Nejprve byl v letech 1848 - 1849
žákem Christiana Rubena na pražské akademii. V roce 1849 odjel přes
Mnichov, Drážďany, Berlín a Düsseldorf do Antverp, kde se zapsal na
malířskou akademii do ateliéru G. Wapperse, kde setrval v letech
1849 - 1850. Dále cestoval do Nizozemí a Francie, kde se školil v
letech 1850 - 1854 v ateliérech Louise Gallaita v Bruselu a v
Paříži.
V první polovině šedesátých let podnikl cesty do jihoslovanských
zemí, zvláště do Černé Hory a do Dalmácie, které se mu po vzoru
lorda Byrona staly námětem romantických obrazů, zvláště pro nadvládu
Turků a následný osvobozenecký boj. Ve druhé polovině šedesátých let
cestoval po Francii, Riviéře a Pyrenejích. 1865-1867 pobýval v
Itálii. 1869 se usídlil v Roscoffu v Bretani. Dostal také nabídku k
převzetí místa ředitele pražské Akademie, ale odmítl ji a raději
zůstal v cizině.
Jako student vystavil na slavném pařížském Salonu roku 1853 obraz
Šimon Lomnický žebrá na pražském mostě. Je to první obraz českého
autora, který tehdy třiadvacetiletému umělci z Prahy zajistil místo
mezi významnými osobnostmi francouzského uměleckého světa.
Byl autorem heroických a romantických historických obrazů s náměty z
jihoslovanských tradic (Zajaté Černohorky, Raněný Černohorec, Bosna
roku 1877, Dalmatská svatba, Únos odalisky), historických obrazů
(Husité bránící průsmyk; Po bitvě na Bílé Hoře - Protireformace) a
venkovských námětů, zejména z Bretaně (Marina z Roscoffu, Život na
pobřeží Roscoffu). Mimo to maloval zátiší (např. Zátiší s rybami),
podobizny (např. Jan Evangelista Purkyně, paní H. Gallaitová,
umělcova sestra M. Czartoryská) a kreslil.
Jaroslav Čermák byl
jeden z prvních českých malířů, kteří okouzlili Paříž, kde strávil
většinu svého života a kde také zemřel. Jeho ostatky pak byly
převezeny do Prahy, kde byl uspořádán velkolepý pohřeb na Olšanských
hřbitovech. V hrobě s ním jsou také jeho bratři MUDr. Josef Čermák -
univerzitní profesor a Carl Čermák - německý spisovatel.
|