Evropská demagogie KDU: Demokracie není nápravné zařízení

14. září 2001

Debata o podobě našeho členství v EU probíhá podivným způsobem. Čelní představitelé KDU letos v létě obvinili ODS z demagogie. Sami na vážné otázky nedávají žádné odpovědi (porovnání nevýhod a výhod členství). Své pocity a svou víru používají místo argumentů (všichni víme, že…). Podle lidovců Evropská integrace prý již překonala období „národů“ a ubírá se prý jiným směrem. Neumí říci jakým. Hlavní spor probíhá o tzv. „národní zájmy“.

Odkud se vzal pojem „národní zájmy“? Po druhé světové válce byla formulována nová teorie mezinárodních vztahů, hlavní povinností vlády není hájit pouze územní svrchovanost a celistvost, ale poskytnout ochranu širšímu souboru vnějších vazeb státu, jejichž narušení by ohrozilo samotnou existenci země nebo svobodu politického rozhodování. Postupně byly zpracovány metody, jak priority stanovit a seřadit podle důležitosti (Morgenthau). Název pochází z USA, kde „national“ znamená federální působnost, na rozdíl platnosti omezené na některý členský stát federace. Pokud některým našim intelektuálům vadí tento amerikanismus, můžeme metodu stanovení národních zájmů označovat za hledání „společných priorit komunity, žijící v ČR“.

„Národní zájmy“ nejsou souborem nějakých ultrapravicových či nacionálních politických teorií, ani nesouvisí s tím, zda EU bude společenstvím národů či federací. „Národní zájmy“ označují seznam priorit, sestavený podle příslušné metody, o němž je rozhodující většina národní komunity zajedno, že jsou tak zásadní, že je rozhodnuta je hájit všemi dostupnými prostředky. Každá komunita může být úspěšná jen tehdy, dokáže-li si společné zájmy včas a správně stanovit a hájit. V politickém kolbišti musí rozlišovat střety vnitřní, při nichž se může do libosti přít a vyhrává ten, kdo získá podporu veřejnosti, od obhajoby společných vitálních priorit. České dějiny poskytují mnoho příkladů, jak naše komunita nedokázala své zájmy správně identifikovat a pak je obhájit.

O teorii „národních zájmů“ u nás začal psát počátkem devadesátých let M. Palouš a další, ale v letech 1993-97 znalost těchto metod upadla u ministra zahraničí v nemilost. Překvapivě ji však v poslední době vrátili do hry někteří ministerští úředníci a současný ministr dal této metodě zelenou.

Jestliže lidovci tvrdí, že „považují“ EU za národní zájem, dávají tím najevo, že o těchto teoriích nic nevědí. Členství v EU není dogma, stane se „zájmem“, bude-li formulováno podle správné metody a zařadí-li se mezi ostatní priority.

Podpora veřejnosti pro evropskou integraci ve stávající podobě klesá a vůbec není jednoznačná (nejen u nás, ale i v mnohých zemích Unie). Demokraticky smýšlející politik musí znovu zvažovat, zda opravdu platí, že „musíme vstoupit do EU v dnešní podobě za každou cenu a co nejdříve“, když to není schopen před veřejností obhájit. V demokratickém státě politikové slouží veřejnosti a hájí její zájmy, v autokratickém systému mocní mohou vnucovat své názory druhým a své zájmy prosazovat i proti vůli a proti zájmům občanů (třeba formou kampaně-propagandy, nebo demagogie).

ODS opakovaně řekla, že podporuje proces evropské integrace, ale stávající forma integrace nemůže být nejvyšší prioritou národních zájmů. Vychází najevo (podrobnosti publikujeme na Internetu), že náklady na členství převyšují výhody z něj plynoucí. Po vstupu do EU pravděpodobně dojde k poklesu životní úrovně, k růstu nezaměstnanosti, k omezení části domácí produkce. Zatím dovedeme sestavit předběžnou bilanci a zdá se, že členství pro nás může být ztrátové ještě příštích patnáct až dvacet let.

Za takových okolností musí být znovu posouzeny priority. Životní standard našeho obyvatelstva je vyšší prioritou, než členství v EU. To znamená, že se mění společný cíl: Usilujme o nalezení takové formy účasti na evropské integraci, která je pro nás přijatelná, usilujme o sjednání takových podmínek, aby se výhody a nevýhody dostaly do přibližné rovnováhy, usilujme o nalezení správného načasování, aby nevýhody byly minimalizovány. Mění se i politické zadání pro vyjednávací tým: není nutné za každou cenu uzavřít všechny kapitoly za jakýchkoli podmínek (třebas i s katastrofálními důsledky) co nejdříve, ale vyjednávat takové podmínky, aby naše životní úroveň alespoň neklesla.

Proto ODS vyzývá k veřejnému uvažování o společných prioritách a věří, že občana není třeba převychovávat, aby souhlasil s něčím, co je proti jeho zájmům. Demokrat musí odmítnout přesvědčení, že jakási skupina zasvěcených ví, co je pro ostatní dobré a tak jim vnutí svou vůli. Demokracie není nápravné zařízení.

Tento článek byl zaslán redakci MFD jako reakce na článek „Evropská demagogie ODS“ (Jan Tlamycha 29. 8. 2001), ale ani v MFD nemáme právo reagovat na lidovecký útok. Další svědectví o tom, jak jednostranně u nás probíhá diskuse o EU!