|
Jeho děd i otec byli upřímní vlastenci. Byla
to inženýrská rodina. Prvý železniční most v Rakousku stavěl jeho strýc Bedřich,
po němž má Bohuslav druhé jméno. Otec, muž vzdělaný a probudilý, snažil se dáti
svým dítkám co nejpečlivější vychování. Matka mu v tom byla nejlepší
pomocnicí. Nejvíce tomu ovšem překážel takřka potulný život, neboť otec musel
býti vždy tam, kde stavěl most, a tak byl brzy v Čechách, nebo na Moravě, v Uhrách
nebo Sedmihradsku, Štýrsku nebo Přímoří.
Za pobytu jeho v Praze r. 1845 narodil se mu syn
Bohuslav Bedřich Josef v den sv.
Vavřince na Malé Straně č. 58. V Praze chodil
Bohuslav do realky tehdy německé.
Odtud vypuzen prof. Vollmondem, jehož karrikoval kresbou, jako kdysi slavný Dobner
svého professora básní, odešel do Štýrského Hradce, kde realku dochodil. Již v té
době všecka jeho snaha nesla se k umění, ač zvláště matka bojíc se o budoucnost
svého miláčka mu v tom zbraňovala.
Konečně vidíme ho v sochařské dílně J. Greina v
Št. Hradci, kde celý
šťasten třímá dláto a paličku nebo modelluje v hlíně. Záhy však odchází na
uměleckou akademii ve Vídni a Mnichově, kdež dokončuje prvou skupinu -
sv. Jiří v
zápase s drakem - začatou r. 1866, a velkou sochu Fügnerovu.
V Praze dán směr jeho budoucí činnosti. Na technice poslouchá architekturu prof. Zítka a odchází pak do Vídně. Jako samostatný
sochař přece studuje akt u prof. Geigera a totéž opětuje se r. 1872 v Římě.
Při tom snažně studuje v museích a sbírkách a pracuje na Prometheovi,
Amazonce, reliefu »Achill a Hektor« a drobnějších skizzách.
Leč všecka jeho touha obrací se do Italie, do zaslíbené země toho umění,
jež si vytkl cílem a jež za jeho doby bylo panujícím a nově přišlou k nám
francouzskou renaissancí sesíleno. Byl to klassicism; jehož vrchol byl v
přesné stilisaci předmětu, tedy v té formě, v níž řecká plastika došla dodnes
nedostiženého vrcholu. Avšak neměl prostředků na cestu do Itálie a r. 1868
stipendia nedostal (dostal ho Sequens). Konečně otec mu r. 1871 dává nejnutnější na
cestu a on s Gollem až do Padovy, odtud sám dále k
Římu se ubírá.
»Jsem velmi spokojen a šťasten, žiju tu tak, jak jsem si vždy přával. Mé studio
(atelier) a památky římské nejvíce mne vídají, nic mne nevytrhuje a tak se mohu
úplně oddat svým studiím.« A nechodil ani na oběd - »bych získal času«.
Úžasná píle. Kreslí po museích a památkách vynikající sousoší, sochy,
fontány, reliefy, náhrobky, architektury a fresky. Tužka a akvarell jsou mu všude
průvodčím a brzy tak se zdokonaluje, že malíř Kaiser vyprošuje si ho za
spolupracovníka při kopírování fresek v Orvietě, které dnes uloženy v Londýně.
Sám pak přinesl výtečné kresby a malby ve svém skizzáku.
Leč převahou modelluje. Řada kopií nás nedošla. Z této doby je poprsí Strakovo
v karrarském mramoru, Léda, skizza Žižkova pomníku, Musy a Apollo,
skizza trig a jiné práce. Byl velmi šťasten v Itálii, ač musil se tu skromně
živiti nemaje leč malou podporu z domova a co vydělal prací. Roku 1873 vrací se přes
Milán a Vídeň do Prahy, kde ho čeká nová úsilná činnost.
Tenkráte dospěla stavba Národního divadla tak daleko, že došlo ke konkursu
Mus a Apollona. Ač na rychlo Sch. zhotovil konkurrenční modelly v Římě a nebyl s
nimi spokojen, přece zvítězil. V Praze zhotovil konkurrenční modelly
trig.
Trigy znamenají v životě Sch. epochu; ony jsou
tragickým zjevem jeho života... Oheň ušlechtilých ořů, přirozený jich postoj v
skoku, divoce sálající oko a široce rozšířené nozdry i otevřené huby výtečně
označují závratný let nesoucí Niku hlásající vítězství, vítězství národa
českého po tolikerých bojích a zápasech za národní probuzení, které jest vtěleno
v stavbu Národního divadla. Sch. pracoval tu s celým zápalem - řekl bych vášní -
svého vlasteneckého přesvědčení, a v čem svázány byly jeho ruce při tvorbě Mus
a Apollona, v tom úplně popustil uzdu v této skupině. Ačkoli přísné požadavky
antické i tu vázaly ruce umělcovy, on přece i v těch poutech dovedl vnitřnímu ohni
dáti vzplanouti a takřka duši svou vyslovil tu hmotou, ale hmotou v tak roznícenou
harmonii vtlačenou, že je to bez odporu nejznamenitější projev umělcovy síly
v prvém období. A proto i život nasadil při požáru divadla, aby modell uložený na
půdě zachránil, a proto nejvíce ze všeho divadla vzdělaná veřejnost litovala
zkázy trig.
Národní divadlo - naše chlouba - je velkým
pomníkem činnosti Sch. Musy a Apollo, figur. náplně v obloucích hlavní loggie
(allegorie umění vůbec), vlysové náplně (umění divadelní), náplně v Divadelní
ulici, všecka výzdoba průčelí král. lože atd., trigy a kandelábry jsou dílem
Sch., jakož i uvnitř plastická výzdoba loží a proscenia, zvláště tympanon
(Čechie žehnající divadelnímu umění), v král. loži medaillony měsíců a den i
noc, vlysy, stropy atd. Tato díla postavila jej v popředí všech umělců a učinila
jméno jeho tak populárním, jako žádné té doby nebylo.
Současně pracoval na krásných náplních (a jiné ozdobě) kolonády v Karlových
Varech, poprsí Jana Žižky a různých reliefech. Odtud množí se práce jeho rok
rokem, a není nám možno nežli v stručnosti se jich dotknouti.
Rudolfinum má od Sch. na své façadě náplně na
výstavku koncertní síně, medaillony na risalitech, vasy na balustrádách; vnitř pak
výzdobu varhan, poprsníky gallerií a loží, jakož i hlavice sloupů, v koncertní
síni. Ze soch pak: Bramante a Iktinos na balustrádě, pak lvi a sfingy
u vchodů jsou od něho.
Museum král. Českého má největší část
dekorace façady z jeho dílny; uvnitř hlavice sloupů, výzdoba schodiště a chodeb,
Pantheonu, pylony pro lucerny atd. Ze soch pak: čtvero mohutných sousoší na
hlavní kopuli - Nadšení vlastenecké, které odumírající národ náš k
novému životu vzkřísilo a které od prvopočátku obráželo se v zřízení
»musea«. Obětavost, bez níž by nadšení nebylo dosáhlo těch výsledků, k
nimž dospělo. Láska k minulosti, z níž linulo historické a literární
probuzení, a Láska k pravdě, která nejen vede k vědeckému badání, nýbrž k
poznání pravých cílů života. Dále poprsí hr. Josefa. a Hanuše Kolovrata
Krakovského, Ant. Veitha a Jach. Barranda
na schodiště a F. J. Gerstnera pro
Pantheon.
Parlament ve Vídni má od něho sochy z
karrarského mramoru: Zmužilost, jíž třeba neohroženým zástupcům práv
národů, Síla obsažená v spravedlnosti zákonů a povznesení a utužení
říše k boji proti nepřátelům, a Chytrost jako symbol politické prozíravosti
a využitkování vždy pravé chvíle.
Městská spořitelna má na průčelí cípkové
náplně (14 allegorií umění a uměleckého průmyslu a 14 alleg. průmyslu a
živností) v 1. patře a všecku ornamentální výzdobu; vše v kameně, a bronzový
kandelábr ve vestibulu.
Palác Assicurazioni Generali má na façadě velké
sousoší Sudiček a potom Bouři a Krupobití, kromě dekorativních
prací, vše v pískovci.
Zemská banka pak chová od něho ve schodišti
veliké sochy Světlonošů, velmi zajímavých věrností historické zbroje, pak
čtyři allegorie krajů českých ve dvoraně, totiž Čáslavského, Táborského,
Budějovického a Píseckého, vesměs realisticky pojaté a provedené.
Živnostenská banka má Merkura (tepaného v mědi)
a skupinu allegorickou z dětských postav od Schnircha.
Jatka ozdobena jsou od něho výborným sousoším býka,
v němž nejen zobrazena síla zvířete, nýbrž i převaha člověka nad ním.
Městská pojišťovna nese jeho poslední práce
ornamentální i sochařské. Hašení definitivně provedeno, Volání na
požár pouze v definitivní skizze, obě pravdivě a malebně upravené skupiny
přesně odpovídají architektuře.
Kromě toho Česká spořitelna má vasy, Karlovy Vary allegorie měsíců (výplně), Hypoteční banka a j. v.
Obraťme nyní pozornost k pomníkům a sochám mimo ty, jež jsou již uvedeny. V
Římě povstal mladý Bakchus s pardalem (na vídeňské výstavě 1873), jezdecká
skupina z Kralodvorského rukopisu, poprsí Sklenářové-Malé, Palackého pro pražskou radnici, Karla IV.
(radnice Vinohradská), prof. Šembery, slečny B.,
slečny R., paní S., Ady Kristenovy aj. Dále soška Kleopatry, Psychy,
Krotitele koně, Římanky, Skupiny z bojů Amazonských aj.
Celá řada medaillonů z bronzu: Fügnera,
Fügnera a Tyrše, Husa,
Havlíčka, Švagrovského, Krista, Turinského,
Hálka, Kobra, slečny M. aj. K těm
druží se reliefy, na př. Centaur, Amazonka na koni, Vlaslav a Kruvoj,
Libušin soud a j.
Již v Římě budily jeho pozornost fontány a
zvláště Viterbo - město fontán - dalo mu nejeden podnět k přemýšlení. Krásná
komposice na fontánu bakchantek s motivy Sansovinovými a Rafaelovými tvoří
počátek (1872). Bylať i voda zamilovaným a přátelským živlem Schnirchovým. Kašna
v Poděbradech s maskami jest chudá proti konkurrenčním skizzám fontán před
Rudolfinum (1890). Bohatá výzdobou i skupinami nese na svrchu sochu císaře Rudolfa
II. Dobyla druhé ceny v soutěži; když byla pak soutěž obnovena, dosáhl Sch. s arch.
Fantou druhé ceny kašnou obeliskovou, která předstihla prvou bohatostí trysků a
živostí figurální výzdoby, a třetí fontánu konečně pracoval sám a dosáhl prvé
ceny pro výbornou figurální koncepci. Pěkná fontána jest i v Groebově
ville na Vinohradech s bronzovou výzdobou ornamentální i figurální.
Také řada skizz na rozličné pomníky, jako
Žižkův (na podnět Tyršův začata), Jungmannův,
Havlíčkův aj. svědčí o jeho snaze. Proveden byl pomník Hálkův
na Karlově nám., jehož i architektura jest od Sch. Nad všecky vynikl jízdeckou sochou
na pomníku Jiřího z Poděbrad. Nesnadný úkol - král byl malý a tlustý
postavou - rozřešil výborně a vytvořil sochu, která jest nejlepší až dosud
provedenou jízdeckou sochou v Čechách moderního umění. Rovněž tepání v mědi -
jak pomník proveden - jest v Čechách a bylo v Rakousku pro velké skupiny novinkou.
Ač již znamenitá řada prací uvedena, přece nejsme u konce. Zajisté nemalou měrou
spadají v činnost každého sochaře náhrobky, a náhrobky Sch. mají z
největší části tu zvláštnost, že jsou i po architektuře i výzdobě jeho dílem.
Možno však jen bez ocenění - pro omezenost místa - uvésti je dle jména: Birnbaumova
v Doblingu, Grégrova (paní), Schnirchova, Gollova, Schnöblingova, Gollerova, Julia
Grégra v Olšanech, dra. Cerného na Vyšehradě, Vainova, Neumannova v Mělníce,
Vraných v Ml. Boleslavi, Markova v Poděbradech aj. v.
Schnirch vynikal i jako znalec architektury, v níž
konal obsáhlá studia jak nejlépe svědčí vzácná díla jeho knihovny.
Nejkrásnějším dokladem toho jest Pomník dějů husitských,
monumentální kruhová stavba na mohutné podezdívce, při vchodu lvi jako strážci,
mohutný vlys s husitskými bojovníky v činnosti, uvnitř jízdecká socha Žižkova a
po stěnách příslušné malby. Rovněž na jiných pomnících rád sám si komponoval
architektonickou část a obyčejně šťastně. Nemenší schopnost jeho byla technická,
jak svědčí železná konstrukce na koně z trig. Nikdy se mu nestala nehoda v atelieru
při modellování velikých mass, neboť předem vypočetl jich tíhu a dle toho
konstruoval lešení buď dřevěné nebo železné.
Jak výborně uměl dělati sgraffita, svědčí jeho umělecky provedený dům na
Vinohradech č. 548. Ale on s nemenším porozuměním dovedl raziti cestu umění v
průmyslu, což dnes hraje tak velikou úlohu v umění a čemu bylo se před čtvrt
stoletím s pohrdáním vyhýbáno. Jeho železné mříže na domě, hrobkách a
j., jeho modelly pro práce klempířské (museum, Rudolfinum a j.), gotické dvéře
kostelní, jeho překrásný návrh na skříň, kterou darovala Praha arciv.
Štěpánce svatebním darem, jeho znamenitá konstrukce na kredenc, postel,
na knihovnu; rozličné podstavce (pro sochy, obrazy), jeho kresby pro vyšívání
atd. - vydávají nejkrásnější svědectví o jeho vkusu a všestrannosti. Vládl
dlátem a štětcem právě tak zručně jako špachtlí, a vše, co bylo krásné, mělo
v něm přítele. Některé částky vlastního nábytku jsou kabinetní kousky
umělecké.
Ale i umělecký průmysl v užším slova smyslu měl v něm horlivého pěstitele.
Drobné sošky dělal již od prvopočátku se stejnou láskou a propracovaností jako
velké sochy a skupiny. Kdyby u nás byla vyvinuta technika terrakottová nebo mramorová,
byly by mnohé z nich obecně se rozšířily; bronz je na to příliš drahý. Jeho
láska k zvířatům i tu se jeví. Neviděl jsem tak trefně modellovaného osla
srdcelomně naříkajícího pod břemenem a ranami, jako je od Sch. z Italie. Jeho lvi,
psi, supi, orli, sokoli atd. jsou věrné obrazy přírodní.
Schnirch ve všem je stilista. V letech osmdesátých nastal u nás obrat - ústup od
stilisace k přírodě - ale Sch. právě tou dobou nejvíce byl vázán pracemi pro
architekturu, jež vyžadovala přísného stilu, a nemohl při vší lásce k přírodě
pustiti se do nového proudu. Nesmíme zapomínati, že se živil jen prací, nemaje
nijakých příjmů stálých ani pense pro sebe a rodinu, ani tolik jmění, aby na
ně se mohl úplně opříti. Často říkával, že by rád vzdal se prací
ornamentálních pro architekturu, kdyby mohl. Byli v tomto umění zapracován jako nikdo
druhý, jeho síla reflexe byla mu snažnou pomocnicí a často až vlastní bohatou
fantasii spoutala.
Konečně nadešel okamžik, kdy ukázal, že i on jde s duchem času, že jiskra genia v
něm nepotuchla, že ruka pro chléb pracující neumdlela ve službách umění. Jeho
hluboký vlastenecký cit, ničím nespoutaný, nalezl půdu, na níž vypučel v květ
vzácné ušlechtilosti a opojné vůně. Jako v letech sedmdesátých
trigy, tak roku
1894 sv. Václav vzbudil mocné vzrušení nejen uměleckých kruhů, nýbrž takměř
celého národa.
Každý
cítil při prvním spatření, že to je ten sv. Václav, jak jej všichni nosíme v
srdci. My voláme k němu: Nedej zahynouti nám ni budoucím! - a on přijíždí,
žehná nám v zápase o národní bytí tonoucím, žehná nám již již umdlévajícím
v boji tisíciletém za národní existenci. Nová síla z požehnání řinoucí
povzbuzena pak ještě Blanickými rytíři - jeho věrnými - kteří dávají nám na
rozum, že nezahyneme, věrni sv. Václavu, nikdy - neboť v největším nebezpečí samy
nadpřirozené síly budou pro nás bojovati!
Kdyby bylo plebiscitem rozhodnuto, byl by tento sv. Václav dán národu.* Avšak rozhodlo tři sta
vrchních hlav, aby tento pomník vešel v zkázu a zapomenutí, aby jiskra nestala se
plamenem ...
Nejkrásnější a nejmohutnější myšlénka Sch. ostala - sádrou!
»Vloživ do modelu toho - který za přední dílo umělecké své snahy pokládám -
pokud tehdejší krátká lhůta dovolovala, vše, co pietu a lásku ku svému povolání,
dlouholeté studie, neúmorná píle a stálá snaha po dokonalosti práce, poskytly
umělecké mé individualitě - musím si s politováním uvědomiti, že výsledek
nerovná se vynaloženému snažení, neboť práce ta nemohla býti propracována a
prostudována tak, jak horoucí má snaha si žádá, a mimo to zůstal modell proveden v
materialu, který naprosto žádné záruky neposkytuje, že píle a snaha v něm
složená trvale by mohla býti zachována,« píše Sch. ministerstvu.
Tragický osud stihl genialního tvůrce - po druhé. Jeho prvotní
trigy zničil oheň, a
nebylo naděje na jich provedení, a sv. Václav zahynul - že nenašli se ani mecenáš
ani vláda, aby poskytli nepatrný náklad 5440 zl., aby zachováno bylo nejkrásnější
dílo posud nejnárodnějšího sochaře pro budoucnost. Jak to bolelo Sch. a jak si
nejednou do toho stýskal mně i jiným.
A celý ten smutek vložen je pak do nepatrné jinak skizzy »Komenský opouští
navždy vlast«. Úpadek národa, hluboký, hrozný, zdrcující zobrazen je v koni,
na němž největší myslitel a filosof národa českého opouští to - co mu po Bohu
bylo nejdražší. Žal vlastenecký a vlastního srdce se tu spojily v mohutný výraz
nepatrnými prostředky. Tak dovede mluviti hmotou pouze genius!
V konkurrenci o Husův pomník nedostalo se Sch. ceny.
A tak vidíme přebohatou činnost genialního umělce, který v kámen tesal, modelloval,
kreslil, maloval, ba i spisoval s neobyčejným zdarem a ukázal přebohaté dary ducha a
neuvěřitelnou píli. S tím pojila se neobyčejná vzdělanost, jaká ne každému
bývá údělem. Z řeckých klassiků studoval Homera (čtyřikráte přečetl),
Theokrita, Aristofana, Sofoklea aj., trefně kritisuje Vergilovu Aeneis, zná znamenitého
Gregorovia, Burgharta, ostře posuzuje aesthetiky soudobé, jeho knihovna vykazuje řadu
nákladných děl cizojazyčných (fr.) o architektuře, skulptuře, klassické
archaeologii, malířství, hudbě atd., jeho české knihy (veršem i prosou) svědčí,
jak horlivě stopoval současný rozkvět literatury...
Schnirch kromě českého a německého jazyka znal polský, slovinský a chorvatský,
vlaský a francouzský. Jeho touhou bylo státi se učitelem a pak oddati se pouze
svým tužbám. V letech šedesátých se to ztroskotalo o jeho mládí, roku 1891 nebyl
povolán na techniku z příčin obecně známých. I ostatní ústavy mu ostaly zavřeny.
Bylť ode vždy odkázán pouze na vlastní práci v atelieru bez podpor a
munificencí. Jeho kruh s kruhem mocných a vlivných nikdy nebyl koncentrický. A přece
byl mužem nad míru dobrosrdečným a útlocitným, který miloval všecko, co bylo
ušlechtilé, mladší síly i pokud u něho pracovaly, považoval vždy za kollegy a co
nejkollegialněji s nimi jednal a co nejslušněji jim platil.
Velkou část sil svých věnoval »Umělecké besedě«, zachování památek staré
Prahy, oběma výstavám, nikdy nescházel v řadě bojujících za dobrou věc a často
byl tu vůdcem. Přirozeno, že mohutná jeho postava tu vynikla nad jiné a že nejeden
šíp zaryl se do jeho prsou. Kéž tu neplatí slova Tolstého : »Lidé studujíce
stíny místo předmětů, zapomněli docela na onen předmět, jehož stín studovali, a
pořáde víc a více zahlubujíce se do stínu, přišli k úplnému mraku a radují se,
že stín jest hustý.« Zásluze čest a rakvi - palma!
Nade vše miloval Schnirch svou rodinu a byl v ní nejšťastnější. Pro ni pracoval
denně často již před východem slunce a necítil žádných obtíží ani tělesných
ani duševních. Vždy zdráv nejednou mi říkával, že bude asi dlouho živ: odešel na
vycházku s dětmi a již se nevrátil. Bylo to 30. září 1901...
Schnirch byl průkopníkem nynějších snah uměleckých a zachránil při konkursech
Národního divadla čest národní, neboť byli tu připuštěni i cizí umělci. Miloval
svůj národ a národ miloval jej. I tato životopisná črta vyvřela z lásky k němu;
jindy více a obsažněji vyložím...
Prof. V. J. Dušek. |
