3. leden 1741. Statistika z roku 1740 mluvila neúprosnou řečí. Proti dědickým nárokům Marie Terezie stálo ve zbrani 203 800 francouzských vojáků, téměř 100 000 Prusů, 26 000 Sasů a 10 000 Bavorů. Proti nim byla habsburská monarchie schopna postavit jen 107 892 mužů podporovaných 50 000 Brity a Nizozemci.
V prosinci 1740 vpadlo 27 000 pruských vojáků se 42 děly pod vedením krále Bedřicha II. bez vypovězení války do Slezska. Proti nim se mohlo postavit něco přes 7 000 „královniných mužů“, kteří zčásti ustoupili do Čech, zčásti zůstali zablokováni ve zchátralých opevněních slezských měst Hlohova (Glogów), Břehu (Brzeg) a Nisy (Nysa). Vratislav (Wróclaw) s odvoláním na tradiční privilegium „sebeobrany“ vojáky Marie Terezie do svých hradeb nevpustila a stala se již 3. ledna 1741 snadnou kořistí Prusů, kterým se víceméně dobrovolně poddala většina poněmčených a silně luteranizovaných slezských měst. Pouze venkovské a v Horním Slezsku i městskéobyvatelstvo katolického vyznání zůstalo věrné habsburské dynastii obyvatelé Janova, Stítů, Zlatých Hor a jiných městeček se aktivně zapojili do obrany proti pruským útokům. Teprve na jaře se postavila Prusům v poli armáda polního maršála Wilhelma Reinharda von Neipperg, který měl k dispozici zhruba polovinu pěšáků a třetinu děl než pruský král; pouze jeho jezdectvo bylo o polovinu silnější a 10. dubna 1741 málem uštědřilo Prosům porážku u Molvic (Malujowice). Bedřich II. uprchl z bojiště, avšak početnější a lépe vycvičená pruská pěchota pod velením maršálů Leopolda Anhaltsko-dessavského a Kurta Christopha von Schwenn zvrátila osud bitvy. V důsledku pruského vítězství byla ve slezském městě Klein Schnellendorf (Przydroze Male) uzavřena ústní dohoda o zahájení mírových jednání mezi habsburskou a hohenzollernskou monarchií. Tuto konvenci však ještě v průběhu roku 1741 Bedřich II. porušil tím, že přistoupil k francouzsko-bavorsko-saské koalici, jejíž vojska ovládla do konce roku Horní Rakousy i Čechy a dosadila bavorského kurfiřta Karla Alberta na český trůn. Zemská reprezentace přijala Karla Alberta bez protestů, zatímco uherská šlechta byla tentokrát naladěna výjimečně loajálně a povolila Marii Terezii rozsáhlé odvody daní i rekrutů.