Ani ryba ani rak, ani růže ani pták
Jiří Payne
9.5.2009
Představitelé nepolitické politky
Také se vám někdy zdálo, že s našimi velkými stranami je to prašť, jako uhoď? Pročetl jsem jejich volební programy, ohňostroj hloupostí a populismu.
První překvapení spočívá v tom, že drtivá většina volebních slibů obou stran vůbec nesouvisí s Evropskou unií. V programu ODS je to formulováno tak, že by to mohlo být společný mottem těchto voleb pro oba politické tábory: „Strategické cíle Evropské unie ustupují potřebě uspokojit domácího voliče.“ Hlavním problémem EU, jak odstranit pověstný demokratický deficit, se oba volební programy pro jistotu nezabývají. Nemají k tomu co říci.
Druhým překvapením je neuvěřitelná podobnost obou programů, často formulovaných jako všeobecně uznávané pravdy, o kterých nikdo nemůže pochybovat. Posuďte sami. Například ODS, která tentokrát získává voliče silným důrazem na sociální politiku, mobilizuje revoluční výzvou: „Sociální systémy se přirozeně vyvíjely v různých zemích různou cestou.“ Zkuste to zpochybnit! Nebo akční věta: „Naše země je významně proexportně orientovaná.“
Socialisté ovšem nezůstávají pozadu: „Žádný člověk si nemůže být trvale jist svým zdravím.“ To je opravdu nezpochybnitelný proevropský program! A vynášejí trumf: „Dítě si nemůže vybrat, v jak bohaté rodině se narodí.“ To je jasná polemika s buddhistickou vírou v převtělování! Slovo do pranice pro evropské volby.
Topolánkovci mobilizují své příznivce: „Ukazuje se, že sice dokážeme vytvořit ohromné ekonomické a politické celky, nejsme však schopni je účinně kontrolovat a řídit.“ K tomu paroubkovci poznamenávají: „Jsme rozhodně proti Evropě byrokratů.“
Levice dává překvapivě najevo, že pochopila tržní princip v podobě zásady ‚něco za něco‘: „Svoboda není zadarmo. Svoboda je něčím, co si musíme zasloužit.“ Chápu, svobodu jsme si nezasloužili, a proto nám ji obě strany prostřednictvím Lisabonské smlouvy musí odejmout. ODS s kamennou tváří karetního hráče reaguje: „Důkladná analýza a realistické hodnocení jsou základem profesionální a hlavně účinné evropské politiky.“
Třetím překvapením je to, že rozdíly v obou programech jsou velmi malé. „Významným prvkem sociálního modelu je rovnost,“ tvrdí ČSSD. K tomu se dočítám: „Nový systém bude spravedlivý a solidární.“ Domníváte se, že to je citát od Paroubka? Není, letos to totiž prosazuje ODS!
Čtvrtým překvapením je pozoruhodná shoda obou stran při prosazování JISTOT. Tak například jedna strana tvrdí: „Hlavním cílem politiky sociálně demokratické levice je JISTOTA zvýšení kvality života.“ Zatím sice nechápu zcela zřetelně, jak budou socialističtí europoslanci z Bruselu zkoumat kvalitu mého života, aby pro mne připravili zvýšení. Možná tou vrcholnou kvalitou života v pojetí socialistů bude smrt. Nebo naopak v Bruselu odhlasují nesmrtelnost? ODS je v této věci mnohem střízlivější: „Člověk musí mít JISTOTU, že v případě nezaviněné nouze mu stát pomůže.“ Rozumím tomu tak, že modří europoslanci mi budou v takovém případě z Bruselu pomáhat prostřednictvím státu, abych měl jistotu.
Pátým překvapením je to, jak obě strany vydávají nejistotu za program. Nepřekvapuje, že se ODS chlubí zásluhami v oblasti energetiky, ale to, jak vydávají za řešení nezávaznou deklaraci, na základě které se má v budoucnu nahradit nejistota energetických dodávek z Ruska nejistotou dodávek z Ázerbájdžánu, kde panuje ještě nejistější politický systém. Proti tomu ČSSD nabízí pouze závazek: „Budeme prosazovat nový evropský energetický pořádek.“ Pochopitelně neslibují, že pořádek bude, ale jen to, že se o něj jejich europoslanci budou snažit. O nesmyslnosti evropských zelených daní na energii podle toho, z čeho byla vyrobena, nikde ani slovo.
Šestým překvapením je shoda v tom, že v rozvojových zemích odstraníme chudobu. Obě strany vycházejí z Lisabonské smlouvy, kterou společně právě podpořily, ve které Unie zřetelně popisuje svou hospodářskou a sociální politiku v rozvojových zemích, když pro ně počítá „s hlavním cílem vymýcení chudoby“. ODS dala opatrně do programu: „Rostoucí význam ekonomiky v mezinárodních vztazích jde ruku v ruce s globalizací.“ Proti tomu ČSSD je velmi radikální: „Jsme povinni poskytnout pomoc těm, kdo trpí. Jsme povinni bojovat proti bezpráví.“ A nádavkem jedním dechem doplňuje: „Evropa věří, že lidé mají mít rovný přístup k vybraným základním hodnotám bez ohledu na svůj majetek.“ Beru na vědomí, že v příštím volebním období Unie zachrání svět. ODS to ale vidí pragmaticky, konkretizuje cíle obsažené v Lisabonské smlouvě: „Čeští spotřebitelé budou mít levnější potraviny a druhotně tím pomůžeme bojovat s globální chudobou.“ Závěry Lisabonské smlouvy nejen splníme, ale překročíme.
Sedmým překvapením je to, jak oba partneři svorně straší tím druhým. Tak například ČSSD straší pravicí doma i v zahraničí: „Aby se obyčejní lidé nebáli mít více dětí. Bruselská i česká pravice nám to chtějí vzít.“ Zřejmě proto rodina šéfa socialistů příkladně čeká potomka.
„Hledání univerzálního přístupu k řešení ekonomické krize v Evropě nutně narazí na potíže,“ prorokuje ODS. A pak že nestraší! Na adresu Ústavní smlouvy a Lisabonské smlouvy ODS jasně říká: „Tyto dokumenty v konečném důsledku spíše podporují tendence velkých členských států monopolizovat evropskou integraci ve prospěch svých národních zájmů.“ Ruku na srdce, postrašili nenapravitelným egoismem velkých států. Ale sami se nebojí, i když Lisabonskou smlouvu nebojácně prosadili. Sebevědomě totiž vyhlašují: „Občanská demokratická strana je jedinou zárukou.“ Kdoví, zda bychom se neměli bát, když je záruka jen jedna.
ODS ve strašení pokračuje: „Neúměrný nárůst zadlužování považujeme za velkou hrozbu.“ Jenom se obávám, že nejde o rozpočet Unie, ale o rozpočet český, kterého se tyto volby netýkají.
Vzájemné strašení dosahuje pitoreskní podoby na podstránkách konkurenční strany, kde ODS straší například bratrstvím s náčelníkem Apačů. ČSSD pokračuje v antikampani typu ‚ODS mínus‘, tentokrát s hlavním heslem ‚BUDU VOLIT ODS‘.
Naprosto nepochopitelný populismus najdeme v programu ODS: „Přibližně do dvaceti let budou občané České republiky vydělávat tolik co Němci nebo Rakušané.“ Konečně slib, na který se jistě můžeme všichni spolehnout! K tomu socialisté již nemají co dodat. Němci i Rakušané musí být vyděšeni, že jim ODS prorokuje tak velký propad životní úrovně.
Osmým překvapením je grafický doprovod kampaní obou stran. Abych si odpočinul od vážných myšlenek volebních programů, vyrazil jsem na procházku. Pod dojmem velkoplošné reklamy jsem pochopil. Evropským budovatelským souručenstvím na mne dýchnul plakát, na kterém svorně shlížejí předsedové obou stran pod heslem ‚řešení místo strašení‘, které může platit zleva doprava i zprava doleva. Ano, přesně tak to funguje v europarlamentu. Pravice i levice svorně prohlubuje budování. Možná není náhodou, že je Topolánek zobrazen nalevo od Paroubka.
Tento volební kolorit doplňují různé vzkazy, které na plakátech očividně tiskne jedna strana jménem druhé a naopak. Někdy je sporné, komu to škodí a komu pomáhá. Praktika u nás známá již několik let, ve slušných demokraciích nemyslitelná. Obě politické strany opouštějí své původní politické vize. Sbližují se natolik, že možná jednou založí něco jako Národní frontu s jednotnou kandidátkou a společnou kampaní. Hvězdy na evropském praporu pak budou jistě oranžové. Právo na práci, které se bude v tomto volebním období podle Lisabonské smlouvy zavádět, pak jistě svorně dohodne tandem Nečas-Škromach.
Dost žertů. Problém je jinde. Jak se postupem času vyprazdňuje česká politika, jak ztrácí myšlenkový obsah, jak dominuje nepolitická politika, tak se stává z klasického střetávání politických filosofií pouhé handrkování o moc. Přestávají platit argumenty, politická rétorika postrádá jakoukoli logiku. V takovém, prostředí nemůže veřejnost politiku ovlivnit ani argumentací, ani při volbách. Bezvýchodnost ohňostroje populismu pak přirozeně vyústí do růstu extremismu.
Modro-oranžový prapor – symbol srůstání kdysi protichůdných filosofií v rámci nepolitické politiky.
