Josef Dürich (19. srpna 1847 Borovice – 12. ledna 1927 Klášter Hradiště nad Jizerou) byl český politik staročeské strany, později agrární strany, účastník československého zahraničního odboje za 1. světové války, dramatik a spisovatel.
Narodil se v Borovici u Mnichova Hradiště jako syn mlynáře a od 70. let 19. století vstoupil do kulturního života jako autor veršů a divadelních her. V letech 1870 a 1873 spoluredigoval almanach Ruch. Publikoval i pod pseudonymy Charvátecký a Josef Josefovič. Zabýval se také těsnopisem a pokusil se o jednotný slovanský těsnopis.
V roce 1884 získal mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval kurii venkovských obcí, obvod Ml. Boleslav, Nymburk atd. Slib složil 4. prosince 1884. Mandát obhájil ve volbách do Říšské rady roku 1885, nyní za městskou kurii, obvod Jičín, Sobotka atd. Setrval zde do konce funkčního období, tedy do roku 1891.V této době patřil mezi politiky staročeské strany.
Do vrcholné parlamentní politiky se vrátil ve volbách do Říšské rady roku 1907, kdy byl zvolen za volební okrsek Čechy 038, nyní jako člen České agrární strany, v jejímž klubu pak v parlamentu zasedal. Křeslo poslance obhájil ve volbách do Říšské rady roku 1911, opět za Klub českých agrárníků a stejný volební obvod. Ztratil mandát 25. září 1917 na základě dlouhodobé absence.
V té době již ale nebyl na území Rakouska-Uherska. Počátkem května 1915 byl agrární stranou vyslán do Švýcarska za Tomášem Masarykem, aby se podílel na zahraničním odboji. Byl tak jedním z mála českých politiků, kteří se v této časné fázi připojili k zahraničímu odboji vedenému Masarykem. Šlo ale spíše o méně známého politika, navíc výrazně konzervativně, prorusky a carofilsky orientovaného. V listopadu 1915 patřil spolu s Masarykem a představiteli českých zahraničních spolků mezi signatáře prohlášení Českého komitétu zahraničního, který jasně formuloval myšlenku české (československé) samostatnosti. Z Českého komitétu zahraničního se následně utvořila Československá národní rada, jejímž místopředsedou se Dürich roku 1916 stal. Od června 1916 působil společně s Milanem Rastislavem Štefánikem v Rusku, kde vyjednávali zřízení československých legií. 29. srpna 1916 společně podepsali tzv. Kyjevskou dohodu, která uznávala Národní radu za představitele celého odboje. On sám se však přikláněl spíše k obnovení Českého království s ruskou podporou a měl vyvíjet snahy o ustavení separátního, procarského centra československého exilu. Kvůli tomu ale došlo k roztržce, byl Štefánikem zbaven své funkce i členství v Československé národní radě a vrátil se do vlasti až roku 1919. Z politického života byl prakticky vyřazen a svůj postup se pokusil ospravedlnit v knize pamětí „V českých službách“.