Již v únoru 1945 bombardoval sovětský bombardovací svaz Moravskou Ostravu, ale pak se operace sovětských jednotek české části protektorátu víceméně vyhýbaly. Velké obavy měli Němci z 2. letecké armády, ta ale byla jako součást 1. ukrajinského frontu maršála Koněva plně zaměstnána útokem na Berlín, a tak se přes Krkonoše a Orlické hory kromě několika průzkumných letů vůbec nepodívala.

Situace se změnila až v prvních květnových dnech, kdy se Rudá armáda začala sbírat od Berlína a připravovala se zaútočit na protektorát. K hlavnímu tlaku na něj došlo ze severu 6. až 7. května a jeho obyvatelé byli ušetřeni bombardování zřejmě jen proto, že v prvních květnových dnech bylo mizerné počasí a vzlétnout nemohla ani jedna bojující strana. Vyčasilo se až 8. května a tak 2. letecká armáda okamžitě zaútočila na severní a částečně také na východní a střední Čechy. Z jihovýchodu z letišť na rakousko-slovenském pomezí zaútočila také 5. letecká armáda hlavně na střední Moravu a Vysočinu.

Na Labi u Torgavy se setkali Rusové s Američany, Berlín byl obklíčen. Po těžkých bojích na jihu Moravy překročily počátkem dubna 1945 sovětské jednotky u Lanžhota rozvodněnou řeku Moravu, osvobodily Břeclav a zahájily postup na moravskou metropoli.⁽¹⁾ Prudké boje na přístupových místech k Brnu si vyžádaly posílení vojsk a jejich přeskupení.⁽²⁾ Zatímco hlavní směr útoku směřoval na Brno (město bylo osvobozeno 26. dubna 1945), na jihu se ustálila fronta na linii Pohořelice, Vlasatice, Pasohládky, Brod nad Dyjí, Drnholec, Novosedly, Jevišovka, kterou jednotky Wehrmachtu urputně bránili až do začátku května. Německá obranná linie se tam udržela zejména díky přítomnosti elitního oddílu těžkých tanků – Královských Tygrů,⁽³⁾ které způsobovaly Sovětům značné ztráty.⁽⁴⁾ K rozhodujícímu úderu došlo v pondělí 7. května 1945. Časně ráno, zahájily sovětské jednotky na německé pozice mohutný frontální útok. Započal dělostřeleckou přípravou, ze vzduchu byl podporován bojovými letouny Il-2 „Šturmovik“ a dvoumotorovými bombardéry Douglas A-20 Boston, které startovaly ze základen v Brně. Sověti zde soustředili letadla ze všech bitevních a bombardovacích pluků, které v té době operovaly na Moravě.

Velitel německého 503. tankového oddílu kapitán Ernst-Nordewin von Körber zapsal do vojenského deníku: „...Dne 30. dubna jsme v prostoru Nová Ves až Vlasatice odrazili několik ruských útoků a zničili deset sovětských tanků. Sami jsme však ztratili dva Královské tygry i s jejich veliteli – seržantem Knispelem a seržantem Skodou. Oba padli. Večer jsem byl pozván na velitelství sboru do Suchohrdel, kde jsem byl vyznamenán Rytířským křížem. Dílny opravily poškozenou techniku, takže oddíl měl dvanáct bojeschopných tanků. Ráno 7. května začal nevídaný útok. Královští tygři odstřelily ještě šestnáct tanků a dvanáct samohybných děl a pak se daly na ústup směrem na Moravské Budějovice. Během ústupu přes Miroslav naše samohybná protiletadlová děla sestřelila jeden ruský letoun. V ústupu jsme pokračovali na České Budějovice... Demarkační linii jsme dosáhli s posledními dvěma Královskými tygry. Američané nás ale odmítli přijmout a předali nás Rusům...“

Prvního května propuklo české povstání v Olomouci, Přerově a postupovalo dál k Polabí.

Část německých jednotek, Schörnerovy armády,  po vypuknutí pražského povstání ustoupila k Mladé Boleslavi a usilovala o postup na Žatec a Mělník, kde měla překročit Labe, aby se dostala k demarkační linii na západ. 

Dne 5. května postříleli němečtí vojáci v Javoříčku všechny muže starší patnácti let, ženy a děti nechali po skončení popravy ‚uprchnout‘.

Moravský Krumlov pravděpodobně doplatil na to, že se nacházel v blízkosti německé obranné linie, na kterou Sověti zaútočili. V neděli 6. května v pozdních odpoledních hodinách přelétl nad Moravským Krumlovem malý průzkumný dvojplošník. V té době se zde ještě nacházelo německé vojsko, ale k večeru už odjelo. Ráno, 7. května, bylo město napadeno první vlnou leteckého bombardování. Nastala obrovská panika. Každý, kdo mohl, rychle z města ujížděl, nebo se alespoň ukryl v protiletadlovém krytu. Následovaly další vlny bombardování, které s přestávkami pokračovaly až do nočních hodin ze 7. na 8. května. Podle pamětníků bylo město napadeno dvoumotorovými letadly.⁽⁵⁾ Vyhořelo 114 domů až do základů, 143 domů bylo těžce poškozeno a 126 lehce. Z celkového počtu 502 domů jich bylo zasaženo 383 – což znamená, že plné tři čtvrtiny Moravského Krumlova ležely v troskách. Zahynulo 14 nebo 15 lidí.

Z Dalešic je to do Moravských Budějovic pouhých 24 kilometrů. To pondělní ráno, 7. května 1945, slibovalo krásný prosluněný májový den. Nikdo tam tehdy netušil, že na jeho sklonku bude velká část Dalešic ležet v sutinách. Takřka v pravé poledne se nad obcí objevil svaz osmnácti bojových letounů a na nic netušící obyvatele začal shazovat svůj smrtonosný náklad. Zavládl obrovský zmatek a zděšení. To však bylo teprve první dějství tragédie. Bombardovací svaz se po přeletu otočil a znovu nalétl nad Dalešice. Než si lidé stačili uvědomit, co se vlastně děje, začalo bombardování nanovo. Na obec padaly další a další bomby různých velikostí. Letouny tak v druhé vlně dokončily započaté dílo zkázy. Když utichlo burácení leteckých motorů, byly Dalešice k nepoznání – většina domů v rozvalinách, všude krátery, plno kouře, prachu a šlehající plameny. Letecký útok za sebou zanechal 27 obětí na lidských životech.

Věra Šmerková - Petrová: „Bydleli jsme tehdy na samotě v našem lese v Ohrazenici. V pondělí 7. května, tedy den před příchodem Rudé armády, bylo už od rána slyšet vzdálené výbuchy blížící se fronty. Někdy během dne jsme pak spatřili dva německé důstojníky na koních. Přijeli k nám a vyptávali se na možnost  dostat se postranními cestami na západ. Zřejmě patřili k části zbytku německé armády, který se ukryl v úžlabině u našeho lesa v lokalitě zvané Doubí-Šebestka. V podvečer jsme pak viděli siluety německého trénu, jak polní cestou míří na Dvorek (statek jižně od Ohrazenice), kudy se chtěl dostat přes les Ochoz k Moravským Budějovicím a odtud na Jemnici – a zřejmě dál na západ k vysněným Američanům.“

Sověti měli pravděpodobně obavy, že by německé jednotky ustupující z Protektorátu mohly zpomalit Rybalkův tankový průlom z Drážďan ku Praze. Bombardování proto zasáhlo všechny dopravní uzly na sever od Prahy.

Během sovětské ofenzívy na konci války vykonaly sovětské letecké síly přes dva tisíce vzletů, při nichž bombardovaly německé formace a ničily pozemní objekty před ustupujícími Němci.

Počátkem května provedla sovětská letadla řadu náletů. 

Český Krumlov: „V květnu proudilo městem i krajem mnoho německých uprchlíků i vojska. Několik tanků bylo ve městě a to dělalo dojem, že se Němci budou bránit pronikání Rudé armády. Nějaký zbrklý občan to hlásil ruskému velení v Ivančicích a následkem byl letecký útok na Krumlov v pondělí 7. května – tedy dva dny před koncem války.“

Ještě v pondělí 7. května 1945, kolem poledne, se nacházel německý pancéřový sbor Feldherrnhalle asi 50 km na východ od Moravských Budějovic v obci Miroslav, kde jeho protiletadlová děla sestřelila sovětský letoun Il-2 – ten se zřítil uprostřed obce a jeho posádka zahynula ⁽⁶⁾ – ale pak, pod tlakem sovětské ofenzívy, začala německá vojska ustupovat na západ. Již v odpoledních hodinách byly spatřeny vojenské kolony směřující na Moravské Budějovice v prostoru Blatnice – Ohrazenice – Hostim.
  
„Blížil se konec války a s ním se také Moravské Budějovice 8. května 1945 setkaly s pravou válečnou realitou – náletem ruských letadel na ukrytou německou válečnou techniku ve stodolách v městské části Heřmanice,“[1]

V poválečných letech se skutečně vyprávělo, že k bombardování Moravských Budějovic došlo na podnět partyzánů, kteří Sovětům oznámili místo, kde byla ukryta vojenská technika.

Zdeněk Možný: „Bydleli jsme v Havlíčkově ulici č. 701, která se před válkou jmenovala Wilsonova a za protektorátu ulice K háji. Tenkát byl oblačný, celkem teplý den, něco po deváté hodině dopolední. Byl jsem s tatínkem na zahradě. Znenadání jsme zaslechli zvuk motoru blížícího se letadla, a pak několik výbuchů. Okamžitě jsme prchali ze zahrady a skončili i s maminkou ve sklepě, který byl podle nařízení již delší dobou upraven na – rádoby – protiletecký kryt. Podle hukotu motorů jsme později usoudili, že se nad námi, tj. západní částí města, letoun obracel. Kolik bylo letadel, to nedokáži už odhadnout, ale podle pozdějších poznatků a úvah šlo nejméně o 2 letadla. Odhaduji, že nálet mohl proběhnout ve dvou nebo třech vlnách. Při jednom útoku se ozval velmi silný výbuch. To byl zasažen dům pana Traxlera, který stojí asi 100 metrů od nás v Havlíčkově ulici 696. Při explozi bomby nebyl naštěstí nikdo zraněn, přestože v domě byly 2 děti a paní, která se do Moravských Budějovic uchýlila ze strachu před bombardováním Vídně.“

Milan Krejčiřík: „Bydleli jsme v pivovaře (Pivovarská 418), kde byl můj otec tehdy správcem. S blížící se frontou narůstaly rodičům starosti o rodinu. Tatínek se obával, aby se komplex budov pivovaru s vysokým továrním komínem nestal terčem dělostřeleckého útoku, a tak jsme zřídili v podzemí pivovaru úkryt. Pravděpodobně se jednalo o původní, starý pivovarský sklad, který byl zcela vytesán ve skále. Prostor jsme vyčistili, jeho zadní část opatřili dřevěnou podlahou, kde jsme umístili postele a skříň se zásobami. Od začátku května jsme z obavy před nečekaným nočním útokem v úkrytu již přespávali. V sobotu 5. května 1945 vypuklo v Praze povstání a my jsme pak každý den od rána s napětím sledovali vysílání rozhlasu. Tak tomu bylo i v úterý ráno 8. května. Kolem deváté hodiny jsem zaslechl zvuk motoru blížícího se letadla a vzápětí ohlušující výbuch. Další výbuchy následovaly během našeho úprku do skalního úkrytu. První vlna leteckého útoku přišla z jihu a bomby dopadly nedaleko od nás. Jedna zasáhla hlavní budovu pivovaru, ale naštěstí nevybuchla. Když jsme asi po dvaceti minutách opustili úkryt a šli zjišťovat způsobené škody, viděl jsem z okna stoupající hustý kouř a šlehající plameny hořící střechy domu ve Smetanově ulici.“

Bojové letouny Il-2, které bombardovaly Moravské Budějovice, měly dvoučlennou posádku – pilota a zadního střelce, v křídlech byly zabudovány kulomety a protitankový kanon, mohly nést až 400 kg bomb. Při útocích na pozemní cíle se pilot řídil pouze tím, co viděl pod sebou na zemi, letadlo nebylo uzpůsobeno pro přesné vyhledávání pozemních cílů, jako je tomu u bombardovacích letadel s navigátorem, která vrhají bomby na předem určené cíle. Piloti měli zcela jednoznačný úkol. Létali za linii fronty a vyhledávali nepřítele. Je proto velmi nepravděpodobné, že by jim velitelé uložili v době ofenzívy ještě další doplňkový úkol – vyhledat a zničit ukrytou vojenskou techniku někde ve stodolách jim neznámého města, kterým prchající německá vojska jen projížděla.

V úterý 8. května 1945 pokračovaly letecké útoky sovětských letadel se stejnou intenzitou. V časných ranních hodinách se od Jaroměřic a Znojma valily přes Moravské Budějovice kolony německých vojsk. Hlavní ulice byly zcela ucpané, kolony se pohybovaly velmi pomalu. Proud vozidel směřoval na Jemnici, část na Jihlavu. Kolem deváté hodiny zaútočila na Moravské Budějovice sovětská letadla. Bomby dopadaly na Znojemské ulici, na střed města (hlavní komunikace na Jihlavu procházela středem města), na Jemnické ulici, ale také v prostoru kolem nádraží a na Pražské ulici. Sovětská letadla útočila v okolí Moravských Budějovic na řadu dalších obcí: Běhařovice, Bítovánky, Bohutice, Citonice, Ctidružice, Čáslavice, Dalešice, Dobelice, Džbánice, Grešlové Mýto, Hostěradice, Hrotovice, Kojetice, Lechovice, Miroslav, Moravský Krumlov, Mramotice, Olbramkostel (exploze vagonu naloženého municí zdemolovala nádraží), Štěpkov, Trstěnice, Výrovice, Želetavu a Žerotice.

Bylo úterý 8. května 1945 kolem poledne a obyvatelé Hrotovic vítali před místním zámkem osvoboditelskou Rudou armádu. Jejich radost se však nečekaně změnila v obrovskou tragedii. Znenadání se na obloze objevilo malé sovětské letadlo a na městečko shodilo tři pumy. Jedna dopadla přímo doprostřed davu na náměstí před zámkem. Bylo to přesně ve 12 hodin 33 minut. Během několika sekund zahynulo 114 civilistů a 36 Rudoarmějců. Nejmladšímu byly 4 roky, nejstaršímu 68 let. Spousta mužů, žen a dětí byla zmrzačena. Střepiny bomb lidská těla doslova roztrhaly. Podle svědků bylo celé náměstí pokryto kousky končetin, všude byla samá krev. Ticho, které se rozlilo po celém okolí v následujících minutách, bylo hrozné. Zoufalé a nepřirozené. Ta chvíle, která měla být plná radosti a úlevy, poznamenala život Hrotovic na mnoho dalších let. Ranění byli odváženi do ivančické nemocnice, mrtvé si odnášeli Hrotovičtí domů. Nesmírná bolest a smutek zahalily na dlouho celé městečko.

Dne 9. května 1945 před desátou hodinou se nad Mladou Boleslaví objevila letadla. Lidé na ulicích jim mávali v domnění, že se jedná o letadla Rudé armády, ale v zápětí letadla začala shazovat bomby. Nálet zničil 32 domů, vážně poničil dalších 105 domů, mírně poničil dalších 396 domů, poškodil automobilku, lihovar, akumulátorku a zabil několik set lidí včetně dětí.

„Zvláště drastický prý byl ale pohled na německý autobus plný ustupujících vojáků, který dostal přímý zásah - zbyla jen ohořelá kostra.“

Postup Rudé armády doprovázela propagandistická kampaň, patrně vedená českými komunisty, která rozšířila zprávu, že se jednalo o německá letadla. Historické dokumenty však dokazují, že šlo o sovětská letadla, která měla podporovat opožděný postup sovětských pozemních sil.

Nálet na Boleslav byl součástí rozsáhlé letecké akce, která měla zastavit ústup německých jednotek. Na město bylo svrženo 700 bomb s tonáží od 2,5 kg až po 700 kg. Explodovalo 662, nevybuchlo 38. Nejvíce obětí si nálet vyžádal na prostranství před kasárenskou budovou v Jičínské ulici.

Mnoho mrtvých byli zranění němečtí vojáci, kteří zde vyskládaní na trávnících čekali na naložení do sanit a náklaďáků. Na dolním rohu pomocné školy zemřelo několik hrajících si dětí. Nálet měl za následek citelné šrámy na historickém centru. Rozbombardována byla Bělská ulice pod starou radnicí, stejně tak skončil rodný dům spisovatele Šmilovského v Železné ulici, na jehož místě je dnes parčík. Bomby zasáhly i automobilku, očividně však nebyla cílem útoku – postižena byla méně než desetina její tehdejší rozlohy.

Sovětský bojový letoun IL-2 Šturmovik
Iljušiny Il-2

 Nálet na Mladou Boleslav po skončení války již nikdo neočekával.

„Já sám jsem ho prožil venku, když jsem nesl otcovi šaty do rakve (padl 5. května). Šaty jsem nedonesl, byly celé od krve, musel jsem se vrátit, protože mě cestou něco zasáhlo do ramene a hasiči mě ošetřili.“

Dne 10. Května do Mladé Boleslavi vstoupila sovětská pozemní jednotka pod velením generála Martirosjana.

Velitel 208. Dvinské samochodné dělostřelecké brigády, plukovník Georgij Ivanovič Sacharov
zahynul v úterý 8. května 1945 na náměstí v Hrotovicích po zásahu sovětskou bombou,
fotografie byla naaranžována z propagandistických důvodů druhý den v Praze
a za viníka byli nepravdivě označeni nacisté.

Den po osvobození Prahy – 10. května 1945 – pořídil Tibor Honty na dnešním Palachově náměstí (tehdy se jmenovalo Na Rejdišti, později Krasnoarmějců) fotografii, která zachycuje loučení Rudoarmějců s padlým vojákem a nazval ji »Padl v posledních vteřinách války«. Je to pravděpodobně jeden z nejznámějších dokumentů z konce války a všeobecně se mělo za to, že se jedná o loučení s vojákem Rudé armády, který padl při bojích v Praze. Takto byla fotografie plných 25 let veřejnosti prezentována. Ale stalo se, že v roce 1970 navštívil Prahu sovětský generál P. F. Ťurněv a čirou náhodou se mu dostala do rukou Hontyho fotografie (při oslavách výročí osvobození se tato fotografie obvykle objevovala v novinách a časopisech). Prohlížel si ji a poznal na ní tvář velitele 208. Dvinské samochodné dělostřelecké brigády, plukovníka Georgie Ivanoviče Sacharova, který padl v posledních hodinách války někde na Moravě. Generál také vysvětlil, jak se mrtvý plukovník dostal do Prahy. Když dostali rozkaz k útoku na německé pozice a k postupu na Prahu, velitelé si vzájemně slíbili, že teď už do Prahy dojedou všichni – živí nebo mrtví. Krátce nato plukovník Sacharov zahynul. Svůj slib velitelé splnili. Jeho ostatky přivezli na tanku do Prahy a na náměstí, kde se s ním rozloučili, ho pochovali do společného hrobu s dalšími Rudoarmějci, kteří byli den před tím zastřeleni na náměstí německým odstřelovačem. To byl pravděpodobně také důvod, proč bylo náměstí Na rejdišti v roce 1948 přejmenováno na náměstí Krasnoarmějců. Následným šetřením se pak zjistilo, že oním osudným místem smrti plukovníka Sacharova byly Hrotovice.

K této tragédii došlo zřejmě proto, že ještě před vstupem Rudé armády do obce zahynul při nějaké přestřelce spojovací důstojník, který už nestačil oznámit velení, že jeho jednotka vstoupila do obce. Právě při vítání osvoboditelů nalétl nad náměstí podle popisu účastníků shromáždění šturmovik a shodil do davu bombu, která způsobila tragédii.

Jakmile byla zjištěna totožnost plukovníka Sacharova a potvrzena jeho smrt na hrotovickém náměstí, musela komunistická propaganda najít pro veřejnost přijatelnější vysvětlení jeho skonu, a tak se zrodila další verze tragického příběhu – na hrotovické náměstí údajně dopadl německý dělostřelecký granát, vypálený z prostoru od Myslibořic. Ze sbírky různých střepin z Hrotovic a jeho okolí byly pečlivě vybrány takové, které měly potvrdit výbuch dělostřeleckého granátu (dodnes jsou střepiny uloženy na Městském úřadě). K serióznímu prošetření případu a jeho definitivnímu uzavření došlo až po pádu komunistického režimu. Kriminalistický ústav analyzoval v roce 1992 střepiny nalezené v tělech obětí a zcela jednoznačně vyloučil výbuch dělostřeleckého granátu ráže 150 mm. Podle vysoce destruktivního účinku exploze se s velkou pravděpodobností jednalo o německou tříštivou bombu s tyčovým zapalovačem, která vybuchuje asi půl metru nad zemí. Tyto trofejní německé bomby používala na konci války už jen sovětská lehká bojová letadla. Závěr šetření dal nakonec za pravdu očitým svědkům, kteří prohlašovali už 8. května 1945, že bombu svrhlo do davu sovětské letadlo.

„Nikdo nepochybuje, že druhá světová válka byla dlouhá a hrozná. Nikdo nesnižuje hrdinství vojáků, kteří v této válce padli, byť se stali někdy obětí omylů. Nikdy se nediferencovalo, jak kdo ve válce zahynul, všichni se prostě stali oběťmi války. A všichni bez rozdílu si zaslouží úctu živých, kteří právě tuto hroznou válku přečkali a dožili se osvobození. Pravda, výbuch sovětské bomby na hrotovickém náměstí byl omylem mimořádně tragickým. Byl to počtem obětí místních občanů a sovětských vojáků tak hrozný masakr, jaký snad nemá obdoby v žádném jiném osvobozeném městě v Československu. Stalo se. Dějiny by však zásadně neměly být úmyslně falzifikovány ani ve svém celku, ani v detailech,“ napsal k této události Emil Klesl (Signál 39/1991).
Bohužel, tragedie, k níž došlo 8. května 1945 v Hrotovicích, nebyla tou poslední, ani tou největší. Den poté, 9. května 1945, bombardovali Sověti Mladou Boleslav. Nálet byl součástí širší vojenské akce, která měla Němcům zabránit v ústupu k Američanům.

Dne 9. Května už nešlo o podporu pozemních jednotek,“jako předchozího dne, ale o demonstraci síly. Mohutné bombardování dopravních tepen a uzlů mělo zastavit prchající Němce a znemožnit jim útěk do amerického zajetí.“ Maršál Koněv někde u Drážďan vystoupil uprostřed banketu a se slovy „Němci nám utíkají, to nemůžeme dovolit, my jsme zvítězili, jsou to naši zajatci," poslal do vzduchu skoro všechny piloty. Jejich vzpomínky potvrzují i operační hlášení právě 2. letecké armády uložené v ruských archivech, jejichž kopie jsem získal od jednoho ruského historika. Vypisuje se v nich, kde všude bombardovali a u jednoho je připsané i zdůvodnění útoků tím, že Němci nedodržovali kapitulační ujednání. Podle uzavřených dohod měly po první minutě dne 9. května jejich jednotky zůstat na místě, kde se nacházejí. To se nestalo, a tak maršálové vydali leteckým armádám příslušné rozkazy.

Nejtěžší nálety 9. května uskutečnila 2. letecká armáda především bombardéry Petljakov Pe-2. Jak vyplývá z jejích operačních hlášení, z jejích základen ten den startovalo 690 letadel, která provedla 1 320 bojových vzletů, to znamená, že některé letouny vzlétly dvakrát i třikrát za den. Nejvíc bombardovanými místy byla sídla v severních Čechách jako Roudnice nad Labem, Litoměřice, Úštěk, Dubá, okolí České Lípy, Zahrádky. Velký počet obětí měli v Roudnici a také v Mělníku, nejvíc se ale hovoří o náletu na Mladou Boleslav – tam bylo prokazatelných 135 obětí, s tím že někteří autoři jich uvádějí až 500.

A co 5. letecká armáda, která útočila z jihovýchodu?

Ta nebyla tak silná, její 218. bombardovací divize byla vyzbrojena americkými bombardéry Douglas A-20 Boston. Přesto i 5. letecká armáda poslala do vzduchu 244 letadel, která podnikla 544 bojových vzletů, přičemž právě bombardéry A-20 Boston jich provedly 118.

Co bylo cílem v tomto případě?

Především velké křižovatky na Vysočině na trase mezi Brnem a Prahou. Ze zachovalých hlášení lze operaci velmi přesně sledovat. Podle rozpisu, který se zachoval, 18 letadel toho dne v doprovodu 14 stíhaček bombardovalo Křižanov, dalších 9 letadel bombardovalo Velkou Bíteš, 26 bombardérů Velké Meziříčí. Nejvíc ztrát zaznamenal Ždírec nad Doubravou a sousední Krucemburk. V každém z těchto míst zahynulo na 50 lidí. Na tyto dvě malé lokality dokonce směřovaly tři vlny náletů. První vlna ve 12,42 – 18 bombardérů A-20 Boston, druhá ve 12,50 – 18 letounů A-20 Boston, třetí v 13,05 až 13,06 – 27 bombardérů stejného typu, takže jen tady útočilo dohromady 63 letadel. Dále letci útočili na Nové Město, Chotěboř, Německý Brod – dnes Havlíčkův Brod, Velkou Bíteš, Přibyslav, Bohdalov, Náměšť nad Oslavou, Krounu, Hlinsko, Znojmo, Jihlavu, Žďár nad Sázavou...

Cílem náletů bylo zničit německé kolony, které ustupovaly do amerického zajetí, krutý dopad však měly na české civilisty. Historici napočítali 66 bombardovaných míst, mezi nejhůře postižené patřily Hrotovice, Krucemburk, Ždírec nad Doubravou, Mělník, Roudnice nad Labem, Byšice a především Mladá Boleslav.
„Já jsem pomáhal v nemocnici nakládat mrtvé, utržené nohy a podobně,“ vybavuje si mladoboleslavský pamětník Marcel Zachoval.
Dokumenty z Ústředního archivu ministerstva obrany Ruské federace dokazují, že šlo skutečně o letadla Rudé armády. „V průběhu dne 9. května roku 1945 skupiny pěti až devíti letadel PE-2 masivním bombardováním zničily živou sílu a techniku nepřítele v oblasti Mladá Boleslav, Litoměřice, Těchlovice, Zámostí, Vrchovany, Dubá a Mělník,“ cituje z oficiálního spisu historik Plavec. „Ve zpravodajských svodkách jsou výkazy všech typů shozených pum a kromě sovětských typů jsou tam i údaje o tom, že Sověti tehdy na Mělník a Mladou Boleslav shazovali taky německé kořistní pumy,“ doplňuje jej Rajlich.
„Víme, že sovětská historická a memoárová literatura neměla již v šedesátých letech problém uvádět, že letadla Rudé armády byla 9. května 1945 ve vzduchu a její letci se snažili zastavit ústup německých jednotek do americké zóny,“ vysvětluje Plavec. Tabu platilo pouze pro Československou propagandu. „Sovětská historiografie naopak neviděla důvod nálety sovětských letců v první mírový den, 9. května 1945, zamlčovat. Naopak, byly a dodnes jsou brány jako regulérní součást válečných operací.“

Hlavním motivem náletů letectva Rudé armády 9. května 1945 byla snaha zastavit ustupující německé jednotky. Podle kapitulačních protokolů se totiž útvary Wehrmachtu od 00.01 hod. 9. května 1945 nesměly přesunout z místa, kde se právě nacházely. Málokdo z příslušníků německé armády i vojáků jejích spojenců se ovšem chtěl stát zajatcem Rudé armády, a proto se všichni usilovně snažili dosáhnout americké demarkační linie a tím i vytouženého zajetí americkou armádou.

Zpět na hlavní stránku