31.1.2023
Závěr Zemanova neslavného prezidentování poznamenává diskuse o tom, zda smí obsadit funkci jmenováním, které nastane až ve volebním období příštího prezidenta. Rozvíjejí se rozpravy, jak dlouhá by mohla být lhůta, kdy už je to zasahování do kompetence nastupujícího prezidenta – den, půlrok, rok, léta?
Jako člen několika komisí pro Ústavu v devadesátých letech a předseda jedné z nich mám na paměti, jak jsme prováděli zátěžový test. Myšlenkově jsme se pokoušeli vidět zbytek Ústavy očima každé ústavní funkce a zkoumali jsme, zda nemůže dojít za určitých okolností k havárii – k mimoústavnímu patovému stavu, kdy nevíme co dál. U funkce prezidenta jsme napevno počítali s ústavní žalobou, kterou jedna z novelizací v podstatě znemožnila. Bohužel jednotlivé novelizace do Ústavy nadělaly díry, kterých asi desítka. Toto je jedna z nich, ale to je na jinou úvahu.
Problém přesahování rozhodnutí prezidenta jsme ale řešili. Zatímco v případě Sněmovny jsme do Ústavy napsali, že nástupem nového obsazení sněmovních rolí po volbách padají do koše všechny nerozhodnuté a neprojednané záležitosti, tedy nová Sněmovna zasedne vždy k čistému stolu, v případě prezidentské funkce jsme záměrně nechtěli problém platnosti starých rozhodnutí s nástupem nového prezidenta upravovat.
Řekněme, že odcházející prezident někoho jmenuje právě do funkce předsedy Ústavního soudu tak, že má do funkce nastoupit až v době volebního období nastupujícího prezidenta. Jmenování obrazně řečeno nenabývá účinnosti, nerealizuje se. Může se stát, že nastupující prezident je s rozhodnutím spokojen a pak nevzniká problém. Pokud ale není spokojen, může jmenovat někoho jiného. V právních věcech platí zásada „lex postrior derogat priori“, pozdější rozhodnutí mění to starší. Nedomnívali jsme se, že by kolem toho mohl vzniknout spor. Dokud nedojde k tomu, že by jmenování došlo svého účinku, může být změněno. Je jedno, kdo je aktuálně v roli prezidenta. Analogicky přebírá vláda veškerou agendu vlády předchozí – s čím nesouhlasí, to může příslušným postupem změnit.
Je to podobná situace, i když ne úplně, jako když prezident rozhodne, že někomu udělí státní vyznamenání. Dokonce to veřejně oznámí, ale pak si to rozmyslí. Své rozhodnutí pak změní rozhodnutím pozdějším a vyznamenání neudělí. Dokud nebylo vyznamenání předáno, může si to rozmyslet.
Domnívám se, že právní posudky, které si jistý pan Zeman k této věci objednává, celkem správně docházejí k závěru, že prezident může klidně jmenovat předsedy vlád na století dopředu. Věřím, že dobří právníci jej zároveň také upozorní na to, že takové rozhodnutí může být následně změněno. Prezident, aby se na něj nezapomnělo, může vytvořit půvabnou frašku, kdy po celé století každé nové jmenování skutečného předsedy vlády ruší staré prezidentské proroctví.
Panu Zemanovi je zřejmě líto, že doposud nenapsal žádnou divadelní hru, ani nenatočil film o odcházení, tak alespoň vymyslel na odchodnou ústavní frašku.