Most na penzi
Neon 4/2000 str 86
Petr Odillo Stradický ze
Strdic
Zpět na články o Bedřichu Schnirchovi
|
Víte, co dělají
mosty v důchodu? Ale abychom nepředbíhali ...
ANDĚLÉ SE
ŽELEZNÝMI KŘÍDLY
Tehdy se také
odehrál krásný a smutný příběh řetězových mostů… Mosty se odjakživa
daly stavět jen tak, že
tíhu vozovky podpíraly pilíře a měnily ji v tlak
působící svisle dolů. Konstruktéři dlouho toužili tento princip
obrátit: tlak změnit v tah. Ale
marně – chyběl jim vhodný materiál. Až roku
1784 objevil Henry Corte pudlování, výrobu
oceli ve velkém. A ocel byla pro mostaře konečně to pravé; vydrží
totiž velký tah. Tak mohl
roku 1796 americký inženýr James Finley postavit první visutý most
světa – 20 metrů dlouhý řetězový most v Pensylvánii.
Nepotřeboval žádné
pilíře; vozovka visela na řetězech ukotvených na březích. Řetězy
měnily svislý tlak ve
vodorovný tah. Takovou revoluci zažila architektura naposledy v gotice,
když stavitelé katedrál použili opěrný systém, aby odvedli svislý
tlak do stran.
(Poznámka pro šťouraly: visuté mosty ve skutečnosti existovaly už
dřív, například indiánské provazové apod., ale Finley postavil první
opravdu POŘÁDNÝ.) Ty
řetězové jsou arabští plnokrevníci mostů;
ladné, štíhlé, naježené kamennými pylony ve
tvaru vítězných oblouků. A hlavně – neurážejí
oko rovnými liniemi, ale hýčkají ho tvarem řetězovky. (Ta vznikne,
když mezi dvěma body
pověsíme ohebné vlákno. Podobá se parabole,
ale je mnohem, mnohem půvabnější. Řetězovka je nabitá erotikou; ze
všech křivek jediná umí
vyjádřit pružnooblost dívčího ňadra.) Proto řetězový most krásně
zapadá do přírody.
Bohužel, řetězové mosty jsou vratké a snadno se rozhoupou. Jakmile
začaly po mostech
jezdit těžké parní vlaky, nikdo je už nechtěl.
Zůstaly symbolem své éry: času spoutaného
řetězem, napjatým mezi dvěma revolucemi.
REINKARNACE
Svého času se nad Evropou vznášely stovky řetězových mostů. Dnes nezbyl skoro žádný. Jeden z mála posledních najdete poblíž Tábora, mezi vesnicemi Stádlec a Dobřejice, po dobrodružné cestě serpentinami do údolí Lužnice. Původně stál úplně jinde: nad Vltavou v Podolsku, na důležité obchodní cestě z Bavorska do Haliče. Roku 1847 ho tu vybudoval známý český podnikatel Vojtěch Lanna podle návrhu inženýra Bedřicha Schnircha (1791-1868), světově proslulého stavitele řetězových mostů (ten v letech 1823-1824 postavil vůbec první řetězový most kontinentální Evropy ve Strážnici). Most je vyzrálé dílo, žádný mladický experiment. Je 8 m široký a 147 m dlouhý. Dřevěnou mostovku nesou na každé straně dva ocelové řetězy, zavěšené na kluzných ložiscích mezi dvěma kamennými pylony – vítěznými oblouky, vysokými 10 metrů. Pylony jsou od sebe vzdálené 86 m. Každý z osmi konců řetězů drží v zemi jedna železná kotva těžká 2,3 tuny. Roku 1959 byl prohlášen národní technickou památkou a roku 1960 musel být snesen, protože by ho zaplavila právě napouštěná Orlická přehrada. Rozebrali ho na 1 100 ocelových dílů o celkové hmotnosti 102 t a 2 000 kamenných kvádrů. Každý blok označili číslem a písmenem, aby ho mohli znovu sestavit. Rozebraný most čekal ve skladišti přes deset let, než mu našli příhodný vejminek. Mezitím některá písmena a čísla opršela, což způsobilo mírné zmatky při stavbě, ale nakonec vše dobře dopadlo. Roku 1974 ho znovu uvedli do provozu. Až se na něj půjdete podívat, nezapomeňte, že po něm smí jet jen vozidlo do 1,5 t a šířky 2 m, pozor na zpětná zrcátka! Vůbec nejlepší je ale projít si ho pěšky, počkat až kolem pojede auto, lehnout na dřevěná prkna a nechat se masírovat. Most lze také velice snadno rozhoupat. Nejlépe se to podaří, když si jeden stoupne pod pravý a druhý pod levý pylon a začnete proti sobě metat kozelce. http://martinreiner.cz/public/neon/7.pdf
|
Přestěhovaný most ve
Stádleci
Zpět na články o Bedřichu Schnirchovi
Zpět na články o Ing. Bedřichu Schnirchovi
