Schnirchův Jiřík Poděbradský

Národní listy 13.10.1886

 
 

 

Potěšili, pokochali jsme se zase jednou uzřevše velezdařilou práci vyšší snahou prodchnutého českého umělce. Ve Schnirchově atelieru vystaven jest model pomníku, jejž největšímu synu svému, králi Jiříku zbudují vděčné Poděbrady.

Bylo to v měsíci únoru 1469, když české voje za vůdcovství krále Jiřího obklíčily u Vilímova vojsko nespolehlivého, bezcharakterního Matyáše tak zúplna, že nezbývalo tomuto nic jiného, než vzdáti se. Matyáš vida, že do pastě vlezl a že marné všechno úsilí vyprostiti se ze železného českého sevřetí, obrátil a jal se krále a tchána svého prositi za příměří. Blíže Ronova setkali se oba panovníci. Šlechetný Jiřík sám vyjel Matyáši vstříc a ruku mu podal. Na to oba sestoupili s koní a ujednali v blízké chýši mír až do roku 1471 — který ovšem se strany Matyášovy o několik měsíců později byl zase porušen.

Umělec zachytil okamžik, kdy král Jiří sedě na vzpínajícím se koni podává ruku pokořenému Matyáši. Okamžik v životě krále-diplomata významuplný, ač nedá se popříti, že by se byly poměry snad jinak vyvinuly a budoucnost vlasti naší jinak utvářila, kdyby byl Jiří u Vilímova býval spíše vojákem a Matyáše i s vojskem byl zničil.

Na hranolovitém piedestalu, jenž proveden architektonicky pěkně a s nevšedním vkusem, sedí král Jiří na koni. Pokud nám ze starých památek známo, jsou rysy Jiříkovy, jest tvář i postava jeho portraitem věrným; tím, že umělec umírnil poněkud embonpoint[1] krále, posloužil pouze uměleckému vkusu, aniž by se byl prohřešil na historické pravdě. Jiří král nebyl dle souvěkých líčení takovým, jakým se obyčejně maluje, do kamenu tesá a v kov leje, byl to muž silný, svalnatý, ale souměrný.

Schnirch tak jej pojal i provedl. Postava plná života a síly, s výrazem energie v intelligentní, poněkud zasmušilé tváři. Schnirch velice posloužil dílu svému, že nedal se splésti tradicí, jež zobrazuje Jiřího bez koně; „ku vznešenosti královské patří kůň“, pravil již Francouz Carpeaux. A kůň Jiříkův je znamenitě modelován. V něm jeví se hlavně umělecká Schnirchova solidnost a důkladné studium, právě tak v pojmutí celkovitém jako v podrobnostech. Ve čtyřech rozích piedestalu stojí panoši v kroji tehdejší doby a každý z nich drží štít se znakem čtyř zemí koruny české. Co do nejbližšího okolí pomníku učinil Schnirch dva návrhy. Dle jednoho státi má ve čtverci, uzavřeném těžkými bronzovými řetězi a s bohatými svítilnami ve všech čtyřech rozích; dle druhého projektován kolem pomníku bassin. Který návrh je lepším, závisí od prostranství, na kteréž má být postaven.

Rozměry pomníku odpovídají naskrze zákonům aesthetickým, rozřešen těžký úkol uměleckého souladu co do rozměrů i co do materiálu velice šťastně.

Pomník, jenž od půdice až k temeni sochy má výši desíti metrů, činí dojem imposantní. Socha a ornamentika na podstavci projektována v tepané mědi i bude provedena práce tato firmou domácí, piedestal a sochy pážat budou z pískovce.
 


[1] Fr. embonpoint - nadváha.

 

 

 

 

Pracovní náčrtek sochy krále Jiříka s kašnou a se svítilnami 1886

 
 

lfancy1.gif (1168 bytes)

 

Zpět na články o Bohuslavu Schnirchovi

Zpět na hlavní stránku