|
Spoluzakladatel FAMU,
mezinárodně uznávaný odborník v oblasti senzitometrie (= přesné exponování
fotografického materiálu). Jeho synem je producent Jaroslav Bouček.
Po maturitě na reálném gymnáziu v Brně vystudoval odbor strojního a
elektrotechnického inženýrství na Vysokém učení technickém v Brně. Pod vedením
prof. V. Nováka se ještě během studií zapojuje do odborného výzkumu
senzitometrie. Studium zakončuje v roce 1926, na VUT však působí i nadále - v
roce 1931 tu obhajuje disertační práci „Příspěvek k senzitometrii fotografických
desek a papírů“ a získává titul doktora technických věd v oboru fotografie,
kinematografie a tiskové reprodukce. Za vědecký výzkum nekonvenčních
fotografických procesů je v roce 1935 jmenován docentem. Téhož roku vydává s V.
Novákem souhrnnou publikaci o fotografických postupech „Praktická fotografie“ a
zároveň přebírá vedení senzitometrické laboratoře VUT, kterou velkoryse
přebudovává v jedno z nejmodernějších senzitometrických pracovišť v Evropě.
Postupně rozšiřuje své působení i na Masarykovu univerzitu, kde přednáší o
fotografii historických dokumentů. Společně s E. Hrbkem iniciuje vznik oboru
umělecká a reklamní fotografie na Veřejné škole uměleckých řemesel v Brně.
Jako člen a později i předseda Klubu fotoamatérů v Brně organizuje kurzy pro
fotografy, výstavy, přednášky a poznávací výměnné zájezdy mezi jednotlivými
kluby v Československu. Pořádá například projekci experimentálních holandských
filmů s přednáškou P. Schuitemy, profesora Státní umělecké akademie v Haagu. Sám
také prezentuje na výstavách své vědecké fotografie, které zároveň využívá i k
vědeckým výzkumům: zkoumá např. fotografické techniky, vlastnosti negativu a
pozitivu. V roce 1933 je jedním ze zakládajících členů Československé
společnosti pro vědeckou kinematografii v Brně, která se orientuje na podporu
vědeckých a školních filmů a jejich uplatnění ve školách. V rámci společnosti
organizuje na Masarykově univerzitě a VUT filmové projekce – např. promítání
sovětských avantgardních snímků S. Ejzenštejna, V. Pudovkina, A. Dovženka a D.Vertova,
které probíhá pod policejním dohledem.
Po uzavření českých vysokých škol je J. Bouček nucen omezit výzkum - naplno jej
opět rozvíjí během 2. sv. války ve filmových laboratořích firmy Baťa ve Zlíně.
Už od roku 1936 jako odborník na fotografický proces intenzivněji spolupracuje s
reklamním oddělením Baťových závodů (řešení problémů barevného fotografického
procesu německé kamery Jos-Pe). Prostřednictvím firmy Baťa podniká v září 1938
studijní cestu do Německa, Francie, Holandska a Anglie - navštěvuje např.
filmové laboratoře firmy Kodak v Berlíně, výrobce filmových přístrojů A.
Debrieho, továrnu firmy Kodak-Pathe, laboratoře Cinema Tirage Maurice. Od roku
1939 se stává Baťovým smluvním odborným poradcem a začíná více spolupracovat se
svým žákem F. Pilátem, který ve Zlíně sestrojuje senzitometr. V místních
filmových laboratořích zavádí senzitometrické měření a významnou měrou se tak
podílí na odstranění závad laboratorního zpracování filmu, které v té době
vykazují pražské filmové laboratoře. Iniciuje také těžbu stříbra z vyčerpaného
ustalovače, čímž snižuje náklady na nákup chemikálií.
V roce 1946 je společně s K. Plickou a A. M. Brousilem jako člen kolegia
ředitele Československého filmového ústavu v Praze pověřen ministrem školství
založením filmové a televizní fakulty AMU v Praze. Má na starosti tzv. technický
obor, z kterého se později stává katedra filmové a televizní techniky. Je
jmenován profesorem praktické fotografie, kinematografie a grafické techniky a
pro studenty pořádá přednášky a semináře o teoretických základech fotografie.
Vedoucím katedry je až do roku 1971, kdy odchází do penze. Po jeho odchodu se z
katedry stává kabinet pod vedením jeho studenta a spolupracovníka J. Pecáka. V
posledních letech přednáší na katedře dějin a teorie hudby, divadla a filmu
Filosofické fakulty UK.
V období po 2. sv. válce se však J. Bouček nesoustřeďuje pouze na pedagogickou
činnost. V 50. letech se aktivně podílí na přípravách na zavedení širokoúhlého
formátu v české kinematografii. Společně s F. Pilátem se v říjnu 1955 účastní
zájezdu na VII. Mezinárodní kongres filmové techniky a V. Mezinárodní výstavu
techniky v Turíně, v rámci cesty navštíví i širokoúhlá kina v Turíně a Miláně.
Spolupracuje také s Výzkumným ústavem zvukové, obrazové a reprodukční techniky.
Je čestným členem mezinárodní asociace filmových techniků UNIATEC (od roku 1964)
a členem subkomise SMPTE (Society of Motion Picture and Television Engineers)
pro barevnou senzitometrii. |
