Obsah

1.

1.1.

1.2.

1.3.

2.

2.1.

2.2.

2.3.

2.4.

3.

3.1.

3.2.

3.3.

4.

4.1.

4.2.

4.2.1.

5.

5.1.

5.2.

5.2.1.

5.2.2.

5.2.3.

6.

6.1.

6.2.

Úvod

Založení spolku

Poděbrady v době založení spolku

Spolková činnost v Poděbradech ve 2 polovině 19.století

Založení spolku, první spolkový rok

Činnost spolku

Členská základna

Vnitřní činnost spolku, členové výboru

Zábavní činnost

Finance

Socha krále Jiřího z Poděbrad

Tvorba sochy

Popis pomníku

Osoba Bohuslava Schnircha

Vyvrcholení činnosti spolku

Slavnost odhaleni sochy

Zánik spolku

Význam spolku pro město 

Péče o pomník do současnosti

Restaurace sochy v 50-70. letech 20.století

Restaurace sochy v 90.letech 20. století

Analýza stavu sochy

Vlastni rekonstrukční práce

Slavnostní znovuodhalení pomníku

Oslavy krále Jiřího v Poděbradech

Oslavy do roku 1989

Oslavy po roce 1989

Závěr

Poznámkový aparát

Seznam pramenů a literatury

Seznam příloh

Přílohy

Úvod

Za pomník je považována socha nebo sousoší stojící na veřejném prostranství. Odpor k pomníkům je v Čechách pevně zakořeněný. Jejich groteskní destrukce, odstraňování a znovu vztyčování patří k našim dějinám. Doba soch představující konkrétní osobnosti však skončila i ve světě. Sochy, pomníky nebo objekty se staly součásti celkových urbanistických řešení, které vznikají optimálně s architekturou. Pokud se umisťují do konkrétního města nebo krajiny, musí se brát v úvahu jejich nadčasovost. Jsou ovšem i výjimky. Některé pomníky dávno přežily dobu svého vzniku a nadále se mohou těšit z přízně lidí a respektu stavitelů. Jedním z nich je pomník krále Jiřího z Poděbrad v Poděbradech.

Socha krále Jiřího v Poděbradech tvoří vedle zámku, považovaného za rodiště Jiřího z Poděbrad, jednu z dominant tohoto historického města.

Socha patří k nejvýznamnějším pomníkům nejen 19. století, ale v našem umění vůbec. Svým pojetím je sice poplatná dobovému vkusu (novorenesance), ale majestátní pojetí a vynikající provedení přesvědčivě vyjadřují úctu k jedné z největších osobnosti našeho národa.

Její postavení je dílem Spolku pro zbudování pomníku králi Jiřímu. Jeho působení v Poděbradech 2.pol. 19.století bylo velice významné.

Velice důležitá byla a je péče o tuto památku. Nejen proto, aby práce „nadšenců“ z druhé poloviny minulého století byla zachráněna, ale také proto, aby tato připomínka minulosti byla zachována pro následující generace.

A právě proto, že Poděbrady byly místem mých studií, mé gymnázium neslo Jiříkovo jméno (Gymnázium Jiřího z Poděbrad), a osobně jsem poslední rekonstrukci zažila, rozhodla jsem se o této památce zjistit více. Základem se stala má práce do Historického semináře o spolku, který nechal sochu na vlastní náklady zbudovat.

Zajímalo mě především, jak na snahu o zbudování pomníku pohlíželi tehdejší obyvatelé Poděbrad a jejich okolí, jak reagovali na připomínku slavné české historie. Hned vedle toho mě zaujala otázka, zda vedení spolku nemělo nějaké politické problémy s tím, že vlastně občanům připomínali slavnou českou historii a snažili se působit na jejich národní cítění a uvědomění. Také proto jsem se zaměřila i na sociální skladbu členů spolku a otázku financi, podle kterých lze poznat, která část obyvatel byla propagaci spolku nejvíce ovlivněna.

V souvislosti s tím jsem také zjišťovala ohlas činnosti tohoto spolku u ostatních českých spolků nejen v Čechách, ale i v zahraničí.

V druhé polovině práce jsem si položila otázku, jak se obyvatelé Poděbrad o sochu starali - tzn. jaké rekonstrukce socha prodělala a jaký ohlas to vyvolalo u místního obyvatelstva. s tím souvisí také otázka, zda fenomén krále Jiřího je v Poděbradech stále přítomen, zda cítí obyvatelstvo po sto letech potřebu pokračovat v tradici Jiříkových oslav.

Toto téma bylo dosud nezpracované. Při studiu teoretické části v otázce spolků jsem čerpala zejména z publikací: „Pražské spolky – soupis pražských spolků na základě úředních evidenci“ a „České země v letech 1848-1918“ od M. Efmertové. Dále to byl článek od E. Drašarové „Stát, spolek a spolčování“ ve sborníku Paginae Historiae 1. Problematiku dobové situace jsem si objasnila především z publikace Otty Urbana „Česká společnost 1848-1918“ a Jiřího Kořalky „Češi v Habsburské říši a Evropě 1815-1914“ (viz seznam pramenů a literatury).

Informace o spolku jsem studovala ve Státním okresním archivu Nymburk (dále už jen SOKA Nymburk). Zde jsem čerpala ze tří uspořádaných fondů. Prvním z nich je fond s názvem „Spolek pro zbudování pomníku králi Jiřímu“. Obsahem tohoto fondu jsou kartony 1a, 1b, 2, a 3. v kartonu číslo 1a byly zasedací protokoly z let 1883-1886, 1886-1891, 1892-1897 a z roku 1896, dále záznamy ze schůzí slavnostního výboru. Karton číslo 1b obsahoval evidenční knihy (jednací protokoly spolku z let 1883-1896, Hlavní knihu pánů členů spolku 1883-1889, Knihu členů spolku a přihlášky ke slavnostnímu odhalení pomníku) a spisový materiál stanovy spolku z roku 1883, smlouvu mezi výborem spolku a sochařem Schnirchem o provedení sochy z roku 1887. ověřený opis smlouvy z roku 1887, zprávy o schůzi znalecké komise na posouzení modelu pomníku z roku 1888, pozvánky a oběžníky spolku z let 1888-1896, korespondenci spolku došlou a odeslanou se sochařem Bohuslavem Schnirchem z let 1883-1901 a korespondenci ke slavnostnímu odhaleni pomníku roku 1896.

Druhý fond na první navazuje, jmenuje se „Spolek pro postavení pomníku králi Jiřímu“ a obsahuje kartony č.4 a 5. v kartonu č.4 byly koncepty protokolů ze schůzi z let 1884-1896, dále účetní materiál Finanční deník z let 1884-1903, Pokladní kniha z let 1883-1892, účet spolku 1896-1898 a různé účetní spisy, dále účetní doklady z let 1884-1896, rozpočty provedení 1886-1889, sběrací archy, jejich evidence, členské příspěvky a výkazy neplacení členských příspěvků, příjmy a vydání koncertu 1889, zpráva pokladny spolku z roku 1894. z ostatního materiálu to byly propagační materiály z roku 1896, brožurky vydané roku 1896, spis „O době a významu Jiřího z Poděbrad“ od P. Roubíka, fotodokumentace z roku 1896 a plakáty k odhalení z roku 1896. v posledním, pátém kartonu jsou obsaženy zprávy o dalším vývoji sochy až do roku 1946. Byl tam např. pamětní list z roku 1936, fotografie z téhož roku, propagační brožurka a plakáty z roku 1946, letáky z roku 1950, životopis Bohuslava Schnircha z roku 1986 a pozvánky na ples z téhož roku, obálky a dopisní papíry spolku a konečně seznam dárků pro bazar. Třetím fondem je fond s názvem „Spolek pro dostavení a úpravu kostelíčka Nanebevzetí Panny Marie za mostem“. Tento fond je důležitý pro dokresleni situace v Poděbradech po zániku Spolku pro zbudování pomník králi Jiřímu. Fond obsahuje dva kartony. Karton č.1 obsahuje stanovy, účetní knihy, zasedací protokoly, příspěvkové knihy. v druhém kartonu byly fotografie, složní listiny, účetní doklady, stvrzenky a účty.

Celkově lze říci, že o spolku se dochovalo dostatečné množství materiálů v poměrně dobrém stavu. Práce s těmito materiály byla poměrně pracná, písmo některých zapisovatelů bylo méně čitelné, nicméně zprávy byly psány v českém jazyce. jen výjimečně se objevila němčina. Prameny také obsahovaly dostatečné informace o celém požadovaném období, nevyskytuji se tedy žádné větší „informační“ mezery, pouze v závěrečných letech existence spolku se dá hovořit o určité torzovitosti zpráv.

Ty jsou zapisovány jen náhodně a bez jakékoliv posloupnosti.

Zdrojem informací pro druhou část práce bylo Polabské muzeum v Poděbradech.

V něm je uložen fond s názvem „Restaurátorské zprávy-socha krále Jiřího v Poděbradech“, obsahující zprávy o rekonstrukci z let 1994-1998, a ještě zpráva z téhož muzea s názvem Pomník krále Jiřího z Poděbrad v Poděbradech, která obsahovala také četnou fotodokumentaci.

Informace o slavnostech krále Jiřího v Poděbradech pocházejí z materiálů Městského úřadu v Poděbradech, odboru sociálního, pod který spadá odbor kultury, památky.

Ke studiu jsem využila také regionální tisk.

Celá práce je rozdělena do dvou časových období. Podle jednotlivých problémů je rozčleněna do šesti kapitol s ohledem na prameny a hlavní otázky. První kapitola se zabývá vlastním vznikem spolku a prvním spolkovým rokem. Pro dokreslení dobové situace jsem zařadila také podkapitoly se stručným popisem společenského a hospodářského vývoje Poděbrad v době vzniku spolku. Následuje kapitola druhá, která se zabývá již činností tohoto spolku. Podkapitoly rozdělují činnost spolku na zábavní a vnitřní, vlastní podkapitolu jsem věnovala otázce členů spolku a financím.

Třetí kapitola popisuje náplň činnosti spolku-tj. stavbu pomníku. Její součástí je také podrobný popis pomníku a zmínka o staviteli pomníku Bohuslavu Schnirchovi.

Vyvrcholením činnosti spolku se zabývá kapitola čtvrtá, která připomíná slavnost odhalení pomníku a následný logický zánik Spolku pro postavení pomníku králi Jiřímu.

Tím je zakončen první časový úsek této práce. Následuje druhý, který se zabývá odkazem a vývojem tohoto pomníku až do současnosti. Kapitola pátá popisuje péči o pomník až do současnosti zaměřila jsem se zejména na nejdůležitější rekonstrukci z 90. let. s tím je spojena i poslední kapitola, která monitoruje duchovní odkaz, který nám tu zanechali obyvatelé Poděbrad a který se udržuje dodnes-tím jsou slavnosti krále Jiřího z Poděbrad.

Vzhledem k charakteru tématu a délce časového úseku je přiloženo větší množství příloh. Byly použity pro zpřesnění a dokreslení informaci v textu.

Jiří z Poděbrad patřil k nejslavnějším českým králům. Proto je logické, že jeho pomník je jedna z největších ozdob města. Jde o trvalou připomínku, která stále podněcuje řadu autorů k tomu, aby se touto významnou osobnosti zabývali.

↑ Obsah

1. Založení spolku

1.1. Poděbrady v době založení spolku

Poděbrady byly původně tvořeny hradem ze 13.století a trhovou vsí. V r.1350 získali poděbradské panství pánové z Kunštátu. v roce 1434 se všech statků ujal Jiří, který měl velký vliv na další vývoj Poděbrad a v podstatě se dá říci, že fenomén jeho osobnosti ovlivňuje Poděbrady dodnes. Panství několikrát změnilo majitele, až jej v polovině 19. století získal rod Hohenlohe.

Od posledního zhoubného požáru v roce 1832 nepotkala Poděbrady žádná větší katastrofa, takže se mohlo rozvíjet v klidné, hospodářské městečko.

Počet obyvatel Poděbrad zaznamenal od konce 18. a v průběhu 19. století značný nárůst. v roce 1788 mělo město 2 145 obyvatel, v roce 1833 už 2 843 a roku 1850 3 436 obyvatel. v roce 1869 je už uváděno 4016 obyvatel. Podle posledního sčítání v 19.století, roku 1890, mělo město 4 819 obyvatel a 508 domů (v roce 1788 bylo zapsáno jen 225 domů). Přírůstek obyvatel byl tedy více než patrný.

Poděbrady jsou nyní sídlem c.k. okresního hejtmanství, mají chlapeckou a dívčí školu měšťanskou, jakož i pokračovací školu řemeslnickou. Jest zde stanice dráhy severozápadní a důležitý uzel erárních silnic s nákladnými mostními stavbami. Řetězový most přes Labe vystavěný roku 1842 zbořen byl roku 1889 a nahrazen mostem konstrukce nové. Kromě silnic erárních jsou v obvodu Poděbrad četné silnice okresní. v městě jsou dva kostely katolické, evangelická a židovská modlitebna. Na náměstí proti zámku umístěn bude pomník Jiříkův. Že Poděbrady patří mezi čelnější města průmyslová, o tom svědčí zdejší cukrovar, olejna, sklárna, třelna na len, mlýn, parní pila, strojírna a 2 pivovary. Kromě toho jsou zde 2 záložny, nemocnice, 2 špitály a lázně železité. Tolik snad popis Poděbrad z dobové brožury. Nicméně vývoj průmyslu v této oblastí byl částečně opožděn oproti okolním městům a obcím, což bylo způsobeno zejména dominantním zaměřením na zemědělství. Do šedesátých let 19. století tu byl jen starý zámecký vodní mlýn a pivovary. v roce 1862 si přestavěl velký mlýn u zámku J. Hlaváč, r. 1863 V. Hráský založil parní mlýn a olejnu a o rok později byl postaven cukrovar. Roku 1872 vznikl lihovar, o rok později Kerhartova pila a cementárna.

První poděbradská sklárna vznikla až v roce 1876. Pro toto průmyslové podnikání bylo příznačné, že např. už první sezóna cukrovaru skončila velikým schodkem, ani později cukrovar příliš neprosperoval, lihovar záhy zanikl a neslavné byly i počátky sklárny. Sklářští podnikatelé bratři Gerhardové sem byli pozváni pravděpodobně majiteli panství. Poděbradskou sklárnu, tehdy jedinou ve středních Čechách, vybavili velmi moderně, ale provoz museli skončit již po deseti letech. v průmyslovém podnikání se v Poděbradech projevovaly stále stejné potíže-kromě nedostatku surovin a paliva především drahá pracovní sila, která nacházela lepší uplatnění v zemědělství. Teprve nový sklářský podnikatel Inwald z Prahy, který v roce 1893 obnovil v poděbradské sklárně výrobu, si úspěch zajistil tím, že si do nového podniku přivedl i většinu nového osazenstva, hlavně německé skláře, kteří se v Poděbradech usazovali a dali základ organizovanému dělnictvu.

Významný byl rok 1905, který přinesl Poděbradům změnu. Na zámeckém nádvoří byl nalezen první pramen minerální vody, u které byly zjištěny příznivé léčebné účinky, a tak mohly na tomto základě vzniknout později evropsky proslulé lázně. Kníže Hohenlohe sice představenstvu Poděbrad nabídl projekt na založení velkého lázeňského projektu, s účastí cizího kapitálu, město však tuto nabídku odmítlo a prosadilo malé, ale „české“ lázně. Díky příznivým okolnostem se lázně brzy dostaly do podvědomí veřejnosti, rozrůstaly se a měly určující vliv na celý další rozvoj města. ¹⁰

↑ Obsah

1.2. Spolková činnost v Poděbradech ve 2.polovině 19.století

První polovina 19.století je charakterizována nástupem nových vrstev společnosti spjatých s progresivními prvky ekonomického vývoje. Koncentrace sil, k niž byla použita již dříve známá forma spolku, umožňuje účinněji formovat vědomí specifických zájmů a ventilovat tyto zájmy navenek. Spolkové hnutí se postupně stávalo nástrojem emancipace městských vrstev společnosti. s tím, jak tento jev nabýval na intenzitě, musely na něj nutně reagovat vládnoucí složky společnosti.¹¹

Nejvyšší policejní úřad se po roce 1859 zajímal hlavně o spolky na podporu věd a umění, spořitelny, tělovýchovné, pěvecké zábavné aj. spolky.¹²

Situace se zlepšila až po roce 1867, kdy byla vydána tzv. prosincová ústava. v té byl obsažen nový zákon o občanských právech, který byl souborem občanských svobod a zaručoval mj. i svobodu spolkovou. Spolkový život se tím velice uvolnil, ale byl stále svázán prováděcími předpisy. I tak to ale znamenalo velký pokrok, který umožnil nástup budování občanské společnosti.

Spolčovací zákon umožnil shromažďování obyvatelstva a vznik nejrůznějších spolků také na Poděbradsku. v roce 1870 se konal v Poděbradech první tábor lidu.

Na přelomu 19. a 20. století existovala na Poděbradsku desítka nejrůznějších spolků – nejpočetnější byli hasiči. Časté zastoupení měl také Sokol, divadelní a pěvecké spolky.

V Poděbradech, Městci Králové, Libici nad Cidlinou a Pečkách vyvíjely činnost dělnické spolky.¹⁴

V souvislosti s ekonomickým rozvojem se ani Poděbradům nevyhnuly stávky dělníků např. roku 1889 to byli poděbradští skláři. Na Poděbradsku byly největším střediskem dělnického hnutí Pečky.¹⁵

Přímo v Poděbradech existovalo 40 spolků. Vedle již zmiňovaných spolků to byl např. ještě Hospodářský spolek Poděbrady, Spolek divadelních ochotníků Jiří, Střelecký spolek, Spolek Hellichovo museum Poděbradska, Řemeslnická beseda Poděbrady nebo Kroužek mládenců v Poděbradech.¹⁶

↑ Obsah

1.3. Založení spolku, první spolkový rok

„Zajisté velice vzácnou myšlenkou bylo uskutečniti již dávné přání poděbradských vlastenců a zbudovati v městě Poděbradech důstojný pomník zdejšímu rodáku nejslavnějšímu králi českému Jiřímu Poděbradskému.“ ¹⁷

Podobné myšlenky nebyly v době druhé poloviny 19. století nikterak ojedinělé, ale byly stále bezúspěšné. Dokládá to i tato zpráva: „Častější pokusy postaviti v městě Poděbradech důstojný pomník českému králi Jiřímu z Poděbrad zůstávaly stále bezvýslednými.“¹⁸

Nejstarším dokladem snah o zbudování pomníku králi Jiřímu je dopis Františka Palackého ze dne 16.5.1870 adresovaný J. Houžvičkovi. v něm Palacký odpovídal na Houžvičkův dotaz, zda schvaloval pokusy o postavení pomníku. Palacký myšlenku schvaloval, ale radil, aby se její realizace odložila, neboť to v současné době považoval za tříštění sil (šlo mu o stavbu Národního divadla a muzea). Přesto poděbradští studenti začali se sbíráním příspěvků. Už v roce 1871 se pořádala první významnější sbírka, studenty byla také uspořádána taneční zábava, jejíž celý výtěžek šel na tuto sbírku. Nějakou dobu potom se ale o pomníku nemluvilo.¹⁹

Až roku 1883 díky tělocvičné jednotě Sokol v Poděbradech došlo k uskutečnění konkrétních kroků, jejichž cílem bylo založení spolku. To dosvědčuje také úvod první jednatelské zprávy Spolku pro zbudování pomníku králi Jiřímu v Poděbradech z 23. června 1884: „Oné vzácné myšlenky se nejprve ujal zdejší spolek bujarých sokolíků, jemuž také vskutku iniciativu uvésti, oné dávné přání v skutek ponechati dlužno. v měsíci dubnu 1883 svolal výbor Sokola veškeré spolky a corporace vůbec s žádostí, aby ze svého středu každý spolek dva delegáty zvolil a ku společné schůzi dne 15.dubna 1883 se dostavili. Schůze tato byla velmi četně zastoupena, dostavilo se 42 delegátů, což svědčilo o tom, že založení zamýšleného spolku nalezlo u občanstva zdejšího pevné půdy.“²⁰

Zahajovací schůze nového spolku byla velkou událostí pro celé město a široké okolí. Schůzi zahájil a řídil starosta Sokola Antonin Vorlický. Ihned byl zvolen prozatímní výbor. Jeho prvním předsedou se stal Leopold Doležal, druhým Robert Kný, za místopředsedy byli zvoleni Jindřich Marek a pan Jakoubek, za jednatele Patrik Šebor a Josef Hochmann, za pokladníka Jan Horyšpin, do funkce účetního Kristián Novák a jako zapisovatel působil Václav Kvíz. Přistoupilo se také k volbě třinácti členů užšího výboru ve složení: Boh. Bouček, D. Bürgemeister, Karel Bouček, Josef Fiala, Strnad z Peček, Václav Šejbal, Urbánek z Vrbové Lhoty, Bedřich Wagner, Antonin Vorlický. Jan Hellich, Václav Kupka, František Jelinek a Josef Jungl, jehož hlavním úkolem bylo vypracování stanov, které pak měli předložit ke schválení c.k. místodržitelství. „Tím byl rozhodný začátek učiněn. Užší výbor stanovy zpracoval, načež již dne 21.dubna 1883 předložil sestavené a zpracované stanovy tyto širšímu výboru, který stanovy schválil a místodržitelskému potvrzení odporučil, již také dne 15.5.1883 pod číslem 298/2 vysokého schválení došly.“²¹

Tiskem stanovy vyšly oficiálně 5.6.1883 a seznámili se s nimi všichni členové spolku, protože tvořily součást jejich členské knížky. Stanovy obsahovaly čtrnáct paragrafů. v prvním bodě bylo ustaveno jméno, sídlo a účel spolku. Jméno spolku znělo „Spolek pro zbudování pomníku králi Jiřímu“ se sídlem v Poděbradech. Za účel si zvolili: „Zvěčniti kolébku a bývalé sídlo proslaveného českého krále Jiřího v Poděbradech, postavením důstojného pomníku v témže místě.“²²

Druhý bod se zabýval prostředky, které má spolek získávat, příspěvky členů, dary, dobrovolnými sbírkami a výtěžky zábav spolkem pořádaných. Třetí bod dělil členy spolku na zakládající, činné a přispívající. Dále zde bylo určeno, kolik má který člen povinnost odevzdávat na ročních příspěvcích.²³ Práva členů byla shrnuta v bodě čtvrtém, zejména šlo o právo účasti na valné hromadě, právo volit a být volen. Pátý a šestý bod se zabývaly orgány k řízení spolku, tedy valnou hromadou a povinnosti ji pravidelně každoročně svolávat. Na to navazoval bod sedmý, řešící otázku usnášení se valné hromady. Paragraf číslo osm upřesňoval, co vše spadá do oboru valné hromady. O složení výboru spolku se psalo v bodu číslo devět. Popsány byly také funkce jednotlivých členů. Desátý bod se zabýval činností výboru, jeho pravomocemi a povinnostmi. Ve stanovách se také řešila otázka sporů, a to v paragrafu číslo jedenáct.

Byla zde popsána i činnost smírčího soudu. Body dvanáct a třináct se zabývaly otázkou rozchodu spolku a odevzdáním spolkového jmění. v posledním bodu byly zapsány předpisy zákonité „Spolek podrobuje se v celé činnosti své platným zákonům a jmenovitě povinen jest zachovávati předpisy zákona ze dne 15. listopadu 1867 č 134 ř.z.“ ²⁴ Plné znění stanov je obsaženo v příloze č.1.

Dalším úkolem prozatímního výboru bylo svolat valnou hromadu, kde měly proběhnout volby hodnostářů na dobu jednoho roku. Ta se konala 12.8.1883. Účastnilo se jí 40 členů. Za předsedu byl opět zvolen Leopold Doležal, místopředsedou se stal Antonin Zadina, jednatelem Patrik Šebor, zapisovatelem Václav Kviz, pokladníkem Jan Kryšpín a účetním Karel Janda. Dále byl zvolen šestnáctičlenný výbor, mezi jehož členy byli Antonín Zadina, Jan Čapek, Jan Kryšpín, Jan Hellich, Josef Jungl, Bedřich Wagner, Eduard Šebor, Karel Buretl, Václav Hoblík, Kryštof Navrátil, Václav Šejbal, Josef Fiala, Antonín Vorlický, Karel Janda, Václav Nový a Ladislav Jelínek. ²⁵

„Výbor takto sestavený započal ihned svou činnost, použil každé okolnosti, co by ve prospěch zamýšleného podniku činiti mohlo, ačkoliv měl po ten celý čas co zápasiti s velice nepříznivou dobou...“²⁶

Zapisovatel tohoto protokolu si stěžoval zejména na to, že činnost spolku byla zpočátku ve ztížené pozici, protože v té době probíhaly také sbírky na Národní divadlo, na ústřední Matici školskou nebo na Pošumavskou jednotu. Tím se samozřejmě snížily příspěvky pro tento spolek. „Vzdor tomuto všemu se výbor dodělal vskutku výsledku neočekávaného. Výbor spolkový odbýval v celku patnáct výborových schůzi, zvolil zábavný výbor co odbor, jemuž pořádání veškerých zábav odevzdal.“²⁷ Složení tohoto výboru bylo Wagner, Hoblík, Fiala, Šebor, Vacke, Kvíz, Janda, Vorlický, Wunsch (Vuns, Wuns), Bělský, Blažek, Vošmrda, Kerhart. Předsedou byl Wagner a po jeho odstoupení Hoblík. Proběhlo celkem osmnáct samostatných schůzí tohoto výboru. Výbor se podílel především na organizování slavností a zábav.

Již od prvního spolkového roku se výbor scházel ve spolkových místnostech „Na Kovárně“. Zde se konaly běžné schůze i valné hromady, které byly někdy přesunuty do hostince „U Kloudů“. Některé schůze byly pořádány i na zcela specifických místech jako byla například pracovna B. Schnircha apod.

Dále bylo jmenováno přes 220 sběratelů v okolních obcích okresního hejtmanství Poděbradského. Ti měli za úkol získávat nejen příspěvky, ale i nové členy. Každému z nich poslal výbor spolku jmenovací dopis: „... dovolil si Vás výbor spolku jmenovati svým sběratelem a protože Vám přednáším prosbu, abyste ráčil ve Vašich kruzích vlasteneckých laskavě co nejvíce pro námi vytknutý, velice vzácný účel účinkovati, připomínajíce, že každý, sebemenší příspěvek nám velevítán bude...“ ²⁹

Jednatel spolku také sestavil provolání o vzniku a funkcí spolku, které bylo otisknuto ve všech pražských, v obou kolínských, poděbradských, kutnohorských a Čáslavských novinách. Provolání byla odeslána např. některým záložnám, spořitelnám, okresním výborům, jednotám Sokola, hospodářským besedám, ale i některým poslancům na říšské radě a zemském sněmu.³⁰

↑ Obsah

2. Činnost spolku

2.1. Členská základna

Počet a složení členů se každý rok měnil. První rok měl spolek v Poděbradech 18 členů zakládajících, 62 činných a 4 přispívající. Mimo Poděbrady to bylo 20 členů zakládajících, 93 činných a 82 přispívajících. Např. i v Praze bylo 9 členů činných, z toho 6 zakládajících. ³¹

Pro přehlednost je další vývoj znázorněn v tabulce.

Tabulka č.1.: Přírůstek členů 1883-1896.

Údaje pocházejí z výročních zpráv spolku, z Hlavní knihy pánů členů spolku pro zbudování pomníku králi Jiřímu v Poděbradech z let 1883 1889 a z Knihy členů spolku pro zbudování pomníku králi Jiřímu 1890-1893.

Mezi členy byli příslušníci rozdílných sociálních vrstev. Je to patrné například na podílu členů, kteří byli určeni jako sběratelé v jednotlivých obcích. Podle zprávy z 9.října 1883 o odevzdaných příspěvcích z jednotlivých obcí se dozvídáme také o zaměstnání jednotlivých sběratelů. Jednoznačně převažovalo povolání starosty, které bylo zastoupeno 37,4%, na druhém místě je učitel s 14,8%, třetí byl ale rolník s 11,3%, dále to byl farář s 6,1%, správce s 4,3%. Na sedmém místě bylo povolání označené jako majitel dvora a lékárník s 2,6% a dále okresní tajemník, mlynář a chmelař s 1,7%. Na posledním místě byl s 0,9% lesní správce, lékař, malíř, účetní, místostarosta nebo nájemce dvora. Tento výčet samozřejmě není úplný.

Budeme-li posuzovat samotné členy z hlediska členství soukromého nebo kolektivního, potom podle „Hlavní knihy pánů členů spolku pro zbudování pomníku králi Jiřímu v Poděbradech“ z let 1883 1889 bylo mezi zakládajícími členy 18 soukromých osob, 10 různých spolků, besed a jednot a 8 obcí. Dále to byly 2 záložny, 3 okresní zastupitelstva a 1 cukrovar. v „Knize členů spolku pro zbudování pomníku králi Jiřímu v Poděbradech“ z let 1890-1893 bylo zapsáno mezi zakládajícími členy 18 soukromých osob, 12 spolků, 9 obcí, 7 okresních výborů, 3 záložny a 1 cukrovar. U členů činných to bylo v letech 1883 1889 102 soukromých osob, 45 spolků a 24 okresních výborů (dále pak 18 obcí, 7 okresních zastupitelstev, 3 spořitelny, 1 pojišťovací úřad, 13 městských rad). v letech 1890 1893 to bylo 131 soukromých osob, 45 spolků, 27 obcí, 18 záložen, 2 pojišťovací úřady, 6 cukrovarů, 37 okresních záložen, 4 profesorské sbory a 3 spořitelny. U členů přispívajících to bylo v letech 1883–1889 70 členů v podobě soukromých osob, 35 členů byly spolky a 8 obce. Dále pak mezi členy patřilo 9 okresních výborů, 1 cukrovar, 17 záložen. v letech 1890-1893 to bylo 165 soukromých osob, 73 spolků, 19 obci, 10 okresních výborů, 19 záložen, 1 cukrovar. ³²

Celkově lze říci, že v skladbě členů po celé období trvání spolku převažovaly soukromé osoby.³³

Významnou členskou roli sehrály spolky zastoupené ve Spolku pro zbudováni pomníku králi Jiřímu v Poděbradech. v kartonu číslo 1b. byla obsažena kniha se soupisem spolků, s kterými Spolek pro zbudování pomníku králi Jiřímu v Poděbradech spolupracoval. Ne všechny byly sice členové, ale většina z nich spolku přispívala.³⁴ Převažovaly zejména tělocvičné jednoty sokolské (85 zástupců) a hasičské spolky (64 zástupců). Četné zastoupení měly také podpůrné spolky (s 18 členy), řemeslnické spolky (představovaly 17 členů) nebo zpěvácké spolky (se 14 zástupci). Své zastoupení zde měly i spolky vojenských vysloužilců (12x), čtenářské besedy (16x), hospodářské spolky (14x), spolky řezníků a uzenářů (10x) nebo např. kluby velocypedistů (6x). Celkově bylo v této knize uvedeno 303 spolků, besed a klubů, 11 různých korporaci a 45 samosprávných úřadů. Celkem to bylo 348 různých organizací a orgánů.

Nešlo však pouze o spolky v Čechách. Propagace se prováděla také v zahraničí. Důkazem toho je např. dopis od spolku pro rodáky v USA: „Bratři rodáci, přispějte každý dle své možnosti, spojte se s námi všickní a přiložte horlivě ruce k dílu, jež co nejdříve provésti ukládá Vám úcta nejen k velikému rodáku našemu, nýbrž i k sobě samým..“ ³⁵. Odpověděla i např. tělocvičná jednota Sokol v Chicagu: „Zajisté šlechetný podnik, který jste si předsevzali, vzbudil vzpomínku na velikána krále Jiřího z Poděbrad zasluhuje všeobecné podpory..“³⁶. z dalších zahraničních spolků to byl např. Českoslovanský spolek „Vlastimil“ v Drážďanech nebo Sokol ve Vídni a Hamburku.

Samozřejmě převažovaly mezi členy spolky české jako například zpěvácké spolky „Hlahol“ v Praze nebo „Jiří Poděbrad“ v Kunštátě, podpůrné spolky např. spolek „Vousáč“ ve Vysočanech nebo vzdělávací a podpůrný spolek „Čech“ v Košířích, hasičské sbory např. v Křečkově nebo v Nymburce, členy byly např. ale také čtenářské besedy jako vzdělávací klub „Pokrok“ na Žižkově nebo zábavný a vzdělávací spolek „Olymp“ v Praze. Významnými členy byly i hospodářské spolky-např. spolek „Horymír“ v Nepolisech nebo „Lidumil“ v Plasích.³⁷

Kromě soukromých osob a spolků se mezi členy spolku řadily obce, okresní výbory, záložny, cukrovary, pojišťovací ústavy nebo městské úřady. Členstvo spolku bylo tedy velice různorodé.

↑ Obsah

2.2. Vnitřní činnost spolku, členové výboru

Spolek se ujal svého úkolu vážně. Dal tisknout provolání, ve kterém byl obsažen program spolku. Toto provolání rozeslal nejen u nás, ale i do ciziny, poslal ho všem okresním výborům, všem českým poslancům, snažil se zapůsobit na všechny národní korporace a spolky, vydal dokonce provolání pro českou šlechtu. Do pražských redakcí vyslal své zástupce, aby zde informovali o záměrech spolku. Po celém okrese byly pořádány přednášky, o pomoc byly požádány učitelské sbory na okrese.³⁸

Nadšení z úspěšného prvního roku však poměrně záhy vyprchalo. Představitelé spolku se setkali s prvními problémy a jejich hodnocení působení spolku už nebylo tak optimistické: „Uběhl právě druhý rok živoření spolkového, a jest mi již v prvních řádcích zaznamenati, že rok tento byl méně příznivým rokem...“³⁹ Na valné hromadě z 22.6.1885 byl zvolen nový výbor a noví představitelé spolku. Předsedou se opět stal Doležal, místopředsedou Zadina a po něm ještě v průběhu roku Hellich. Jednatelem byl Šebor, pokladníkem Kryšpín, účetním Kvíz a zapisovatelem Třeštík. Dalšími členy výboru byli Čapek, Fiala, Novák, Hoblík, Čihák, Jungl, Bucek, Obereigner, Jeloun z Libice, Klouda. Činnost spolku byla ochromena (konalo se jen sedm výborových schůzi), což bylo způsobeno především nedostatkem kapitálu, díky čemuž byl výbor nucen odložit jednání se Schnirchem o návrzích na pomník. O tom, že shánění příspěvků nebylo tak jednoduché, svědčí i dopis od výběrčího z Činěvse, jehož autor se omlouvá, že zasílá pouze 5 zlatých (dále jen zl. ). Jeho dopis končí poznámkou „mezi lidmi jest velmi zle.“⁴⁰

Setkání s Bohuslavem Schnirchem se nakonec uskutečnilo 27.července 1885. Schnirch upozornil, že současné finance jsou nedostačující pro vytvoření důstojného pomníku. Navrhl tedy, aby se zatím jednalo spíše o myšlence než o provedení.

Na druhou stranu byl ale velice činný zábavný výbor. Ten pořádal devatenáct schůzí, což se projevilo množstvím uspořádaných akcí v tomto roce.⁴¹

O něco veselejší již byla zpráva přednesená na valné hromadě 14.7.1886: „Rok tento byl pro náš spolek šťastnějším roku posledního.“ ⁴² v tomto roce tvořilo představenstvo spolku: předseda Doležal, místopředseda Hellich, jednatel - Šebor, pokladník Kryšpín, účetní Kviz, zapisovatel Třeštík a výbor tedy pracoval ve složení: Hellich, Kryšpín, Šebor, Bucek, Zadina, Fiala, Novák, Kviz, Dostál, Kupka, Hoblík, Zvěřina, Třeštík, Příšovský. Revizory účtů byli jmenováni Laštovka, Novotný a Svoboda. Během roku z výboru odstoupili Třeštík a Zvěřina a byli nahrazeni Čapkem a Vorlickým. Celkem se konalo osm schůzí, tří se účastnil také akademický (dále jen ak.) sochař pan Bohuslav Schnirch.⁴³

Čtvrtá valná hromada se konala 14.7.1887. Ve volbách byl opětovně zvolen předsedou Doležal, místopředsedou Hellich, jednatelem Šebor, pokladním Kryšpín, účetním Smetana a revizory účtů se stali pánové Novotný, Laštovka a Svoboda. Výbor tvořili Hellich, Bouček, Zadina, Fiala, Kryšpín, Pluhovský, Novák, Hoblík, Šebor, Čapek, Dostál, Smetana, Krupka, Vorlický a Proft. Jednatelská zpráva dále uvádí: „Během tohoto roku odbývána byla jedna mimořádná valná hromada a patnáct výborových schůzi za přítomnosti věhlasných znalců pražských, zejména prof. Zitka, prof. Hostinského, p.Beneše. Ti podali dobrozdání o soše,“ ⁴⁵

V tomto roce byla opět poslána prohlášení do českých i zahraničních časopisů, která vybízela k přistoupení k spolku. Pro zajímavost bylo celkem odesláno 282 dopisů.

Na schůzi z 18.7. byl zvolen zábavný výbor s předsedou Františkem Proftem, který pořádal deset schůzí. Na téže schůzi byly přijaty modely sochy od B. Schnircha a rozhodlo se o jejich fotografování ke komerčním účelům.⁴⁶

V roce 1888 bylo představenstvo spolku složeno z předsedy Doležala, místopředsedy Hellicha, jednatelů Šebora a Macků, pokladníka Kryšpína a účetního Pluhovského. Revizory účtů byli Hora, Voháňka a Wiesmayer. v devatenáctičlenném výboru byli zastoupeni: Bucek, Dostál, Kryšpín, Macků, Pius, Novák, Šebor, Fiala, Hellich, Kubelka, Pluhovský, Vorlický, Zadina, Svoboda, Janda, Proft, Gerhard, Bouček, Čapek. Konalo se patnáct výborových schůzi.⁴⁷

Roku 1889 došlo k rozšíření spolkového výboru. Vedle Doležala (předseda), Hellicha (místopředseda), Kryšpína (pokladník), jednatelů Kerharta a Macků, Bucka, Pluhovského (účetní), Nováka, Jandy, Čapka, Fialy, Vorlického, Bláhy, Profta, Kubky a Svobody to byli ještě tito noví zástupci: Spolek studujících Poděbradska, Řemeslnická beseda z Poděbrad, Spolek divadelních ochotníků v Poděbradech, Občanská záložna v Poděbradech, poděbradský Sokol a Sbor dobrovolných hasičů z Poděbrad. Revizory účtů byli zvolení Voháňka, Wiesmayer a Laštovka.⁴⁸

Vedle řádné valné hromady 21.7.1889 se konala ještě jedna mimořádná 25.3.1890.

Řádná valná hromada se konala 14.6.1891. v následných volbách byli pro tento rok zvoleni tito představitelé spolku a členové výboru: Doležal (předseda), Hellich (místopředseda), Kerhart a Macků (jednatelé), Kryšpín (pokladník), Janda (účetní). Kubka a Hora (revizoři účtů), Bucek, Dostál, Fiala, Novák, Šebor, Zadina, Bouček, Polák, Smetana, Ottruba, Hrůza, Čapek, Třeštík, Němec, Svoboda, Obereigner a spolek Studující Poděbradska. Vzhledem k malé docházce na jednotlivé schůze bylo dohodnuto, že ti, kteří se dvakrát nedostaví bez omluvy, zaplatí 20 krejcarů (dále jen kr.) příspěvku a ti, kteří se nedostaví třikrát bez omluvy, budou vyloučeni.⁴⁹

V tomto roce otřásla spolkem aféra týkající se jejího člena Josefa Kerharta. Ten byl místními novinami nařčen ze zneužití části majetku spolku. Kerhart se proto rozhodl vzdát své hodnosti a později i spolek opustit: „V sobotním čísle Polabských Novin obsažen jest dopis z Poděbrad, v němž způsobem urážlivým dotýkáno mé cti, jako bych rozhazováním peněz jmění spolku poškozoval. Abych předešel nemilým třenicim, jež by zdárnému působení spolku vadily, vzdávám se své hodnosti jednatelské.“ ⁵⁰ Nakonec však byl předsedou přesvědčen o důvěře spolku a ve spolku i ve výboru zůstal. Spolek se zúčastnil jubilejní zemské výstavy ve složení Dostál, Hellich, Bouček.

V roce 1893 byla už patrná značná únava a skepse některých členů spolku. Volby do výboru proběhly relativně klidně (zvoleni: Hellich, Bouček, Bucek, Čapek, Dostál, Fiala, Janda, Kryšpín Jan a také Josef, Kupka, Macků, Novák, Obereigner, Ottruba, Proft, Smetana, Šebor, Vondrovic, Zadina, Svoboda, spolek Studující Poděbradska, Polák, Kerhart, Pek), ale problém byl s volbou představitelů spolku. Jednoznačně byl zvolen Dostál za předsedu a Hellich za místopředsedu, ale funkce jednatele a účetního nikdo nechtěl přijmout. Volby na tyto funkce proběhly celkem třikrát, a nakonec byli zvoleni Vondrovic za jednatele a účetním se stal Janda. Za revizory účtu byli zvoleni Laštovka, Hoblík a Hora.⁵¹

Na valné hromadě 12.3.1893 si pak tito muži stanovili jednotně a jasně cíl: „Nejdříve dobudovati pomník slavného našeho rodáka, velkého Čecha, krále Jiřího, a pak teprve starati se o jiné, místní, byť i vlastenecké podniky ... A každého, kdo nebude říditi se dle společného našeho hesla, považujeme za protivníka našeho!“⁵²

Pro rychlejší dosažení vytčeného cíle bylo ve výboru zvoleno několik odborů, které se měly specializovat jen na určitou oblast: odbor stavební (předseda Hellich), finanční (Kerhart), redakční (Vondrovic) a slavnostní (Fiala).

Celkem proběhlo šest schůzí, vyřízeno bylo třicet dva dopisů.

Rok 1894 byl znatelně na výborovou činnost chudý. Byli sice zvolení zástupci spolku (Doležal předseda, místopředseda- Hellich, jednatel Vondrovic, pokladník-Novák, revizoři účtů - Laštovka, Hoblík) i výbor (Fiala, Hoblík, Kryšpín, Obereigner, Šebor, Hellich, Janda, Kerhart, Kupka, Macků, Ottruba, Zadina, Novák, Bucek, Svoboda, Třeštík, Bouček, Šibelík, Vondrovic, Polák, spolek Studujících Poděbradska, Čapek, Smetana, Kudláček), ale byly svolány jen čtyři schůze, z čehož se dvě nekonaly z důvodu nízkého počtu příchozích.⁵⁴

V jednatelské zprávě je dále uvedeno: „Věc postavení pomníku upadla již tak v zapomenuti u obecenstva i členů výboru samotného, obětavost jednotlivců je vyčerpána, na rozmach širšího obecenstva nyní nelze čítati, podniky nové a nutné tlačí se do popředí- a Jiřík tak ponenáhlu upadá v zapomnění…“⁵⁵

V podobném duchu byla psána také provolání v novinách, která měla vyburcovat místní k aktivitě. v Občanských listech z 6.1.1894 se například píše: „Zapomínáme pomalu úplně na našeho Jiříka. Jest žádoucno, abychom ho sobě co nejčastněji připomněli, a tak pomalu přispěli k tomu, aby pomník jeho v Poděbradech co nejdříve stál,“⁵⁶

V roce 1895, po poučení vývojem z minulého roku, dochází ke snížení počtu členů výboru. Byli to: Bouček, Bucek, Hellich (místopředseda), Janda (účetní), Fiala, Kryšpín (pokladník), Kerhart, Kupka (jednatel), Novák (pokladník), Obereigner, Svoboda, Šebor, spolek Studující Poděbradska (Knobloch), Wunsch, Zadina a Vondrovic (jednatel). Revizory účtů byli Albert Pak a Josef Pek. Předsedou byl opět zvolen Doležal.⁵⁷

V tomto roce kladl spolek velký důraz na propagaci a reklamu, která jim měla pomoci k rychlému dosažení jejich vytčeného cíle. v časopisech a novinách jako byly např. Národní listy, Česká politika, Lidové listy, Polabské listy aj. vychází provolání se žádostí o podporu, aby mohl být pomník do roku 1896 dokončen. Situace byla totiž pro spolek poměrně nepříznivá: „Byla-li loňská zpráva málo potěšitelná, jest dnešní zpráva opravdu smutná. Bylo-li v loni nutno stěžovat si, že zájem této čestné věci ochabuje, jest letos povinností naší doznati, že záležitost postavení pomníku Jiříkova v Poděbradech jest již nepříjemná ... a práce spolku v tomto roce nemožná.“ ⁵⁸ Potvrzuje to i fakt, že byly svolány jen tří schůze, které se ale nikdy nesešly.

Rok 1896, ač měl být slavnostním, začal pro členy spolku velkou osobní ztrátou. 15.3.1896 totiž zemřel jejich dlouholetý předseda, jeden ze zakládajících členů spolku, pan Leopold Doležal. Spolek na to reagoval prohlášením: „Vzpomeňme ztráty, jež utrpěl spolek úmrtím prvního předsedy svého, jenž od počátku obětavě stál spolku v čele a nedočkal se kýženého dovršeni, tak na krátko před cílem odešev.“⁵⁹

Nicméně spolkový život pokračoval a snaha všech členů měla právě v tomto roce dojít naplnění. Novým předsedou byl zvolen Hellich, výbor tvořili pánové Novák (pokladník), Fiala, Obereigner, Kerhart (místopředseda), Wunsch, Janda (účetní), spolek Studující Poděbradska, Bucek, Bouček, Pohák, Hoblík, Vondrovic (jednatel), Proft, Ottruba, Zadina, Hora, Šebor, Jungl, Kryšpín, Čapek. V tomto roce nebyli zvoleni ani revizoři účtů, ani náhradníci, kteří se každoročně volili.⁶⁰

23.4.1896 svou funkci opustil Dr. Vondrovic, proti kterému se objevily články v Občanských listech a on se obával, že by to mohlo poškodit spolek. Jeho funkci jednatele tak převzal Kerhart. Mimoto byl zvolen slavnostní výbor.⁶¹

Činnost spolku vyvrcholila právě v tomto roce slavnostním odhalením pomníku. Tím se naplnil cil spolku a spolek tak mohl zaniknout. Členové se ale dohodli, že se definitivně rozejdou, až po splacení dluhu v Občanské záložně.

Následný rok 1897 tedy probíhal podle všech stanov, byl zvolen výbor i hodnostáři, ale nebyla svolána ani jedna schůze. v jediném zápise za tento rok chybí soupis členů výboru a představitelů spolku.

Rok 1898 je na zprávy o činnosti ještě chudší. Je zde pouze jeden zápis o množství prodaných mincí a alb v uplynulém roce. Tím zápisy o činnosti spolku končí a o následujících letech se dozvídáme pouze z účetních knih, v nichž jsou záznamy o placení spolkového dluhu.

↑ Obsah

2.3. Zábavní činnost

Cílem spolku bylo vybudování pomníku králi Jiřímu z Poděbrad, k čemuž ovšem bylo nutné získat určité prostředky. Činnost spolku se proto zaměřila na pořádání různých kulturních akcí, které slibovaly určitý příjem. Za první spolkový rok to bylo například pořádání těchto akcí: Národní slavnost dne 16. a 17. září 1883, která vynesla 282 zl., pořádání Akademie, což vyneslo 39 zl., 2. února 1884 přednáška Václava Poka, spisovatele z Prahy, s přínosem 40 zl., 30.března divadelní představení „Sirotek Lowodský“ s výnosem 62 zl., 1.června divadelní představení „Monika“ s výtěžkem 38 zl. ⁶²

V letech 1884-1885, tedy ve druhém spolkovém roce, stojí za zmínku pořádání slavnosti 6.7.1884, koncertů v srpnu a vojenského koncertu 26.10. téhož roku, konání plesu o masopustě a koncertů 25.5. a 3.5.1885. ⁶³ Třetí spolkový rok s sebou přinesl oživení, zejména co se otázky finanční týče. Pořádala se např. zábavní slavnost s výtěžkem 705 zl., 23.1.1886 ples s výnosem 60 zl., ples a věneček spolu s Občanskou besedou a Sokolem. v programu národní slavnosti byly závody velocypedistů, bramborové divadlo, komedie, pouštění balonů a jiné zábavy.

Těchto akcí se účastnily také známé osobnosti té doby, jako byl např. hudebník Kmoch se svým orchestrem, který navázal se spolkem dlouholetou úzkou spolupráci.

I v následujících letech spolek organizoval, nebo spoluorganizoval obdobné akce. Téměř pravidelně každý rok to bylo pořádání národní slavnosti, různá divadelní představení a „merendy“. Zajímavé je, že od roku 1887 se organizování akcí účastnily také ženy, v čele s manželkou člena výboru paní Zadinovou. Národní slavnost v tomto roce byla spojena s oslavou dvaceti pěti let od založení spolku studentů. Na slavnost byly přizvány místní spolky i oba zpěvácké spolky. ⁶⁵

Od roku 1888 se k akcím spolku přidává tzv. koulení-tedy kuželky, které bylo velice oblíbenou zábavou. V tomto ohledu často spolek spolupracoval s Klubem kulečníků. ⁶⁶

Rok 1889 byl ve znamení pořádání koncertů. 16.9. to byl koncert pořádaný ve spolupráci s Řemeslnickou besedou, 15.12 koncert za účinkováni cikánské kapely a 21.7. koncert spojený s tanečním věnečkem. Celkem přinesla tato činnost výdělek 248 zl. 32 kr. Ostatní zábavy však musely být alespoň částečně omezeny. Vysvětluje to jednatelská zpráva: „Z příčiny úmrtí Jeho Císařské Výsosti korunního prince Rudolfa ustal spolek od pořádání téměř již stanovených a projednávaných zábav a dal najevo tímto usnášením tím výraz nezvratné loyality k nejjasnějšímu panovnickému dvoru.“ ⁶⁷ Proto se konaly už jenom závody v koulení, které vynesly spolku 607 zl.

Léta 1890-1891 byla ale už opět plná akcí spolku. Vedle obvyklých zábav to byla ještě např. mikulášská zábava a jaternické hody, pořádané ve prospěch spolku. Velký ohlas měl zejména věneček, který se konal 1.2.1890. Účastnili se ho např. princ Hohenlohe ze Schilingsfürstu, pan Leopold Dostál-spolumajitel poděbradského cukrovaru aj. ⁶⁹

V roce 1891 byla také konečně vydána v několika jazycích brožura „Král Jiří z Poděbrad a jeho pomník na jubilejní zemské výstavě“. Brožuru sepsal spisovatel V. Pok s pomocí prof. Sedláčka a archiváře dr. Emlera, dr. Piče a prof. Jiráska. V brožuře byla podobizna krále Jiřího, obrázek zámku a náměstí. Spisek byl prodáván na výstavě (stál 30 kr.).

V roce 1892 se hlavním počinem zábavního spolku stala snaha o vydávání vlastního časopisu.⁷¹ „Hlavním účelem časopisu by mělo býti získati co možno nejvíce peněz k účelům spolkovým. Za vzor uveden „Literární zpravodaj“ a časopis „Světem“ Podobný účel má též časopis Ústřední matice školské „Věstník“. Časopisem navrhovaným mají se žádat příspěvky.“⁷²

Z ostatních zajímavých akcí to byl např. hospodářský ples s výtěžkem 200 zl. nebo konání loterie s losy po 20 kr. Výhrou byly sošky krále Jiřího. ⁷³

V letech 1893-1895 spolkový život upadal. Tím byla také zábavní činnost omezena na minimum a spolek se nepodílel prakticky na žádných akcích. Pokud se některých spolek zúčastnil, tak většinou nikdy jako hlavní organizátor.

Vrchol zábavní činnosti spolku tak přišel až v roce 1896 (viz kapitola „Slavnost odhalení sochy“).

↑ Obsah

2.4. Finance

Významným zdrojem zisku peněz byla jednak zábavná činnost a na druhé straně to byly příspěvky členů. v prvním spolkovém roce tak získali 461 zl. ze zábavní činnosti, k tomu se ještě přidalo 78 zl. z taneční zábavy, kterou pořádal spolek ochotníků a příspěvky členů z okolních obci např. obec Křečkov odevzdala 76 zl., obec Kluky 73 zl., obec Libice nad Cidlinou 139 zl., obec Nymburk 550 zl. Celkově přispívalo 104 obcí, v nichž působilo přes 220 sběratelů. Celkově spolek za první rok získal asi 3 900 zl. ⁷⁴

Druhý spolkový rok byl úspěšný, co se zábavné činnosti týče. Různé akce totiž vynesly 1149 zl. 49 kr., celkově tedy kapitál spolku činil 4 770 zl. ⁷⁵

V tabulce je znázorněn přehled příjmů, výdajů a zůstatků v letech 1883-1903.

V letech 1897-1903 je uveden souhrnně příjem 650 zl. 28 kr., pomocí něhož byl vyrovnán dluh v Občanské záložně. Příčinou velkých výdajů v letech 1896-1897 je zaplacení podstavce pomníku a oslavy odhalení pomníku.

Údaje pocházejí ze zasedacích protokolů spolku 1883-1886, ze Zápisníku spolku 1886-1891 a 1892-1897, Deníku spolku 1883-1903, Pokladniční knihy 1883-1892, z účtu spolku 1896-1898 a Malé účetní knihy spolku 1896.

Tabulka č.2.: Příjmy a výdaje spolku 1883-1903.

Velkou část příjmů tvořily příspěvky členů. Ve druhé tabulce je zachycen příklad záznamů z příspěvkové knihy spolku. Vedle částky, která byla spolku upsána, je částka, kterou skutečně spolek obdržel a nakonec dluh, který tak zbýval. Tyto „resty“ však byly placeny jen zřídka, s jejich vymáháním měl spolek velké problémy, takže částky, které se zpětně získaly, byly většinou zanedbatelné. Rozpis příspěvků platí pro období spolku v letech 1883-1888, které je nejpřesněji zachyceno v záznamech spolku.

Tabulka č.3. Příspěvky členů spolku 1883-1888.

Údaje pocházejí z Hlavní knihy pánů členů spolku pro zbudování pomníku králi Jiřímu v Poděbradech z let 1883-1889.

Seznamy příspěvků se později vydávaly také v různých časopisech a novinách -např. v Národních listech. Zde se každý mohl dočíst, že např. Občanská záložna v Poděbradech se rozhodla až do postavení sochy platit ročně 20 zl., obec Poděbradská 50 zl, že zábavný spolek Olymp z Prahy přispívá ročně 5 zl. Většinu přispěvovatelů tvořily soukromé osoby (např. p. Bouček se zavázal věnovat spolku 500 zl., aby mohla být socha dokončena) a spolky.⁷⁶

Spolek také spolupracoval s redakcemi těchto novin, které byly pověřeny vybíráním příspěvků od svých čtenářů. Noviny pak na pomoc spolku vydávaly řadu prohlášení, např.: „Sbírejme na pomník králi z lidu, Jiřímu Poděbradskému! Jak známo, sestavil se spolek v královských Poděbradech, jehož účelem jest zbudovati nejlepšímu českému králi Jiřímu Poděbradovi skvostný pomník ... Sbírejme tudíž po celých Čechách, na družné Moravě a ve Slezsku i na Slovensku a jinde, aby v brzku dosažena byla potřebná suma. Naše redakce (redakce Kolínských novin) zplnomocněna výborem spolku, ochotně přijímati bude příspěvky na královsky důstojný pomník Jiřího z Poděbrad.“⁷⁷

Spolek získával finance i jinými způsoby např. roku 1891 to byla dohoda s libickou továrnou, že při kontrahování řepy cukrovar společně s rolníky věnoval 1 krejcar z každých 100 kg řepy. Jako člen vstoupila továrna do spolku až později. Nebo šlo o příjem 2 zl. a 50 kr. z rozepře p.Součka z Křečkova a pana Kvíčaly z Poděbrad.⁷⁹

↑ Obsah

3. Socha krále Jiřího z Poděbrad

3.1. Tvorba sochy

Výbor spolku se již v prvním spolkovém roce rozhodl, že je nutné pověřit nějakého významného sochaře, který by se ujal návrhů a později také samotné stavby pomníku. Byl vybrán ak. sochař Bohuslav Schnirch. Výbor ho oslovil již v roce 1885, ale z důvodu nedostatku financi musel jednání s ním přerušit.80 Už ale v roce 1886 se Schnirch zúčastnil tří spolkových schůzí a předložil první návrhy. Ty počítaly s tím, že pomník bude postaven na náměstí, kde měl být spojen s kašnou, která tam stála a tvořil by tak protistranu mariánského sloupu. Byl vysloven návrh, aby se začalo s předběžnými návrhy, čímž by se celá akce zpopularizovala a spolek si od toho sliboval zvýšení příspěvků.⁸¹ Snažíce se na celou akci upozornit, vydávali také celou řadu prohlášení např. „My chceme postaviti pomník, na který s hrdosti každý Čech poukazovati bude řka hle to byl král náš, který s otci našimi pro myšlenku svobody, pro své přesvědčení, pro zachování krbu domácího, s celým světem v nerovný se pustil boj, který neklesl pod řežbou ran osudu mocně se hrnoucích...“⁸²

První návrhy předložil Schnirch výboru již v únoru 1886. „Rozpředla se z příčiny té živá debata mezi členy výboru zejména o návrhu p. Schnircha, aby se přijal náčrt ten, dle něhož důstojný pomník s kašnou spojený a králem Jiříkem sedícím na koni provésti by měl. Spodní část pomníku s kašnou popřípadě i vedlejší sochy (4 pážata) provedeny by byly z dobrého hořického kamene ... Jiřík na koni by byl vytepán z mědi ...Na otázku, z jakých uměleckých důvodů provedení Jiříka na koni zvláště doporučuje, odpověděl, že velikáni vůbec vždy na koni znázornění jsou a krále Jiřího nelze si lépe představiti nežli na koni v tom okamžiku, když pokořil krále Matyáše, jelikož okamžik ten jest pro krále Jiřího nejdůstojnější, nýbrž i proto, že tak bude král Jiří charakteristicky a historicky na prahu své slávy znázorněn: Jiříka na trůně na náměstí provésti nelze a stojící by nebyl tak důstojný.“⁸³

30.5. 1887 pak byla se Schnirchem uzavřena smlouva v níž se zavázal dodat model sochy v ½ skutečné velikosti, který měl sloužit k vytepání sochy z mědi ve výši 4 metrů a ve skutečné velikosti za honorář 1 500 zlatých.⁸⁴

Model sochy byl do Poděbrad přivezen z Prahy v září téhož roku. Byl umístěn na radnici, kde si ho obyvatelé mohli prohlédnout. Na budovu byl vyvěšen prapor a výstava modelu byla oznámena plakáty. Vstupné pro osobu bylo 10 kr., v neděli 5 kr. Současně nechal výbor na náměstí zhotovit podstavec a kostru chystaného pomníku ve skutečné velikosti.⁸⁵

V roce 1887 se ke Schnirchovu modelu, který představoval sochu bez připojení ke kašně (oproti původnímu návrhu, kde se jednalo o připojení ke kašně), vyslovili pražští znalci prof. Zítek, prof. Hostinský, prof. Myslbek a p. Beneš. Tito pánové schválili místo, kde měl být pomník umístěn, figurální část pomníku a spokojeni byli i s rozpočtem. K modelu se vyslovil také V. V. Tomek: „Dosvědčuji, že spatřiv k vyzvání pana Schnircha model sochy Jiřího Poděbradského, z historického stanoviště úplně jsem byl spokojen s projmutím osoby slavného toho krále českého a zvláště schválil jsem, že není v těle tak tlustý a neforemný, jak se na starších podobiznách často spatřuje, ježto to hodí se leda k posledním několika létům života jeho, když počal tloustnouti chorobně. nikoliv pak času plné mužské síly jeho.“⁸⁶

K modelu se vyslovily také české noviny. Jedněmi z nich byly i Občanské listy: „Schnirch pojal krále Jiřího tradicionelně a učinil dobře, že vyhnul se idealisovati na úkor pravdy. Z pod čapky zdobené dlouhým pérem splývají dlouhé kadeře. Statná postava Jiříkova oděna bohatým rouchem spodním, přes který přehozen plášť, jest pěkně modelována. Dobře zdařil se umělci kůň, zejména co se pečlivě provedených detailů týče.“ Článek je zakončen drobnou úvahou: „Občanské listy praví, že Praha dávno již měla splatiti dluh svůj oproti památce velikého krále a neměla se dáti právě v této věci předčíti městem venkovským.“⁸⁷

Podnětem pro zadání postavení sochy byla také okolnost, že v roce 1889 měla být v Paříži světová výstava, kam chtěl Schnirch sochu poslat na oslavu památky 470-ti letých narozenin krále Jiřího. Důvody, proč chtěl spolek sochu do Paříže poslat, byly následující: „Výbor (Spolku pro zbudování pomníku králi Jiřímu) má naději, že tím nejen celé Čechy, ale i cizina zví, že socha jest velkého našeho krále důstojna a že příspěvky, které posud až na nějaké výjimky jen z Poděbrad a nejbližšího okolí docházely, následkem toho i z širší naší vlasti ohlasu dojdou.“⁸⁸ Byla kvůli tomu svolána mimořádná valná hromada, na níž se projednávala otázka financi a dokončení sochy. Nakonec bylo rozhodnuto, že socha do Paříže nepojede.

Ale blížila se jiná, pro Čechy možná významnější, Zemská jubilejní výstava v Praze. O této situaci píše Schnirch ve svém dopise ze 16.2.1890 spolku: „Svého času, když jednalo se ještě o jubilejní výstavu Pařížskou a o účastenectví národa našeho co celku na ni, učinil jsem slavnému výboru návrh, aby socha krále Jiřího již v kovotepání do Paříže zaslána byla a byl jsem tehdy slavným výborem pověřen ku cíli tomu pracovati. Tehdy, žel, ku provedení návrhu toho našeho nedošlo, poněvadž rozbilo se jednání o samostatné zastoupení nás Čechů na světové výstavě a pak byl již čas příliš pokročilým. Nyní však budeme míti sami velkou jubilejní výstavu v Praze, v kterémšto městě i sochu provésti se má, tak že nebude se co býti nákladů za dopravu, jakým by byl pro Pařížskou výstavu nutným býval. Mimoto budou se, dle všeho, účastniti výstavy Pražské také Němci a tu jest svatou povinnosti naší, vše podniknouti, čím bychom na výstavě vyniknouti mohli...“⁸⁹

Kovotepec Schorcht, kterému byla práce na soše zadána, přislíbil dokončení sochy do zahájení výstavy. Po skončení výstavy měla být socha přenesena do Rudolfina, kde měla zůstat až do umístění v Poděbradech.

Práce na soše pokračovala dobře. Kostru vytvořila firma pana A. Juppa a J. Kapuciána v Praze již 18.2.1891, měděný plech pak dodala firma pana G. Schulhofa z Prahy a kovotepeckými pracemi byl pověřen pan Schorcht.

Kostra v dvojnásobně životní velikosti byla dokončena 31.3.1891 a vážila celkem 1185 kg. Skládala se z 12 dílů, které šlo rozebrat. Podoba kostry je zobrazena v příloze č.2. Na kostru pak byly kladeny měděné pláty, které byly modelovány a do 20 cm vyplňovány smolou. Pak byly hotové částí přiřezány, spáry oklepány a do železné kostry vyvrtáno asi sto šroubových závitů. Zvolila se technika tepání, protože u velkých předmětů je tato technika cenově výhodnější socha Jiřího tak vyšla jen na 7 100 zl. Na soše se podíleli zejména A. Čáda, K. Domabyl, J. Honza.⁹⁰

Hmotnost pláště byla asi 800 kg. Železné pruty byly silné 25 mm. Ke kostře byl plášť připevněn více než 1 000 šrouby. k tepání byla použita měď o sile 1,2-1,5mm.⁹¹

Socha zaznamenala na výstavě velký obdiv, za což byl Schnirch jmenován čestným členem spolku. Občanské listy se o její přítomnosti na výstavě vyjádřily takto: „Jezdecká socha vypínala se včele obrovského záhonu květinového před hlavním vchodem paláce průmyslového na přiměřeném podstavci a činila na každého pozorovatele mohutný dojem...upozorňujeme proto všechny navštěvovatele, aby každý dle možnosti přispěl, by podstavec též stejně nádherně a trvanlivě jako socha sama zbudován býti mohl...“⁹²

9.11.1891 se na schůzi projednávaly další osudy sochy. Bylo domluveno, že až do postavení podstavce v Poděbradech bude socha ponechána v Praze. Účast sochy na Zemské jubilejní výstavě v Praze byla sice úzce regionální záležitostí, ale postupně se změnila na událost celonárodního významu, který proslavil spolek i za hranicemi a příspěvky chodily i odtamtud.

30.12.1892 předložil Schnirch první návrhy podstavce a rozpočty. Výbor spolku vybral návrh nejokázalejší, na nějž však spolek neměl dostatek financi, a tak se musel upravit měl se snížit počet pážat ze čtyř na dvě. Situace byla ale zkomplikována chátrajícím stavem sochy v Praze, na což upozornil Schnirch ve svém dopise ze 7.8.1893. To oddálilo postavení pomníku v Poděbradech, a výbor tak musel určit nový termín dokončení pomníku na srpen 1896.

I proto jim přišel vhod dopis od Výboru pro uspořádání národopisné výstavy v Praze „… podepsaný výbor dovoluje si Výboru vznésti uctivou prosbu, by pomník krále Jiřího Poděbradského ráčil ponechati na výstavišti pražském přes národopisnou výstavu česko-slovanskou v roce 1895. Bude-li zapotřebí nějaké opravy neb nákladu jest podepsaný výbor ochoten tento vzíti na sebe.“⁹³

Výbor spolku tento návrh přijal a s prof. Hostinským, který výstavu zastupoval, se dohodli na částečném financování oprav pomníku, které byly podle Hostinského již nutné. Celkem stály opravy 400 zl. Práce na opravě shnilých částí a zesílení kostry se zadaly p. Kapuciánovi.⁹⁴

Pro spolek to bylo za současné situace nejlepší možné východisko. Podobně se o této situaci zmiňují také Občanské listy: „Spolek pro postavení pomníku králi Jiřímu v Poděbradech po značných finančních obětech a vyčerpav již všechny možné prostředky k rozmnoženi svých fondů, nemohl přeci docíliti potřebné sumy ...Převládalo tedy přání, postavit pomník za stávající hotovost pokladní bez některých, snad vnějších ozdob, když tu slavný výbor výstavy národopisné v Praze požádal o ponechání sochy po dobu národopisné výstavy. Tím byla by ponechána spolku doba k dokončeni čestné této pro město i národ věci.“⁹⁵

Mezitím stále probíhala příprava stavby podstavce v Poděbradech. Celkový rozpočet byl stanoven asi na 7000 zl., ale hotovost výboru činila pouze něco kolem 6 500 zl. Výbor se rozhodl vypůjčit si 500 zl. a splácet je stálými ročními příspěvky. Kamenické práce byly zadány panu Novákovi, kámen obdrželi od bratří Ducháčků.⁹⁶

Podstavec byl zhotoven z žehrovického a hořického kamene (pískovec), 20 000 cihel též potřebných na stavbu, věnoval spolku kníže Karel Schwarzenberg ze své šabatecké cihelny na panství Sedlec. Plné znění darovacího dopisu je uvedeno v příloze 2.3.⁹⁷

Socha byla do Poděbrad přivezena 2.8.1896. Následovalo vyzdvižení sochy na podstavec (viz příloha č.4), které už samo o sobě bylo velkou událostí pro obyvatele Poděbrad. Po postavení na podstavec byla socha až do slavnosti obehnána ostnatým plotem, na jehož místě se v budoucnosti plánoval asi ½ metrový květinový záhon.

Do schránky v podstavci sochy a v soše, které byly hermeticky uzavřeny, se měl uložit pamětní spis, který vypracoval Dr. Vondrovic.⁹⁸

Na pomníku pracovali tito lidé:

Kovotepec R. Schorcht

Tepání A. Čada, K. Domabyl, J. Hoza

železná kostra dílna A. Juppa, zámečník J. Kapucián

sochaři M. Havlíček (žák B. Schnircha), J. Horák, J. Vondráček

stavitelé F. Profta, J. Fiala

kamenik J. Bílek

↑ Obsah

3.2. Popis pomníku

Pomník je tvořen podstavcem z pískovcových kvádrů, na jehož vrcholu je usazena jezdecká socha krále Jiřího. Podstavec je šest metrů vysoký. Čtyři pážata – štítonoši – v rozích podstavce nesou znaky Čech, Moravy, Slezska a obou Lužic (celková výška je dva metry).⁹⁹

Mezi podstavci pážat na soklu 100 jsou ze tří stran vsazeny emblémy: války – severní strana, války – severní strana, války – severní strana a z východní strany je v kameni vytesaný nápis, který obsahuje genesi pomníku a jména všech, kteří na něm spolupracovali.¹⁰¹ Kolem podstavce je ovinuto na způsob řetězu ve zvláštním vlysu 20 měděných tabulek, jako symbol jednotnosti a nedílnosti Českého království. Ze západní strany (z čela) pomníku je pod hlavní římsou velká kartuš se znakem Poděbrad (viz. příloha č.13), nad ní je česká koruna s fábory a pod ní vavřínový věnec. Vespod mezi sokly pážat je emblém práva, jehož střed tvoří kniha s mečem a fasces. Všechno je pak obepjato lipovým věncem, který svými výběžky obemyká kalich jako symbol a znamení doby krále Jiřího (viz příloha č.14). Severní strana se symbolem války symbolizuje tehdejší bouřlivé časy a je na ní vedle krunýře a štítu s českým lvem dobová výzbroj. Jižní strana je pak symbolem míru, v němž jsou zastoupeny zemědělství, obchod, průmysl, umění a vědy s mírovou ratolestí.¹⁰² Na širších stranách podstavce jsou ještě umístěny nápisy: „Slavnému bohatýru Jiřímu, králi českému 1458-1471, věnují vděční potomci“ a na vlysu soklu pak nápis: „Veritas Dei vincet!“ „Pravda boží zvítězí!“.¹⁰³

Zajímavosti je, že na globusu, který je znázorněn vedle výzbroje, je přes tři čtvrtě zeměkoule znázorněn americký kontinent, asi jako symbol svobody a sebeurčení.¹⁰⁴

Na vrcholu se tyčí jezdecká socha Jiřího z Poděbrad. Socha má vlastní sokl.

Na hřebci ve cvalu (pozn.: cval znamená, že se kůň dotýká země pouze dvěma nohama) zastaveném s nakročenou pravou přední nohou sedí Jiří. Je oblečen do bohatě krumplovaného oděvu, v kabátě s kožešinou a kožešinovou čapkou s pérem na hlavě. Pravici má nataženou, v levici drží uzdu.

Socha je proslulá především detaily, do nichž je propracovaná. Jsou to zejména detaily koně, postroje, Jiřího a jeho oděvu. Jiřího oči mají do hloubky vybrané duhovky s ponecháním zornic, čímž je dosaženo iluze králova pohledu.¹⁰⁵

Kolem pomníku obíhá osmiboký obrubník, do něhož byla dodatečně zasazena kovaná mříž s monogramem JP ve vavřínovém věnci.

↑ Obsah

3.3. Osoba Bohuslava Schnircha

Většina literatury zabývající se problematikou postavení sochy králi Jiřímu zdůrazňuje především významnou roli spolku. Při bližším pohledu je ale zřejmé, že sám Schnirch vyvinul překvapivě velkou iniciativu, aby k realizaci sochy vůbec mohlo dojít. Kromě toho byl samozřejmě B. Schnirch muž, kterému patři hlavní zásluha za umělecké provedení pomníku.

Bohuslav Schnirch se narodil 10.8.1845 v Praze v rodině vrchního inženýra. Jeho matka Eleonora Kulichová pocházela z Poděbrad, byla dcerou purkmistra J. Kulicha (pozn.: jmenoval se František). Otec ing. Josef Schnirch byl stavebním projektantem a pracoval mj. na stavbě řetězového mostu v Poděbradech, později zde koupil bývalý Rösslerův statek a sad Sanspareil (pozn.: nemovitosti nekoupil, dostala je jako věno Eleonora od otce). Sestra Schnircha se provdala za významného poděbradského lékaře Bohumila Boučka. Schnirchův bratr Jaroslav se stal odborníkem na parní kotle a řídil společnost na jejich přezkoušení. Sám Bohuslav se oženil s dcerou místního mlynáře Robertou Markovou.

Schnirch chtěl být od mládí sochařem, otec mu to zakazoval. Paní Schnirchová se za něj ale přimluvila, a tak otec svolil. z vděčnosti prý Schnirch řekl: „Maminko, až bude ze mne velký umělec, udělám z vděčnosti k tobě a Poděbradům zadarmo pomník krále Jiřího, co památku na tebe.“¹⁰⁷ Později se Schnirch ke svému slibu vrátil. Soutěž na stavitele pomníku nebyla ani vypsána, Schnirch zdarma vypracoval návrhy sochy a radil též v otázce materiálu.

Svá studia započal Schnirch na gymnáziích v Praze a Štýrském Hradci. Poté se začal věnovat sochařství. Svou přípravu zahájil nejprve v dílně J. Greina ve Štýrském Hradci. Poté odešel na Akademii výtvarných umění do Vídně a roku 1868 do Mnichova. Již zde se účastnil školní soutěže se sochou Jiřího na koni a tuto soutěž vyhrál. Zde také vytvořil sochu Fügnera, kterou pak věnoval pražskému Sokolu.

Po návratu do Prahy navštěvoval Zítkovy přednášky o architektuře a vytvořil pomník Havlíčka a Fügnera pro Olšany.

Poté odjel na roční stáž do Vídně, odkud se vydal na tři roky do Itálie. Z Itálie přinesl oblíbený neorenesanční styl plný precizního detailu, velmi vyhovující dobovému stylu. Roku 1873 se vrátil do Prahy a zřídil si na Vinohradech sochařskou dílnu. Zapojil se i do výzdob Národního divadla, kde mu dokonce byla dána přednost před Myslbekem. Zde také vytvořil své nejznámější dílo, trigy, dokončené však do dnešní podoby až po umělcově smrti. Účastnil se prací na Rudolfinu (vytvořil pro něj dvě sochy sfing a dva lvy) a na Národním muzeu.¹⁰⁹

Kromě Prahy se podílel na dekoraci kolonády v Karlových Varech a vídeňského parlamentu. Mimoto vytvořil ještě pomník Hálkovi v Praze, bustu J. Žižky, Karla IV., prof. Straky nebo F. Palackého. Z jeho další práce jsou to reliéfy např. J. Husa, J. Fügnera, M. Tyrše, V. Hálka, F. Turinského a velké množství soukromých náhrobků.¹¹⁰

Obyvatelé Poděbrad si Schnircha velice cenili, spolek mu proto udělil čestné členství ve spolku. Jeho sochařský odkaz je veliký, celé dílo čítá na 200 originálních studií a modelů monumentálních plastik a drobných dekorativních prací. Vše je uloženo a částečné vystaveno v tzv. Schnirchově galerii, která se stala součástí umělecko-historických sbírek Polabského muzea. Schnirchův blízký vztah k Poděbradům se projevil také v množství prací, které pro Poděbrady vytvořil: pamětní deska básníka Turinského, střik na kašnu, znaky proboštství na kostele Povýšení sv. Kříže a budově proboštství, reliéf Kristovy hlavy v presbytáři kostela, západní průčelí havířského kostelíčka Nanebevzetí Panny Marie za mostem, pamětní deska Bohumila Jandy-Cidlinského v Pátku, náhrobek rodiny Markovy a Boučkovy (pozn.: hrob Boučků v Poděbradech není dílem Schnircha, autorem je Hanuš Folkmann)na poděbradském hřbitově a další práce pro tyto rodiny.¹¹¹

Dodnes je osoba sochaře Schnircha v Poděbradech dobře známa a je jí přisuzována úcta, která jí náleží. Příkladem je výstava Schnirchových modelů a návrhů v rodné síni krále Jiřího, která se konala v roce 2001.

↑ Obsah

4. Vyvrcholení činnosti spolku

4.1. Slavnost odhalení sochy

Na schůzi 29.4.1896 se dohodlo, že slavnost odhalení pomníku krále Jiřího v Poděbradech proběhne 15. a 16.srpna toho roku. Pro tuto událost byl zvolen nový zábavní výbor ve složení Fiala, Obereigner, Proft, Dostál a Wunsch. Celkově se konalo třináct samostatných schůzí. Pořad slavnosti byl naplánován takto:

1. 14.8. Osvětlení města s čepobitím, slavnostní divadelní představeni s proslovem v Jiříkově divadle.

2. 15.8. Budíček, uvítání hostů, v 9.30 hod. seřazení průvodu v Oboře, v 10.00 hod. průvod městem, v 11.00 hod. slavnostní odhalení pomníku. Odpoledne a večer koncerty a zábavy místních spolků.

3. 16.8. Hudba na náměstích, dopoledne tábor lidu v Oboře, odpoledne koncerty a zábava. Oficiální program slavnosti je obsažen v příloze č.6.

Pořad slavnosti byl sdělen okresnímu úřadu a jeho odpověď byla na schůzi přednesena takto: „Pan okresní hejtman po správném vysvětlení pořadu slavnosti ničeho nenamítá rovněž i proti táboru lidu, když v přednáškách věci politických nebude,“ 113 Tábor lidu se ale nakonec nekonal.¹¹⁴

Vlastní socha byla do Poděbrad přivezena již 4.8.1896. Byla rozložena na dvě části, dopravena na vozech tažených koňmi. První vůz vezl Jiřího na hřbetě koně. Byl tažený čtyřmi páry koní. Na druhém voze byly nohy a emblémy tažené třemi páry koní. Vozy byly dekorovány již v Praze, ale cestou do Poděbrad byla lidmi celá socha ozdobena chvojím. v Sadské (obec nedaleko Poděbrad) byla již socha očekávána zástupy lidí, kteří spolu s hudbou doprovodily sochu až do Poděbrad. V Poděbradech byla socha uvítána zpěvem vlasteneckých písní a hudbou.¹¹⁵

Na slavnost měl obyvatele nejen Poděbrad, ale i celých Čech přilákat plakát (viz příloha č.5), který vytvořila firma p. T. Böhma. Bylo vytištěno celkem 3 100 plakátů, které byly poslány také do redakcí významných českých novin. Těmi byla např. Zlatá Praha, která přislíbila vydat samostatné číslo věnované odhalení pomníku, což se později také stalo.¹¹⁶

Zprávy o chystané oslavě se dostaly i k Adolfu Heydukovi a Elišce Krásnohorské, kteří přislíbili napsání oslavných básní pro tento den. Obě jejich básně byly vytisknuty a prodávaly se na oslavě spolu s ostatními upomínkovými předměty. Na slavnost byla vytvořena celá řada upomínkových předmětů, jako byly pamětní mince z britania kovu¹¹⁷, cínu a olova, dále z bronzu, zlacené nebo stříbřené. Celkem to bylo asi 8.000 mincí¹¹⁸. Tyto mince se nechaly fotografovat a jejich obrázky se na slavnosti prodávaly těm, kteří si mince nemohli dovolit. Zdarma byly tyto mince věnovány např. Národnímu muzeu, Městskému muzeu v Poděbradech, p. Schnirchovi, E. Krásnohorské a jiným.¹¹⁹

Vedle nich se na slavnosti prodávalo speciální album věnované Jiřímu z Poděbrad a Poděbradům „O době a významu Jiříka z Poděbrad“, které zpracoval P. Roubík a také brožura od V. Poka „Král Jiří z Poděbrad a jeho pomník na Zemské jubilejní výstavě v Praze 1891“. Obě brožury byly vydány v češtině, francouzštině a ruštině. Celá akce byla podporována v místních školách, kde bylo dětem přednášeno ještě před prázdninami o historickém významu Jiřího z Poděbrad pro český národ.¹²⁰ Vedle toho bylo vytvořeno také album poděbradských pohledů a kniha „Průvodce po královském komorním městě Poděbradech s nástinem dějepisným“, ve které autor V. Kryšpín popsal vývoj města Poděbrad a doložil jej dobovými ilustracemi.¹²¹

Vzhledem k velkému počtu pozvaných hostí byl vytvořen ubytovací výbor ve složení Proft, Wunsch, Knobloch, Šaroun, Blažek, Janovský. Celkem svou účast přislíbilo 191 spolků, z čehož nejvíce - 55 bylo zástupců Sokola, 11 zástupců městských rad, 8 okresních výborů a řada zástupců obci. Vedle těchto přihlášených účastníků slavnosti byla i řada soukromých osob. Pro tyto všechny zajistil ubytovací výbor ubytování v prostorách tzv. staré školy (dnes muzeum). Sami studenti potom na vlastní náklady v jedné místnosti dívčí školy udělali noclehárnu. Kníže dovolil ubytovat některé významné hosty do několika pokojů na zámku. Pokrývky objednal spolek na vlastní náklady v Praze.

Celkový počet přihlášených byl velký. v dobovém tisku se píše až o 18.000 těch, kteří přijeli na slavnost, spolu s místními se pak slavnosti mělo zúčastnit na 30 000 lidí. V pramenech z pozdější doby se uvádí, že počet těch, kteří přijeli na oslavu nebyl tak vysoký – pouze něco kolem 10 000 lidí. I tak je však z dobových fotografii patrné, že zájem lidi o slavnost byl opravdu veliký (viz příloha č. 8).¹²⁴

Na náměstí v Poděbradech, kde proběhla hlavní část oslavy, byla postavena 20 m dlouhá a 8 m široká tribuna podél zámecké zdi a mezi pomníkem a kašnou jedna menší pro představitele spolku. U pomníku byl instalován elektrický sloup.¹²⁵

Veškerých okrašlovacích prací, jako byly dekorace vozů, zahalení a odhaleni sochy a okrášlení slavobrány, se ujala firma p. Zelenky a Poláka z Poděbrad. Prapory k výzdobě přivezly jednak jednotlivé spolky, 50 jich zapůjčil pražský magistrát. Spolek ještě nakoupil k výzdobě 250 lampionů. ¹²⁶ Občanské noviny hodnotily výzdobu Poděbrad takto: „Není domu, aby nevlál z něho prapor v národních barvách a skorem všecka průčelí ozdobena jsou bohatě draperiemi a chvojem. ... výzdoba města je skvostná...“¹²⁷

Město bylo vyzdobeno hesly, která vymysleli občané Poděbrad. Hesla byla uvedena v Občanských novinách, kde se k nim každý mohl vyjádřit a dát svůj hlas.¹²⁸

Radnice a domy v městě, hlavně na náměstí, byly ozdobeny girlandami z chvojí a prapory. Na lékárně dr. Hellicha byly 4 erby, český lev, moravská orlice, slezská orlice a lužický znak. Na náměstí byly postaveny stožáry na prapory stály podél sochy a podél domů. Po obou stranách náměstí od mariánského sloupu k nynější radnici byly sbity primitivní stoly a lavice. Poblíž lékárny byla zřízena ohřívárna párků a čepovalo se zde pivo. Džbánky byly vyrobeny přímo na slavnost.¹²⁹

Se slavnostním výborem spolupracovala také místní severozápadní dráha.¹³⁰ Ta povolila jedenáct zvláštních vlaků do Poděbrad z různých českých měst a čtyři speciální vlaky, kdyby počet návštěvníků přesáhl očekávané množství. Sleva jízdného činila 30%. ¹³¹ Dráha také přislíbila vyzdobení vlaků a nádraží v národních barvách a to vše na vlastní náklady. Nádraží v Poděbradech bylo po oba slavnostní dny elektricky osvětleno – za tímto účelem bylo zřízeno sedm obloukových lamp.¹³²

Na nádraží vítal právě přijeté účastníky místní Sokol a hasičská jednota. Oficiální uvítání bylo u první brány, která se nacházela u nového náměstí. Tam se dostavili všichni pořadatelé. Druhá brána byla postavena na pátecké silnici, třetí na hrázi, čtvrtá za mostem u mýta a pátá na Nymburském náměstí.¹³³ Povozy z venkova se v těchto branách musely otočit a jet ihned zpět. U bran byly členové pořadatelského odboru a bezpečnostní služba. Ke každému průvodu od vlaku se připojili dva pořadatelé a odvedli spolek na vyčleněné místo v Oboře.¹³⁴ Kromě toho nechal ještě spolek na vlastní náklady vytisknout odjezdy vlaků. Vedle toho bylo instalováno ještě deset orientačních tabulí.¹³⁵

Za řečníka byl vybrán E. Grégr, který byl však v té době nemocen, a tak se svého úkolu musel vzdát. Za nového řečníka byl zvolen pan Herben, který se této funkce ochotně ujal.

Slavnost proběhla podle předem daného programu. Během hlavního dne oslav se již od rána v Oboře začal shromažďovat slavnostní průvod. v jeho čele jel ing. Obereigner na koni představuje krále Jiřího.¹³⁶

Celý průvod se dostal až na náměstí Jiřího z Poděbrad, kde začaly hlavní projevy. Jako první se slova ujal dr. Herold, který pronesl řeč o životě a významu Jiřího z Poděbrad.¹³⁷

Jako druhý měl proslov p. Kerhart, který ve své řeči zdůraznil význam spolku od jeho založení po současnost. Na závěr předseda města a zároveň člen Spolu pro zbudování pomníku králi Jiřímu dr. Hellich předal sochu městu a vše zakončil slovy: „Nestavěli jste slávu lichou a pomíjející, nýbrž trvalý památník obětavosti a uznalosti Českého lidu! Prvnímu nositeli této slávy, všemu lidu českému provolávám Nazdar!“¹³⁵ Poté Hlahol zazpíval husitskou píseň „Ktož sú boží bojovníci“, čímž byla zakončena oficiální část oslav. Následoval rozchod do zábavních místností a vzácní hosté se odebrali ke slavnostnímu banketu. Odpoledne měl Sokol veřejné cvičení v Oboře, večer na Kovárně besedu, kde mluvil dr. Scheiner aj. Řemeslnická Beseda pořádala sjezd řemeslnických spolků v divadle. Na Ostrovech se konala slavnost spolku „Český kneip“. Sbor hasičů měl koncert v zahradě u Svatošů. Klub cyklistů pořádal po oba dva dny velké národní závody na stálé závodní dráze u Obory (dnes Jízdárna).¹³⁹

Celá akce vyvolala poměrně značný ohlas pozitivních reakcí. Ne všichni byli ale z oslav nadšeni. Do protikladu s oslavami se poukazovalo na bídu venkovského i městského lidu. Značnou roli sehrály také protiklerikální nálady českého studentstva.¹⁴⁰

Vlastní oslava si také vysloužila řadu kritických připomínek:

Občanské noviny: „všechno obecenstvo následkem bezpříkladně drahoty jídel a piva a obojích ještě dost mizerných, odjíždělo valem z Poděbrad, takže v neděli, 16.8., tam bylo již značně pusto“.

Národní Politika: „Nestydíte se? Ceny všech pokrmů, piva i vina byly v sobotu ve většině poděbradských restauraci zdraženy o polovinu, ba byly i zdvojnásobeny ...Ceny bytů byly jak o světových výstavách, a tak není divu, že tisíce návštěvníků již po prvním dni odjíždělo.“

Jizeran: „Byli jsme opravdu hrdi, jak čestně královské město naše vystoupilo a ku nemalé cti naší sloužil imposantní průvod účastníků našeho vlaku zábavního. Bohužel však, že co se týče slovanské pohostinností města Poděbrad, byl každý trpce zklamán, přílišná, právem řečeno vyděračská drahota překvapila nás a z nás si každý zapamatuje nešetrnost občanstva poděbradského vůči lidu českému.“¹⁴¹

I přes tyto negativní reakce vyvolala slavnost velký rozruch nejen v Čechách, ale i v zahraničí. Potvrzuje to řada telegramů, které byly na oslavu zaslány od těch, kteří se na slavnost nemohli osobně dostavit. Posílaly je spolky, soukromé osoby, městské úřady, vojenské pluky aj.

Telegramy přicházely spolku ještě i několik dní po slavnosti. Přišlo jich poměrně velké množství. Řada organizací v Čechách (napsaly také mj. záložny, učitelské sbory aj.) tak chtěla vyjádřit svůj pozitivní vztah nejen k Jiřímu z Poděbrad, ale i k činnosti českých spolků.

Příkladem mohou být tyto telegramy:

„Jsem dnes s Vámi jako v onen památný den březnový, jásal národ celý. Ať živ jest Jiří český král, tak voláme při odhalení jeho pomníku. Kéž duch Tvůj, slavný králi náš, dlí v srdcích našich, kéž v nich sídlí tvá pevná vůle a síla.“ Vídeňský pokrok

„Postavením pomníku Jiřímu z Poděbrad jste vzdali hold památce krále „nejčestnějšího“, potomkům pak postavili před oči upomínku na slávu a samostatnost království českého. Tím připomínáte, aby neustali ve spravedlivém svém boji státoprávním, nýbrž ve vítězství této myšlenky obsaženo zdar a blaho naší milované vlasti.“ Mešťanská beseda v Kutné Hoře.

„Genius Jiřího Poděbradského nechť provází lid náš vpřed, bychom se konečně octli tam, kde jsme již dávno měli být.“ Spolek Hus v Curychu.¹⁴²

Další telegramy jsou obsaženy v příloze č.9.

Na závěr se spolek ještě usnesl, aby každoročně „dne 15.8. co výročnímu dnu odhalení pomníku uspořádána byla národní slavnost, jejíž čistý výtěžek neb část jeho by byl fondu pro udržování pomníku předán.“¹⁴³

↑ Obsah

4.2. Zánik spolku

Podle stanov se spolek měl rozejít „buď když cíle svého dosáhne auch když valná hromada sestávající nejméně z dvou třetin všech členů nadpoloviční většinou se tak usnese...“¹⁴⁴

Tak jak bylo usneseno ve stanovách, se také stalo: „Pomník tento postaven jest a odevzdán obci Poděbradské a tím spolek tento svoji činnost zastavil, a proto … pokládáme za čest vys. ck. místodržitelství oznámiti, že Spolek pro zbudování pomníku králi Jiřímu v Poděbradech se rozešel s uctivou žádostí, aby oznámení to na úřední vědomí laskavě vzato bylo.“¹⁴⁵

Spolek se tedy oficiálně rozešel, ale situace byla složitější. Spolek již v roce 1893 neměl dostatek financí, a tak došlo jednak ke změně stanov v bodu týkající se členstva, která měla zvýšit příjem peněz a ještě byl spolek donucen vzít si roku 1896 půjčku od Občanské záložny. Otázka placení dluhu je tak úzce spjata s otázkou zániku spolku.

Vedení spolku se totiž dohodlo, že členové spolku se definitivně rozejdou, až bude celý dluh zaplacen. Ten měl být splacen zejména členskými příspěvky a prodejem zbylých brožur a mincí. O jejich aktivitách po roce 1898 se tedy dozvídáme už jen z účetních knih. Snaha členů vedla jen k zaplacení dluhu. Ten byl dle účtů splacen roku 1903 a tím mizí poslední záznamy o aktivitě členů spolku.

Spolek však neupadl tak úplně v zapomnění. Činnost tohoto spolku ovlivnila obyvatele Poděbrad natolik, že podle jeho vzoru vznikl již v roce 1886 Spolek pro dostaveni a úpravu kostelíčka „Nanebevzetí Panny Marie“ za mostem. Tento spolek pak využíval znalostí a zkušeností předních členů Spolku pro zbudování pomníku králi Jiřímu, které volil svými zástupci – byli to např. E. Knobloch jako jednatel, P. Šebor jako předseda nebo J. Kryšpín jako místopředseda. Velmi aktivně se také účastnil J. Hellich, i jako tehdejší poděbradský starosta. Tento spolek existoval až do roku 1942 a byl dobrým nástupcem Spolku pro zbudování pomníku králi Jiřímu, neboť se nestaral pouze o opravu kostelíka, ale i o opravy a údržbu jiných památek Poděbradska.¹⁴⁶

↑ Obsah

4.2.1. Význam spolku pro město

Přínos spolku pro město Poděbrady byl a stále je velice významný. Postavením sochy králi Jiřímu oživili jeho členové vzpomínky na jednoho z nejvýznamnějších českých králů a připomněli tak místním obyvatelům českou historii. Díky spolku se také obyvatelé dokázali spojit a společnými silami přispět k postavení této sochy, i přestože v té samé době probíhaly mnohé, a často ještě významnější sbírky např. sbírka postavení Národního divadla v Praze.

Spolek se také se svou sochou zúčastnil Zemské jubilejní výstavy v Praze za což si celé Poděbrady vysloužily obdiv. Podpořily tak snahu Čechů o poukázání na samostatný vývoj českého národa právě připomínkou významného českého krále.

Činnost spolku značně obohatila kulturní aktivitu v Poděbradech svými častými zábavními akcemi. Přispěla také k výchovně vzdělávacímu procesu nejen přednáškami pro dospělé, ale také zavedením přednášek o české historii ve školách pro děti.

Spolek také přispěl k rozvoji turistického ruchu v Poděbradech. Každoročně se totiž ve dnech, kdy byl odhalen pomník Jiřímu z Poděbrad, konají slavnosti Jiřího z Poděbrad, které spolu s výročním jarmarkem lákají do Poděbrad řadu turistů. Svým činem spolek určil budoucí tvář města ze sochy se stala jedna z dominant města, kterou si každý návštěvník i po letech vybaví, připomeneme-li mu jméno Poděbrady.

Slavnost odhalení pomníku králi Jiřímu z Poděbrad byla natolik významnou událostí, že inspirovala i soudobé umělce k vytvoření několik divadelních her na toto téma. Tou poslední je mystifikační fraška se zpěvy s názvem „Odhalení“ od Ladislava Langra, odehrávající se v reálných Poděbradech 1896.¹⁴⁷

Některé informace o odhalení pomníku byly také objeveny v roce 1971, kdy se prováděla oprava zámecké věže. Byla zde nalezena měděná koule makovice, ve které byly uloženy staré listiny, poslední z roku 1902. Mezi těmito listinami byly také informace o slavnosti z roku 1896. ¹⁴⁸

↑ Obsah

5. Péče o pomník do současnosti

 5.1. Restaurace sochy v 50.-70.letech 20.století

První z větších oprav se uskutečnila v roce 1959. Sochu restaurovala D. Tichá a kovář Grubský, podstavec M. Vajchr a A.Grim. Kovová socha byla poškozena, byly zejména rozletovány spoje, do sochy zatékalo. Poškozeny byly především dolní partie nohou, hlava koně, třmeny, boty a kolena, v sedle a šatu Jiřího byly otvory, kam zatékalo. Při restauraci byly na díly rozebrány dolní části sochy a v těchto partiích byla konzervována i železná kostra. Narušený pískovec musel být na mnoha místech doplněn a zatmelen.¹⁴⁹

Radikální oprava byla provedena až v roce 1978. Aby mohla být socha řádně uvedena do původního stavu, musela být na nohách obnažena konstrukce (bylo demontováno celé opláštění nohou koně a oplechování základní části soklu), vyčištěn vnitřek sochy a vnější části od zbytků tmelu, kterými byly předchozí úpravy prováděny a bylo nutné část po části obnovit původní tvar plastiky, která, protože byla spojena pouze tmelem, ztratila v některých místech zcela původní tvar.¹⁵⁰

Mezi nejvíce poškozené částí patřily zejména nohy koně (u kopyt byla provedena nová plastika), spoje nohou k trupu koně, hlava koně (oblast čela přes nos až k pysku byla roztržena, někde vznikly až 3 cm otvory) a třmeny, boty a kolena Jiříka. Ty, stejně jako sedlo a šat krále, musely být na mnohých místech také domodelovány, aby se odstranily vzniklé otvory.¹⁵¹

Po provedení těchto prací byly opravené části nasazeny zpět na stará místa, sletovány cínem a zamodelovány. Ocelové části obnažené konstrukce byly ještě předtím odrezeny a ochráněny miniovým nátěrem. Nakonec byla provedena patina.¹⁵²

Vedle toho chyběla na řadě míst písmena na pomníku, také zábradlí bylo poškozeno a uvolněno z obrubníku.

Tím byla dokončena první větší oprava sochy. Pomník restauroval ak. sochař Oldřich Drahotušský a ak. sochařka Jindra Tichá.

Pozdější zásahy se však omezily pouze na odstranění trusu, tmelení a konzervování povrchu voskováním bez ohledu na skutečný stav celé plastiky. Stav pomníku tak již po třech letech od restaurování byl viditelně narušen na několika místech.¹⁵³

↑ Obsah

5.2. Restaurace sochy v 90. letech 20.století

V roce 1994 se zrodila myšlenka, že by se mělo oslavit výročí odhalení pomníku. Poděbradská radnice si proto objednala opravu pískovcového soklu pomníku. Jakmile však kameníci sňali měděné pláty, odkryly počátek velkého problému.¹⁵⁴

Celkový stav sochy se i přes veškeré snahy památkářů postupně zhoršoval. Na spojích byly patrné opravy z 50.-70.let 20.století. Tyto opravy byly ale velice neprofesionální a měly většinou jen krátkodobý účinek, neboť nemohly odstranit základní příčinu kritického stavu. Tato příčina byla v korozi železné konstrukce, která byla významně zesílena působením makročlánku železo-měď v místě spojení a tlak narůstajících korozních produktů železa poškodil spoje měděných dílů.¹⁵⁵ Detaily koroze železné konstrukce některých částí sochy jsou patrné na fotografiích v příloze č.11.

Radnice proto požádala pražského pasíře Ivana Housku, aby přijel zhodnotit celkový stav konstrukce sochy. Ten se k soše vyslovil takto: „Byl to velký zážitek-vidět zblízka tak ojedinělou a krásnou práci, ale současně mě ohromil její otřesný stav ... Ještě než jsem měl možnost se seznámit s vnitřní konstrukcí, už jsem tušil, že socha se musí zrekonstruovat zgruntu, že nepostačí ji jen převoskovat nebo si pohrát s patinou.“¹⁵⁶

↑ Obsah

5.2.1. Analýza stavu sochy

Než se přikročilo k vlastní rekonstrukci, musela být provedena nejprve důkladná analýza celkového stavu objektu. Práce byly zahájeny již v srpnu roku 1994, kdy se začalo s restaurováním kamenného soklu pomníku. Práce se ujal ak. malíř Míča ve spolupráci s ak. sochařkou H. Forstovou. Záhy poté byla vydána první výzva k prohlídce sochy, v rámci níž byla v říjnu vypracována předběžná zpráva o stavu sochy. Ta udává, že poškození měděného pláště bylo největší na spojích jednotlivých dílů, které byly zeslabené tepáním a snahou restaurátorů zabránit vtékaní vody kytováním a letováním. Některé okraje byly téměř potrhány od narůstajícího tlaku korozních produktů.¹⁵⁷

V prosinci 1994 začala restaurace měděných festonů.¹⁵⁸ Ty byly z pomníku opatrně sejmuty.

V Praze proběhlo pod vedením Asociace restaurátorů na Vysoké škole chemicko-technologické (VŠCHT) v Praze první jednání o dalším postupu. Byla provedena identifikace původních kovových materiálů sochy a identifikace materiálů konstrukce sochy. Původní materiál pláště sochy byl měděný plech spojený klasickou měkkou pájkou na bázi cínu a železa. Šlo o velice čistou měď, znečistěnou pouze malým množstvím olova, niklu, síry atd. To svědčí o žárovém způsobu výroby mědi.¹⁵⁹

Materiály konstrukce byly na bázi železa, dílčí součásti byly odlity ze šedé litiny.¹⁶⁰

Závěr expertízy byl doplněn ještě o vyjádření doc. Nováka (vedoucí katedry korozního inženýrství VŠCHT v Praze), který definoval stav sochy jako havarijní, hrozící brzkým zhroucením.¹⁶¹

V květnu byly na pomník opět namontovány opravené festony. v červnu následovalo stereografické zaměření měděného pláště. Toto měření provedla ing Kunftová. O nutnosti těchto měření se vedly dlouhé spory, ale nakonec se uznalo, že tato měření byla velice prospěšná, protože při demontáži se celá konstrukce rozpadla.

Zůstaly tak jen dvě hromady „šrotu“, jedna mědi a jedna železa. Socha, proporčně stejná, se znovu tedy mohla postavit jen díky přesným měřením.¹⁶²

↑ Obsah

5.2.2. Vlastní rekonstrukční práce

O nutnosti rekonstrukce už nebylo pochyb. Následovalo vyhlášení výběrového řízení, kterého se účastnilo osm restaurátorů. Vítězem se podle očekávání stal Ivan Houska. Na jeho podnět byl vytvořen realizační tým složený z odborníků Vysoké školy chemicko-technologické, Výzkumného ústavu ochranných materiálů (SVŮM Praha, a.s.), Vysoké školy uměleckoprůmyslové a dalších spolupracovníků z kooperujících profesí.¹⁶³

Po výběru restaurátora se začalo s vlastními pracemi. Byla zahájena demontáž měděného pláště a v říjnu demontáž nosné konstrukce (k sejmutí měděného pláště došlo poprvé od vzniku sochy). Bylo provedeno statické posouzení zakotveni sochy do pomníku. To provedl ing. Janáček, který potvrdil, že nosníky o průměru 80 mm jsou dostatečné, a do pomníku se tedy zasahovat nemusí. ¹⁶⁵

Nové zakotvení mělo být provedeno až na jaře. Předtím však byl pomník zazimován. To mělo zabránit zatékání vody do částečně obnažené podezdívky z vápenatých cihel, které tvoří výplň pomníku. Na vršek pomníku byla usazena bedna 350×170×150 cm pobitá lepenkou.¹⁶⁶

V listopadu byly také odebrány vzorky a další práce probíhala v ateliéru restaurátorské firmy Houska a Douda.¹⁶⁷ Z odebraných vzorků byla provedena zkoumání korozního poškození sochy. Bylo zjištěno, že největší korozní poškození je v oblasti nosné konstrukce v horní části nohou koně, kde se zdržovala voda. Poškození měděného pláště nebylo nejhorší, šlo jen o části, které byly silně tvarované, jako např. ruka, vlasy, krk koně a hříva. Celkově bylo konstatováno, že stav sochy je díky koroznímu poškození havarijní. Stav sochy zcela vylučoval opravu sochy na podstavci. Stav patiny a ostatních korozních produktů odpovídal stáří sochy, původní patinu ale nebylo možné zachovat.

V ateliérech byly vykovány kopie odrezlých částí nosné konstrukce (dnes je konstrukce z 1/3 nová), od prosince začalo postupné očišťování měděného pláště a opravy poškozených míst.

V lednu 1996 se pokračovalo s postupnými opravami poškozených měděných dílů pláště. Po skončení této práce se přistoupilo k povrchové úpravě konstrukce. Poté se přikročilo k odstranění původní patiny. Po očištění celého povrchu se konstrukce postavila na dílně a byly pasovány jednotlivé díly na konstrukci. Místo původního letování byla použita nová technologie-vše bylo upraveno tak, aby se jednotlivé díly daly demontovat odšroubováním. Pro utěsnění sochy byly použity slabší měděné plechy, přichycené k vnitřním. Vše bylo dokončeno v květnu 1996.¹⁷⁰

V červnu téhož roku se pokračovalo s povrchovou úpravou pláště. Následovala drobná úprava festonů, vyrobení ukradených částí z jižního festonu a jejich povrchová úprava. Potom došlo k opláštění nového roštu soklu mědí a montáží roštu na sokl v Poděbradech. Po zabetonování kotevních prvků nosných nohou byla socha převezena do Poděbrad. Celá konstrukce se namontovala na pomník a začalo se s montáží povrchově opravených měděných dílů na konstrukci. v červnu bylo dopasováno měděné opláštění na nohou koně a v červenci byla montáž všech měděných dílů sochy dokončena. Po vytěsnění a vytmelení sochy následovalo dopatinování opravených míst. Na mědi se tak vytvořila vrstva požadovaného vzhledu s předpokladem přechodu v přirozenou patinu v průběhu několika let. Byla použita patina tmavá, s nádechem do zelena. Barevnost byla sjednocena převoskováním.¹⁷²

Následovala montáž festonů na pomník a opravení mříže předzahrádky. Byl opraven zejména zkorodovaný kov na kotvách, zapuštěných do kamene, a znaky s korunkou, které byly pomačkány. Na soklu byly ještě provedeny drobné opravy písmen, které byly znovu pozlaceny a byla namontována pamětní deska.¹⁷³

12.7.1996 byla do sochy vložena měděná schránka. Při demontáží sochy byly totiž v břiše koně nalezeny dvě schránky (sklenice od zavařování). v jedné z nich byl štítek se záznamy o prohlídkách sochy od roku 1903 do roku 1947 a v druhé dokumentace, 13 kusů poválečných mincí a denní tisk (Rudé právo) z roku 1959, kdy proběhla poslední větší oprava pomníku. Vše bylo vráceno zpět spolu se zprávami o rekonstrukci sochy, sepsanými L. Houskou, Poselstvím z roku 1996 sepsaným starostou města panem Malátem (viz příloha č.16) a poselstvím: „Budoucím pokolenim“ sepsaným proboštem F. Lukešem. Dále byla přidána medaile k odhaleni sochy a současné mince.¹⁷⁴

Kromě této schránky byla uvnitř sochy na kostru zavěšena ještě jedna schránka. Tato měděná schránka ve tvaru srdce byla zavěšeno na ocelovou příčku, „žebro“, která se namontovala na místě srdce krále Jiřího. Jde tedy vlastně o schránku obsahující poselství dalším generacím s názvem „Pro Vás lidi žijící v roce 2096.“ Tato zpráva má být čtena až po sto letech. Socha se může kdykoliv znovu otevřít a to na dvou otevřít, sedle koně a na hřívě u hrušky sedla a schránka z ní může být vyjmuta.¹⁷⁵

Během prací došlo ale také k nepříjemné události. 26.9.1995 byla ukradena část emblému míru z podstavce pomníku, krátce předtím zrestaurovaného. Ztratila se část palmové ratolesti, ozubené kolo, kleště, francouzský klíč a křivule.

Restaurace pomníku stála přibližně 5 000 000 Kč. Polovinu zaplatil stát a druhou polovinu město Poděbrady společně s firmami a obyvateli, kteří se dobrovolně zúčastnili sbírek. Tím město získalo asi 1,25 mio Kč. Cena rekonstrukce byla poměrně vysoká, starosta Malát to vysvětlil těmito slovy: „Oprava je velmi náročnou, a proto velmi drahou záležitosti, a jen ten, kdo viděl zblízka tu hromadu proděravělého měděného plechu, pochopí, proč je tak vysoká. Veliký je totiž rozdíl mezi onou potupnou hromadou a hrdou jezdeckou sochou, která bude dalších sto let ozdobou našeho města.“¹⁷⁶

↑ Obsah

5.2.3. Slavnostní znovuodhalení pomníku

Socha byla slavnostně znovuodhalena v roce 1996, na počest stého výročí odhalení sochy.¹⁷⁷ Spolu s pomníkem byla na jižní straně odhalena také slavnostní deska. Mezi nejvýznačnější hosty oslav patřila krojovaná delegace poděbradského Sokola, krojovaná delegace Vlastenecko-dobročinné samostatné obce baráčníků z Jenče u Prahy, tehdejší místopředseda vlády a ministr financi Ivan Kočárník, ministr sociálních věcí Jindřich Vodička, rektor Univerzity Karlovy Karel Malý, poslanci parlamentu Machovec a Payne (pravnuk Bohuslava Schnircha), přednosta Okú V. Šťastný, zástupci pasířské dílny, kde byla rekonstrukce prováděna – p. Houska a p. Douda a řada dalších.¹⁷⁹ Přítomen byl samozřejmě také starosta města a zároveň senátor V. Malát.

Projevy zde pronesli Karel Malý a zastupující ředitelka Polabského muzea v Poděbradech Helena Litavská. Mimo jiné také zaznělo: „V osobě vlády Jiřího z Poděbrad a v jeho díle zde máme věčnou připomínku potřeby nesobectví při výkonu vlády, potřeby oddanosti službě národu, potřeby chápat problémy našeho státu v dimenzích skutečně evropských a jejich řešení povyšovat nad malost domácích poměrů ... postavením této dominanty byly konečně dovršeny snahy poděbradských občanů o zbudování jezdecké sochy jednomu z nejvýznačnějších českých panovníků … připomíná nám tak dodnes živou myšlenku mírového řešení všech sporných otázek … proto je dobré, že tento pomník zůstal zachován nejen nám, ale i budoucím generacím, a že zůstává nerozlučně spjat s naším krásným městem.“¹⁸⁰

Význam rekonstrukce sochy je tedy značný. Nápad zrekonstruovat jezdeckou sochu Jiřího z Poděbrad byl často kritizován pro svou finanční náročnost. Celý průběh rekonstrukce se totiž neobešel bez řady problémů způsobených zejména havarijním stavem sochy. Proto také celá oprava trvala poměrně dlouho a byla velice nákladná. Velkou zásluhu na úspěšném znovuodhalení sochy má i místní obyvatelstvo, které pro záchranu „své“ sochy bylo ochotno přispět do veřejné sbírky. Tím vlastně navázalo na aktivity svých předků před sto lety.

Místní obyvatelé si totiž uvědomili, jaký pro ně má tato socha význam. Nejenže tvoří jednu z dominant Poděbrad, má také svou duchovní hodnotu. Vztah k ní dobře vyjádřil ve svém „Poselství“ probošt Lukeš, který napsal: „Je rok 1996 a opravuje se socha krále Jiřího na poděbradském náměstí. Je to jistě vynikající, vždyť naše město pokládá tuto sochu za klenot. Slavný král Jiří je nazýván Poděbradský...proto chceme, aby právě Poděbrady byly městem, kde vládne láska a úcta ke člověku.“

Význam této sochy ale není pouze v její morální hodnotě. Je tu ještě význam umělecký. Také z tohoto důvodu byla socha krále Jiřího začleněna do projektu EUROCARE, který je součástí programu Eureka. Cílem tohoto programu je řešení projektů zaměřených na ochranu objektů kulturního dědictví Evropy.¹⁸²

↑ Obsah

6. Oslavy Krále Jiřího v Poděbradech

6.1. Oslavy do roku 1989

Spolek pro zbudování pomníku králi Jiřímu se sice ve slavnostní den odhalení pomníku usnesl, že se bude národní slavnost na počest odhalení pomníku konat každý rok, ale realita byla jiná. Nedostatek financi, jiné a důležitější projekty, ale také celková politická situace zabránily možnosti opakovat národní slavnost v takové podobě, o které spolek snil.

První velká oslava, ke které došlo, byla připomínka 40. výročí odhalení pomníku. Slavnostně vyzdobené Poděbrady si za přítomnosti nejen místních, ale i např. zástupců tehdejších politických stran připomněly památku velkého rodáka, krále Jiřího. Celou akci doprovázela, na tehdejší dobu poměrně rozsáhlá, propagační kampaň. Byla vytvořena zvláštní přepážka poštovního úřadu, kde se prodávaly slavnostní blankety orazítkované speciálním razítkem. Počet těchto památkových listů, které vydali poděbradští filatelisté byl 1100.¹⁸³

Vedle oslav v Poděbradech se také pořádal zájezd do Prahy, „aby se poklonili památce královského majestátu, svého velkého rodáka v královské hrobce ve velechrámu Sv. Vita na hradě pražském.“¹⁸⁴

O dva roky později v roce 1938 proběhlo slavnostní odhalení bronzové desky na pomníku. Jde o desku s prstí ze zborovského bojiště. Text připomíná, že vojáci ze Zborova, stejně jako Jiří z Poděbrad, spojili svůj život s bojem za svobodu.¹⁸⁵ Toto odhalení proběhlo ve velmi napjaté atmosféře. Měla to být stejně jako všesokolský slet konaný v témže roce – jakási demonstrace mravního ducha národa, symbol samostatnosti českého národa. Toto odhalení mělo tedy politický podtext zdůrazňující aktivní boj za svobodu.

I přes poměrně velký úspěch a značný ohlas této akce byla tradice Jiříkových oslav opět přerušena. Tentokrát to způsobily nejen finanční potíže, ale především politická situace, ve které se Československo nacházelo. z dalších oslav se občané mohli těšit až po 2.světové válce, konkrétně v roce 1946, tedy při oslavě 50 let od odhalení pomníku. v čele přípravného výboru stál J. Kněv, V. Steklý a L. Volenec. Oslavy probíhaly po celý víkend 28.-29.září. Program byl zahájen v sokolovně, kde dr. Květ přednesl projev o významu díla Bohuslava Schnircha. Sobotní den pokračoval divadelním představením hry Rudolfa Medka „Jiří Poděbradský“. Večer se ještě na zámku konal koncert. Neděle byla dnem tradičního průvodu krojovaných družin s alegorickou skupinou krále Jiříka v kostýmech. Po národní hymně a vztyčení vlajky přednesli své projevy poslanec Cankář a prof. dr. Urbanec.¹⁸⁸ V témže roce byla pod patronací UNESCO otevřena stálá výstava připomínající 500. výročí mírových snah krále Jiřího.¹⁸⁹

K památce Jiřího se Poděbrady vrátily znovu o tři roky později, tedy v roce 1949. Na pomníku Jiřího byla odhalena pamětní deska. Oproti ostatním bouřlivým oslavám však toto odhalení proběhlo v tichosti, pouze za účasti několika místních obyvatel. ¹⁹⁰

V podobném duchu probíhaly také oslavy v letech 1956 a 1966-tzn. 60 let a 70 let od odhalení pomníku. I přesto však bylo dosaženo otevření výstavy monitorující činnost Spolku pro zbudování pomníku králi Jiřímu od jeho založení až po odhalení pomníku. Na druhém zámeckém nádvoří byla ještě 5.8.1956 otevřena údajná rodná síň Jiřího z Poděbrad, která se zde nachází dodnes. 191 Tato místnost byla za knížete Hohenlohe zničena. Až po roce 1918 došlo k její opravě. Byla sem uložena řada archivních materiálů a muzejních předmětů. k tomu došlo především díky iniciativě J. Hellicha, který dal podnět ke sbírce na opravu této místnosti. v roce 1923 již byla tato síň opravena. Dodnes jsou tu vystaveny předměty zabývající se životem a činností krále Jiřího z Poděbrad- např. fotokopie dokumentů vztahujících se k Jiřího myšlence mírové unie. Dominantou této síně je kopie jezdecké sochy Jiřího z Poděbrad.

Při příležitosti 500. výročí úmrtí Jiřího z Poděbrad, tedy v roce 1971, navštívili vedle Prahy také Poděbrady zástupci OSN (UNESCO), kteří pozitivně zhodnotili zejména Jiříkovy mírové snahy.¹⁹³ Heslem těchto setkání bylo Jiřího motto: Non armis, sed consilio et prudentiae magis.¹⁹⁴

↑ Obsah

6.2. Oslavy po roce 1989

K tradici Jiříkových oslav se Poděbrady vrátily až po roce 1989. s myšlenkou na obnovu slavnosti přišel spolek divadelních ochotníků Jiří. Po výběrovém řízení a po dohodě s Městským úřadem byla vybrána agentura, s jejíž pomocí byla uspořádána oslava. Spolek Jiří organizoval oslavy až do roku 1991, kdy ovšem přerušil činnost, a proto se v tomto roce žádné slavnosti nekonaly. Ale už příští rok 1992 se město Poděbrady opět ujalo pořádání oslav, tentokrát pod vedením Městského úřadu v Poděbradech. Díky změně agentury se snížily provozní náklady, a proto nebyla tradice pořádání těchto oslav ohrožena.¹⁹⁵

Slavnosti krále Jiřího jsou většinou dvoudenní – pořádají se o některém víkendu v měsíci červnu, červenci, nebo srpnu. Zpočátku se konaly pouze ve městě na druhém nádvoří zámku, po změně agentury se rozšířily i za Poděbrady, na místní jezero, kde se v rámci oslav vždy buduje malé středověké městečko a svádí středověká bitva.¹⁹⁶

Program slavnosti je každoročně velice podobný. v sobotu se většinou koná středověký jarmark, který je zakončen nočním průvodem po městě za zvuků dobové hudby. v neděli je hlavní den oslav, kdy se nejprve svede historická bitva. Ta je zakončena slavnostním průvodem Jiřího z Poděbrad spolu s jeho družinou na alegorických vozech městem. Při tomto průvodu je král vítán a oslavován přítomnými: „Nejmilostivější králi, buď vítán ve svém rodném městě, které na počest Tvé korunovace připravilo mnohé oka potěšení a kratochvíli a jehož obyvatelé Tě přišli v hojném počtu přivítat...“¹⁹⁷ Slavnostní den je pak většinou zakončen večerním ohňostrojem.

V některých letech byl program spojen také s dobročinnými aktivitami, jako byl např. v roce 1999 běh Terryho Foxe, nebo o rok později závody vozíčkářů.¹⁹⁸

Významnými lety v pořádání oslav byl rok 1996 a 1998. v roce 1996 se slavilo znovuodhalení sochy po restauraci a 100 let od odhalení pomníku (viz dříve), a v roce 1998 se připomnělo 540 let od korunovace krále Jiřího.

Nejenom místní obyvatelé si tímto způsobem připomínají krále Jiřího. Jeho jméno je stále živé stalo se např. záštitou nadace pro evropskou spolupráci, která vznikla při Československém helsinském výboru.¹⁹⁹

Tradice oslav Jiřího z Poděbrad jsou jakousi připomínkou vlastenectví obyvatel Poděbrad 2. poloviny 19. století. U podobných pomníků se často stává, že jsou zapomenuty. Pomník Jiřího z Poděbrad je jednou z čestných výjimek. Duch Jiřího z Poděbrad je díky mnohaleté tradici dodnes pevně spojen s tímto městem, díky čemuž se řada současných obyvatel Poděbrad a nejbližšího okolí stále může hlásit k jeho mírovému odkazu.

↑ Obsah

Závěr

Monumentální pomník krále Jiřího v Poděbradech je památka, která nám má připomínat významnou postavu z našich dějin, jejíž politické aktivity jsou dodnes vyzdvihovány. Tento pomník tedy jako řada jiných umožňuje i dalším generacím nahlédnout do české minulosti a porozumět jí.

„Za doby německé okupace v letech 1939-1945 hrozilo pomníku, že bude obětován pro sbírku kovů na válečné účely. Šťastnými opatřeními na rozhodujících místech, především Hellichovým museem v Poděbradech, byla tato jedinečná památka uchráněna“. ²⁰⁰ Tato slova Č. Kláska z programu Jiříkových dnů z roku 1945 vyjadřují pocity všech obyvatel Poděbrad a okolí. Všichni tito lidé jsou dodnes vděční všem těm, kteří obětavě na vlastní náklady nechali zbudovat tuto dominantu Poděbrad. Obdivuhodné je zejména to, že činnost v tomto spolku jim nezabránila aktivně se podílet i na jiných projektech a být členy jiných spolků. Příkladem může být Jan Hellich, který vedle své lékařské praxe stihl být členem obou dvou výše zmiňovaných spolků (Spolek pro zbudování pomníku králi Jiřímu, Spolek pro dostavení a úpravu kostelíčka „Nanebevzetí Panny Marie“ za mostem“), ale také Sokola a jeho pomoc byla nezbytná při zakládání slavných poděbradských lázní. Jako starosta Poděbrad se také zasloužil o založení místního muzea. Nebyl ale samozřejmě jediný. Ze členských a příspěvkových knih je zřejmé, že mezi členy sice převažovali vzdělaní lidé z vyšších a středních vrstev, nicméně nelze zapomenout na velké procento nadšených lidí z nižších vrstev, kteří pro spolek také mnoho vykonali.

Zajímavou úlohu sehrálo členství spolků, které myšlenku postavení pomníku Jiřímu rozšířilo po celých Čechách a mnohdy i v Evropě a zámoří. Nadšení krajanů v této době bylo totiž obrovské. I přesto, že vlastně spolek propagoval českou minulost a národní cítění, neměl žádné velké konflikty v otázce politické. Například na Zemské jubilejní výstavě v Praze reprezentoval spolek viditelně vlastenectví, na což byli jeho členové patřičně hrdí.

Odhalení pomníku dává příležitost ke skryté i otevřené manifestaci politických postojů. Notná dávka vlastenectví byla znát i v projevech, které byly při odhalení proneseny a oslava češství dýchala i z veršů Heyduka a Krásnohorské:

„Tys svůj lid vždy k srdci vinul úže,

tys mu ukázal, jak v těžkých dnech

zbraň je nejlehčí co nésti může,

mřít kdo hotov za svobodu Čech.

Tys chtěl křídla, svět když pouta cítil,

jež jsi ostřím práv i lásky mýtil,

aby mroucí, duchem jařma prosti

volně vznášeli se do věčnosti.“ ²⁰¹

„a proto musel, k děsu tyránků všech malých,

v té ruce královské se zaskvít český kalich

a česká pravda v srdci Evropy

si žezlem opřít volnost nezadanou!“

Nicméně žádné problémy to spolku nepřineslo. Možná také proto, že ve všech ostatních směrech byli habsburskému dvoru naprosto loajální, jako např. v případě úmrtí korunního prince Rudolfa, kdy omezili zábavní činnost na minimum a do svého programu nezařazovali žádné politické body.

Dodnes se oslavuje počin Spolku pro zbudování pomníku králi Jiřímu a ve stejných dnech, jako oni pomník odhalili, probíhají každoročně oslavy Jiřího z Poděbrad.

Pomník však musel být v 90. letech 20. století zrekonstruován. Tato akce proběhla částečně na náklady veřejné sbírky, čímž vlastně obyvatelé Poděbradska navázali na snahu členů Spolku pro zbudování pomníku králi Jiřímu z Poděbrad. Tím se zcela jasně prokázalo, že fenomén Jiřího z Poděbrad je v tomto městě stále ještě přítomen a troufám si říci, že ještě velice dlouho bude. Proto budou pro Poděbrady i nadále platit slova, která se již před více jak sto lety objevila ve Zlaté Praze: „Město Poděbrady jest jedním z nejmenších měst českých v Polabském údolí, ale zato jméno jeho spojeno nerozlučně s nejslavnější epochou dějin našich. Při zvuku jeho ozve se v duši každého Čecha upomínka mocná a velebná na krátkou onu chvíli, kdy Čechy za vlády panovníka domácího zářily v lesku nebývalém, vstupujíce naposledy samočinně v dějinách.“²⁰³

Seznam příloh:

Příloha č.1: Stanovy Spolku pro zbudovaní pomníku králi Jiřímu v Poděbradech z roku 1885 SOKA Nymburk, fond Spolek pro zbudování pomníku králi Jiřímu, ov. č. 6, kart. 1b

Příloha č.2: Konstrukce sochy Jiřího z Poděbrad, reprodukce fotografie ze sbírky SOKA Nymburk.

SOKA Nymburk, fond Spolek pro zbudování pomníku králi Jiřímu, inv 2. 26, kart 4.

Příloha č.3: Dopis od knížecího ředitelství v Sedlci o zaslaní cihel jménem knížete Schwarzenberga pro Spolek pro zbudovaní pomníku králi Jiřímu v Poděbradech SOKA Nymburk, fond Spolek pro zbudování pomníku králi Jiřímu, inv.č.11, kart.2.

Příloha č.4: Vyzdvižení sochy na podstavec, reprodukce fotografie ze sbírky SOKA Nymburk.

SOKA Nymburk, fond Spolek pro zbudováni pomníku králi Jiřímu, inv. 2. 26, kart. 4.

Příloha č.5: Plakát spolku zvoucí k oslavě odhaleni pomníku.

SOKA Nymburk, fond Spolek pro zbudování pomníku králi Jiřímu, inv č. 23, kart. 4.

Příloha č.6: Program slavnosti odhaleni pomníku.

SOKA Nymburk fond Spolek pro zbudováni pomníku králi Jiřímu, inv. č. 27, kart. 4.

Příloha č.7: Dotazník ke slavnosti odhaleni pomníku

SOKA Nymburk, fond Spolek pro zbudování pomníku králi Jiřímu, inv č. 11, kart. 3.

Příloha č.8: Slavnost k odhaleni pomníku, reprodukce fotografie ze sbírky SOKA Nymburk.

SOKA Nymburk, fond Spolek pro zbudováni pomníku králi Jiřinu, mv. 6. 31, kart. 5

Příloha č. 9: Telegramy, které přišly spolku ke slavnosti odhaleni pomníku SOKA Nymburk, fond Spolek pro zbudování pomníku králi Jiřímu, mv. č. 11, kart. 3. telegramy, které přišly spolku na oslavu ve dnech 15. a 16.8.1896.

Příloha č.10: Členové spolku před sochou Jiřího z Poděbrad ve dni jeho slavnostního odhalení, reprodukce fotografie ze sbírky SOKA Nymburk

Členové zleva, řada zadní- Richter František (obchodník), Tauc Antonín (mistr pražský), Dršata František (stavitel), řada prostřední Dostál Matěj (krejčí), Němeček Josef (obuvník), Vondrovic Jakub (obvodní lékař), z Obereignerů Vojtěch (inženýr), Fiala Josef (mistr zednický), Šebor Eduard (v důchodu), Krejčí Václav (lékař), Proft František (stavitel), Šaroun (obchodník), řada přední Čapek Jan (c.k. poštmistr), Jugl Josef (statkář), Janda Karel (v důchodu), Jůna Maximil (obchodník), Hellich Jan (lékárník a starosta). Kerhart Vojtěch (obchodník), Novák Kristián (okresní kancilista), Vinš Antonín (knihařský písař) SOKA Nymburk, fond Spolek pro zbudování pomníku králi Jiřímu, inv. č. 31. kart. 5.

Příloha č.11: Detailní pohled na jednotlivé části sochy před rekonstrukci, reprodukce fotografii ze sbírky Polabského muzea, Polabské muzeum Poděbrady, fond Restaurátorské zprávy-socha krále Jiřího, přir.č.78/98a. Pomník krále Jiřího z Poděbrad, Restaurátorská zpráva 1996.

Příloha č. 12: Detaily hlavy sochy Jiřího z Poděbrad a koně

Putování krále Jiřího. Zpráva o rekonstrukci sousoší. Umění a řemesla, 35, 1996, 4. 38, 50.

Příloha č.13: Kartuše se znakem města Poděbrad, reprodukce fotografie se sbírky Polabského muzea.

Polabské muzeum Poděbrady, fond Restaurátorské zprávy-socha krále Jiřího. přír. č. 78/984.

Pomník krále Jiřího z Poděbrad, Restaurátorská zpráva 1996.

Příloha č.14: Emblém práva stav po rekonstrukci, reprodukce fotografie se sbírky Polabského muzea.

Polabské muzeum Poděbrady, fond Restaurátorské zprávy-socha krále Jiřího, přir.c.78-98a, Pomník krále Jiřího z Poděbrad, Restaurátorská zpráva 1996.

Příloha č.15: Konstrukce pohledu na sochu zleva

Polabské muzeum Poděbrady, fond Restaurátorské zprávy-socha krále Jiřího, přir.č.78/98a, Pomník krále Jiřího z Poděbrad, Restaurátorská zpráva 1996

Příloha č. 16: Poselství z roku 1996 vložené do schránky v soše.

Poděbradské noviny, 6, 1996, 29

Příloha č. 17: Socha Jiřího: Poděbrad v roce 1896 a v roce 1996, reprodukce fotografie ze sbírky SOKA Nymburk a reprodukce soukromé fotografie

SOKA Nymburk, fond Spolek pro zbudování pomníku králi Jiřímu, inv. č. 26, kart.4.

↑ Obsah

Přílohy:

Příloha č.1.:

Stanovy Spolku pro zbudování pomníku králi Jiřímu

§ 1. Jméno, sídlo a účel spolku.

Spolek bude slouti „Spolek pro zbudováni pomníku králi Jiřímu v Poděbradech“, sídlo Poděbrady. Účelem spolku jest „Zvěčniti kolébku a bývalé sídlo proslaveného českého krále Jiřího v Poděbradech postavením důstojného pomníku v témže místě.“

§ 2. Prostředky spolku.

K dosažení účelu spolkového slouží příspěvky členů, dary, dobrovolné sbírky a výtěžky z uspořádaných k témuž účelu zábav.

§ 3. O členech spolku.

Spolek skládá se z členů zakládajících, činných a přispívajících. Členem se stane, kdo na přihlášení se od výběru přijat byl a složí co člen zakládající k účelu spolku jednou pro vždy 50 zlatých najednou aneb v 10 měsíčních po sobě jdoucích lhůtách po 5 zlatých, činný: 10 zlatých buď najednou neb v 10 měsíčních po sobě jdoucích lhůtách po 1 zlatém neb co přispívající kdo složí nejméně 3 zlaté buď najednou neb ve 12 měsíčních lhůtách po 25 krejcarech. Příspěvky členů platí se napřed. Členem přestane býti kdo oznámí výboru, že vystupuje, kdo valnou hromadou byl vyloučen, aneb když dluhuje po tři měsíce příspěvky a jsa napomenut od výboru, do 30 dnů nezaplatí.

§ 4. O právech členů.

Každý zakládající a činný člen má právo zúčastnit se jednání valné hromady, rokovati, usnášeti se, voliti a voleni býti.

§ 5. O orgánech k řízení spolku.

Záležitost spolku řídí valná hromada a výbor.

§ 6. O valné hromadě.

Řádná valná hromada odbývá se zpravidla každého roku o svátcích svatodušních ku svolání předsedy. Mimořádnou valnou hromadu svolati může buď předseda, buď výbor, kdykoliv toho pilnou potřebu uzná, svolána ale býti musí, když o to 20 k volbě oprávněných členů v Poděbradech bydlících požádá. (viz §3, ad lit. a, b, c).

§ 7. Usnášení se valné hromady.

Valná hromada uzavírá platné usnesení prostou většinou hlasů, je-li přítomna aspoň pětina členů Poděbradech bydlících. Kdyby se valná hromada nesešla, volá se druhá valná hromada s týmž programem, která může platné usnesení činiti při každém počtu přítomných členů. Právo hlasovati mají jenom členové spolku (viz. § ad lit a, b ). Hlasování děje se při všelikých volbách lístky, které každý člen osobně musí odevzdati, v jiných záležitostech buď zvednutím ruky, bud povstáním.

§ 8. V obor valné hromady spadá.

Voliti předsedu, výbor 16ti členný až 20ti členný, 3 účetní dozorce, posuzovati činnost funkcionářů, schvalovati účty složené na základě zprávy účetních dozorců, rozhodovati o návrzích stavebních ku zřízení pomníku, podnikati pro spolek, právně závazná jednání, zejména uzavření smlouvy o koupi neb prodeji movitých neb nemovitých věci, jich užívání podobné pokud cenu 10zl převyšuje, jakož i usnášeti se o výkladu stanov a jejich změně a o zrušení spolku. Svolání valné hromady děje se pro členy v Poděbradech oběžníkem a pro členy z okolí v časopisech zejména v obou listech místních, pak v Pokroku, Politice, Národních listech, v českých novinách a v Moravské Orlici.

§ 9. O výboru spolku.

Výbor volí ze středu svého náměstka předsedy, jednatele, zapisovatele, pokladníka a účetního. Předseda stojí v čele výboru a zastupuje spolek na venek, svolává schůze výboru a valné hromady, předseda schůzím a řídí je, taktéž rozhoduje klasem svým při stejnosti hlasů a vykonává veškerá usnesení spolku. Má dále práva poukázati vydání běžná až do 10 zl. bez schválení výboru. Místopředseda zastupuje předsedu v jeho nepřítomnosti. Jednatel společně se zapisovatelem obstarává veškeré písemné práce a zaznamenává veškeré usnesení o schůzích výboru i o valných hromadách a opatřuje veškeré listiny spolku. Ku platnosti listin od spolku vycházejících zapotřebí jest, aby od předsedy a jednatele byly podepsány. Pokladník přijímá a vydává peníze na poukazy podepsané, na částky však 10 zl převyšující podepsané předsedou neb jeho náměstkem, mimo to ale i jednatelem. On ručí za peníze neb cenné listiny knihy u něho uložené, jakož i za jmění spolku vůbec, pokud mu svěřeno jest. Předkládá se na začátku každého měsíce výboru účet pokladní. Pokladníkovi ukládá se však, aby peněžité hotoviny ihned na úrok uložil, jakmile 20 zl. dosáhnou. Účetní vede hlavní knihu s předpisu a odvodu a skládá na konci roku účet spolkový, opatřeny účetní rozvahou, které obé se valné hromadě předloží. Dozorcové účetní zkoumají celoroční účty a činí v té příčině, prostřednictvím výboru, valné hromadě návrhy.

§ 10. Činnost výboru.

Výbor vede péči o opatření správy peněžitých prostředků na zřízení pomníku králi „Jiřímu“ Poděbradech. Zasedá nejméně jednou za měsíc. k platnému usnesení výboru zapotřebí jest, aby nadpolovic celého výboru byla přítomna, a usnáší se prostou většinou přítomných. Výbor obstarává veškeré záležitosti spolkové k dosažení účelu spolkem vytknutého, má právo učiniti k témuž účelu běžná neb správní vydání až do 100 zl. a předloží veškeré návrhy umělců valné hromadě k rozhodnuti. Přijímání členů samému výboru se zůstavuje.

§ 11 Spory.

Smírčí soud rovná spory ve spolku mezi členy vzešlé. Do soudu tohoto volí sobě každá strana po dvou členech spolku (viz §3. ad lit a, b), pátého člena, co předsedu jmenuje výbor. k platnému uzavření zapotřebí jest přítomnosti všech smírcův, slyšení obou stran v sporu nacházejících a absolutní většiny hlasů. Spory mezi výborem a členy vzniklé rozhoduje valná hromada.

§ 12. Rozejití se spolku

Spolek se rozejde buď když cíle svého dosáhne auch když valná hromada sestávající nejméně z dvou třetin všech členů nadpoloviční většinou se tak usnese, přebytku pokladním po dosažení účelu rozhodne poslední valná hromada.

§ 13. Odevzdání jmění.

Byl-li spolek zrušen odevzdává se jmění spolku obci města Poděbrady s tou podmínkou, by jmění toto ihned uloženo, úrok plynoucí každoročně k jistině připojen byl a sice tak dlouho, až by vyrostla jistina v smyslu těchto stanov vynaloženo býti mohlo.

§ 14. Předpisy zákonité.

Spolek podrobuje se v celé činnosti své platným zákonům a jmenovitě povinen jest zachovávati předpisy zákona ze dne 15.listopadu 1867 č. 134 ř. z.

↑ Obsah