František (Franci, Francy) Bouček * 10.6.1855 (9.6.?) † 17.3. 1912

Rodiče: MUDr. František Bouček * 28.8.1810 † 12.9.1882

Antonie Votočková Boučková * 7.6. (10.6.) 1824 † 15.7. 1908

Sourozenci: Theodor Bouček * 1844 † 1844

Pavlína (Paula) Boučková Obereignerová * 13.1. (13.4.?) 1845 † 2.10.1939

Marie Boučková Havlíčková * 27.3.1846 † 21.6.1895

Růžena Boučková Englová * 25.5.1847 † 28.5.1932

Quido Bouček * 6.8.1848 † 4.1.1894

Bohumil Bouček * 5.1.1850 † 22.5.1926

Otakar Bouček * 4.2.1851 26.2.1919

Zdenko Bouček * 11.2.1852 † 31.12.1923

Božena Boučková Hellichová * 18.3.1853 † 27.6.1932

František Bouček * 9.6.1855 † 17.3.1912

Gabriela Boučková Brzorádová * 20.3.1857 † 16.12.1916

Anička Boučková * 1858 † 1858

Manželka: Zdenka Patočková Boučková * 21.12.1862 † 30.6.1941
Děti: Zdenka Boučková Schnirchová * 19 (17). 7.1892 (1893) † 17.1.1983

Olga Boučková * 13.7.1893 † 28.1.1981

Věra Boučková * 16.7.1897 † 11.6.1964 (7.6.1964)

Ing. František (Franta) Bouček * 9.7.1902 † 29.6.1984

 

Byl rodákem zdejším, zde chodil do školy, zde trávil prázdniny jako studující reálky a české techniky a zde na konci své pouti jako sládek 18 roků působil. Srdce jeho dobré a šlechetné, když jej osud zmítal zprvu po české zemi a pak za hranicemi v Srbském Bělehradě a Tenczynku v Haliči, kde měl krásné postavení jako sládek velkého závodu, nutilo jej domů. Chtěl sloužit městu, chtěl činiti dobro každému rodáku. Celou svou energií věnoval se závodu, který se sebezapřením pozvedl na výši doby. Svým neobyčejným technickým vzděláním osvědčil se jako odborník na slovo vzatý. V obecním zájmu věnoval se zdejší elektrické centrále, nad kterou po mnoho roků vedl dozor a svou zkušeností poučoval odborníky inženýry. Málo lidí poznalo jeho cenu! Byl skromný, šlechetný a dobrý. Nejsou to ty pravé vlastnosti pro jeho povolání. Necítil se také v povolání tom šťastným. "Nejkrásnější jest povolání lékařské," říkával. Mnohou mu zasadil osud těžkou ránu v životě a nejtěžší nemoc uštědřil mu na sklonku života!

 

 

 

Franci a Zdenka

Zdenka - Olga - Franci - Zdenka

Quido - Bohumil - Otakar - František
Růžena - Božena - Antonie - Pavlína - Gabriela

1904

 

Otakar - František - Terezie - Jarmila - Berta - Marie - Bohumil - Růžena - Bohuša - Jaroslav - Karolína - Quido - Jetty - Vojtěch - Růžena
Zdena - František - Božena - Božena - Růžena - Antonie - Pavlína - Gabriela - Johanna - Marie
Zdeňka - Věra - Vladislav - Olga

Osmdesáté narozeniny Antonie Boučkové

Měšťanský pivovar Společenstva právovárečných občanů v Poděbradech pronajímalo již od poloviny 18. století 37 právovárečníků. Pivovar pocházel ze začátku 16. století, na začátku 20. století jej měl v nájmu František Bouček. Ke konci 19. století byl pivovar rozšiřován, mohl se chlubit prvním elektrickým motorem v Poděbradech o výkonu 1, 25 HP. Měšťanský pivovar vyráběl několik druhů piv, v hostincích se prodávala piva 100, 110, 120 a 150. Za rok 1902 vyprodukoval pivovar 4 248 hl piva, při přípravě piva se spotřebovalo 12 q chmele, 1 023 q ječmene a 2 200 q uhlí. Závod musel platit potravinovou daň v hodnotě 13 151 K. V době sladování zaměstnával pivovar devět dělníků, jindy pouze šest.

Zámecký pivovar vlastnil velkostatek, od roku 1884 jej však pronajímal. Oba poděbradské pivovary spolu soupeřily. Posledním nájemcem panského pivovaru se stal Ferdinand Rössler. Se vznikem poděbradských lázní stoupl i počet návštěvníků, kteří do města přijížděli, a tím i počet konzumentů piva. Objevila se tedy myšlenka na spojení obou pivovarů. V prosinci roku 1913 vznikl sloučením poděbradských pivovarů Akciový pivovar a sladovna v Poděbradech. Nová akciová společnost získala od právovárečníků jejich práva výměnou za akcie v novém pivovaru. Jedním z akcionářů byl rovněž kníže Filip Arnošt z Hohenlohe-Schillingsfürstu, od něhož společnost odkoupila panský pivovar za 140 000 K. Ve správní radě pivovaru zasedali zástupci městské i knížecí strany, členem se stal například Arnošt Schreiber, majitel pivovaru a sládek z Nového Bydžova, a Hynek Kreutzer, bývalý sládek a ředitel Společenského pivovaru pražských sládků v Braníku. Správní radě předsedal Jan Hellich, významný poděbradský měšťan a lékárník. Roli místopředsedy zastával Alfréd Salich, ředitel poděbradského velkostatku a císařský dvorní rada. Prvním sládkem byl František Kuthan. Budova zámeckého pivovaru se po sloučení stala nepotřebnou, v roce 1918 ji proto akciová společnost prodala společnosti s ručením omezeným Poděbradské mlýny a pekárny. Novému akciovému pivovaru se dobře dařilo. V letech 1913 – 1914 se povedlo navařit 7 600 hl světlého i tmavého piva, podle pivovarské ročenky to bylo ale 12 000 hl piva.

 

Hlavní stránka