Před 220 roky se v Pátku nad Ohří narodil Bedřich Schnirch, inženýr, který se po studiu v Kremži a ve Vídni po celý svůj život věnoval konstrukci a stavbě řetězových mostů.

Nástup průmyslové revoluce na počátku 19. století znamenal nejen vznik nových průmyslových odvětví, ale přispěl také ke zrychlení dopravy, přičemž byly stále více používány materiály a stavební konstrukce dosud neznámé. Zejména obrovský vzestup hutnictví železa a jeho uplatnění ve stavitelství umožnilo budování smělých dopravních staveb, jakými byly především řetězové mosty. Princip prvního novověkého řetězového mostu si dal patentovat roku 1801 James Finley z Pennsylvánie v USA. První most v Evropě pak postavil na řece Tweedu ve Velké Británii námořní kapitán Samuel Brown. Hned dalším v pořadí se stal strážnický most, jehož autor Bedřich Schnirch se tak zařadil mezi průkopníky staveb řetězových mostů, z nichž se však s jedinou výjimkou žádný dodnes nezachoval.

Majitel strážnického zámku hrabě Magnis chtěl tehdy rozšířit park se vzácnými rostlinami a postavit skleník. Nejlépe by mu vyhovovala louka hned pod zámeckými okny, ale ta byla již za říčkou Morávkou. Naštěstí do Strážnice tehdy přišel s čerstvým diplomem v kapse a především s mnoha novými myšlenkami a nápady v hlavě inženýr Bedřich Schnirch. Měl sice dávat do pořádku především stavby věkem sešlé, ale když se na něj hrabě Magnis obrátil s myšlenkou na vybudování mostu, vzpomněl si Schnirch na článek v tisku, kde se psalo o novince - řetězovém mostu ve Skotsku. Tak se zrodil nápad překlenout rameno řeky Morávky právě pomocí takového řetězového mostu.

Schnirch neměl žádné konstrukční podklady a stavěl vlastně na základě vyobrazení, do nichž si promítl své stavařské znalosti. Protože neměl možnost ukotvit řetězy do skály, jak učinil Brown ve Skotsku, byl nucen vymyslet ukotvení do zděných kotevních bloků, jak se pak stalo běžnou praxí i u dalších staveb podobného typu. Řetězy sestavil z prutů obdélníkového průřezu, čímž dosáhl lepšího přenosu sil ve spojích. Podstatně zdokonalil zavěšení svislých tyčí a vyztužil mostovku podélnými trámy, které omezovaly její místní pohyb pod koly projíždějících povozů. Železnou konstrukci sestavoval Schnirch vlastnoručně, neboť v Evropě tehdy nebyl nikdo, kdo by s tím měl nějaké zkušenosti. Přesto byl po dvou měsících práce na jaře r. 1824 most hotov.

Schnirch se tak proslavil, že posléze projektoval stavby dalších mostů v Jaroměři, v Žatci přes Ohři, ve Strakonicích přes Otavu, v Poděbradech přes Labe, v Postoloprtech přes Ohři, ale i most císaře Františka I. v Praze, který postavil v letech 1839-41 ve spolupráci s podnikatelem Vojtěchem Lannou. Za železniční řetězový most přes vídeňský dunajský kanál dostal zlatou medaili na světové výstavě v Londýně v roce 1862. Přínosné byly i jeho teoretické práce o konstrukci řetězových mostů. Také na silnici z Písku do Tábora se nad hlubokým údolím Vltavy u obce Podolí klenul krásný řetězový most v módním empírovém slohu, který Schnirch v letech 1847-48 postavil opět s pomocí budějovického podnikatele Lanny. Po vytvoření Vltavské kaskády však byl most příliš krátký. Technikům se však posledního řetězového mostu u nás a jediného dochovaného díla českého stavitele mostů Bedřicha Schnircha zželelo a tak jej v r. 1960, před napuštěním Orlické přehrady, demontovali a opět postavili nedaleko obce Stádlec nad řekou Lužnicí. Znovu zprovozněn byl v roce 1975. Je to vlastně památník, výjimečný hold výjimečnému muži. Hezký den!