V roce 1923 vyšly přednášky profesora mostního stavitelství ing. Jana Koláře, kde čteme: „Ve stavbě visutých mostů řetězových získal si světového jména český rodák, inženýr Bedřich Schnirch, narozený r. 1791 v Pátku u Loun, zesnulý r. 1868 ve Vídni. Podle jeho návrhu byl postaven první řetězový most na evropské pevnině v letech 18231824 přes rameno Moravy ve Strážnici na Moravě o rozpětí 29,71 m, který sloužil dopravě do roku 1857.“

Jiné prameny prohlašují za první řetězový most v Čechách most přes Labe v Jaroměři a kladou jeho vznik do roku 1821.

Rakouští autoři prohlašují za první řetězový most Žofiinu lávku ve Vídni, dokončenou 1825.

Světlo do tohoto zmatku vnáší svědectví autora dvou z těchto konstrukcí, vyšlé ve Vídni za jeho života. Je v knize Die erste Kettenbrücke für den Lokomotivbetrieb. Na titulní straně jsou tyto údaje (v překladu): „Patentovaný systém. První řetězový most pro lokomotivy (na této i protější straně oceánu) navržený a postavený v letech 18591860 c. k. vrchním inspektorem Bedřichem Schnirchem. Ilustrováno. Podle autentických údajů sestavil a vydal c. k. inženýr Julius Fanta. Vídeň 1861. Tiskl Friedrich Förster.“

Kniha začíná životopisem ing. Bedřicha Schnircha (* 2.12. 1791 † 25.11. 1868), majitele patentu a autora dvojkolejného mostu přes Dunajský kanál ve Vídni. Schnirch měl zájem na propagaci svého vynálezu a zřejmě podklady sám dodal. V životopisu se uvádí, že až do roku 1820 studoval na technice ve Vídni a 1821 začal pracoval pro hraběte Magnise ve Strážnici na pozemních a vodních stavbách, vysušování bažin a budování místní silniční sítě. Strážnický most se označuje za prvý na evropském kontinentu a jeho otevření se klade do července 1824. V roce dokončení Žofiiny lávky ve Vídni byl v souvislosti s přípravami stavby řetězového mostu přes Vltavu v Praze pozván c. k. stavebním ředitelem pro Čechy k přestupu do státní služby. V roce 1827 skutečně přišel do Čech v hodnosti silničního komisaře. Zmínku o Jaroměři překládáme: „V roce 1831 mu c. k. ředitelství silničních staveb uložilo navrhnout a postavit řetězový most v Jaroměři v Čechách. Tento most byl dokončen koncem roku 1831.“

V archivu architektury a stavebnictví Národního technického muzea v pražské Invalidovně jsou záznamy a plány, které toto datování potvrzují. V jednom strojem psaném textu čteme: „Dle protokolu od 23. března 1831 pronajal stavbu nového řetězového mostu Josef Steidler ze Skalice vespolek s Františkem Lukšem z Jaroměře, totiž práci kamenickou, tesařskou s dovozem staviva, s výminkou, že stavba do konce září t. r. ukončena býti má a že za řádné provedení 3 léta ručí, za částku 8960 zlatých konvenční měny. Společnost železných hutí za železo 6362 zlatých.“ Město, měšťanstvo a várečenstvo přispělo na tuto částku obnosy sto, sto a padesát zlatých. Pohled na most a okolí je na obr. 1.

„Dle protokolu ze dne 17. června 1831 zřítila se dne 16. června 1831 v 7 hodin večer následkem odstranění mostní věže a kopání základu pro mostní pilíře vedlejší zeď stavení č. 2 Josefa Juliše, v kterém žádá, aby jemu způsobená škoda odhadnuta byla, aby si ji na někom podávati mohl; dále se uvolil, že zasypané základy nájemci do pořádku uvede a ostatní nebezpečím hrozící zdě odstraní.“ Jakým přesvědčováním se podařilo rozhořčeného domácího pána během psaní jediné věty přimět k tomu, aby ještě sám a bez zaručené odměny pracoval, není známo.

Obr. 2: Pohled na levou polovinu mostu a řez pylonem, kde je vidět kotvení nosných řetězů.

V archivu NTM je pod inventárním číslem 3742 uloženo šest plánů. Kolorovaný výkres pohledů (obr. 1 a 2) a půdorysu nese označení S 12/831; to je asi jednací číslo a zkrácené datum 1831. Podepsán je úřední inženýr Franz Bach a kreslič ředitelství silničních staveb Joseph Frohtmann. Bachův podpis je ještě na dvou plánech, na výkresu detailů (obr. 5) je podepsán také praktikant Johann Hacker. Situaci podepsal Ant. Nowak. Z obr. 5 vlevo se dovídáme, že nejdolnější (prvý a poslední) článek řetězu měl silně rozšířený dolní konec s otvorem průměru 3 palce, jímž byl provlečen vodorovný válec z kovaného železa, který zapadal do žlábku ve středním ztluštěném pruhu vodorovné (asi litinové) desky, která měla délku stran 3 stopy a tloušťku na okrajích a v nejhlubším místě drážky 3 palce. Uprostřed desky byl otvor 9 X 11,75 palců pro koncový článek řetězu. Šířka střední části prvků řetězu byla všude 3,58 palce, jejich tloušťka 0,5 nebo 0,58 palce. Na koncích prvků bylo rozšíření tvaru kruhu o průměru 9,5 palce s vyvrtaným otvorem průměru 2 palce. Závěsné tyče (svislice v obr. 2, 4 a 5) měly stejnou tloušťku, šířku však jen 1,75 palce. Horní rozšíření bylo kruhové s dvoupalcovým otvorem, dolní mělo tvar obdélníka výšky 4,5 a šířky 1,25 palce. V jisté výši nad ním byly dva výstupky, které podepíraly zábradlí. Na každé straně mostovky byl jeden řetěz, jehož průřez sestával z šesti prvků. Nad řekou byla vzdálenost styčníků 5,5 stop, v každém se na společný svorník navléklo šest končících (Y), šest začínajících (1) řetězových prvků a dvě svislice. Jejich uspořádání bylo (tečky značí mezery):

Uvnitř pylonů bylo uspořádání podobné, ovšem bez svislic; směr řetězů se zde měnil o více než 90°, pod každým styčníkem byla kolmo k ose úhlu sevřeného vstupujícími a vystupujícími prvky uložena litinová deska 18 x 18 x 3 palce opírající se o tři velké desky kamenné (obr. 2).

Uložení mostovky na svislice vidíme v obr. 4. Otvory v jejich dolní části se provlékla závlač šířky 1,25 a výšky 2,5 palce s dolů obrácenými nosy, aby nemohla vypadnout. Na její horní povrch se uložily železné nosníky šířky jednoho a výšky 3 palců. Každý byl uložen na závlače dvou sousedních svislic a konce vyčnívající do sousedních polí byly zase opatřeny nosy proti vypadnutí. Nosníky byly jednoduché, na závlačích přesahovaly, koncové z nich byly na jedné straně zazděny do opěr mostu. U každé svislice byl příčný trám 10 palců vysoký. Na těchto příčnících leželo 6 podélníků, jejichž vzdálenosti byly 4 stopy. Tloušťka mostin byla 6 palců, na okraji byly dřevěné obrubníky 7 palců vysoké, připojené dlouhým matkovým šroubem ke každému druhému příčníku. Zábradlí z prutů čtvercového průřezu 1,25 palce bylo vloženo mezi dvojice svislic každého styčníku (obr. 4 vlevo) a bylo k nim připojeno objímkami, z nichž dolní se opírala o výstupky na svislicích.

V archivu NTM jsou pod inventárním číslem 1999 založeny ještě dvě fotografie; na jedné je hotový řetězový most, před ním na zčásti rozebrané dřevěné konstrukci provizória stojí několik mužů ve vycházkových šatech. Na rubu je tužkou napsáno: „Postaven 1831 podle návrhu Inž. B. Schnircha, rozpětí 41 m. Vyměněn 1882-1883.“

V muzeu v Jaroměři jsou dvě litografie mostu, jejichž kopie nám laskavě dodal Josef Zikl. Jednu reprodukujeme jako obr. 1, na druhé je most jen v pozadí. Hlavním obsahem obrázku je slavobrána na oslavu návštěvy císaře Františka a císařovny Karoliny v roce 1833. Muzeum v Jaroměři vyhledalo ještě dvě písemné zmínky. V knize Antonin Knapp: Paměti královského věnného města Jaroměře nad Labem (vyšlo 1887) je mezi událostmi z roku 1831 na str. 194 uvedeno: „22. srpen byl pro Jaroměř slavnostním, položen byl toho dne základ k řetězovému mostu, jednomu z nejprvnějších té soustavy v Čechách, jejž na místě starého dřevěného mostu přes Labe c. k. aerar nákladem svým dal stavěti. Slavnosti přítomen byl krajský hejtman Hradecký Jan Krtička, rytíř z Jadenu, a mnoho jiných hodnostářů. Stavbu provedl na slovo vzatý inženýr Bedřich Schnirch.“

Je málo pravděpodobné, že by se tím mínilo zahájení stavby; jak víme, kopaly se základy už v červnu. Šlo asi o dokončení zdiva po úroveň vozovky nebo ukládání kotevních desek pro nosné řetězy.

V téže knize je zmínka, že 27. srpna 1836 „přijel z Josefova do Jaroměře císař a král Ferdinand V. shlédnouti řetězový most.“

Zajímavé podrobnosti uvedl V. Pácalt na str. 13 ročenky městského muzea v Jaroměři, VI z roku 1935. Slavnost v srpnu 1831 označuje za kladení základního kamene. Soudí, že „stavba mostu trvala asi, vzhledem ke čtyřem mohutným pilířům ozdobně z velkých kvádrů stavěným, po dvou na každé straně Labe, do nichž zakotveny byly nosné řetězy, zajisté dosti dlouho. Pilíře postaveny dosti blízko sebe, takže volná prostora mezi nimi nebyla snad ani tak široká jako je brána u kostela, takže kočí s větším nákladem musil jeti velmi opatrně, aby nestalo se neštěstí. Vozovka na mostě samém byla již širší a sice o půl pilíře na každé straně, kde umístěny byly nosné řetězy, jichž táhla nesla podélné trámy, na nichž spočívaly silné mostnice beze štěrku. Most byl bez chodníků, u pravého pilíře na pravé straně byla velká dřevěná trafika Goldmanova. Řetězový most celou svojí konstrukcí vypadal na pohled elegantně, vzdušně.“

„Za války Rakousko-Pruské roku 1866 byl řetězový most částečně rozebrán, odstraněny z něho mostnice, zůstaly pouze řetězy a táhla na nich.“

Všechny dřívější řetězové mosty u nás měly části konstrukce ležící mimo řečiště upraveny tak, že ložisko v nejvyšším místě řetězu leželo na pylonu zhruba čtvercového průřezu (v obr. 2 by odpovídal pravé čtvrtině zakresleného zdiva). V ose pylonu se řetěz lomil a pokračoval dál v přímém směru tak, že jeho odklon od vodorovné byl stejný jako pro tečnu obloukové části řetězu v jeho vstupu na ložisko z pravé strany. Tato část řetězu probíhala volně až do místa, kde se dostala do výšky asi metr nad územím. Tam vstupovala do zdiva kotevního bloku, který musel být několik metrů dlouhý, takže by jeho levý konec ležel v asi dvojnásobné vzdálenosti od pravého líce pylonu než levé průčelí zdiva na našem obr. 2. Úprava se samostatnými kotevními bloky se hodila pro silniční mosty v nezastavěném území (zachovala se u Schnirchem navrženého mostu, který stával v Podolsku na Vltavě a byl v letech 19731975 přenesen k obci Stádlec na Lužnici), ale pro město se zdála zabírat příliš mnoho místa. Řešení podle obr. 2 se vyskytlo poprvé u nás v několika návrzích prvého řetězového mostu přes Vltavu v Praze, předložených 1828. Konstrukce v Jaroměři byla ověřením této myšlenky; osvědčila se sice most sloužil až do 1884, kdy byl nahrazen příhradovou konstrukcí pro malou šířku a zvýšené požadavky na únosnost pro Prahu byla nakonec vybrána úprava třetí: kotevní bloky se ukryly pod dlažbu nábřeží a pylony odsunuly do řečiště. První pražský řetězový most se stavěl podle návrhu ing. Bedřicha Schnircha v letech 1839-1841 přes Střelecký ostrov a byl svými dvěma hlavními rozpětími 132,76 m největší středoevropskou řetězovou konstrukcí své doby.

Datum vzniku řetězového mostu v Jaroměří bylo uvedeno také na tabulce vsazené do jeho pylonu. Podle knihy prof. Velflíka Stavitelství mostní III, Praha 19101912 byl tam latinský text: EXCLL. DOM. COMITIS DE KOLOWRAT LIEBSTEINSKY FABRICA ROSAHUTTENSIS AERAPONTI HUIC SUPPEDITAVIT, FERREAM STRUXUIT MOLEM A. D. MDCCCXXXI FERDINANDUS HEYD, FABRICAE HUIUS PRAEFECTUS.

V knize je překlad: „Jeho excel. pana hraběte Kolovrata Libštejnského továrna Růženina huť dodala železo k tomuto mostu, železnou konstrukci provedl L. P. 1831 Ferd. Heyd, ředitel těchto hutí.“

Vzhledem k tomu, že základní kámen byl kladen až koncem srpna, připadá 150. výročí otevření tohoto mostu na konec prosince 1981 nebo začátek roku 1982.