ENGEL Antonín (* 4. 5. 1879 Poděbrady, † 12. 10. 1958 Praha) - český architekt a urbanista
Antonín Engel začal studovat na Českém vysokém učení technickém, ale studia dokončil na německé technice u profesora Josefa Zítka. Po krátké činnosti na pražském magistrátu navštěvoval Akademii výtvarných umění ve Vídni, i ateliér Otto Wagnera. Roku 1909 se ze stipendijní cesty po Itálii vrátil do Prahy, kde pracoval jako soukromý projektant. V roce 1922 byl jmenován profesorem Vysoké školy architektury a pozemního stavitelství ČVUT, jehož byl v letech 1939-40 rektorem.
Engel svou poněkud konzervativní tvorbou - přes její výraznost - navazuje na předchozí tradici. Pouze v jednotlivostech pronikají do jeho stylu moderní detaily, příkladem mohou být domy v Břehové ulici v Praze (1913-15) ovlivněné kubismem. Monumentální novoklasickou architekturu, komponovanou do celistvých bloků, reprezentuje vodárna v Podolí (1923-28), budova České techniky (1925-37) a Ministerstva železnic (1927-31), budova generálního štábu na Vítězném náměstí (kolem 1934). Zásadním způsobem zasáhl do pražského urbanismu svým návrhem na řešení Dejvic (Vítězného náměstí) v letech 1924-28 a studií regulace Letné a Petrské čtvrti.

Narodil se 4. května 1879 v Poděbradech v rodině cukrovarnického inženýra Augustina Engela. Jeho matka, Růžena Engelová, rozená Boučková, byla dcerou MUDr. Františka Boučka, který založil nemocnici v Poděbradech. Brzy po narození se rodina přestěhovala do Prahy. V roce 1897 maturoval na C. k. české vyšší reálné škole na Malé Straně. Poté studoval obor architektura a pozemní stavitelství na České vysoké škole technické u profesora Jana Kouly (1897–1903) a také tři semestry na německé vysoké škole technické u profesora Josefa Zítka (1901–1903). V roce 1903 obdržel cestovní cenu pražského magistrátu a procestoval Německo a Belgii. Poté pracoval jako úředník pražské obce. V letech 1905–1908 pokračoval v řádném studiu u Otto Wagnera na Vídeňské akademii, kde za svůj projekt ideální úpravy Letenské pláně v Praze získal římskou cenu a stipendijní pobyt v Itálii. V roce 1909 si v Praze otevřel vlastní ateliér. V letech 1912–1921 působil jako profesor pražské průmyslové školy stavební a od roku 1922 byl profesorem na pražské ČVUT a v letech 1939–1940 jejím rektorem. Mezi lety 1920 a 1929 se významně podílel na urbanistickém rozvoji hlavního města jako člen státní regulační komise pro Velkou Prahu. Byl velice aktivní i v publikační činnosti. V roce 1948 mu akční výbor odebral titul profesora a 1. dubna 1949 byl odeslán do trvalé výslužby. V roce 1956 proběhla výstava jeho celoživotního díla v Obecním domě v Praze.

Proslavil se především monumentálními budovami pražské vodárny v Podolí, budovami ministerstva železnic a národní obrany, v neposlední řadě také urbanistickou koncepcí nových Dejvic (Masarykova kolej, ČVUT - VŠCHT, Englovy domy, Bohoslovecká fakulta a j.).
Zdymadlo a vodní elektrárna v Poděbradech (1913–1918)
Návrhy (výběr)
Soutěžní návrh na Staroměstskou radnici (1905, 1909 – 1. cena, 1946)
Návrh na regulaci Letné (1907–1908, 1920)
Návrh Letenského průkopu (1909 – 1. cena)
Masarykova kolej (Dejvice)
Soutěžní návrh na budovu galerie hl.m. Prahy na Klárově, Praha 1-Malá Strana, (1929)
Návrh budovy Vysoké školy hospodářských věd ČVUT, Praha 6-Dejvice, (1949–1950)
Návrh ústřední budovy ČVUT, Praha 6-Dejvice, (1950–1953)
Urbanistické práce (výběr)
Regulační plán Poděbrad (1913)
Urbanistický projekt Vítězného náměstí v Praze 6-Dejvicích (1921–1923)
Generální projekt nových budov ČVUT, Praha 6-Dejvice (1924–1925)
Činžovní dům Praha-Josefov, Břehová 1
Realizované stavby (výběr)
Zdymadlo a vodní elektrárna v Poděbradech, (1913–1918)
Rodinný dům, Břehová 1, Praha 1-Josefov, (1914–1915)
Generální projekt regulace Dejvic a Bubenče, (1922–1924)
Vodárna a filtrační stanice v Praze-Podolí (projekt 1922–1928, realizace 1929–1931)
Vysokoškolská Masarykova kolej, Thákurova 1, Praha 6-Dejvice, (1923–1925)
Budova Vysoké školy chemicko-technologického inženýrství ČVUT, Praha 6-Dejvice, (1926–1933), spolupráce Severin Ondřej
Průčelí nájemních domů, Vítězné náměstí, Praha 6, (projekt 1926–1928, realizace 1934), vnitřní dispozice projektovali různí architekti.
Budova generálního štábu, Vítězné náměstí, Praha 6, (projekt 1926–1928, realizace 1934)
Vlastní rodinný dům, Na Karlovce 6, Praha 6-Dejvice (1927–1929)
Ministerstvo železnic, Klimentská 27, Praha 1-Nové Město, dnes ministerstvo dopravy České republiky, (1927–1932)
Budova Vysoké školy zemědělského a lesnického inženýrství ČVUT, Technická 3, Praha 6-Dejvice, (1929–1937), spolupráce Theodor Petřík
Budova Vysoké školy architektury a pozemního stavitelství ČVUT, Zikova 4, Praha 6-Dejvice, (1936–1937), spolupráce Theodor Petřík
Přestavba Rudolfina ze sněmovny zpět na koncertní sál (1942–1944), spolupráce Bohumír Kozák
Dostavba vodárny a filtrační stanice podle původního projektu z let 1927–1931 (projekt 1923–1956, realizace 1959–1962)