Mily sinu.

Předně se musim notně s tebou vyvadit, ty lenochu, nedbalče, darebo a t. d..  Jsi nyni již 3 neděle z domu, a nepsals ještě ani slova!  Nevíme ani, kde jsi!  Šlišíš, to není hezké od tebe. Vždyť přece nemáš pranic co dělat a proto hned se posaď a piš a popiš cestu svou a zamestnání své nynejší.

Téš nevime nic o Bohuslavovi, ostalli přece ve Vídni, aneb se dal od tebe přemluviti, aby šel s tebou do Poděbrad? Také ten dareba nic nepíše a Zofka je také taková;  jste Vy všecky na jedno brdo.

Jak pak se vede Rezince a jejim oboum princům Zdeničkovi a Vojtiškovi a co dělá Hynek?  Ma on asi hodně mnoho práce, tu s cukrárnou, tu se záložnou, tu se svýma a též i s našima záležitostmi. Teď má alespoň asi již po žních. Zděl mě také, jak tyto u Poděbrad vubec a jak zeiména u Hynka vypadli?  A jak stojí tráva na lukách a.t.d.

Čekám s toužebností od nej dopis a nechám ho snažně prosit, aby mě po tobě skázal, jak to stojí s tou pujčkou od toho pana mlináře. Koncem toho měsíce, vlastně 28. srpna, musim zaplatit dvě směnky a spolehl jsem se na tuto puičku, poněvadž mě Hynek tenkráte psal, že jest jako jistá a co nevidět k dostání. Tedy se ho hned na to vyptei, mámeli nadeji na ní a kdy asi peníze dostanem a hned mě to piš, abych mohl zde ty věci uspořádat, což se mě bez značných obětí nepodaří, nebuduli moci zaplatit.

Také se vyptej Hynka, jak to stojí s Balcarem a dej mě též o tom správu. Posílám ti přiložené výstřišky ze zdejšího Zarubpostu. Přečti si je jeden po druhym, jak jsou číslované a zhroziš se.

Vem si však z příběhu toho také příklad, jak daleko to může člověk přivésti, když se zpustí Boha, pořádku, mravnosti a svých poviností, a vystřihej se všech takových nectností, kteřé zdaji se byti často nepatrnými, když se jim však mladý člověk oddá, mohou ho vésti vždy dál a dále ke špatnostem, až třeba ůplně ve zkázu a skončí to tam, kde tento člověk. Je mě to však v skutku nepochopitelné, jak ten takového něco učiniti mohl. Prosim tě tedy pro Boha, střeš se pořáde všeho darebáctví a hejření, konej vždy pilně povynosti své a buď vždy pečliv své cti a hleď byti vždy čestně zaměstnán, tak nepříjdeš jiste na zcestí. Prosim Boha, aby tě chránil ode všeho zlého, abychom z tebe měli jen samou radost a nikdy zármutek.

Maminka odjela dne 15ho k Marjance a jsem teď z cele rodiny sám a sam doma, a proto jsem se přestěhoval k Zofince, kde nejen docela bydlim, ale též se stravuji. Ignac je pořád ve Vídni a nevim, kdy přijde domů. Žofinka i s dětma jsou dokonale zdrávi a také já.

Tedy mě hned piš, abych se doveděl stran těch peněz.

Já a Žofinka Vás všechny srdečně líbáme a přejeme Vám ve všem dobrého zdaru. Buh tě opatruj. Ostávám tvuj

Upřimný otec

Šchnirch

V Hradci Štýrskem dne 21ho srpna 1865.

Na adresu neudávej byt.

Nezapomeň směřit tu louku pod Libicí a nezanedbej cvičiti se ve psaní. Tvé psaní ať je trochu pořadně napsáno.

 

Zpět na Josef Schnirch

Zpět na Jaroslav Schnirch