O kohoutkovi a slepičce
24. října 1993
Středoevropské země, které si více či méně úspěšně zvykají na radikální demokratické změny po utrpení, způsobeném sovětskou hegemonií, a které zároveň procházejí ekonomickou transformací, podobají se kohoutkovi, ležícímu na dvoře. Nožky má nahoře a volá po bezpečnostních zárukách a perspektivě připojení k západoevropským demokraciím, aby se dosavadní demokratické změny staly neodvolatelnými.
Slepička středoevropské demokracie běhá po světě, aby zajistila pro svého kohoutka pomoc. V prvé řadě přichází k členským zemím NATO, které nejsou v Evropském společenství, a prosí: „Můj kohoutek leží na dvoře, nožky má nahoře, slitujte se a pomozte mu prosím!“ „Rádi bychom pomohli, ale napřed musíš, milá slepičko, běžet za státy NATO, které jsou v ES, až ti dají svůj souhlas, přijď zpátky za námi!“, slyší slepička v odpověď.
I běží slepička k státům NATO v ES a prosí o pomoc pro svého kohoutka. Moudře pokyvují hlavami a říkají: „Máš pravdu, milá slepičko, bez pomoci tvůj kohoutek zahyne, ale než ti pomůžeme, potřebuješ mít souhlas od Západoevropské unie, protože ta bude v budoucnosti zajišťovat evropskou bezpečnost!“
I běží slepička do ZEU a prosí, ale odpověď zní: „Milá slepičko, rádi bychom tvému kohoutkovi pomohli, ale my o tom nerozhodujeme, zanedlouho budeme mít místo Evropského společenství Unii, ta ponese odpovědnost za naší zahraniční politiku, utíkej do Bruselu, až budeš mít jeho souhlas, přijď za námi zpátky.“ (Pozn.: Pro zjednodušení jsou všechny instituce ES symbolicky představovány Bruselem.)
A tak spěchá slepička do Bruselu a prosí: „Slitujte se nad mým kohoutkem, leží na dvoře, nožky má nahoře, …“ a slyší: „Milá slepičko, až bude jednou tvůj kohoutek členem budoucí Evropské unie, jistě mu pomůžeme a poskytneme mu záruky které potřebuje pro svou demokracii, ale potřebuješ-li pro něj pomoc dříve, musíš mít napřed souhlas od našich zaatlantických partnerů!“
Letí tedy slepička přes Atlantik, aby prosila za svého kohoutka a slyší: „Milá slepičko, víme o trápení, které máš se svým kohoutkem, rádi bychom pomohli, ale k tomu bys musela mít souhlas od ruského medvěda, který právě churaví, ale až se uzdraví, jistě ti svůj souhlas dá.“
Vrací se tedy slepička přes oceán, aby běžela prosit ruského medvěda, který původně způsobil trápení jejímu kohoutkovi, i když se jí za medvědem moc nechce. Než však do Moskvy doletí, vidí jak její kohoutek ve Střední Evropě dál leží na dvoře, nožky má nahoře a již mu dochází dech. Z Moskvy totiž právě zazněl hlas velkého medvěda, kterému poslední zpráva vylepšila náladu: „Dobře to řekli za oceánem, že jedině já mohu tvému kohoutkovi pomoci, kohoutek ať se zvedne a přijde za mnou, medvědem, a nějak se spolu dohodneme, já přece vím co tvému kohoutkovi chybí.“ Slepička když to slyší, klesá vedle svého kohoutka, nožky už má taky nahoře a svorně spolu na dvoře budou čekat, jestli jim někdo pomůže a hlavně z které strany pomoc přijde.