Pocházel ze starobylého šlechtického rodu Harrachů českého původu, od roku 1627 s hraběcím titulem a rozsáhlým majetkem v Rakousku, Čechách a na Moravě. Narodil se v Traunkirchen v Horních Rakousích jako nejstarší potomek hraběte Alfreda Karla Harracha (1831–1914) a jeho manželky, princezny Anny Lobkowiczové (1847–1934). Měl tři mladší sestry, z nichž Leopoldine (1872–1917) byla manželkou dlouholetého moravského místodržitele, hraběte Otto Serényie.

Středoškolské vzdělání získal na gymnáziu ve Vídni, kde pak pokračoval studiem na univerzitě a v roce 1893 dosáhl titulu doktora práv. Ještě za studií začal cestovat, navštívil většinu evropských zemí, projel Afriku a Asii. Mezitím krátce sloužil v armádě, kde dosáhl hodnosti c.k. podplukovníka, v roce 1895 se oženil s hraběnkou Gabrielou von Khevenhüller-Metsch (1874–1896). V souvislosti se sňatkem dostal od otce do vlastní správy velkostatek Janovice. Manželka Gabriela zemřela již rok po svatbě, František Harrach pak znovu cestoval po světě a až v roce 1902 se podruhé oženil s princeznou Sarah Hohenlohe-Schillingsfürst (1880–1908). Měli spolu dvě dcery a rodina tehdy pobývala na zámku Aschach nedaleko Lince, i Sarah ale zemřela předčasně ve věku 27 let. Potřetí se oženil v roce 1910 s hraběnkou Alicí Hardeggovou (1879–1962), s níž měl ještě jednu dceru.

Od roku 1895 vedl František Harrach správu velkostatku Janovice i s přidruženými průmyslovými podniky, ale až v roce 1908, kdy po strýci Rudolfu Lobkowiczovi zdědil Velké Meziříčí, se aktivně zapojil do veřejného života na Moravě. Jako majitel rozsáhlých lesních porostů (velkostatky Velké Meziříčí a Janovice měly celkem téměř 16 000 hektarů půdy) se angažoval ve vedení organizací a spolků spojených s lesním hospodařením (protektor ústředního výboru Volného sdružení lesních správ, zakládající člen Ústřední jednoty československého lesnictva). Ve Velkém Meziříčí podporoval i činnost Sokola a další vlastenecké spolky. Kromě toho se angažoval v Rakousku v řadě spolků zaměřených na podporu katolické církve.

V roce 1909 se v okolí Velkého Meziříčí konaly manévry rakousko-uherské manévry za účasti císaře Františka Josefa a německého císaře Viléma II. Kvůli jejich ubytování nechal František Harrach elektrifikovat velkomeziříčský zámek. Při této příležitosti se také seznámil s následníkem trůnu Františkem Ferdinandem, stal se jeho blízkým spolupracovníkem a v roce 1914 jej doprovázel na vojenské manévry do Sarajeva. Stal se pak přímým účastníkem atentátu na následníka trůnu, který Sarajevem projížděl v Harrachově automobilu. Tento vůz je dnes součástí sbírek Vojenského historického muzea ve Vídni (Heeresgeschichtliches Museum), zatímco Harrachův kapesník s následníkovou krví je k vidění na zámku ve Velkém Meziříčí.

Jako příslušník automobilového sboru rakousko-uherské armády byl aktivním účastníkem první světové války, získal několik vyznamenání a již v roce 1914 byl v návaznosti na svou účast při sarajevském atentátu jmenován c. k. tajným radou. Od ledna 1914 byl krátce též poslancem Moravského zemského sněmu.

I když rozpad monarchie a následná pozemková reforma zasáhla do rodového majetku, František Harrach se smířil se vznikem Československé republiky a jako uznávaný odborník v oboru lesní správy byl několikrát vyslán na mezinárodní kongresy, účast na nich spojil i se svou cestovatelskou vášní (v roce 1929 Švédsko a Norsko). Své bohaté sbírky z cest soustředil na zámku v Janovicích a spolu s janovickou knihovnou je již od konce 19. století zpřístupnil veřejnosti. I za první republiky ve Velkém Meziříčí podporoval činnost Sokola, později na zámku zřídil i oddíl sdružení dobrovolných hasičů. V roce 1937 byl jmenován čestným členem Československé zemědělské akademie. Výborně mluvil česky a češtinu prosadil jako úřední jazyk na svých statcích, které se nacházely v převážně českém jazykovém prostředí.

Počátkem května 1937 po návštěvě koncertu Hlaholu ve Velkém Meziříčí se objevily srdeční potíže související s diabetem, původní plán léčení v Poděbradech ale skončil rychlým převozem do nemocnice v Jihlavě, kde František Harrach 14. května 1937 zemřel. Pohřeb ve Velkém Meziříčí 18. května 1937 byl velkou událostí za účasti místních občanů i příbuzných z řad nejvyšší šlechty. Pohřben je v Lobkowiczké hrobce v Netíně nedaleko od Velkého Meziříčí.

Z druhého manželství s princeznou Sarah Hohenlohe-Schillingsfürst (1880–1908) měl dvě dcery. Starší Josefa (1905–2000) se provdala za hraběte Aloise Podstatského-Liechtensteina, zdědila Velké Meziříčí a po roce 1989 získala zdejší zámek zpět v restituci. Mladší dcera Anna Marie (1906-2001) převzala po otcově úmrtí Janovice u Rýmařova, jejím manželem se stal maďarský diplomat Zikmund Rosty-Forgách (1892–1957). Jim byl janovický velkostatek v roce 1945 zkonfiskován, ještě před koncem války ale odtud stihli odvézt většinu bohatých sbírek (ty byly naloženy do třech krytých železničních vozů ve stanici Rýmařov a než dojely na maďarskou hranici byly kompletně vykradeny[zdroj?]). Nejmladší dcera Alice (* 1916) z otcova třetího manželství zdědila Aschach v Rakousku, v roce 1959 jej prodala. Jejím manželem byl baron Karl August Dreihann-Holenia (1906–1978) ze starobylého rakouského rodu.

Hrabě Fr. Harrach, majitel panství Velké Meziříčí, Zhoř, Rymařov,

zámek Velké Meziříčí,
zámek Janovice u Rýmařova,
palác Harrachů ve Vídni

1881–1889 gymnázium ve Vídni,
1889–1893 studium práv ve Vídni (zisk titulu JUDr.)
poslanec Moravského zemského sněmu,
důstojník rakousko-uherské armády v hodnosti setníka,
velkostatkář, zemědělský a lesnický odborník, spolupracovník Vysoké školy zemědělské v Brně,
charitativní pracovník a mecenáš, vzdělanec, cestovatel a sběratel

člen:
Rakouský dobrovolnický automobilový sbor,
Rakouský červený kříž,
Spolek svatého Rafaela pro ochranu vystěhovaných katolíků se sídlem ve Vídni,
Mezinárodní liga pro potírání obchodu s dívkami,
Československý červený kříž,
Československý automobilový klub,
Moravsko-slezský školský lesnický spolek,
Ústřední jednota československého lesnictva,
Masarykova liga proti tuberkulóze,
Spolek přátel starožitností,
Jezdecký klub v Brně,
Živa (spolek pro ochranu zvířat),
spolek Dům útěchy v Brně (čestný člen)

pohřbern Lobkowiczská krypta v obci Netín u Velkého Meziříčí

František Maria Alfred Harrach se narodil jako nejstarší z 5 sourozenců. Po studiích na gymnáziu a po absolvování studia práv se v roce 1895 ujal správy velkostatku Janovice u Rýmařova.
V roce 1908 zdědil po svém bezdětném strýci knížeti Rudolfu Lobkowiczovi velkostatek Velké Meziříčí, roku 1914 získal také spojený velkostatek Aschach an der Donau, Stauff a Seeforst v Horním Rakousku; součástí dědictví byly i domy ve Vídni a v Praze.
Jako velkostatkář, rybníkář a lesnický odborník prosazoval přirozenou obnovu lesa, byl příznivcem a propagátorem automobilismu a technického pokroku, vybudoval první gravitační dráhu v historických zemích.
V roce 1929 založil Rybářsko-hydrobiologickou stanici Františka Harracha ve Velkém Meziříčí, podílel se také na organizování kurzů pro praktické lesníky při Vysoké škole zemědělské v Brně, s níž úzce spolupracoval.
Hrabě proslul silným sociálním cítěním, před 1. světovou válkou vykonával funkci poslance Moravského zemského sněmu, byl jmenován císařským komořím a tajným radou. Hovořil několika jazyky, obdivoval českou literaturu, miloval antickou kulturu a sám byl literárně činný, psal cestopisy, verše a divadelní hry.
Jeho život provázelo časté cestování. Velký dojem na něj učinila zejména Indie, v Africe navštívil Maroko, Egypt, Súdán i Habeš.
Hrabě František Harrach zemřel po krátké nemoci v jihlavské nemocnici. Pohřeb se konal 18. května 1937, samotné pohřební obřady začaly ve 14 hodin na nádvoří meziříčského zámku za účasti brněnského biskupa dr. Josefa Kupky. V průvodu aut a za účasti velkého množství smutečních hostí pak byla rakev převezena do Netína a uložena do Lobkowiczké krypty.

Partnerky:
- Gabriela von Khevenhüller-Metsch (1874–1896)
- Sarah zu Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst (1880–1908)
- Alice Luise Marie zu Hardegg auf Glatz und Machlande (1879–1962).

Děti:
- Josefa Sarolta Maria Anna Františka Saturnina (1905–2000)
- Anna-Marie Nicoletta (1906–2001)
- Alice Louise Marie (1916–2006).

Rodiče:
- Alfred Karl Harrach von Rohrau und Thannhausen (1831–1914)
- Anna Maria Theresia Lobkowicz (1847–1934).

Sourozenci:
- Leopoldina Harrach (1872–1917)
- Ludwig Harrach (1873–1874)
- Ludwiga Harrach (1876–1942)
- Marianne Harrach (1880–1912).
 

"Znal svět, procestoval spoustu zemí, včetně Indie, Sýrie, Egypta či severní Afriky. Byl odborníkem zejména na tehdejší Habeš ... Hodně psal - poezii, divadelní hry, cestopisy. Spoustu textů psal výhradně česky ..."
Dodejme, že kromě češtiny a němčiny ovládal hrabě Harrach (narodil se v roce 1870) rovněž francouzštinu, angličtinu, italštinu. Mluvil také polsky, srbochorvatsky, turecky, ovládal i některá nářečí arabských a afrických kmenů. Vystudovaný právník, úspěšný podnikatel v oblasti lesního hospodářství a rybářství ... Ve Velkém Meziříčí založil rybářsko-hydrologickou stanici, ojedinělou tehdy v celé Evropě.
Jak vzpomínají pamětníci, na svém panství hovořil hrabě Harrach zásadně česky. Zajímal se o osudy i těch zdánlivě nejobyčejnějších lidí, měl silně vyvinuté sociální cítění. Možná to bylo dáno i tím, že jako student oslepl a dlouhou dobu nevěděl, zda bude někdy vůbec vidět. Práva dostudoval doslova silou vůle - jeho přátelé mu předčítali učební texty, které se učil nazpaměť ...

Není tedy divu, že když se později stal poslancem Moravského zemského sněmu, věnoval se především sociální tematice ...
Byl však také velkým znalcem antické literatury, mecenášem umělců (přátelil se s hudebním skladatelem Leošem Janáčkem) a nadšeným sběratelem uměleckých děl, která dnes můžeme obdivovat ve velkomeziříčském zámku. Zachraňoval například staré české tisky.