu i s pozemky odprodali v roce 1905 vinohradské obci a ta 16. května 1906 areál zpřístupnila pod názvem Havlíčkovy sady. V té době už v okolí stála nová činžovní zástavba a původní odlehlé letní sídlo se ocitlo v centru rezidenční čtvrti. Spojenecké bombardování v únoru 1945 poškodilo objekty i park.

Rekonstrukce suterénu terasy
Mezi dvěma světovými válkami vila sloužila po krátkou dobu Vysoké škole lesnické a v roce 1937 zde byla na náklady města Prahy zřízena „Baxova domovina dětských zájezdů“ pro ubytování mimopražské mládeže při návštěvě Prahy, pojmenovaná po primátoru Karlu Baxovi.

Autor: dum architekti M.Chalupa, Š.Chalupa, T.Havlíček, O.Tuček
Místo: Havlíčkovy sady 1369 - Gröbovka, Praha, Česká republika
Realizace: 15. 11. 2002 - 24. 09. 2004
Web: www.vinicni-altan.cz
Objekt viničního altánu v dnešním městském parku Havlíčkovy sady byl postaven podle návrhů architektů Antonína Barvitia a Josefa Schulze, jako součást letního sídla průmyslníka Moritze Gröbeho, postaveného v letech 1871-1888.
Zadáním byla celková stavební obnova ruiny objektu altánu a jeho rozšíření pro celoroční provoz kavárny a vinárny. Potřebné rozšíření vnitřních prostorů jsme navrhli volným rozvinutím Barvitiova půdorysu do svahu pod terén. Vyloučili jsme tak nadzemní přístavbu. Nechtěli jsme měnit existující vnější siluetu altánu posazeného do svahu s vinicí. Nově navržený podzemní prostor se dotýká vnějšího povrchu ve značném odstupu od Barvitiova altánu.
Ústí tohoto podzemního prostoru jsou tedy v jakési nekonfrontační vzdálenosti od altánu. Fragmenty původních dřevěných prvků jsme pasportizovali a podle šablon byly vyrobeny nové díly pro kompletní repliku celé Barvitiovy dřevostavby.
Zcela autonomní a soudobě zpracované jsou vnitřní prostory a vnitřní zařízení. Marek Chalupa, 09.12.2004

Historie této pražské vinice spadá podle pověstí hluboko do středověku. Prý se o její zrod postaral sám Karel IV., podle jiných legend je příběh ještě starší. Zanechme však spekulací a podívejme se na součas ný stav, kdy dum architekti vyrobili kompletní repliku viničního altánu Antonína Barvitia a Josefa Schulze, která je dnes chráněnou kulturní památkou.
O dovednosti ateliéru vkládat moderní klenoty do historického prostředí, rád vykládá dr. Švácha na svých přednáškách. Ani zde tomu nebylo jinak, alespoň co se vnějšího výrazu týká. Se zdravou troufalostí nově pojednali sokl pod Barvitiovym altánem. Přidaná hmota je celá za kopaná pod zem a na denní světlo vystupuje až v uctivé vzdálenosti od pavilonu. S dlouhou bílou místností se budu smiřovat delší dobu. Betonové stěny, strop i podlaha jsou natřeny bílou barvou, která ještě dva měsíce po otevření pouští nepříjemný zápach. Autoři se pravděpodobně snažili o co nejprosvětlenější prostředí dlouhé podzemní kobky. Stačí si však vzpomenout na vinné sklípky na jihu Moravy, které žádná okna nemají a o prosvětlovávání se ani nesnaží. Kdo chce na světlo může popíjet pod pergolami před altánkem.
O hlubší vazbě stavba-architekt svědčí fakt, že se v ní autor oženil. Není obvyklé, abyste se v každé své realizaci oženili a ne každý druh stavby vám to umožní. Tady se to vzácně povedlo.
O gourmetské nabídce altánu (sýry a paštiky) by architektonické magazíny psát neměly, proto byste se tam měli vypravit a sami ochutnat. Petr Šmídek, 16.12.2004