Poslední vůle

Můj dům v Mikovcově ulici č. 5 (čp. 548) uctívám a chráním jako památku na mého manžela, nezapomenutelného Bohuslava Schnircha, ak.sochaře. Po jeho smrti jsem se mnoho nastarala, abych zachránila tuto památku v rukách našich potomků. Ukládám jim, aby se stejnou úctou dům (v celistvosti) zachovali (jako rodinnou památku na své rodiče), dluhy naň nedělali, a aby z rodinných věcí nic do cizích rukou nepřišlo (aby se všemi památkami po drahém manželi pietně zacházeli). Protože můj syn štábní kapitán Jiří Schnirch je bezdětný, ustanovuji svou dceru Ludmilu (roz. Schnirchovou), provdanou Boučkovou, za universalní dědičku a ukládám jí za povinnost, aby vyplácela svému bratru Jiřímu každoročně polovinu čistého výnosu z domu až do jeho smrti (čímž on bude úplně odškodněn, protože na jeho vychování a úhradu různých dluhů sem mnoho peněz věnovala). Pro památku na drahého otce je žádám, aby žili ve svornosti a lásce.

Roberta Schnirchová 22.8.1938 / 2.9.1940 / 20.10.1940

Zpět na Roberta Marková Schnirchová

Hlavní stránka