16. únor 1754. Byl vydán panovnický reskript, nařizující správcům farností i vrchnostenským úředníkům provést soupis obyvatelstva v Českých a starorakouských zemích monarchie. V březnu 1754 se tento soupis oficiálně rozšířil i na obytné domy. Hlavním důvodem tohoto rozhodnutí se stala hrozba blížící se nové války o Slezsko, která přiměla panovnický dvůr k zájmu o reálné možnosti doplňování císařsko-královské armády. Dosavadní odhady v tomto směru neměly daleko k absurditě. Roku 1754 se však ukázalo, že České země obývá dohromady 3 012 134 osob, přičemž počet skutečně přítomných mohl překročit toto číslo maximálně o sedm procent.
Od roku 1761 se sčítání provádělo každoročně, a i když jeho metodika nebyla zcela spolehlivá, podařilo se ji kvalitativně překonat teprve roku 1790. To však jednoznačné prvenství habsburské monarchie nijak nesnižuje. Ostatně už roku 1770 se na základě vojenské konskripce zjistilo, že za 15 let počet obyvatel Českých zemí stoupl na 4 172 000. Dalšímu zpřesnění evidence přispělo prohlášení církevních matrik za veřejnoprávní dokumenty roku 1781 a o dva roky později byly úředně stanoveny konskripční osady, obdoba katastrálních obcí. Na samém konci 18. století vykazovaly Čechy na 3 165 000 a Morava se Slezskem na 1 743 000 obyvatel.