25. srpen 1756. Pruský král Bedřich II. po skončení války o dědictví rakouské předpokládal, že se habsburská monarchie pokusí získat zpět ztracené části Slezska i s Kladskem. Již v letech 1748-1752 odlákali jeho emisaři z Čech a Moravy několik set rodin, vesměs tajných nekatolíků, aby zalidnily a zúrodnily řídce osídlené končiny jeho říše. Pruští agenti a průzkumníci působili na řadě míst v severních Čechách. ‚Třetí slezská válka‘, kterou dnes označujeme jako sedmiletou, měla svoji předehru v Severní Americe: Francouzi roku 1753 vojensky pronikli do údolí Ohia a v následujících letech dobyli řady skvělých vítězství. Dne 13. ledna 1756 podepsaly Velká Británie a Prusko westminsterskou konvenci: za příslib rozsáhlé britské finanční podpory měli zase Prusové pomoci obhájit Hannoversko, rodové dědictví anglických králů, před případným útokem Francie.
Britsko-pruské spojenectví ovšem vedlo habsburskou monarchii k vytvoření mocné koalice s Ruskem, a dokonce i s tradičním rivalem - Francií. Této hrozbě chtěl pruský král čelit rychlostí vojenských akcí. Jako obvykle bez vyhlášení války přepadl a obsadil do té doby neutrální Sasko. Císařsko-královská armáda, jíž stáli v čele polní maršálové princ Karel I Alexander Lotrinský a Maxmilián I Ulysses hrabě Browne, vyrazila Sasům na pomoc, ale hluboko v předpolí saských hranic, u Lovosic, byla 11. října 1756 poražena. Prusové však poprvé získali respekt před protivníkem (jehož armáda prošla řadou zásadních reforem) a stáhli se do zimních ležení v Sasku.