Ing. Josef Emanuel Schnirch * 25.12.1802 †  20.7.1877 (* 24.12.1802 † 18.7.1877) (*26.12.1802 podle Soboteckých)

Rodiče: Alois Schnirch * 1780 † 1832

Marie (Máří) Pistoriová Schnirchová * ? † 1801?

Terezie (Rezi) Presslová von Schwertsberg Schnirchová * ? † ?

Sourozenci: Aloysia Schnirchová * 26.8.1801 † 1801

Ing. Josef Emanuel (Imanuel) Schnirch * 25.12.1802 † 20.7.1877 syn Terezie

Terezie (Rezi) Schnirchová Gabessamová * 5.10.1804 † ?

Karolina Schnirchová Matějková * 24.8.1806 (25.5.1806) † 13.6.1881

Žofie Schnirchová * 31.3.1808 (1805) † 17.6.1889

Manželka: Eleonora Kulichová Schnirchová * 21.5.1809 (25.1.1808) † 7.1.1887 (1884) Ing
Děti: Marie Žofie Schnirchová Lahodová * 4.7.1836 (1835) † 5.1.1903

Žofie Schnirchová Neisserová * 2.10.1837 † 10.11.1903

Terezie (Rezi) Schnirchová Šantlová * 3.8.1839 † 28.2.1912

Eleonora (Lori) Schnirchová * 1842 † 1917

Josefa (Josefína) Schnirchová * 20.11.1843 † 18.1.1845

Bohuslav Schnirch * 10.8.1845 † 30.9.1901 sochař

JNZ. Jaroslav Schnirch * 13.6.1847 † 6.8.1902

Božena Schnirchová Birnbaumová Boučková * 25.2.1849 (24.2.) 1849 † 30.3.1928 nar. dle křestního listu

Zdeněk Schnirch * 10.11.1850 † 1.4.1856

 

Portrét z r 1881, Gigia Codecasa

 

 

 

Schnirch Josef  * 25.2.1802 v Sobotce, ale vlastně již na panství Kost, kde tehdy rodina sídlila. Byl synem silničního komisaře Aloise a Teresie roz. Presslové, chodil do obecné školy v Sobotce, pak v Praze do hlavní vzorné školy, konečně studoval na pražské technice. Při tom dostával z domova jenom 8 zl. měsíčně, musel si tudíž přivydělávat na živobytí kondicemi. Potom pracoval u strýce Bedřicha Schnircha při stavbě řetězového mostu ve Strážnici na Moravě, pak byl zaměstnán u mapovacího ředitelství ve Štýrském Hradci (jmenován 17.2.1823 adjunktem) a v Lublani. Samostatně provedl roku 1828 přestavbu dvou domů v Českém Brodě, pak se stal okresním cestmistrem v Poděbradech a bydlel zde; odtud tam stavěl 1829 spojovací silnici, účastnil se tu stavby mostů, viaduktů, kanálů apod., 1834 stavěl v Sadské poštovní dům s hospodářskými budovami, 1835 se účastnil stavby kamenného mostu přes Labe u Nymburka. Oženil se 19.1.1836 s Eleonorou, jednou ze šesti dcer tehdejšího purkmistra poděbradského Františka Kulicha. Roku 1837 stavěl říšskou silnici do Rumburka, r. 1840 železnici Strakonice-Protivín; tehdy bydleli ve Strakonicích, neboť podle potřeby staveb se stěhovali do různých měst v Čechách. V letech 1841-42 pracoval s Francouzem Barrandem na výzkumu skalstva pod Prahou, nazvaného Barrandovem. R. 1842 pracoval na projektu dráhy Vídeň-Brno-Praha; r. 1845 prováděl stavbu dráhy z Kachu do Neudorfu v Dolních Rakousích. Na to byl přeložen do Štýrského Hradce, r. 1849 byl pověřen ministerstvem železnic vypracováním projektu železnice z Lublaně do Terstu, povýšen na vrchního inženýra a přeložen do Terstu k provedení této stavby. Tedy se tam s rodinou odstěhoval, ale to stěhování bylo hrozné: sedm malých dětí, vychovatelka a vychovatel, aby se děti naučily česky, a služka i personál kanceláře, dohromady patnáct osob. Až do Lublaně se jelo železnicí, odtud najatým dostavníkem tři dny do Terstu; vždyť trať Lublaň-Terst se teprve měla stavět. Zmíněným vychovatelem byl Ing. Michal Mácha, bratr Karla Hynka Máchy, který dělal v kanceláři také písařskou službu a obstarával stavební materiál. Rodina však nebydlela přímo v Terstu, nýbrž v Sezaně, vesnici před Terstem. Zde mezi Čechy tu zaměstnanými organisoval Schnirch sbírky na stavbu Národního divadla v Praze; a tady zůstala rodina téměř deset roků. Tu se jim r. 1851 ještě narodil Zdeněk, ale r. 1856 zemřel prý na zápal mozku. Schnirch měl zde skvělý plat a byl ve svém živlu, moha provádět zajímavé stavby. Nejobtížnějším problémem byl úsek trati Postojná-Terst, šest tunelů, viadukty, hornatý terén. Byl také velký milovník přírody a znatel. Pokud dovolila práce, chodil se svými dětmi na procházky, zastavil se u každého broučka, květiny, zvláštního kamene a vysvětloval, jak se to jmenuje, jak žije, je-li užitečný či škodlivý atd. Ale do škol byly děti, když dosáhly toho věku, posílány ze Sezany do Prahy k příbuzným. Slavnostní zahájení železniční dopravy na této nové trati bylo 27.7.1857. Když byla stavba dráhy až do Terstu dokončena, byl Schnirch vyznamenán zlatým záslužným křížem s korunou. A potom přišlo nové stěhování, přeložením r. 1859 do Štýrského Hradce, kde byl zaměstnán v Technicko-vědeckém ústavě. Tady také sepsal dvě odborné knihy. Zde mohly děti již navštěvovat tamní školy, ovšem německé, ač tam na reálce bylo několik profesorů Čechů. Odtud vedl Schnirch zase stavbu několika tratí, jednu část v Uhrách spolu s Ing. Neisserem, jejíž druhou část stavěli Ing. Birnbaum a Kudella, což bylo příležitostí k několika příbuzenským svazkům a sňatkům. Potom, r. 1869, bydleli zase ve Vyškově, při stavbě dráhy Brno-Luleč, pak Nezamyslice-Olomouc-Šternberk. A r. 1871 se ocitli opět v Sedmihradsku při stavbě tunelu u Kronštadtu. Na odpočinku sídlili Schnirchovi již v Praze, a zde postavil*   ještě svému synu, sochaři Bohuslavovi, dům s ateliérem na Vinohradech, Mikovcova 5, kde jeho potomci dosud žijí. Ale r. 1875 byl tento pracovitý člověk raněn mrtvicí a skončil svůj bohatý a činorodý život 20.7.1877; pochován byl v rodinné hrobce na Olšanech. Jeho vdova zemřela 7.1.1887 v Poděbradech.

* Pozn.: Údaj o tom, že dům v Mikovcově ulic stavěl Josef Schnirch není nikde jinde ověřen. Pokud to není omyl, pak mohl dohlížet na stavbu. Ovšem zároveň pokud byl v roce 1875 raněn mrtvicí, byl by jeho dohled na stavbu omezen, neboť dům byl dokončen právě na podzim 1875.

 

foto neověřeno, dle popisku Josef Schnirch, snad vpravo
(pěšinka ve vlasech)

Tým zeměměřičů - Josef Schnirch pravděpodobně s teodolitem Spitra,
další kolegové s kružítkem, pásmem, zápisníkem, pravítkem, tyčemi a dalšími geodetickými pomůckami

Svěcení lokomotivy Bohemia 21.8.1845 na tehdejším Novém nádraží
dnes Masarykovo


Alois Pravoslav Trojan popsal 20.srpna 1845 v Květech příjezd první lokomotivy do Prahy: "valně přivaliv se parochod po patě Žižkova až na drážeň, naplněnou lidstvem, stavil tu běh svůj a jako vítěz kráčel dlouhým, velebným krokem, až přistál v jedné z nových bran, tedy právě na prahu naší Prahy, kdež jej pan purkmistr u velkém zástupu lidstva všeho druhu přivítal. Byl to pohled velkolepý a city radostné zmocnily se všech přítomných…"

 

Stavba železnice pod vedením Josefa Schnircha

 

 

Sezana2.jpg (59706 bytes)

Trať Jesenice Sezana 2002

 

Sezana3.jpg (45525 bytes)

Trať Kupovo-Humar Bohinska 2002

 

slika.jpg (33449 bytes)

Lokomotiva z tehdejší doby ve slovinském muzeu.

 


Štýrský Hradec

 

Goldenes Verdienstkreuz mit der Krone

 
 

 

Hlavní stránka