Med. & Chir. Dr.  František (Franz) Václav Bouček * 28.8.1810 † 13.9.1882 dle náhrobku (12.9.1882 ve dvě hodiny v noci)

Rodiče: Václav Bouček * 1784 † 8.4.1864

Kateřina Krušinová Boučková * 15.11.1784 † 21.11.1848

Sourozenci: Med. Chir. Dr. František Bouček * 28.8.1810 † 13.9.1882 druhý syn

Anna Boučková Císařová * ? † ?

Marie Boučková Smetanová * 1816 † 9.9.1869

Josef Bouček * ? † ?

Barbora Boučková Vacková * 3.7.1829 † 16.8.1908

Jan Bouček * 1818 † ?

Václav Bouček * ? † 1866

Manželka: Antonie Votočková Boučková * 10.6.(7.6.) 1824 † 15.7.1908 nar. 10 dle oddacího listu
Děti: Theodor Bouček * 1844 † 1844

Pavlína Boučková Obereignerová * 13.1.1845 (13.4.?, 13.11.?) † 2.10.1939

Marie Boučková Havlíčková * 27.3.1846 † 21.6.1895

Růžena Boučková Englová * 25.5.1847 † 28.5.1932 (25.5.?)

Quido Bouček * 6.8.1848 † 4.1.1894

MUDr. Bohumil Bouček * 5.1.1850 † 22.5.1926 (21.5.?)

Otakar Bouček * 4.2.1851 † 26.2.1919

Zdenko Bouček * 11.2.1852 † 31.12.1923

Božena Boučková Hellichová * 18.3.1853 † 27.6.1932

František Bouček * 9.6.1855 † 17.3.1912

Gabriela Boučková Brzorádová * 20.3.1857 † 16.12.1916

Anička Boučková * 1858 † 1858

 

 

Bouček František, nar. 28.8.1810, syn sedláka Václava z Plotiště u Hradce Králové a Kateřiny roz. Krušinové, studoval medicínu na Vídeňské universitě, po promoci 1836 na Med.  Dr. A Mag.  Chir. byl sekundářem všeobecné nemocnice ve Vídni. Pak byl doporučen majiteli Poděbradského panství baronu Sinovi za panského lékaře, místo nastoupil 1841. Tam se brzy oženil s dcerou panského důchodního Jana Votočka Antonií. Spočátku bydlel ve starobylém zámku, kde se jim narodilo prvých pět dětí, pak působil Dr. Bouček krátkou dobu v Chlumci nad Cidlinou, ale vrátil se 1848 na žádost deputace občanstva zase do Poděbrad. Již se však nenastěhoval do zámku, nýbrž do vlastního již domu na předměstí zvaného 'Dvůr', spojeného s hospodářstvím, velikou zahradou a polnostmi, jejž zdědila jeho choť po svých tetách. Zde se pak narodilo dalších sedm dětí. Městským lékařem byl jmenován 1850. Po celou dobu své prakse byl též vědecky činný. Byl štíhlý,  spíše hubený, očí pomněnkově modrých, tmavých vlasů, měl  povahu mírnou, klidnou, byl pracovitý, pilný a šetrný. Jako pečlivý lékař, obětavý s osobním zájmem o zdraví pacientů, si získal pověsti lidumila. Přesto vedle těchto zájmů a starostí o četnou rodinu hleděl si sám také rozsáhlého hospodářství, takže např.  v době polních prací již o druhé hodině ráno vstával a chodil na pole. Při tom však nikterak nezanedbával svých povinností k nemocným. Psal si o nich pečlivé záznamy, a to mu umožňovalo stálý přehled o programu denní práce. Tyto záznamy,  jež syn Bohumil vydal 1902 tiskem, jsou poučným dokumentem tehdejší doby. Velkou pozornost věnoval choleře v letech padesátých a šedesátých, jež tehdy na Poděbradsku hojně řádila. Některé pacienty,  zvláště se zlomeninami končetin ze vzdálených obcí, umísťoval v létě pod oblouky 'Dvora', postrádaje těžce nemocnice, o jejíž zřízení v Poděbradech horlivě usiloval. S tímto úmyslem se staral o pořádání divadelních představení i jiných zábav na prknech v kapli poděbradského zámku, při čemž s oblibou účinkovaly jeho dcery. Tu se také seznámily se Zdeňkou Havlíčkovou, dcerou po novináři Karlu Havlíčkovi Borovském. Výtěžek těchto zábav sloužil alespoň jako základ pro adaptaci malého domku, čímž učiněn jakýsi počátek nemocnice. Bylo tu ve dvou místnostech deset lůžek, a to plnilo své poslání až do prvních let dalšího století, kdy byla postavena skutečná nemocnice, nová a moderní. Nějaký čas zasedal Dr.  Bouček též v městské radě, kde usiloval o zlepšení místního hospodářství, také o založení cukrovaru a postavení cihelny. Předsedal zpěváckému spolku a podporoval vždy ochotnické divadlo. Svým životem a působením prospěl velice svému městu i okolí, získal velké obliby u obyvatelstva i širšího kraje, takže u příležitosti jeho sedmdesátých narozenin mu uspořádali pochodňový průvod a místní noviny vydaly slavnostní číslo. Zemřel 12.9.1883 a byl pochován na poděbradském hřbitově (starý hřbitov u proboštství).

 

Lékař. Promoval v r. 1835 ve Vídni. Působil jako lékař v Poděbradech (od r. 1841), v r. 1857 zde založil nemocnici. Autor odborných statí v českých lékařských časopisech; jeho syn Bohumil vydal otcovy vzpomínky Zápisky Dr. Františka Boučka z let 1841 až 1880, Z chirurgické praxe na venkově (1880, vyd. syn 1901). [Nekrolog]. Urbánkův věstník bibliografický. Roč. 3, č. 9 (1882), s. 275 [Nekrolog]. Hlasy Poděbradska. Č. 6 (1882)


 

Již jej sotva nohy nosily, nedbal ani, že na cestě padal, on setrval ve své povinnosti. Týden před svou smrtí upadl, byl donešen na lůžko a dne 12. září 1882 klidně zhasl. (Zápisky)

 

František se synem (snad Františkem)

 

František Bouček (* 28. srpna 1810 Plotiště nad Labem, Hradec Králové 12. září 1882 Poděbrady) byl český lékař, zakladatel první poděbradské nemocnice a významného poděbradského rodu Boučků.

František Bouček se narodil roku 1810 do rolnické rodiny žijící v Plotišti nad Labem na Královéhradecku. Vystudoval hradecké gymnázium a poté medicínu ve Vídni. Když se mu po studiích nepodařilo uchytit v Hradci Králové, vrátil se do Vídně a nastoupil jako praktikant do vídeňské všeobecné nemocnice. Měl bohaté znalosti nejen vnitřního lékařství, ale i chirurgie a porodnictví. V roce 1841 se Bouček stal panským lékařem na poděbradském panství. Velmi si jej tehdy oblíbil Šimon Sina, syn majitele panství barona Jiřího Šimona Siny. Jeho lékařský obvod kromě města zahrnoval ještě 65 obcí v okruhu 25 kilometrů. Příležitostně však musel vypomoci i jinde na Kolínsku, Nymbursku, či Královéhradecku.

Brzy po přistěhování do Poděbrad se oženil s dcerou vrchnostenského sirotčího Antonií Votočkovou, se kterou měl 10 dětí. Rodina žila v usedlosti (k původnímu domu čp. 30 přistavěl ještě dvoupatrový dům čp. 33/II) na Nymburském předměstí (zbořena roku 1980).

Důležitá byla Boučkova role při vzniku první poděbradské nemocnice. Při svém nástupu v roce 1841 Bouček zjistil, že jeho předchůdce vrchnostenský chirurg Jan Löffler pomocí zábav a tombol shromáždil prvních 200 zlatých na stavbu poděbradské nemocnice. Rozhodl se v Löfflerově úsilí pokračovat a dalších 16 let na nemocnici shromažďoval peníze. Do roku 1848 získal celkem 600 zlatých, které měl uloženy u zámeckého vrchního Otruby. V bouřlivém roce 1848 však Otruba půjčil Boučkovy peníze poděbradským gardistům na vyzbrojení. Dr. Bouček trval na vrácení peněz, kvůli čemuž město muselo o pět let později prodat kus obecního lesa Háj. Znepřátelil si Otrubu i některé měšťany a ještě roku 1848 dostal výpověď ze zaměstnání.

Musel se živit na chlumeckém panství jako chudinský lékař a ohledavač mrtvol, aby se po půl roce vrátil do Poděbrad, kde převzal nevelké zemědělské hospodářství po svém tchánovi. Stal se rolníkem, aby mohl uživit svou rozrůstající se rodinu.[5] Mezi prvními začal pěstovat cukrovou řepu a používat zemědělské stroje (jeho rodina dokonce vlastnila první šicí stroj ve městě a na Boučkově usedlosti vznikl první tenisový kurt ve městě). Teprve v roce 1856 poděbradské panství převzal Šimon Sina, který Dr. Boučka znovu ustanovil panským lékařem. Zanedlouho mohl opět pracovat i pro město. Roku 1857 František Bouček nákladem 1600 zlatých konečně zřídil malou nemocnici s devíti lůžky, kterou věnoval městu. Byla to nejstarší nemocnice na okrese, neboť v Nymburce a Městci Králové byly založeny až v 90. letech 19. století. Nemocnice stála v dnes zaniklé panské ulici (byla zbořena roku 1980). V nemocnici v dalších letech pracoval nejen František Bouček, ale i jeho syn Bohumil Bouček.

František Bouček byl velmi aktivní ve spolkovém životě. Až do své smrti vedl místní pěvecký spolek Hlahol. Dále byl 16 let předsedou vlasteneckého spolku Beseda, jednatelem Hospodářského spolku a členem správní rady poděbradského cukrovaru.

Náhrobek Františka Boučka na zrušeném starém poděbradském hřbitově (dnes Purkyňovy sady)

Dr. Bouček zemřel 12. září 1882. Pochován byl do rodinné hrobky na starém poděbradském hřbitově. Zatímco Boučkovy ostatky byly roku 1904 přeneseny na nový hřbitov v Kluku, na místě zůstal starý náhrobek s plaketou od Boučkova zetě sochaře Bohuslava Schnircha. Je to jediný náhrobek, který byl ponechán na místě hřbitova.

Na počest Františka Boučkova byla pojmenována poděbradská Boučkova ulice. Mezi obyvateli města je rozšířený omyl, že ulice odkazuje k jeho slavnějšímu synu, zakladateli lázní. Boučkova ulice však toto jméno získala ještě před první světovou válkou.

 

Dílo

Zápisky praktického lékaře z let 1841-1879. (vydal B. Bouček, 1901)

 

Odkazy

HRABĚTOVÁ, Jana. Z galerie poděbradských mecenášů – 7. díl. Poděbradské noviny. 2012, roč. 21, čís. 4, s. 5. Dostupné online. (česky)

HRABĚTOVÁ, Jana. Z galerie poděbradských mecenášů – 8. díl. Poděbradské noviny. 2012, roč. 21, čís. 5, s. 5. Dostupné online. (česky)

Hrabětová, 2013, s. 122

ŠMILAUEROVÁ, Eva. Poděbrady v proměnách staletí (1. díl, do roku 1850). Praha: Scriptorium, 2001. ISBN 80-86197-30-1. S. 209. (česky)

ŠMILAUEROVÁ, Eva. Poděbrady v proměnách staletí (2. díl). Praha: Scriptorium, 2005. ISBN 80-86197-62-X. S. 72. (česky)

HRABĚTOVÁ, Jana. Poděbrady – Město mého srdce III. – Obrázky z kulturních dějin. Praha: Nakladatelství Ostrov, 2013. 335 s. ISBN 978-80-86289-78-6. S. 120.

Šmilauerová, 2001, s. 210.

 

 

BoucekFrantisekDrh4.jpg (66787 bytes)

Na původním hřbitově a po zrušení hřbitova
Na pomníku v bývalém hřbitově, nyní městském sadu (u poštovní budovy) byly původně tyto záznamy:

 

Med.chir.Dr. František Bouček

městský a panský lékař

* 28/8 1810 † 13/9 1882

 

Kateřina Schmidtová roz. Müllerová

* 1770 † 15/5 1836

Zuzana Pekáčková Müllerová

* 1782 † 1848

Marie-Zdenko-František-Marie

Havlíček

(děti)


Jan Votoček

c.k. sirotčí

* 21/6 1793 † 21/8 1875

Veronika Votočková roz. Müllerová

* 12/12 1800 † 18/8 1864

Theodor-Anna

Bouček

August Engel

(děti)

Pozn.: Dnes je na náhrobním kameni, proměněném na památník Františka Boučka uveden nápis: Lidumil. Vlastenec.

Pozn.: Veronika Müllerová se provdala za Jana Votočka.

 

BoucekFrantisekDr4.jpg (102546 bytes)

Olejomalba Codecassa 1880
V držení Míly Sázavské v roce 2005


Medailon z pomníku od sochaře Čapka

 

BoucekFrantisek01.jpg (52962 bytes)

 

U kostelíčka za mostem jest železný pomníček s nápisem:

Pekáček
* 1777 † 20/10 1828

 

HK1865.gif (91466 bytes)

Adolf  Russ: Pohled na Hradec Králové v letech 1865-1869
(obrázek je oválný, protože fotografická optika ještě nedokázala vykreslit rohy)

Z knihy Poděbrady v proměnách staletí, 1. díl do roku 1850

Když v roce 1841 přesídlil poděbradský vrchnostenský ranhojič Loeffler do Brandýsa nad Labem, byl novému majiteli panství Jiřímu Sinovi doporučen jako lékař Med. Dr. František Bouček, významná osobnost v poděbradské historii. V pověřovacím dekretu, který Dr. Boučkovi jeho nový zaměstnavatel 8. června 1841 vydal, byly stanoveny povinnosti i požitky nového lékaře. Měl bezplatně léčit "nejen na panství tom ustanovené úředníky, sluhy a penzisty, ale i nemocné v tamějším špitále se nacházející,jakož i chudší třídu poddaných". K přespolním jízdám měl používat bezplatně vlastního povozu a k své soukromé medicínské praxi směl využívat pouze času, který mu zbyl po vykonání služebních povinností. Za svou službu měl dr. Bouček dostávat 245 zl. 23 kr. k. m., 13 sáhů dříví a bezplatný byt v některém z panských domů, nebo 50 zl. příbytečného. Z kontribučního fondu dostával 100 zl. v. m. Kromě toho měl nárok na deputát 1 a půl měřice pšenice, po 6 měřicích žita a ječmene a 39 měřic ovsa. Dr. Boučka si oblíbil zejména syn majitele panství Šimon Sina. Měl velký zájem o medicínu a dr. Boučka podporoval jak duchovně, tak hmotně. Ročně mu přilepšoval na platu 200 zl., a to i v době, kdy se dr. Bouček dostal do nemilosti a byl ze služby propuštěn. Dr. František Bouček se narodil dne 28. srpna 1810 v Plotiští u Hradce Králové. Vystudoval hradecké gymnázium a pak medicínu ve Vídni. Když se po studiích nemohl uchytit jako praktický lékař v Hradci, odešel znova do Vídně jako praktikant ve vídeňské všeobecné nemocnici. Odtud se dostal do Poděbrad. Dr. Bouček měl kromě vnitřního lékařství také značné znalosti a zkušenosti chirurgické a porodnické, což při své praxi dobře uplatnil. Služba to byla těžká, na panství bylo 63 vesnic a ještě občas musel vypomoci v okolí, na Kolínsku, na Nymbursku a Královéměstecku. Silnic bylo málo, do většiny vesnic vedly jen blátivé cesty. Dr. Bouček si zapisoval případy ze své praxe, které jistě mají velkou cenu pro historii medicíny, laika však mohou zaujmout např. informace o velkém výskytu malárie (střídavky) na Poděbradsku až do 70. let 19. století, Dr. Bouček ji léčil chininem. Tato nemoc se přestala vyskytovat až tehdy, když byly v tomto kraji zlikvidovány rybníky. V roce 1848 v souvislosti se zrušením poddanství a tedy i poddanských platů, kdy odpadla bezplatná zdravotní péče o poddané, dostal dr. Bouček čtrnáctidenní výpověď ze zaměstnání. Pravým důvodem výpovědi byla však jiná záležitost. Vrchnostenský chirurg Loeffler začal za své praxe shromažďovat z různých pořádaných zábav, tombol apod. kapitál na založení nemocnice v Poděbradech. Soustředil 200 zL, dr. Bouček v této činnosti pokračoval a v roce 1848 dosáhla celková částka 600 zl. V té době však potřebovala poděbradská národní garda peníze na vyzbrojení. Zámecký vrchní Otruba, který měl peníze v úschově, je gardě půjčil a dr. Bouček musel pak vynaložit mnoho úsilí, aby se kapitál vrátil svému účelu. Znepřátelil si tehdy jak vrchního Otrubu jako zástupce vrchnosti, tak i měšťany, kteří nakonec museli prodat kus obecního lesa, aby peníze splatili. Dr. Bouček si po svém propuštění našel místo chudinského lékaře a ohledavače mrtvol na chlumeckém panství, ale moc se mu nevedlo. Do Poděbrad se brzy vrátil, aby převzal hospodářství po svém tchánovi. V roce 1856, když se panství ujal Šimon Sina, stal se dr. Bouček opět panským lékařem se služným 400 zl. a stozlatkovým příspěvkem na povozy. Po smrti městského chirurga Hudce nastoupil také na jeho místo a měl dohlížet i na městské jatky. V roce 1857 se konečně dočkal nové nemocnice s 9 lůžky, která byla dobrodiním pro Poděbrady i široké okolí. Byla zřízena v zakoupeném domku čp. 94/II, celkový náklad na ni činil 1586 zl. k. m. Je třeba také připomenout, že přes všechny těžkosti se od konce 18. století zlepšila zdravotní péče také v tom ohledu, že těžce nemocní, i chudí, byli posíláni na léčení do Všeobecné nemocnice v Praze. Za chudé musela léčebné platit domovská obec. Pokrokem bylo také od roku 1833 v Poděbradech praktikované očkování dětí proti černým neštovicím. Toto očkování inicioval krajský úřad a rovněž je lékařům honoroval. I při rozvíjející se lékařské péči obraceli se také v 19. století venkovští lidé často k mastičkářům, k bábám kořenářkám a k pohodným, kteří napravovali zlomeniny, míchali mastě a čaje, provozovali různé čáry a zaříkání. Lidé věřili spíš pověrám a kouzlům, než graduovaným lékařům. V Poděbradech zlomeniny napravoval až do 70. let mlynářský, téměř do konce 19. století povolávali lidé zaříkávače nebo se léčili zaječím, jezevčím i hadím sádlem. V říjnu 1849 se v Poděbradech a nejbližším okolí objevila opět cholera. Dr. Vydra, který byl v té době po dr. Boučkovi městským lékařem, musel o průběhu této epidemie podávat krajskému úřadu v Jičíně týdenní raporty. Ne všechny se však zachovaly, takže přesný počet obětí neznáme. Jen jako příklad uveďme, že od 28. října do 4. listopadu onemocnělo v Poděbradech touto chorobou 27 mužů, z nichž 13 zemřelo, a 21 žen. Nejvíce nemoc postihovala děti.

 

HK1885.jpg (39322 bytes)

Julius Russ: Pohled na Hradec Králové kolem r. 1885

Domek v bývalé Panské ulici, který František Bouček zakoupil v roce 1857 za 1586 zlatých pro účely zřízení nemocnice, poději dům daroval městu,
budova sloužila jako nemocnice do počátku 20. stol. Nemocnice měla 6 lůžek, o pacienty se staraly řádové sestry.

Nemocnice po rekonstrukci

skola.jpg (64504 bytes)

Školní třída v Polabí

Z knihy: Zápisky Dr. Fr. Boučka, 1901, str. 5

 

 

Hlavní stránka