Josef Fanta byl český architekt, návrhář nábytku, malíř, autor mnoha publikací, věnoval se ochraně památek a byl významným mecenášem. Jeden z nejvýznamnějších představitelů české secesní architektury.

Architekturu studoval na české technice v Praze, kde se v té době kladl velký důraz na studium historických slohů a tvorbu v duchu historismu. Po studiích se Josef Fanta stal asistentem Josefa Zítka (svého profesora a architekta, autora např. Národního divadla, Rudolfina) při stavbě Národního divadla. Fanta při této stavbě mimo jiné vytvořil novorenesanční lampu, která dodnes stojí před Národním divadlem. Poté r. 1881 působil jako asistent profesora Josefa Schulze na České technice a profesor na ČVUT.
Již od počátku své tvorby se Fanta zabýval i návrhy interiérů. Navrhoval interiéry pavilonů pro Národopisnou výstavu v Praze v r. 1895 a pro Světovou výstavu v Paříži konanou v r. 1900 navrhl pavilon České obchodní a živnostenské komory, za jehož interiér obdržel zlatou medaili. I doma se jeho kariéra úspěšně rozvíjela, r. 1909 se stal profesorem středověké architektury na české technice v Praze a působil tam až do r. 1922. V r. 1918 se stal řádným členem České akademie věd a umění a r. 1926 mu byl udělen čestný doktorát technických věd na ČVUT. Dalším architektem, se kterým spolupracoval, byl Antonín Wiehl.
V letech 1889–90 Josef Fanta absolvoval studijní pobyt v Itálii a poznatky z tohoto pobytu později shrnul v publikaci „O svérázu krojovém a bytovém” vydané v r. 1895. Po návratu z Itálie pokračoval ve spolupráci s Antonínem Wiehlem, zejména na stavbě arkád na Vyšehradském hřbitově, které se budovaly v letech 1889–93. Fanta později pro Vyšehradský hřbitov navrhl i řadu náhrobků, např. pomník na hrobě Zdeňka Fibicha či hrobku politika Karla Mattuše se sochou Žal od Čeňka Vosmíka. Tato hrobka, už ve stylu secese, je umístěna jako první v arkádách v sousedství Slavína. Obdobnou hrobku vytvořil i pro rodinu Novákových umístěnou v arkádách poblíž hrobky Ant. Dvořáka. Fanta byl i autorem původního náhrobku Bedřicha Smetany, který je však dnes nahrazen novou úpravou.
Koncem 19. stol. spolupracoval s českým mecenášem Josefem Hlávkou a vedl stavbu jeho domů ve Vodičkově ulici, které byly dokončeny v r. 1889. Na počátku 20. stol. Fanta navrhl budovu tzv. Hlávkových kolejí v Jenštejnské ulici v Praze dokončených r. 1904. Při srovnání těchto dvou staveb je vidět Fantův architektonický posun od novorenesančních Hlávkových domů k secesním kolejím.
V r. 1899 byla vypsána soutěž na výstavbu nového nádraží v Praze, které mělo nahradit nádraží Františka Josefa, jehož kapacita vzrůstající dopravě již nestačila. Soutěž vyhrál Josef Fanta, který si však dal podmínku, že si sám vybere spolupracující výtvarníky. Zvolil pouze české umělce, což vyvolalo protesty pražských Němců, ale Fanta si svou podmínku prosadil. Stavět se začalo za plného provozu v r. 1901, budovy ve stylu české secese byly dokončeny v r. 1909. Hlavními výtvarníky byli Ladislav Šaloun a Stanislav Sucharda.
Ze staveb mimo Prahu jsou významné stavby v Poděbradech, zejména projekt nového hřbitova s kaplí a krásnými secesními vraty dokončený v r. 1907. Také Kořínkova vila v Poděbradech z let 1910–12 je Fantovým dílem stejně jako vila v Balbínově ulici čp. 447 v Hradci Králové dokončená r. 1910. Nejvýznamnějším mimopražským Fantovým dílem je však Mohyla míru na bojišti Bitvy tří císařů u Slavkova, která se odehrála v r. 1805. Památník je 26 m vysoký, na vrcholu je umístěn kříž, který má po obou stranách svislá ramena, takže tvoří i římskou číslici III. Na rozích památníku umístěné čtyři ženské postavy symbolizují bojující strany, Francii, Rakousko a Rusko, a čtvrtá Moravu, kde se bitva odehrála. V přízemí je malá kaple, kam se ukládají ostatky padlých, které se i dnes v okolí občas nalézají. Interiér kaple je rovněž Fantovo dílo, oltář s mozaikami je doplněn nápisy Fantou vytvořeným písmem, které je součástí výzdoby i dalších Fantových staveb. Památník byl dokončen r. 1912, ale otevření muselo být kvůli první světové válce odloženo až na rok 1923.
Posledním velkým Fantovým projektem byla budova dnešního Ministerstva průmyslu a obchodu ČR v Praze na nábřeží Na Františku. Fanta navrhl secesní budovu s výraznou kopulí nad středovou částí, která se poněkud podobá budově v japonské Hirošimě, kterou jako Průmyslový palác, později Průmyslovou komoru, postavil v letech 1912–19 český architekt Jan Letzel. Po výbuchu atomové bomby z ní zbývá torzo označované jako Atomový dóm.
Ministerstvo Na Františku se stavělo až v letech 1932–33, kdy byl secesní sloh již zcela překonaný a budova byla proto velmi kritizována a odmítána. Sochařskou výzdobu vytvořil Čeněk Vosmík a Josef Paukert, se kterými Fanta často spolupracoval.
Josef Fanta zemřel v Praze 19. 6. 1954 ve věku téměř 98 let. Je pohřben na Olšanských hřbitovech, ve staré části IV-9. Náhrobek sám navrhl a spolu s ním jsou pohřbeni jeho rodiče a manželka, Josef Fanta jako poslední. Smutný je nápis vytesaný dole na náhrobku, který říká: Josef Fanta, narozený 18. 6. 1899, padl na italské frontě dne 27. 10. 1918.
Autorsky se podílel mj. na stavbách Hlávkových kolejí v Praze, vstupní haly dřívějšího Wilsonova nádraží dnes Hlavního nádraží v Praze, budov ondřejovské observatoře, domu Hlahol v Praze či Mohyly míru (památník bitvy u Slavkova). Jeho dílem je také budova současného Ministerstva průmyslu a obchodu, která se nese v duchu podobné stavby, realizované v letech 1912 – 1919 v japonské Hirošimě náchodským rodákem Janem Letzelem. Zabýval se také rekonstrukcemi památek (kostel svatého Václava na Zderaze a Slavína na Vyšehradě) a návrhy náhrobků, architektonických sgrafit, výzdoby interiérů a uměleckoprůmyslových děl. Je považován za tvůrce secesní architektury a navazoval v ní na českou novorenesanční tradici 19. století.
Je zajímavostí, že Fantova dcera Marie, za první republiky známá pod přezdívkou Mafa, prožila milostný vztah s Janem Masarykem. Fantová byla novinářkou a překladatelkou, také sama psala.