Májovský mlýn Chrudim Filip Vojtěch Jakub Brzorád 10. září 1761 zakoupil Májovský mlýn č.p. 148/IV, protože tento mlýn na Chrudimce, kousek za Chrudimí měl v nájmu již Filipův děda Samuel: Zápis v městských knihách z 24. dubna 1726 o č.148/IV.říká, „…Víme n. př., že tam byl nájemcem i Samuel Brzorád … “ V městských knihách chrudimských stojí tento zápis: „č.148 čtvrť IV. 10.září 1761 prodala (Alžběta Koblíková) s přístodůlkem, 14 korci 3 věrteli a čtvrtcí pole a viničkou „ten při dvoře někdy Májovském, nyní ale paní prodávající přináležejícím dvoře situírovaný mlejn s jedním splavem a s trojím složením a s čtvrtým stupníkem“, okrškem okolo mlejna za 3150 zl. rýn. Filipu Brzorádovi. Je přirozené, že při mlejně vybudovány i hospodářské budovy, když tu byla pole.“ (Městské knihy chrudimské. In Topografie města Chrudimi vypracované městským archivářem Čenkem Florianem (SokA Chrudim)) 17. listopadu 1761 se tedy Filip Brzorád žení již jako mlynář v Májově. Vzal si Ludmilu Všetečkovou z Chrudimi. Byla příbuznou Všetečků nymburských, pozdějších lékárníků v Chrudimi a v Poděbradech. 26. srpna 1773 Filip Brzorád prodal Václavu Všetečkovi k ruce jeho syna Františka Májovský mlýn u Chrudimi s příslušenstvím, jak Brzorád koupil, za 3500 zl. rýn. hotově. (č.148, čtvrť 4.) (Městské knihy chrudimské. In Topografie mesta Chrudimi vypracovane mestskym archivarem Cenkem Florianem (SokA Chrudim)) Víme, že chrudimští Všetečkové byly Filipovi přes manželku spříznění. Filip Brzorád byl pak význačným měšťanem a mlynářem nymburského městského mlýna.

Šafaříkův městský mlýn Nymburk První písemná zmínka o městě Nymburk pochází z roku 1219. První zprávu o mlýnu máme z roku 1547, kdy jej Ferdinand I. městu Nymburku zkonfiskoval - snad za účast na povstání. Záhy však navrátil mlýn do rukou města a měšťanům účast na povstání odpustil. Kuča uvádí, že „od 13. století byly významným prvkem města velké mlýny na Labi“. Toto tvrzení však žádnou písemnou zmínkou nedokládá. Mlýn v letech 1566, 1589, 1595 a 1634 prošel několika opravami. Zvláště roku 1634, kdy jej nejspíš výrazně poškodili Sasové, kteří dobili město. Poté se hned roku 1640 dozvídáme, že „Švédové spálili most a městské mlýny“. Podle prvního tereziánského katastru z roku 1757 byl „obecní mlýn o 10 kolech na stálé vodě s 1 stoupou na nestálé vodě a pilou na stálé vodě“. V roce 1758 město prodalo mlýn s pozemky Janu Šulcovi za 2650 zlatých s ročním nájmem 900 zlatých. Roku 1766 koupil objekt v dražbě Filip Brzorád, ale záhy jej prodal Karlu a Kateřině Šubrtovým. Nestalo se tak ovšem dřív než po roce 1787. Tento letopočet totiž najdeme na druhotně použitém stropním průvlaku v patře mlýna, na němž stojí: „LETA PANNE MDCCLXXXVII“ a v druhé kartuši „NAKLADEM PANA BRZORADA FILIPA“. Jako další majitele literatura uvádí Antonína a Františka Vávrovu, Václava Radimského z Čelákovic a konečně Františka Šafaříka. Posledně jmenovaný nechal mlýn v letech 1866 – 1878 přestavět a zmodernizovat. Například zde postavil tři turbíny s tím, že nadále ponechal jedno vodní kolo železné a čtyři dřevěná. Vodní kola i turbína ztratily smysl po roce 1923, kdy se v rámci splavnění Labe vybudovalo zdymadlo. V nové vodní elektrárně se nacházelo pět vertikálních turbín. Šafaříkův mlýn začal pohánět elektromotor o výkonu 36 KW. (Elektřinu měl zdarma z elektrárny, která mu znemožnila další využití vodní síly). Mlýn pracoval až do roku 1989, kdy jeho provoz skočil.