Dům číslo 3 v Mikovcově ulici na Královských Vinohradech býval vždy komfortní. Fasáda z podlouhlých bílých kachlíků vyrobených v Západočeských kaolinkách (jak dosud oznamuje nápis vyrytý na jednom z nich) mu odjakživa dodávala impozantní vzhled a eleganci. Ze svých pěti pater shlíží do ulice širokými okny, v přízemí vítá obyvatele a návštěvníky obrovskými skleněnými dveřmi v kovovém lesklém rámu. Tomuhle domu připravil protektorát nezáviděníhodný osud. Jeho honosnými dveřmi totiž vcházeli a vycházeli i ti, kteří se dali do služeb gestapa. Konfidenti.

V letech 1943 – 1945 zde sídlila samostatná úřadovna gestapa, která pracovala s aparátem konfidentů; zabírala největší byt ve čtvrtém patře. Konspirační úřadovna se navenek prezentovala jako zasilatelská firma Albatros; měla tajné telefonní číslo 39 501.

Pražské gestapo zřídilo mimo jiné i tzv. protiparašutistické oddělení označené jako IV 2b. Mělo vyhrazené kanceláře ve čtvrtém patře Petschkova paláce. Toto oddělení spolu s aparátem konfidentů mělo své specifické postavení. Jeho snahou bylo získat maximální přehled o ilegálním hnutí s napojením na parašutisty, kteří se již nacházeli na území protektorátu nebo se na seskok teprve v zahraničí připravovali. Gestapo získávalo denně oficiální zprávy o přeletech nepřátelských letedel nad protektorátem s vyhodnocením místa pravděpodobného výsadku; významným zdrojem informací o pohybech parašutistů byly i zprávy konfidentů. Aparát konfidentů měl své výjimečné poslání, což dokládala zmíněná samostatná úřadovna v centru Prahy.

Agenti, jako konfidenti gestapa, byli důmyslně využíváni v ilegálním hnutí. Zejména v síti tzv. „volavčích organizací“, které gestapo vybudovalo a samo kontrolovalo. Agenti se tak objevovali například na adresách, kde se měli parašutisté hlásit, a netušili přitom, že ten, kdo jim otevřel dveře, není původní nájemník, protože byl zatčen, ale konfident… Do zasilatelské firmy Albatros v Mikovcově ulici č. 3 prý zamířil i Karel Čurda z akce atentátu na Heydricha.

O pravém poslání firmy obyvatelé domu i ostatních domů v ulici zřejmě nevěděli. Vyprávění pamětníků i pamětní deska na jednom z domů potvrzují, že tam bydleli stateční lidé. Paní Vilemína Mastníková, narozená roku 1903, byla odvlečena gestapem z domu číslo 10 a umučena nacisty v roce 1942. Mramorovou desku na domě, několika větami připomínající tuto ženu, nemíjím nikdy lhostejně… Pan Kordík z protějšího domu číslo 7 položil život v květnových dnech pražského povstání; jeho sedmnáctiletého syna potkal v době heydrichiády stejný osud, jako studenty gymnázia v Drdově Vyšším principu…